Renault 12 – pohodlí a styl

Elegantní sedan se stupňovitou zádí a předním pohonem Renault 12 se ve Francii vyráběl v letech 1969–80 a překonal hranici 2,8 milionu vyrobených vozů.

Před 44 lety se začal vyrábět Renault 12, elegantní sedan se stupňovitou zádí a předním pohonem. U nás se prodávala především rumunská licenční verze Dacia 1300. Podvozkové díly Renaultu 12 využívala dvojice stylových kupé Renault 15 a 17.

V době, kdy slavil premiéru Renault 16, tedy v roce 1965, začali u Renaultů přemýšlet o modelu, který by vyplnil mezeru mezi malými typy R8 a R4 a vozem střední třídy R16. Projekt tohoto vozu dostal pořadové číslo 117 a technici dostali za úkol postavit ekonomický a jednoduchý automobil s prostorným interiérem a velkým zavazadlovým prostorem. Vůz měl mít zároveň jednoduchou konstrukci, aby mohl být vyráběn v různých částech světa.

Stejně jako většina Renaultů vyráběných od začátku šedesátých let (R4, R6 a R16) dostal Renault 12 do vínku koncepci s motorem vpředu a pohonem předních kol. Na rozdíl od nich měl ale čtyřválcový řadový motor Cléon umístěn podélně před nápravou. Pocházel z typové řady Renault 8/10, jeho objem byl ale zvýšen na 1289 cm3, čímž jeho výkon stoupl na 54 k (40 kW) při 5250 min-1. Umístění převodovky za motorem umožňovalo použít jednoduchou konstrukci s řadicí pákou na podlaze (R4 a R6 ji měly na přístrojové desce, R16 pod volantem). Také konstrukce podvozku se lišila tuhou zadní nápravou. Samonosná karoserie byla spojena s podlahovou plošinou a pérování všech kol zajišťovaly vinuté pružiny a torzní stabilizátory.

Pařížská premiéra

Světovou premiéru si Renault 12 (foto) odbyl na pařížském autosalonu v říjnu 1969. Jeho čtyřdveřová karoserie se stupňovitou zádí okamžitě zaujala svojí střídmou elegancí a prostorností. Při rozvoru 2441 mm měl Renault 12 vnější rozměry 4340/1636/1434 mm (délka/šířka/výška) a zavazadlový prostor měl slušný objem 0,356 m3. Renault 12 se dodával v základním provedení L a luxusnějším TL, které mělo proti základu samostatná sklopná přední sedadla, loketní opěrky ve dveřích, osvětlení zavazadelníku a schránky před spolujezdcem, ohřívané zadní okno a varovná světla.

Renault 12 měl jednoduchou černou masku chladiče se středovou okrasnou lištou ve tvaru písmene U a obdélníkové světlomety.

Renault 12 dostal jednoduchou černou masku chladiče, do které byly v rozích vloženy obdélníkové světlomety. Středovou okrasnou lištou ve tvaru písmene U připomínala větší Renault 16. Boky vozu byly rozděleny hranou, procházející po celé délce vozu. Nejzajímavější byla záď se silnými sloupky C přecházejícími ladnou křivkou až k zadním světlům. Svislé větrací otvory ve sloupcích spojoval střešní prolis. Jízdní výkony odpovídaly potřebám běžného rodinného vozu. Spolehlivě se dařilo dosáhnout maxima 140 km/h, z klidu na stovku to vozu trvalo 17 s a spotřeba většinou nepřekračovala 8 litrů na 100 km.

Více prostoru a síly

Rok po uvedení sedanu začal Renault dodávat verzi kombi (tradičně nazývanou Break) s rozměrnými pátými dveřmi v zádi, vyklápěnými nahoru a dosahujícími až k zadnímu nárazníku. Ve stejném roce (1970) se Amédée Gordini pochlubil s výkonnou sportovní verzí Renault 12 Gordini (foto), poháněnou upraveným celohliníkovým motorem z modelu R16 TS, který při objemu 1565 cm3 a s dvěma dvojitými karburátory Weber dával maximální výkon 125 k (92 kW). Vozy v úpravě Gordini měly pětistupňovou převodovku, kotoučové brzdy na všech kolech (na předních větrané) a vyladěný podvozek. Zvenku se odlišovaly výraznými dvojitými bílými pruhy, procházejícími přes kapotu motoru, boky a kufr kolem celého vozu. Dodávaly se v několika odstínech pastelových barev, ale nejčastější a nejoblíbenější byla francouzská modrá. Svými výkony (rychlost 185 km/h) překonávaly i velmi úspěšné R8 Gordini. Popularita pruhovaných R12 Gordini dosáhla i k nám a někteří majitelé si svoje miláčky opatřili podobnými pruhy, třeba i v obrácených barvách.

Výkonnější Renault 12 v úpravě Gordini poháněl čtyřválec 1565 cm<sup>3</sup> s výkonem 125 koní.

V říjnu 1972 představil Renault model R12 TS, jehož motor s objemem 1289 cm3 měl díky dvojitému karburátoru Weber výkon 64 k (47 kW), takže verze TS dosahovaly maximální rychlosti 150 km/h. Od modelů běžné produkce se R12 TS (foto) zvenku odlišoval koly ve stylu Gordini, chromovanými lištami na bocích a dvěma přídavnými světlomety. Uvnitř měl na předních sedadlech integrované opěrky hlavy a na přístrojové desce otáčkoměr. Přesně za rok po modelu TS obohatil nabídku Renault R12 TR s automatickou převodovkou ve standardní výbavě.

Renault 12 TS měl výkonnější motor s dvojitým karburátorem, kola ve stylu Gordini, chromované lišty na bocích a vpředu dva přídavné světlomety.

V roce 1975 prošel Renault 12 faceliftem, při kterém dostaly všechny verze novou masku chladiče (foto), větší zadní světla a novou přístrojovou desku. V průběhu výroby došlo také k přemístění páky ruční brzdy z prostoru pod přístrojovou deskou mezi přední sedadla.

V roce 1975 prošel Renault 12 faceliftem, při kterém dostaly všechny verze novou masku chladiče, větší zadní světla a novou přístrojovou desku.

Dvanáctka si získala značnou oblibu nejen ve Francii, ale takřka na celém světě. Vyráběla se licenčně v Rumunsku jako Dacia 1300 (1969–1979) a modernizovaná Dacia 1310 (1979–2004). Dacia se dovážela také k nám a pár jich ještě můžeme na našich silnicích potkat. V Turecku vyráběla Renaulty 12 firma Renault-Oyak (pozdější faceliftovaná verze se jmenovala Toros) a montovaly se rovněž u protinožců na předměstí Melbourne v Heidelbergu. Během výroby dostaly větší motor a název Virage. V Brazílii se R12 vyráběl jako Ford Corcel, znali jej i v Argentině (včetně sportovní verze R12 Alpine) a Kolumbii (SOFASA). Ve Francii se Renault 12 vyráběl do roku 1980 a překonal hranici 2,8 milionu vyrobených vozů.

Ve sportovním hávu

Francouzům nedal spát úspěch amerického Mustangu a jeho evropských protějšků Fordu Capri (1968) a Opelu Manta (1970). Proto už v říjnu 1971 představil Renault na pařížském autosalonu dvojici kupé sportovního střihu, konstrukčně navazujících na Renault 12 a nazvaných Renault 15 a Renault 17. Oba byly dvoudveřové s výklopnou zádí a lišily se od sebe detaily karoserie a použitými motory. Nahrazovaly již zastaralý typ Caravelle s motorem vzadu.

Pro soutěžení v rallye sportu používal Renault úspěšný typ Alpine-Renault A110, který například v Rallye Monte Carlo 1973 získal první tři místa v absolutní klasifikaci. Občas se ale v terénu objevily i Renaulty 12 Gordini. Na RMC ’73 se dostavily s jezdci zvučných jmen za volantem. Jean Ragnotti (v roce 1981 vyhrál RMC s Renaultem 5 Turbo) skončil patnáctý a Patrik Tambay dvacátý. Pro tohoto jezdce formule 1 to byl vůbec první start v rallye.

O tom, že Renault 12 byl povedený vůz svědčí i to, že se v roce 1970 umístil na třetím místě v anketě Evropský vůz roku za Fiatem 128 a Autobianchi A112. Jeho sportovní verze Renault 15/17 skončily o dva roky později dokonce druhé.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas