Fiat 124 – chvála prostoru

Rodinný automobil střední třídy Fiat 124 vyhrál evropskou anketu Auto roku 1966/67. V Itálii se vyráběl do roku 1974, jinde ve světě až donedávna.

Fiat se svými malými vozy významně podílel na motorizaci Itálie, vyráběl ale i větší auta. Z poválečné historie si připomeňme typy 1400/1900 (1950–1957), 1800/2100/2300 (1959–1969) a 1300/1500 (1961–1967). Právě posledně jmenovaný Fiat 1300/1500 byl v roce 1966 nahrazen stejně dlouhým, ale širším a vyšším Fiatem 124.

Ženevská premiéra

Sedan Fiat 124 se stupňovitou zádí (foto) se poprvé představil veřejnosti v březnu 1966 na Ženevském autosalonu. Jeho uvedení předcházela bombastická reklama, vrcholící vypuštěním z letadla na padáku. Svojí krásou málokoho uchvátil, na první pohled bylo jasné, že při jeho návrhu byly prvořadé nízké výrobní náklady. Čím ale nezklamal byl moderní podvozek, výkonný a úsporný motor a prostorná karoserie. To pravděpodobně rozhodlo, že Fiat 124 získal titul evropský vůz roku 1966/1967 s velkou převahou (144 bodů) před BMW 1600 (69 bodů) a Jensenem FF (61 bodů).

Fiat 124 měl moderní podvozek, úsporný motor a prostornou karoserii. Právem získal titul evropský vůz roku 1966/1967.

Pětimístný sedan, navržený vývojovou skupinou pod vedením Oscara Montaboneho, měl rozvor náprav 2420 mm a vnější rozměry samonosné karoserie 4042/1625/1420 mm (d/š/v). Ve stupňovité zádi měl dobře přístupný zavazadlový prostor s objemem 385 litrů, jehož šířku omezovalo svisle umístěné náhradní kolo na levé straně a benzinová nádrž za pravým podběhem. Při pohotovostní hmotnosti 855 kg dokázala “stodvacetčtyřka” jet po rovině až stočtyřicítkou. Průměrná spotřeba se pohybovala kolem 9 l/100 km.

Pohon zadních kol obstarával vodou chlazený čtyřválec s rozvodem OHV a objemem válců 1197 cm3. Maximálního výkonu 60 k (44 kW) dosahoval při 5 600 otáčkách. Čtyřstupňová převodovka měla řadicí páku na středovém tunelu. Přední kola byla nezávisle zavěšena a zadní tuhá náprava byla vedena dvěma podélnými rameny. Pérování obstarávaly vpředu i vzadu vinuté pružiny a teleskopické tlumiče byly umístěné ve středu pružin. Fiat 124 měl na všech 13palcových kolech kotoučové brzdy s jednookruhovou hydraulickou soustavou bez posilovače.

Rodinný sen

Čtyřdveřový sedan byl na podzim 1966 doplněn prostorným kombi Fiat 124 Familiare (foto) s pátými, nahoru výklopnými dveřmi na zádi. Kombi mělo zesílené pružiny, takže jeho užitečná hmotnost vzrostla na 430 kg. Zvětšila se rovněž palivová nádrž a spolu s náhradním kolem byly přemístěny pod podlahu zavazadlového prostoru.

Na podzim 1966 debutovalo kombi Fiat 124 Familiare s pátými, nahoru výklopnými dveřmi na zádi. Kombi mělo zesílené pružiny, takže jeho užitečná hmotnost vzrostla na 430 kg.

Při stejné šířce se délka kombi Familiare zvětšila jen o 3 mm na 4045 mm a výška o 20 mm na 1440 mm. Společně s kombi debutovaly na Turínském autosalonu dvoumístný otevřený Fiat 124 Sport Spider a čtyřmístné kupé Fiat 124 Sport Coupé, využívající podvozkové díly Fiatu 124 a vybavené silnějšími motory 1500 DOHC. O těchto sportovních verzích Fiatu 124 si povíme v samostatném článku. Samostatný článek si rovněž zaslouží Fiat 125, vyráběný v letech 1967–1972 v Itálii a jako Polski Fiat 125 P v Polsku až do roku 1991, který byl prodlouženou luxusnější verzí Fiatu 124 s rozvorem 2505 mm a délkou 4230 mm.

Fiat 124 Special

Přestože měl Fiat 124 lehkou konstrukci s pohotovostní hmotností pouhých 850 kg, neměla čtyřválcová dvanáctistovka pod kapotou výkonu nazbyt. Proto už v říjnu 1968 nabídl Fiat zákazníkům verzi 124 Special (foto), vybavenou čtyřválcem OHV s objemem 1438 cm3 a výkonem 70 koní. Maximální rychlost se s tímto motorem zvýšila na 150 km/h a jízdní vlastnosti se zlepšily díky přepracované zadní nápravě se čtyřmi podélnými rameny a posilovači brzd.

V říjnu 1968 začal Fiat nabízet výkonnější verzi 124 Special, poháněnou čtyřválcem OHV s objemem 1,5 litru.

Zvenku se Fiat 124 Special lišil čtveřicí kruhových světlometů a novou mřížkou chladiče, rozšířenou kolem světlometů. Zvětšily se také svislé chromované členy obou nárazníků s gumovými lištami a vůz dostal zapuštěné kliky dveří. Komu zvýšení výkonu o 10 koní nestačilo, mohl si objednat verzi 124 Special T, která byla vybavena čtyřválcem stejného objemu, ale s rozvodem DOHC (Twin Cam) a výkonem 80 k (59 kW). Tento výkon přenášela na zadní kola pětistupňová převodovka.

Modernizace

Po čtyřech letech výroby byl Fiat 124 mírně modernizován. Zadní náprava byla převzata z modelu Special, brzdy dostaly dvouokruhovou soustavu s posilovačem. Zvenku se nový Fiat 124 (foto) poznal podle černé masky chladiče se čtyřmi vodorovnými lištami a podle mřížek větracích otvorů v zadních střešních sloupcích. Vzadu zdobila vůz zvětšená koncová světla.

Po čtyřech letech výroby byl Fiat 124 mírně modernizován. Vpředu dostal černou masku chladiče se čtyřmi vodorovnými lištami a v zadních střešních sloupcích se objevily mřížky větracích otvorů.

Modernizaci se nevyhnuly ani modely Special. Dva páry světlometů dostaly plastové čtvercové rámečky se zaoblenými rohy a přední směrovky se přesunuly do rohů karoserie vedle světlometů. Uvnitř se modely Special lišily od standardních Fiatů 124 kapličkou před volantem s kruhovým rychloměrem a otáčkoměrem.

Další nenápadnou modernizací prošel Fiat 124 v roce 1972. Změnila se především přední maska s novým designem mřížky a novým logem Fiatu. Konečně se i standardní sedany a kombi dočkaly zapuštěných klik dveří. Výkon dvanáctistovky byl zvýšen na 65 k (48 kW). Oba Specialy měly nyní dva větrací otvory nad předním nárazníkem a vyšší výkony. Special měl 75 koní a Special T dokonce 95 k (70 kW) díky čtyřválci DOHC 1592 cm3 z typu 132.

Světoběžník

V roce 1966 uzavřel Fiat smlouvu s vládou Sovětského svazu o spolupráci s vybudováním závodu na masovou výrobu automobilů v nově vzniklém městě Togliatti (nazvaném po předsedovi italské komunistické strany Palmiro Togliattim) na řece Volze. V továrně VAZ (Volžský Automobilový Závod) se od roku 1970 vyráběly upravené Fiaty 124 s motory OHC, hydraulickou spojkou a bubnovými brzdami na zadních kolech, známé jako VAZ 2101 až 2106. V Rusku se prodávaly pod jménem “Žiguli” (u nás se jim neřeklo jinak než Žigulík), zatímco na západní trhy se exportovaly jako Lada 1200 až 1600. V různých úpravách se původní konstrukce Fiatu 124 dožila v Rusku roku 2010 a údajně bylo vyrobeno přes 16 milionů těchto nezničitelných automobilů.

Na základě licenční smlouvy mezi Fiatem a španělskou automobilkou SEAT se stodvacetčtyřky vyráběly od roku 1968 v Barceloně a Pamploně pod názvy SEAT 124 a SEAT 1430 (ten vycházel z Fiatu 124 Special). Do roku 1980 vyrobili ve Španělsku necelých 900 tisíc těchto oblíbených sedanů a kombi.

Z mnoha dalších míst, kde se Fiaty 124 montovaly jmenujme například Indii (zde se prodávaly pod názvem Premier 118NE), Turecko (Murat 124), Jižní Koreu (KIA 124) a Bulharsko (Pirin-Fiat). V Egyptě se dokonce vozy VAZ 2107 vyráběly ještě v roce 2012. Odhaduje se, že celková celosvětová produkce vozů pocházejících z konstrukce Fiatu 124 se blíží dvaceti milionům. V Itálii se Fiatů 124 vyrobilo přes 1,5 milionu a jeho nástupcem stal o něco větší Fiat 131 Mirafiori, vyráběný v letech 1974 až 1984.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas