Chevrolet Corvette C1 – šedesátiletá ikona

Letos jsme mohli v Detroitu obdivovat sedmou generaci Chevroletu Corvette (C7). Připomeňme si tu první, která vznikla před šedesáti lety.

Chevrolet Corvette byl první sériově vyráběný čistě sportovní vůz v USA a dodnes se v sedmé generaci vyrábí. U zrodu této legendy stál šéfstylista koncernu General Motors Harley Earl. Oblíbil si malé evropské sportovní vozy a proto pověřil mladého designéra Roberta McLeana, aby navrhl dvousedadlový sportovní automobil s podobnými vlastnostmi.

Příprava na velkou premiéru

Již koncem roku 1951 vznikla ve studiu pro vývoj karoserií koncernu General Motors (Body Development Studio) skupina, která se začala zabývat návrhem nového sportovního vozu. Téměř současně vznikl v GM tým zabývající se využitím plastických hmot ke stavbě karoserií. Nelze se proto divit rozhodnutí, že nový vůz bude mít karoserii ze skelného laminátu.

Práce na novém voze rychle pokračovaly, takže již v dubnu 1952 byl vedení GM předveden model v měřítku 1:1. V květnu se stal hlavním inženýrem Chevroletu Edward Cole, který vyjádřil plnou podporu tomuto projektu, pracovně nazvanému Opel Sports Car. Současně inicioval vývoj nového motoru V8. V září dostal vůz jméno Corvette podle typu rychlé, lehké válečné lodi, používané za druhé světové války. Toto jméno bylo vybráno z 1500 návrhů a jeho autorem byl Myron Scott, pracovník reklamní agentury Chevroletu. Vedení požadovalo, aby jméno začínalo na „C“ a dlouho byl ve hře název „Corvair,“ který později dostal neblaze proslulý model s motorem vzadu.

V listopadu 1952 prokázaly testy v michiganském Milfordu, že materiál použitý ke stavbě karoserie má vyhovující pevnost a trvanlivost. V prosinci byl dokončen první prototyp, určený pro výstavu Motorama (foto). Těsně před otevřením výstavy byl změněn znak ve tvaru zkřížených vlajek, když byla americká vlajka nahrazena vlajkou se znakem Chevroletu a francouzským královským erbem (lilií).

Prototyp sportovního Chevroletu Corvette, poprvé představený 16.1.1953 na výstavě Motorama v New Yorku.

16. ledna 1953 byla pro zástupce tisku slavnostně otevřena výstava Motorama v hotelu Waldorf Astoria v New Yorku (poprvé zde byly představeny novinky výhradně z koncernu General Motors) a byly uvolněny první snímky Corvetty. Následující den byla výstava otevřena pro veřejnost a studie dvousedadlového sportovního vozu se sněhově bílou karoserií (Polo White) a rudým interiérem vzbudila mimořádnou pozornost. Vyvážené tvary laminátové karoserie (na designu se údajně podílel i Francouz Philippe Charbonneaux) se vyznačovaly dlouhou kapotou motoru, silně zaobleným čelním sklem a výrazně vyčnívajícími zadními světly s malými „ploutvičkami“ po stranách. Přední maska s 13 žebry připomínala žraločí tlamu a přední světla měla ochranné mřížky.

První sériové Corvetty (1953–1955)

Výstava Motorama putovala do poloviny roku 1953 po řadě dalších amerických měst (celkem vidělo nové vozy včetně Corvetty na 4 miliony návštěvníků) a mezitím se připravovala sériová výroba v závodu číslo 35 poblíž Flintu (Michigan). Nezvyklá laminátová karoserie se lepila z řady předem připravených dílů a přes řadu těžkostí byl 29. června 1953 dokončen první sériový kus. Zahájení výroby se neobešlo bez komplikací, neboť s vlastnostmi laminátu použitého na karoserii neměli dělníci na montážní lince žádné zkušenosti. V prvním roce se jich proto vyrobily jen tři stovky.

Podvozek nového vozu vycházel z cestovního Chevroletu, jeho rozvor byl ale zkrácen na 2591 mm. Také řadový šestiválec Blue Flame Special s objemem necelých 3,9 litru (235 kubických palců) pocházel ze sedanů Chevy, jeho výkon byl ale úpravami zvýšen na 150 k (110 kW). Palivo dodávala trojice karburátorů Carter. První sériové Corvetty měly výhradně dvourychlostní automatickou převodovku Powerglide. K odpružení předních kol používala Corvette vinuté pružiny, vzadu listová pera. Na přání se dodávalo topení (příplatek 91 $) a rádio (145 $).

Sériové Corvetty, prodávané pod sloganem „Americký sportovní vůz budoucnosti,“ byly velmi drahé (základní cena byla 3 498 $, tedy vyšší než u luxusního Cadillacu nebo Jaguaru) a měly řadu dětských nemocí. Tři sta vozů vyrobených v roce 1953 bylo dodáno pouze vybraným dealerům, kteří je přednostně prodávali význačným osobnostem. Do konce roku se jich prodalo jen 183 kusů. V prosinci 1953 byla výroba Corvett přemístěna do moderního závodu v St. Louis (Missouri) s kapacitou 10 000 vozů. Slabý motor a vysoká cena způsobily, že se v roce 1954 vyrobilo jen 3 640 vozů Corvette, z nichž 1 100 zůstalo na konci roku ve skladech. A to navzdory tomu, že k přilákání zákazníků byla nabídka barev karoserie rozšířena o modrou, červenou a černou a výkon šestiválce se zvýšil na 155 koní.

Nepříznivé prodejní výsledky vedly k tomu, že byla v roce 1955 výroba snížena na sedm set kusů a nerealizovaly se ani navržené stylistické změny. Zkušený návrhář motorů a podvozků Zora Arkus-Duntov dokončil práce na novém vidlicovém osmiválci s objemem 4342 cm3 (265 kubických palců) a maximálním výkonem 195 k (144 kW). V nabídce se také objevila třírychlostní manuální převodovka. Modely s motory V8 se zvenku odlišovaly jen zvýrazněným „V“ v nápisu CheVrolet na bocích (foto).

V roce 1955 se Corvette začala dodávat vedle řadového šestiválce i s motorem V8. Zvenku se odlišovala jen zvýrazněným „V“ v nápisu CheVrolet na bocích.

Ani tyto změny nijak podstatně nezvedly prodejní čísla a nebýt úspěšného debutu konkurenčního Fordu Thunderbird, došlo by pravděpodobně k ukončení výroby Corvett. K udržení Corvetty ve výrobním programu přispěl také Zora Arkus-Duntov, když s prototypem poháněným motorem V8 dosáhl na dráze v Daytoně na letmou míli rychlosti přes 150 mil za hodinu (241 km/h) a obnovil slábnoucí prestiž Corvette.

Klasická krása (1956–1957)

Kdyby se mezi milovníky vozů Corvette volila nejhezčí verze, většina by dala přednost modelu 1956. Poprvé od začátku výroby Corvett došlo k výrazným změnám na karoserii. Nejmarkantnější novinkou byl boční prolis za podběhy předních kol, který vybízel k tehdy oblíbenému dvoubarevnému řešení (foto). Přední světla se zbavila mřížek, dveře dostaly vnější kliky a výsuvná okna. Velkou změnou prošla i zadní část vozu. Koncová světla již nevyčnívala, ale byla elegantně zakomponována do horních částí blatníků. Významnou novinkou ročníku 1956 byla odnímatelná pevná střecha (hardtop), dodávaná na přání. V interiéru nedošlo k velkým změnám, jen volant dostal nový design a mezi volant a rychloměr se u verze s chladičem vzduchu přiváděného do motoru vklínil otáčkoměr.

Novinkou modelového ročníku 1956 byl boční prolis za podběhy předních kol, který vybízel k tehdy oblíbenému dvoubarevnému řešení.

Šestiválce zmizely z nabídky a standardem se stal motor V8. U modelů 1957 došlo ke zvýšení objemu motoru na 4638 cm3 a zákazníci si mohli vybrat mezi dvěma výkonovými variantami se 245 nebo 270 koní. Poprvé se v nabídce objevily i motory s mechanickým vstřikováním paliva s výkony 250 resp. 283 koní. K automatické a třírychlostní manuální převodovce přibyla ještě čtyřrychlostní Borg-Warner. Všechny tyto změny a další zvýšení kvality se projevilo na prodejnosti Corvetty. V roce 1956 se jich vyrobilo 3 467 a v dalším roce dokonce 6 339. Corvette se vrátila a o její budoucnosti nebylo pochyb.

Harley Earl nezapomínal ani na sportovní aktivity. Získal Jaguar D-Type a chtěl jej předělat na závodní Chevrolet. Technici Chevroletu však použili model Corvette 1956 jako základ závodního vozu nazvaného SR-2 (SR znamenalo Sebring Racer) a postupně postavili několik kusů pro Earlova syna Jerryho, Billa Mitchella a prezidenta General Motors Harlowa Curtice.

Výzdoba vrcholí (1958–1960)

V roce 1958 vrcholila v Americe móda přemíry chromu a ozdob a ani Corvette jí neunikla. Dostala novou trojdílnou přední masku s menším počtem žeber a čtveřici hlavních světlometů. Na kapotě se objevily falešné „žaluzie“ a na víku zavazadlového prostoru dvě chromované lišty. Boční prolis byl doplněn průduchem se třemi žebry (foto).

Chevrolet Corvette 1958 měl na kapotě příčné prolisy připomínající valchu na praní prádla.

Interiér dostal novou přístrojovou desku s jiným uspořádáním přístrojů před řidičem a držadlem před sedadlem spolujezdce. Ke zvýšení komfortu a sportovnímu image přispěl i nový středový panel. Pod kapotou se střídalo pět verzí motoru 4,6 litru V8 s výkony 230 až 290 koní.

Modely ’59 a ’60 byly téměř identické s modely ’58, zmizely jen žaluzie na kapotě a chromované lišty na víku kufru. V roce 1958 se vyrobilo 9 168 vozů a Corvette byla poprvé zisková. Následující 2 roky přinesly ještě lepší výsledky. Rok 1959 skončil s 9 670 vyrobenými vozy a v roce 1960 byla poprvé překonána hranice 10 tisíc vyrobených Corvett (přesně 10 261).

Konec éry pevné nápravy (1961–1962)

K poslední stylistické úpravě první generace Corvette došlo v roce 1961. Zatímco vpředu se toho změnilo jen málo (místo žeber v masce byla použita síťka a rámečky světlometů byly lakované) a na boku se změnila jen větrací mřížka, vzadu bylo všechno jinak. Na tak zvané „kachní zádi“ modelu ’61 se podílel Bill Mitchell a vytvořil jakýsi přechodový typ k druhé generaci Chevroletu Corvette, představené v roce 1963 a popsané v článku, který najdete zde (odkaz na článek Chevrolet Corvette Sting Ray C2 – senzace ze Saint Louis). Také v interiéru se toho mnoho nezměnilo. Před volantem zůstal velký půlkruhový rychloměr, před ním dopředu vysunutý otáčkoměr a po stranách dvojice malých kruhových ukazatelů.

Typy motorů zůstaly v roce 1961 stejné, jen nejvýkonnější verze měla nyní 315 k (232 kW). Zato model 1962 přišel s úplně novým motorem o objemu 327 kubických palců (5359 cm3) a špičkovým výkonem 360 koní. Ten pak používala i následující generace Corvette. Vzhledově se modely ’62 lišily od ročníku ’61 jen nepatrně. Skončila móda pneumatik s širokými bílými boky, takže Corvetty bylo možné vidět jen s úzkými bílými boky nebo dokonce bez nich.

Poslední dva ročníky první generace Corvette pokračovaly v úspěšném navyšování produkce (1961: 10 939 kusů, 1962: 14 531 kusů) a tak se dnes může ještě mnoho šťastných sběratelů pyšnit těmito skutečnými klasiky mezi americkými sportovními automobily. Letošní premiéra sedmé generace ukazuje, že Chevrolet Corvette má před sebou ještě dlouhý život.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas