Ford Galaxie – návštěva z kosmu (1. část)

Velké modely Ford Galaxie se vyráběly v letech 1959 až 1974. Ve čtyřech generacích vzniklo neuvěřitelných 6 895 312 vozů.

Druhá polovina padesátých let byla ve znamení úspěchů amerických vozů s modrým oválem na přídi. V roce 1955, kdy se začaly vyrábět sportovní Thunderbird a rodinný Fairlane, získal Henry Ford II prestižní ocenění časopisu Time jako Marketing Man of the Year. Ve stejném roce podepsal prezident Eisenhower dokument k podpoře výstavby dálnic z veřejných prostředků. Ve Spojených státech se tím spustil ekonomický boom, ze kterého těžily americké automobilky, vedené Velkou trojkou (GM, Ford, Chrysler).

Vypuštěním sovětského Sputniku 4. října 1957 začalo soupeření mezi USA a SSSR při výzkumu kosmu (Space Race), které vyvrcholilo v roce 1969 přistáním amerických astronautů na Měsíci. Tvary tryskových letadel a raket se staly inspirací designérům automobilů a vesmírná terminologie se projevila i v jejich názvech. Ford Motor Company uvedla postupně modely Galaxie (1959), Mercury Comet (1960) a v roce 1962 vznikla v rámci koncernu samostatná značka Meteor.

1959 – ještě postaru

Poprvé se jméno Galaxie objevilo v lednu 1958 u nezvykle tvarované koncepční studie Ford La Galaxie, představené v chicagském amfiteátru. První sériová Galaxie (foto) vycházela z tradičně pojatého modelu Ford Fairlane druhé generace a měla za úkol postavit se konkurenčnímu Chevroletu Impala. S modelem Fairlane měla nejen stejný rozvor 2997 mm (118 palců), ale i prakticky stejnou karoserii s maskou chladiče posetou hvězdičkami, střešními sloupky A se záporným sklonem a pompézní zádí s velkými kruhovými světly. Galaxie ročníku 1959 měla stejně jako ostatní americké vozy z té doby přemíru chromovaných ozdob a většinou dvoubarevné provedení karoserie.

První sériová Galaxie vycházela z tradičně pojatého modelu Ford Fairlane druhé generace.

Z pohonných jednotek byl na výběr řadový šestiválec objemu 3,7 litru a tři motory V8 s objemy 4,5, 4,8 a 5,8 litru. Posledně jmenovaný motor série FE dával až 300 koní (221 kW). K přenosu síly motoru na zadní kola sloužil dvoustupňový automat nebo třírychlostní manuální převodovka. Z karoserií dlouhých necelých 5,3 m a širokých skoro dva metry (1951 mm) byly na výběr dvou a čtyřdveřové v provedení sedan a hardtop a také dvoudveřový kabriolet.

Zajímavým zpestřením nabídky byl Ford Galaxie Skyliner Retractable Hardtop s pevnou střechou skládanou elektromotorem do zavazadlového prostoru za šedesát vteřin. Dnes módní záležitost (používaná např. značkami Mercedes-Benz, Lexus, Cadillac, Peugeot, Renault a Volkswagen) tehdy příliš nezaujala, neboť měla složitý mechanismus, byla nákladná a zabírala příliš mnoho místa v kufru.

1960 – v novém stylu

Ford Galaxie dostal pro modelový rok 1960 zcela novou karoserii uhlazených tvarů (foto) a upustil od okázalých ozdob předcházejících modelů. Hlavními rysy nové karoserie byly výrazné boční prolisy, zakončené vzadu vodorovnými plochami (říkalo se jim netopýří křídla) a střešní sloupky A, skloněné nyní normálně dopředu. Dvoudveřová verze Starliner měla střechu bez sloupků B a velké zaoblené zadní okno. Vzadu opustil Ford tradiční kruhová koncová světla a nahradil je světly ve tvaru půlměsíce. Galaxie 1960 také povyrostla: rozvor se zvětšil o palec na 3023 mm, délka narostla na 5428 mm a šířka na 2070 mm.

Hlavními rysy nové karoserie byly výrazné boční prolisy, zakončené vzadu vodorovnými plochami, kterým se říkalo netopýří křídla. Na obrázku je model Town Victoria.

Modelová nabídka zahrnovala verze Galaxie Club Sedan, Galaxie Town Sedan, Galaxie Town Victoria, kabriolet Sunliner a kombi Country Squire s boky ozdobenými imitací dřeva. Galaxie sdílela stejnou karoserii s modelem Fairlane, lišila se jen v drobnostech. Nabídka motorů se proti předchozímu ročníku rozšířila o další tři V8 série FE (Ford-Edsel) s objemy 6,4, 6,6 a 7 litrů. U převodovek byl novinkou třístupňový automat Cruise-O-Matic. Mezi příplatkovou výbavu patřila klimatizace, anténa na zádi, deflektory výfuků, chrániče blatníků nebo elektricky ovládaná sedadla, okna, řízení a brzdy.

1961 – funkční krása

Fantazie Fordových návrhářů zapracovala i na Galaxii ročníku 1961 (foto). Nový vzhled dodávala vozu především nově koncipovaná příď s čtveřicí malých kruhových světlometů, zasazených do originální mřížky chladiče. Malé, šikmo posazené ostré ploutvičky na zadních blatnících jakoby se loučily s tímto módním výstřelkem amerických vozů padesátých let. Vrátila se pro fordy typická kruhová zadní světla. Design Galaxie ’61 získal prestižní ocenění od mezinárodní módní autority Centro per L’Alta Moda Italiana, která vůz označila jako “funkční vyjádření klasické krásy”. Při stejném rozvoru se délka vozu zkrátila na 5331 mm.

Ford Galaxie Sunliner XL 401. Délka vozu se proti ročníku 1960 zkrátila na 5331 mm.

Katalog modelů 1961 nabízel verze Galaxie Club Sedan, Galaxie Town Sedan, Galaxie Club Victoria, Galaxie Town Victoria, Starliner Hardtop a Sunliner Convertible. Nechybělo také několik modelů kombi (station wagon). Lepší ochranu proti rezivění karoserie zajišťovala galvanizace. Výběr motorů se rozšířil o 6,4litrovou verzi Fordova V8 série FE, nazvanou 390 CID (nebo také Thunderbird 390 Special) s výkonem rovných 300 koní. Ve speciální verzi se třemi karburátory měl ještě o sto koní víc.

1962 – pryč s ploutvemi

Ford Galaxie 1962 (foto) se nadobro rozloučil s ploutvemi na zádi a aby mu to nebylo líto, objevily se na předních blatnících shora malé chromované ozdůbky. Samozřejmostí byla změna designu mřížky chladiče. V tomto roce dostaly všechny full size modely jméno Galaxie, neboť Fairlane se přesunul o třídu níž. Špičkovým modelem se stala Galaxie 500, v rámci sezónní prodejní kampaně Lively One doplněná o ještě luxusnější dvoudveřový hardtop a kabriolet Galaxie 500/XL s klubovkovými sedadly a sportovními doplňky.

Ford Galaxie 1962 (na obrázku je model 500 Club Victoria) se nadobro rozloučil s ploutvemi na zádi.

Výkonovým vrcholem byl pro Galaxii ’62 vidlicový osmiválec 406 Super High Performance (6,6 l/405 k). Pro sportovní využití ale byly Galaxie ve srovnání s konkurencí (např. Super Duty Pontiac Catalina) příliš těžké. Fordova experimentální dílna (Experimental Car Garage) proto předepsala Galaxii přísnou dietu a díky panelům karoserie ze skelných vláken a hliníkovým nárazníkům se podařilo snížit hmotnost vozu na necelých 1600 kg. Celkem bylo vyrobeno 11 dvoudveřových Lightweight Galaxií s motorem Thunderbird 406, které již mohou být považovány za nefalšované Muscle Cars.

1963 – prodejní rekordman

Velké fordy, reprezentované modely Galaxie, se dobře prodávaly (v roce 1962 se jich prodalo přes 446 tisíc) a tak nebylo nutné pro modelový rok 1963 mnoho měnit. K osvěžení vzhledu přispělo více skloněné čelní okno, nová příď a dvojice širokých bočních lišt vzadu spojených. Zajímavým stylistickým prvkem byly mřížky na zadních blatnících. Novinkou byl čtyřdveřový hardtop 500/XL a v polovině roku (jako model 1963½) model Fastback (foto) se sníženou střechou (říkalo se mu také Sports Roof), který si získal velkou oblibu.

Zajímavým stylistickým prvkem Galaxie 1963 byly mřížky na zadních blatnících.

K motorům převzatým z předešlého ročníku přibyla Fordova nová “tajná zbraň”, sedmilitrový 427 V8, který dával se dvěma čtyřnásobnými karburátory Holley 425 koní. Počet volitelných motorů se zvýšil na osm a u převodovek na pět. Za zmínku stojí manuální čtyřstupňová s řadicí pákou na podlaze. Nejvíce galaxií se prodalo v provedení Galaxie 500 s motorem 352 V8 a automatickou převodovkou Cruise-O-Matic. Padesát let stará Galaxie ročníku 1963 patří dnes mezi sběrateli fordů k nejvyhledávanějším. Výběr je dodnes bohatý, vždyť jich bylo vyrobeno rekordních 648 tisíc.

K závodění připravil Ford dvě stovky odlehčených verzí Galaxie v bílé barvě s červeným interiérem.

Některé z nich závodily v Anglii, Austrálii a Jižní Africe v úpravě Holman and Moody. Jack Sears vyhrál v roce 1963 britský šampionát (British Touring Championship) a za volant Galaxií usedli také známí jezdci Jack Brabham, Graham Hill a další. Po několika haváriích byly do těžkých Galaxií montovány kotoučové brzdy z připravovaného Fordu GT40. Brzy je však na závodních drahách nahradil Lotus Cortina.

1964 – nejlepší nakonec

Modelový rok 1964 (foto) byl posledním z druhé generace Galaxií. Nejvíc změn doznal interiér, zvenku se Galaxie lišila jen prolamovanou mřížkou chladiče a boční lištou, v přední polovině zesílenou. Galaxie ročníku 1964 si získaly pověst spolehlivých, pohodlných vozů s dobrými jízdními vlastnostmi a rozumnou cenou. Není proto divu, že se jich prodalo přes 593 tisíc.

Dobrým rozpoznávacím znakem Galaxie ’64 byly boční lišty, v přední polovině zesílené a s popisem typu.

Pod kapotou zůstával nejsilnější variantou sedmilitrový V8 427. S tímto motorem postavil Ford znovu padesátku odlehčených závodních speciálů, určených především k závodům dragsterů. O něco později vyvinul Ford nový motor SOHC 427 Cammer s výkonem kolem 600 k (442 kW), určený k závodním účelům a dodávaný úpravcům prostřednictvím dealerské sítě. NASCAR ale pro následující sezonu změnil pravidla a vyžadoval výrobu v tisícovém počtu, což Ford neakceptoval.

O modelech Ford Galaxie třetí a čtvrté generace si povíme v druhé části tohoto článku.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas