Buick Super (1951–1958): klasika na pokračování

V padesátých letech minulého století Buick Super postupně vyrostl až na délku přes 5,5 m. V roce 1953 dostal nový motor V8.

Buick, jeden ze tří zbývajících amerických výrobců osobních automobilů v rámci koncernu General Motors (Oldsmobile skončil v roce 2004, Pontiac a Saturn v roce 2010) byl vždy považován za prémiovou značku a v rámci koncernu se řadil hned za prestižní Cadillac. V hierarchii modelů automobilky Buick, vyráběných v padesátých letech, se Super vždy řadil na druhé místo za model Roadmaster.

Super 1951

Třetí generace řady Buick Super (série 50) pokračovala v roce 1951 šesti modely: čtyřdveřový Deluxe Sedan (sériové číslo 51), čtyřdveřová Riviera s prodlouženým rozvorem (52), kabriolet Convertible Coupe (56C), dvoudveřová Riviera (56R), Deluxe Sedanet (56S) a kombi Estate Wagon (59). Super se podobal menšímu modelu Special, včetně trojice tentokrát opět kruhových větracích otvorů na obou bocích. Od ročníku 1950 se Super 1951 lišil především masivními chromovanými ozdobami na bocích (foto) v podobě lišty začínající nad předním kolem, postupně zesilující směrem dozadu a stáčející se k prahu před zadním kolem. Nad zadním kolem lišta pokračovala až k zadnímu světlu. Američané jí říkali Sweepspear, což zhruba znamená vymrštěné kopí.

Buick Super ročníku 1951 na sebe upozorňoval především masivními chromovanými ozdobami a kruhovými větracími otvory na bocích.

Výrazně se lišila také čelní stěna s masivní lištou rámující přední masku shora a pokračující na obou stranách nad nárazníkem až k předním kolům. Nárazník byl vytvarován tak, že se vyhýbal masce, takže ta mohla být vyšší. Přední směrovky byly vloženy do “bombových” výstupků na nárazníku. Vzadu tyto “bomby” hostily zpětné světlomety (viděli jsme je už u ročníku 1950). V roce 1951 se prodalo necelých 170 tisíc vozů Buick Super.

Super 1952 a 1953

Tentokrát se mnoho nového na modelu Buick Super ’52 (foto) nedalo najít. Boční ozdobné lišty zůstaly stejné, jen už nepokračovaly nad zadními koly a zlom mezi předním a zadním blatníkem byl posazen výš. Jediným výraznějším rozlišovacím prvkem byla chromovaná křidélka na zadních blatnících, předzvěst módy okřídlených amerik. V interiéru upoutával velký rychloměr před volantem, zasazený do horního rámu přístrojové desky v barvě vozu. Po stranách rychloměru byly zasazeny další dva kruhové přístroje. Roční prodej poklesl na 135 tisíc vozů.

Boční ozdobné lišty už nepokračovaly nad zadními koly a zlom mezi předním a zadním blatníkem byl posazen výš.

Hlavní novinkou roku 1953 bylo pro Buick Super použití nového vidlicového osmiválce s rozvodem OHV, který dostal přezdívku Nailhead (hlavička hřebíku) podle svisle umístěných ventilů s malým průměrem hlav, připomínajících hřebíky. Nový V8 měl objem válců 5284 cm3 (322 kubických palců) a jeho maximální výkon se udával 164 k (121 kW). Vozy vybavené tímto motorem měly na kapotě a víku zavazadlového prostoru chromovanou ozdobu s písmenem V uprostřed. Super se standardně dodával s třístupňovou manuální převodovkou, za příplatek byl dvourychlostní automat Dynaflow. Na všech kolech měl Super bubnové brzdy.

Buick Super ’53 měl karoserii s rozvorem 3086 mm a délku 5273 mm (sedany Riviera 5375 mm). Rozpoznávacími znaky byly boční větrací otvory kapkovitého tvaru, oválné rámečky kolem světlometů a směrových světel a zvýšené zadní blatníky se svisle uspořádanými koncovými světly. Nejvíc se prodalo dvoudveřových hardtopů Riviera (přes 92 tisíc), jen o pár tisíc méně sedanů a celkově přes 190 tisíc vozů Super.

Super 1954 až 1956

Za čtvrtou generaci modelu Buick Super jsou dnes považovány vozy vyráběné v letech 1954 až 1956. Využívaly novou delší platformu C koncernu General Motors s rozvorem 3226 mm (127 palců) a vnější rozměry dosáhly úctyhodných hodnot 5507/2027/1590 mm (d/š/v). Na první pohled upoutalo pozornost panoramatické přední okno se svislými sloupky A, široká svisle mřížkovaná maska chladiče spojená s masivním nárazníkem. Jeho svislé členy měly nyní kapkovitý tvar. Při pohledu zboku měl Buick Super ’54 (foto) stupňovitou linii horní hrany blatníků, zvyšující se směrem dozadu. Užší boční lišty jakoby vykreslovaly písmeno V mezi předními a zadními koly. Kombi v tomto roce zmizelo z nabídky a celkem bylo vyrobeno 118 630 vozů Super, všechny s motory V8.

Čtvrtá generace modelu Buick Super se představila v roce 1954 s panoramatickým předním oknem.

V roce 1955 podstoupil Buick Super další kosmetickou operaci, při které dostal novou vyšší masku chladiče připomínající včelí plástev a nové rámečky světlometů a parkovacích světel. Na obou bocích se objevily čtyři kruhové větrací otvory a zadní světla byla vsazena do efektního zakončení zadních blatníků. Změny se líbily, takže roční prodej vzrostl na 132 463 vozů.

V posledním roce čtvrté generace se návrháři Buicku pod vedením Harleye Earla zaměřili u modelu Super ’56 jen na drobné retuše detailů karoserie. Větrací otvory na bocích se vrátily ke kapkovému tvaru, přední směrovky opustily nárazník a přemístily se na boky, změnila se mřížka přední masky a ozdoba v jejím středu. Motor V8 zůstal beze změn ale automatická převodovka Dynaflow patřila nyní ke standardní výbavě. Moc to nepomohlo, prodej klesl na 81 tisíc vozů.

Super 1957 a 1958

Poslední pátá generace modelu Buick Super se představila v roce 1957 s karoserií navrženou Harley Earlem a na nové podvozkové platformě C s rozvorem 3238 mm. K nejviditelnějším stylistickým změnám patřilo nové čelní okno se záporným sklonem sloupků A, upravené boční lišty, zúžené kapky ventilace a přepracované nárazníky. Objem motoru Nailhead V8 byl zvýšen na 5970 cm3 (364 cu in), takže výkon vzrostl na 290 k (213 kW) při 4600 min3. Vůz s hmotností 1960 kg dosahoval maximální rychlosti 180 km/h a průměrná spotřeba se pohybovala kolem 17 l/100 km.
O tom, že sláva Buicku Super je na ústupu svědčilo omezení počtu modelů na tři (Riviera hardtop se dvěma a čtyřmi dveřmi a kabriolet) a pokles prodeje na 70 250 kusů.

Historie modelu Buick Super byla završena v roce 1958. Tím, že z nabídky vypadl kabriolet, zůstaly ve výrobě jen dva modely, dvoudveřový Buick Riviera Hardtop (foto) a jeho čtyřdveřové dvojče. Na “výzdobě” karoserie se Harley Earl docela vyřádil. Úplně nová příď se pyšnila dvojitými světlomety, posazenými nad širokou masku chladiče s mříží ve tvaru čtverečků. Boční lišty začínaly nad světlomety a končily až u zadního nárazníku. Ten byl spolu s koncovými světly skutečně bombastický a přidal vozu na délce (5568 mm).

Nová příď modelu 1958 se pyšnila dvojitými světlomety, posazenými nad širokou masku chladiče s čtverečkovanou mříží.

Přes veškerou snahu se prodalo jen něco málo přes 42 tisíc vozů a vedení Buicku začínalo být jasné, že pro další roky musí připravit něco nového. Už v následujícím roce byl model Super i špičkový Roadmaster nahrazeny Buickem Electra, který se pak v šesti generacích vyráběl až do roku 1990. Na jméno Super automobilka Buick nezapomněla a použila je mnohem později u speciálních verzí modelů LaCrosse a Lucerne.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas