Buick 1903-2013: Jedenáct nejdůležitějších modelů historie značky

Americký Buick slaví kulatých 110 let existence a má se za čím ohlížet. Sama automobilka vybrala ze stovek modelů pouhou jedenáctku z jednotlivých dekád. Právě ty jsou pro ni v její historii nejdůležitější a nejvýznamnější.

Buick je dnes pro Evropany hodně exotický. Mezi světovými válkami a ještě krátce po té druhé se však tyto vozy hojně objevovaly také na evropských silnicích včetně těch československých. Přežil všechny veletoče koncernu General Motors, u jehož zrodu byl přítomen. Nestal se ani obětí jeho posledního bankrotu, který ukončil existenci Pontiacu a moderního Saturnu. Současné modely se opírají hlavně o techniku německého Opelu, v rámci koncernu se šetří, kde se dá. Hlavním trhem už ale nejsou Spojené státy, nýbrž Čína. V loňském roce si tamní zákazníci koupili 700.007 aut s tímto logem!

Historie Buick Motor Company započala 17. května 1903, jedná se tak o nejstaršího dosud existujícího výrobce automobilů na americkém kontinentu, sesterský a o sedm let starší Oldsmobile skončil v roce 2004. Ford je navíc o zhruba měsíc mladší. Automobilku založil muž se stejným příjmením, David Dunbar Buick, na chladiči prvního vozu ještě bez typového označení se však objevilo už za začátku století.

Dekáda první: Model B (1903)

Buick byl sice založen ve „městě motorů“ Detroitu, záhy se však přestěhoval do Flintu. V květnu 1903 zároveň začaly práce na prvním sériovém Modelu B. Výrobci tehdy rádi označovali svá auta písmeny od začátku abecedy, této nomenklatury se drželi mimochodem také u Cadillacu a Fordu. Model B měl pod kapotou moderní motor s rozvodem OHV. Jednalo se tehdy ještě o pouhý dvouválec objemu rovných 2,6 l. Zadní kola byla poháněna řetězem přes dvoustupňovou planetovou převodovku. První exemplář si koupil flintský lékař Herbert H. Hills. Zde můžeme hledat původ přezdívky „doktorské auto“, kterou vozy této značky získaly. Ne, s Opelem a jeho Doktorwagenem ještě neměla nic společného…

Dekáda druhá: D45 Touring (1916)

Karoserii faeton se v USA říkalo Touring. V obou případech se jednalo o vícemístný otevřený vůz s plátěnou střechou. Od kabrioletů se lišil tím, že úplně postrádal boční okna. Ve druhé a třetí dekádě byl velmi oblíbený a většinou představoval základní variantu, uzavřené automobily ještě tehdy nebyly tak obvyklé a zákazníci za ně připláceli. Šestiválec Buicku D45, na které přešel právě v tom roce ze čtyřválců, měl výkon 28 koní, tedy 20 kW. V sezóně 1916 se díky němu značce podařilo dosáhnout šestimístných prodejních čísel, která se rázem ztrojnásobila! Ano, odbyt přesáhl 100 tisíc exemplářů během jediného roku a zvedl se sem z necelých 35 tisíc. Pětimístné touringy se prodávaly jako housky na krámě. USA však tehdy zároveň vstoupily do válečného stavu. Jedna D45 rakouského majitele se objevuje na veteránských srazech i v České republice.

Buick Model D-45 Touring (1916).

Dekáda třetí: Series 50 (1931)

Na přelomu dvacátých a třicátých let se buicky montovaly dokonce i v Evropě, konkrétně v Berlíně. V německé metropoli měl v letech 1927-1931 General Motors jeden ze závodů. Hospodářská krize mu však vystavila stop. Za mořem ji díky sérii 50 bez problémů přežil. První osmiválcové motory ve vozech Buick disponovaly hned trojicí objemů: 3614, 4457 a 5646 cm3. I ten nejslabší měl 74 koní, tedy přes 54 kW. Za další dva roky se GM stal největším výrobcem automobilů na světě a Buick koncernu v tomto ohledu značně pomohl. Hned v roce 1931 se osmiválce staly nejprodávanějšími modely značky. Amerika byla v tomhle zkrátka vždycky trochu jiná než Evropa…

Dekáda čtvrtá: Century (1936)

Hospodářská situace automobilky se začala zlepšovat. Do funkce prezidenta nastoupil v roce 1933 Harlow Curtice. O tři léta mladší Century série 60 byl prvním buickem, který se dokázal rozjet až na 100 mil v hodině, tedy těsně přes 160 km/h. Obliny přišly i za moře, aerodynamika konečně hrála hlavní roli a hranaté tvary vzaly zasvé. Klienti to ocenili, prodeje rázem vyskočily z 53.249 kusů (1935) na 168.596 a až do začátku války se na těchto číslech udržely. Slovo century znamená v angličtině století, že by u Buicku byli už tenkrát vizionáři? Určitě, ale tehdy ještě nikdo netušil, že se firma dočká dokonce 110 let své existence. Vizionářství se projevilo hlavně ve studii Y-Job (1938), která je považována za první koncept na světě. Buick stál také na počátku vývoje a aplikace samočinných převodovek.

Dekáda pátá: Roadmaster (1949)

Roadmaster z roku 1949 spolu s dalšími novými modely znamenal čerstvý tvarový styl. Představil slavnou zubatou masku chladiče, auta dostala rovněž oblé tvary včetně oken. Čelní sklo bylo však ještě dělené a kruhové otvory na bocích se objevily dokonce už o sedm let dříve. Skutečnou slávu však získal bílý otevřený Roadmaster až o bezmála čtyři dekády později. Spolu s Tomem Cruisem a Dustinem Hoffmanem si zahrál hlavní roli ve snímku Rain Man (1988). Hollywoodská komedie režiséra Barryho Lewinsona, kde Hoffman ztvárnil roli autistického Raymonda, pobaví i po pětadvaceti letech. Abychom však nezapomněli na samotný automobil: model 1949 je dodnes velmi oblíbený mezi sběrateli.

Dekáda šestá: Skylark 76X (1953)

Skylark z roku 1953 proslul hlavně tím, že jméno prvního majitele bylo vyryto ve volantu. Drátová kola si nechali Američané vyrobit až v Itálii. Opulentní kabriolet vznikl v limitované sérii 1.690 kusů k padesátému výročí založení. Stál pět tisíc dolarů a to nebylo v té době zrovna málo. Automobilka tenkrát představila celou řadu motorů V8 Nailhead. Do Skylarku 76X se montoval ten s objemem 5277 cm3 a výkonem 127 kW (172 k). Samočinná dvoustupňová (!) převodovka Twin-Turbine Dynaflow poháněla klasicky zadní kola ještě s eliptickými listovými pery. Ta přední byla ale už zavěšena nezávisle. Bubnové brzdy ještě představovaly standard.

Buick Skylark 76X (1953).

Dekáda sedmá: Riviera (1963)

Ikonická Riviera je dodnes možná jedním z nejhezčích modelů výrobce v celé jeho dlouhé historii, svými tvary skutečně proslula. Designér Bill Mitchell se nechal inspirovat britským Rolls-Roycem. Při návštěvě Británie zahlédl jednu honosnou limuzínu v typicky anglické mlze – a bylo rozhodnuto. Výkonné kupé vyvolalo všeobecné nadšení. Éra baculatých buicků a ploutví, které si vysloužily značnou kritiku, byla definitivně u konce. Nailheady V8 měly objem 6570 cm3 a výkon 325 k (239 kW).Větší Wildcaty V8 s objemem 6960 cm3 nabízely 340 k (250 kW).

Dekáda osmá: Regal (1975)

Regal z poloviny sedmdesátých let měl motor V6. Moderní downsizing není ničím novým, jeho úvodní vlnu zažil svět už po první palivové krizi. Zatímco konkurence používala ve svých sedanech střední velikosti stále výhradně žíznivé osmiválce, Buick se rozhodl zmenšovat. Jejich milovníci možná ohrnou nos, ale doba si menší pohonné jednotky vyžádala. A to pak přišly pod kapoty ještě diesely, byť hlavně do sesterských oldsmobilů… Ještě dodejme, že první Regal existoval nejen jako sedan, debutoval totiž coby dvoudveřové kupé ještě pod názvem Century Regal (1973).

Dekáda devátá: GNX (1987)

Fanoušci evropských vozů si myslí, že Američané neumějí sportovní auta. To je hluboký omyl, akorát je dělají tak trochu po svém. Mustangy, corvetty i camara zná snad každý, kdo se zajímá o auta i u nás. Buick GNX zůstává v pozadí, možná proto, že vlastně ani sportovně moc nevypadal. Jenže, zdání klamalo. Jeho lehký vidlicový šestiválec 3785 cm3 měl turbodmychadlo Garrett T-3 s keramickým mezichladičem stlačeného vzduchu a rovných 280 koní (206 kW). Ty mu stačily na to, aby na šestnáctipalcových litých kolech upaloval z nuly na 96 km/h během 4,6 s. Extrémní hodnotu potvrdil testem časopis Car And Driver.

Černá střela - Buick GNX (1987).

A to měla výhradně leskle černá auta čtyřstupňovou automatickou převodovku Turbo Hydramatic 200-R, Američané přece nebudou kvedlat pákou! Jednalo se v tamních poměrech o hi-tech agregát s vícebodovým vstřikem, jehož kořeny bychom hledali v šampionátu NASCAR. Buick na něm spolupracoval s McLaren Performance Technologies a ASC. Speciálně vyvinuli i výfukový systém. Přední náprava měla dvojité lichoběžníky a kotoučové brzdy, zadní náprava pahnardskou tyč, za koly byly ale jen bubny. GNX je dnes sběratelským kouskem, řada amerických sběratelů po jednom z pouhých 547 aut číslované série marně touží. Současné ceny převyšují 50 tisíc dolarů, u skutečně původních exemplářů s malým proběhem pak i dvojnásobek. Škoda jen, že mnohé vozy prošly dalšími úpravami, což jejich autentičnost snižuje.

Dekáda desátá: Century (1999)

Jak se později ukázalo, přelomovým se stal rok 1999. Tehdy byla totiž spuštěna výroba typu Century v Číně, dnes největším trhu značky. Všechny kusy byly určeny pouze pro lokální trh. Jak je vidět, označení Century se objevilo v během dlouhého života společnosti hned několikrát. Buick má v Říši středu i vlastní návrhářské centrum. Už na začátku třicátých let minulého věku jezdilo po Šanghaji skoro 17 procent buicků, byť celkové počty aut na tamních silnicích určitě nebyly nijak vysoké. Značka je tu chápána jako dosti prestižní a má značnou reputaci, jen tradice byla na několik dekád přerušena. Logo Buicku na Opelu Corsa B je již naštěstí minulostí, byť poměrně nedávnou.

Dekáda jedenáctá: Enclave (2008)

Klasické limuzíny s pohonem zadních kol a motory V8 odešly do historie a nahradily je módní crossovery. Naprosto současný designérský styl představuje Enclave, který byl představen v roce 2008. To už jsme se však dostali až prakticky do žhavé současnosti. Ve čtyřech modelech z pěti dnes nabízí dokonce čtyřválce. Downsizing se vrátil… Od modelového roku 2010 je na trhu i luxusnější sedan LaCrosse.

Buicku patří prostřední pozice mezi přeživšími značkami koncernu General Motors. Představuje alternativu k levnějšímu Chevroletu, ale v hierarchii se nachází zároveň pod prestižnějším Cadillacem. Pokud se některý Čech chtěl trochu lišit od mas, může pro nový Buick kromě Severní Ameriky a Číny vyrazit také do Izraele, kde se tyto vozy prodávají. Jen musí počítat s tím, že si jeho sedan Regal lidé mohou plést s u nás poměrně běžným Opelem Insignia. Redukce nákladů je důležitá a americké velké sedany s vidlicovými osmiválci jsou zkrátka minulostí. Verano zase vychází z Opelu Astra a malý crossover Encore je sourozencem Mokky s bleskem ve znaku. Průměrný věk majitelů, který ještě před nedávnem byl více než 60 let, však také klesl. Značka se pomalu zbavuje image aut pro movitější důchodce…

Aleš Sleeper Dragoun