Sergio Pininfarina (1926–2012) – pocta umělci

Syn zakladatele nejslavnější italské karosárny Sergio Pininfarina loni v červenci zemřel. Připomeňme si některé z jeho nejkrásnějších výtvorů.

V otcových šlépějích

Battista Farina (1893–1966) se narodil v Turíně jako desáté z jedenácti dětí Farinovy rodiny. Odmalička mu říkali “Pinin,” což v piedmontském nářečí znamená něco jako nejmenší bratr. Jeden z jeho starších bratrů Giovanni se vyučil karosářem a vybudoval vlastní dílnu, kde opravoval automobily a kočáry a v roce 1917 založil firmu Stabilimenti Farina. Pinin začal už od dvanácti let (spolu s dalšími dvěma bratry) Giovannimu v dílně pomáhat a zde se zrodil jeho zájem o automobily.

Pinin Farina se oženil s Rosou Copassovou a 8. září 1926 se jim narodil syn Sergio. V roce 1930 založil Farina vlastní karosárnu na Corso Trapani v Turíně a nazval ji Società anonima Carrozzeria Pinin Farina. Finančně mu pomohl bohatý strýc a morálně jej podpořil sám Vincenzo Lancia. Začal s výrobou speciálních prototypů pro italské značky Lancia, Fiat, Alfa Romeo a Isotta Fraschini, později dostal zakázky i od automobilek Cadillac a Mercedes-Benz. Firma získávala věhlas a postupně se rozšiřovala. V roce 1939 již zaměstnávala kolem 500 lidí.

Po skončení druhé světové války se Battista “Pinin” Farina vrátil ke své práci. Jeho tvůrčí entuziasmus nezabrzdil ani rozsáhlý požár, který v roce 1946 zničil řadu budov. Když byla v tomto roce znemožněna účast Italských firem na pařížském autosalonu, vydal se Battista se synem Sergiem do Paříže s vozy Alfa Romeo 6C 2500 S a Lancia Aprilia (jejich karoserie Battista navrhl). Postavili je před výstavním palácem a sklidili takový zájem, že zastínili ostatní vystavující.

K nejvýznačnějším poválečným návrhům Pinin Fariny patřilo kupé Cisitalia 202 (foto). Tento automobil se stal mezníkem automobilového návrhářství a dnes je vystaven v Muzeu moderního umění v New Yorku. Na podvozku Fiat 1100 vznikl automobil jednoduchých, vyvážených tvarů se splývající zádí, který předznamenal tvary sportovních vozů až do dnešní doby. Začátek padesátých let byl pro firmu Carrozzeria Pinin Farina významný. Začala spolupráce s americkou značkou Nash, v roce 1951 s francouzským Peugeotem a o rok později s Ferrarim.

Farinou navržené kupé Cisitalia 202 se stalo mezníkem automobilového návrhářství a dnes je vystaveno v Muzeu moderního umění (MoMA) v New Yorku.

Spolupráce dvou velkých osobností Battisty “Pinin” Fariny a Enza Ferrariho začala modely 212 Inter a 250 GT. Z velkého počtu dalších typů, které Pinin Farina a později i Sergio vytvořili v padesátých a šedesátých letech pro Ferrari si připomeňme modely 275 GTB a 500 Superfast. V roce 1954 zahájila Carrozzeria Pinin Farina sériovou výrobu karoserií pro velké automobilky typem Alfa Romeo Giulietta Spider.

Jméno od prezidenta

Zvláštním dekretem tehdejšího italského prezidenta Giovanniho Gronchiho bylo v roce 1961 Farinovi a jeho rodině změněno příjmení na Pininfarina. Posledním návrhem, na kterém se Battista Pininfarina osobně podílel byl slavný spider Alfa Romeo 1600 Duetto, který měl premiéru na ženevském autosalonu v březnu 1966. O necelý měsíc později, 3. dubna, Battista Pininfarina zemřel.

Sergio Farina dokončil v roce 1950 studia průmyslového designu na turínském polytechnickém institutu. Po krátkém pobytu na zkušenou v Anglii a USA vyprojektoval v roce 1955 spolu se svým švagrem Renzem Carli nový závod na turínském předměstí Grugliasco. V roce 1960 se stal Sergio generálním ředitelem karosárny a o rok později navrhl karoserii studie PF Sigma, u které použil řadu avantgardních bezpečnostních prvků (např. posuvné dveře). Automobil bylo možné spatřit i na výstavě v Praze.

Když v roce 1966 Battista Pininfarina zemřel, převzal Sergio Pininfarina vedení podniku a stal se prezidentem firmy. Pod jeho vedením pokračovala organizační a technologická obnova firmy. Činnost zahájilo výzkumné a vývojové oddělení, postavené v původních prostorách na Corso Trapani. Oddělení bylo vybavené tak, že mohlo vyrábět kompletní prototypy. Posledním plodem kooperace s britským BMC byla v roce 1968 studie BLMC 1100. Spolupráce s dalšími výrobci sériových automobilů však pokračovala dál.

Ferrari, Peugeot, Fiat

Pro Ferrari navrhl Pininfarina karoserii stěžejního modelu Dino 206 GT (1967) s motorem umístěným napříč před poháněnou zadní nápravou, který zahájil novou éru sportovních automobilů třídy GT. Zajímavým designem se vyznačovalo kupé Ferrari 365 GTB/4 Daytona (foto) s klasickým uspořádáním pohonné jednotky V12 vpředu a pohonem zadních kol. Kupé Ferrari 512 Berlinetta Boxer (1971) mělo opět motor (5,0 V12) uprostřed.

Dalším významným počinem v oblasti designu bylo Pininfarinovo luxusní kupé Ferrari 365 GTB/4 Daytona (1969).

Peugeot si u Pininfariny nechal navrhnout karoserie vozů střední třídy, modelů 404 (1960) a 504 (1968). Sedan 504 měl typicky skosenou stupňovitou záď a stal se evropským automobilem roku 1969. Následovaly další modely: velký Peugeot 604 (1975), model 305 (1977) a konečně velmi úspěšný malý Peugeot 205 (1983), jehož se vyrobilo přes 5 milionů kusů. Kabriolet Peugeot 205 se vyráběl u Pininfariny.

Úspěšně pokračovala také spolupráce s Fiatem. Na bázi sportovního kupé Fiat 124 Sport navrhl Pininfarina dvousedadlový otevřený Fiat 124 Sport Spider. Později jej montoval ve svém závodě pod názvem Spidereuropa (výroba pokračovala až do roku 1982). Pininfarinův znak nesl na boku i Fiat 130 Coupé (1971), odvozený od čtyřdveřového sedanu.

Aerodynamický tunel

Pininfarina vždy kladl velký důraz na aerodynamiku navrhovaných automobilů. Přesvědčivým důkazem jsou studie Modulo (1970) a 512 S Speciale (1970), obě postavené na podvozkových dílech závodních Ferrari 512 S. Není proto divu, že v listopadu 1972 uvedl Pininfarina do provozu aerodynamický tunel pro měření automobilů ve skutečné velikosti, první v Itálii a jeden z prvních na světě. Pomohl ke vzniku řady pozoruhodných stylistických a aerodynamických studií vozů budoucnosti. Jednou z prvních byla experimentální studie Cr25 (1974). V jejím označení je zakódována mimořádně nízká hodnota součinitele odporu vzduchu 0,25. Ještě nižší hodnoty dosáhla studie CNR (1978) – 0,17.

Studi & Ricerche

Další vývojovou fází bylo v roce 1979 vytvoření holdingové společnosti Pininfarina S.p.A. Holding řídil dvě samostatné jednotky: Pininfarina Industrie, zabývající se výrobou a Pininfarina Studi & Ricerche, určené pro design, výzkum a vývoj. Pininfarina Industrie začala vyrábět karoserie a kompletní automobily v závodech v Grugliasku, San Giorgiu a Bairo Canavese. Postupně se zde vyráběly Fiat Campagnola, již zmíněný Spidereuropa, Alfa Romeo 33 Station Wagon (1983), kombi Lancia Thema (1986) a další.

Zajímavou kapitolou byla účast na výrobě modelu Cadillac Allanté (1986, foto). Karoserie tohoto luxusního dvoudveřového kabrioletu (nebo kupé s odnímací střechou hardtop) se vyráběly u Pininfariny a přepravovaly leteckým mostem Boeingy 747 ke konečné montáži v americkém Michiganu.

Karoserie modelu Cadillac Allanté (1986) se vyráběly u Pininfariny a přepravovaly Boeingy 747 ke konečné montáži v americkém Michiganu.

Výzkumné a vývojové středisko Pininfarina Studi & Ricerche v Cambianu u Turína vzniklo v roce 1982. Zabývá se zkušebnictvím a stavbou prototypů i experimentálních a designérských studií. Vzniklo zde nepřeberné množství pozoruhodných studií vozů budoucnosti, včetně dalších aerodynamických kreací: CNR E2 s plastovou karoserií a mechanickými díly Fiat Tipo, Mythos (1989) s plochým dvanáctiválcem Ferrari a výsuvným přítlačným křídlem vzadu nebo elegantní kupé 2+2 Hit (1989), postavené na podvozku soutěžní Lancie Delta HF Integrale. Pininfarina Chronos (1991) naproti tomu využíval mechanické skupiny vozu Opel Lotus Omega. Ethos I (1992) byla studie roadsteru pro mladé a kupé Ethos II (1993) používalo karosářské díly vyrobené z plastů GEP (General Electric Plastics). Ethos III (1994) byl malý sedan se šesti sedadly ve dvou řadách.

Ve vývojovém středisku vznikaly samozřejmě i prototypy karoserií později sériově vyráběných vozů různých značek, především Peugeotů a Ferrari. Za všechny Peugeoty si připomeňme alespoň model 605 (1989), kabriolet typu 306 (1993), oceněný v Ženevě titulem “Kabriolet roku 1994″ a krásné kupé Peugeot 406 (1996). Peugeot 307 se stal evropským autem roku 2002 a díky Pininfarinovi se mnoho lidí zálibně ohlíželo za dalšími modely této značky (207, 308, 407 a 607).

Ferrari na všechny způsoby

Pro Ferrari vytvořil Pininfarina mimo jiné téměř dva metry široké dvousedadlové kupé a kabriolet Testarossa (1985), typy 308 GTB/S (1975), 328 GTB/S (1986) a Mondial T (1989). Ke 40. výročí zahájení výroby vozů Ferrari navrhl karoserii supersportovního F40 (1987) a k 50. výročí F50 (foto). Z nedávné minulosti nesmíme zapomenout na pohledné kupé 456 GT (1992), kupé s hliníkovou karoserií 550 Maranello (1996), kupé a později i spider 360 Modena (1999) a Enzo (2003). Karoserie vozů Ferrari navržené Pininfarinou se převážně vyráběly v karosárně Scaglietti.

K 50. výročí zahájení výroby vozů Ferrari navrhl Pininfarina karoserii supersportovního kupé F50 s obrovským přítlačným křídlem na zádi.

Ti ostatní

Pininfarina nezapomínal ani na další italské značky. Pro značku Alfa Romeo navrhl karoserii sedanu 164 (1987), úspěšného otevřeného Spideru, navazujícího na Duetto a kupé GTV (1995), které nezapře některé společné rysy s Fiatem Coupé (1994). Oba vozy navrhl Pininfarina ve spolupráci s designéry mateřských automobilek. Ukázkou spolupráce s asijskými výrobci je třídveřový terénní automobil Mitsubishi Pajero Pinin (1999), vyráběný v závodě Pininfarina v Bairo Canavese, přičemž karoserie dodával základní závod v Grugliascu. Také Hyundai Matrix (2001) se ucházel o přízeň zákazníků úhlednou karoserií od Pininfariny.

Z designérské dílny Pininfarina vycházely s neúprosnou pravidelností další a další realizované návrhy prototypů i sériových automobilů. Za všechny uveďme dvojici pětidveřových MPV Sing a Song (1996) postavené na podvozku Fiatu Brava, Nautilus (1997) s motorem Peugeot, městský automobil Metrocubo (1999), sportovní roadster Rossa (2000), třímístné kupé s konstrukčními díly Citroënu C5 Osée (2001) nebo Start (2001) s pohonnou jednotkou Ford. Kromě automobilového designu se firma zabývá i návrhy interiérů letadel, železničních souprav (navrhl například tvary rychlovlaku Pendolino, který jezdí i u nás), motocyklů, motorových člunů a dalšího průmyslového zboží.

Ve třetím tisíciletí

K velkému ocenění díla rodiny Pininfarinů došlo v roce 2002, kdy byl zakladatel firmy Battista “Pinin” Farina zařazen do Evropské síně slávy automobilového průmyslu (European Automotive Hall of Fame) po boku takových osobností, jako Henry Ford, bratři Michelinové a Nicolaus Otto.

Přehlídku práce studia Pininfarina za posledních deset let zahájíme jedním z nejkrásnějších v současnosti vyráběných vozů, Maserati Quattroporte (2003). Jen o málo mladší je Ferrari 612 Scaglietti. Jeho jméno je odvozeno od místa jeho výroby, firmu Carrozzeria Scaglietti nyní vlastní Ferrari. Po převzetí francouzské Matry v září 2003 dokumentoval Pininfarina svoje technologické možnosti koncepty Nido a Double Face. U Nida se soustředil na dosažení maximální bezpečnosti posádky malého dvoumístného vozítka a Double Face ukazoval možnosti kombinace kompozitových dílů s klasickými plechovými výlisky.
Pětasedmdesátiny oslavil Pininfarina studií Birdcage 75th, která se zároveň stala vzpomínkou na legendární Maserati Birdcage Tipo 63. Jako základ byl zvolen podvozek závodního Maserati MC12. V témže roce 2005 přidal Ferrari do své “klenotnice” model 575 Maranello Superamerica s elektricky sklápěným průhledným střešním dílem.

Spolupráce s Mitsubishi vyvrcholila výrobou kupé-kabrioletu Colt CZC v Pininfarinově továrně v Bairu u Turína. Od roku 2006 se zde kompletovaly vozy z komponentů dodávaných továrnou Mitsubishi NedCar v nizozemském Bornu. Ve výrobním závodě Pininfarina San Giorgio Canavese se zase vyráběla kupé Alfa Romeo Brera a dvoumístný Spider, oceněný v Ženevě titulem Kabriolet roku 2006. Jako specialista na kabriolety a kupé-kabriolety kompletoval Pininfarina také Fordy Focus CC a čtyřmístné kabriolety Volvo C70.

Dosti neobvyklý úkol dostal Pininfarina od filmového režiséra a akciového magnáta Jamese Glickenhause. Ten si objednal přepracování modelu Enzo ve stylu závodních Ferrari řady P ze šedesátých let. Výsledek dostal název Ferrari P4/5 by Pininfarina a poprvé se představil veřejnosti na soutěži elegance v americkém Pebble Beach v srpnu 2006. Celá legrace stála 4 miliony dolarů.

Střídání stráží

12. května 2006 převzal vedení podniku Andrea Pininfarina, syn Sergia a vnuk zakladatele. Sergio Pininfarina se stal čestným předsedou společnosti. 7. srpna 2008 se Andrea stal obětí dopravní nehody a vedením společnosti byl pověřen Paolo Pininfarina (*1958), druhý syn Sergia Pininfariny. Tragická událost ve vedení firmy zásadně neovlivnila její rozsáhlé aktivity. Na ženevském autosalonu v roce 2008 představila koncept Sintesi, který vznikl pod vedením designového ředitele Lowieho Vermeerscha. Čtyřdveřový vůz dlouhý necelých 4,8 m poháněla čtveřice elektromotorů a díky nízkému aerodynamickému odporu dosahoval rychlosti až 248 km/h. O rok později přišel Pininfarina se studií malého pětidveřového elektromobilu BLUECAR, vyvíjeného společně s francouzskou skupinou Bolloré. Ve spolupráci s indickou automobilkou Tata představil Pininfarina designové cvičení na téma sedanu nižší střední třídy, nazvané Tata Pr1ma. Dvoumístný spider zvláštního jména Pininfarina 2uettottanta byl vystavený na ženevském autosalonu 2010. Název měl připomenout slavnou Alfu Romeo Spider 1600 Duetto z roku 1966.

Sergio Pininfarina byl vynikající manažer, který dokázal do svého studia získat schopné designéry a sám se většinou podílel na konečné fázi návrhu. Byl i schopným politikem, od roku 1979 byl členem Liberární strany a v roce 2005 se stal doživotním senátorem Italské republiky. Zemřel 3. července 2012 v Turíně ve věku 85 let. Na jeho počest připravilo studio Pininfarina pro letošní ženevský autosalon koncept nazvaný Sergio (foto) a využívající techniku roadsteru Ferrari 458.

Památku Sergia Pininfariny uctilo studio na letošním ženevském autosalonu konceptem nazvaným jeho jménem a využívajícím techniku roadsteru Ferrari 458.

Sergio Pininfarina se spolu s dalšími italskými karosáři zasloužil o to, že automobil nezůstal jen pouhým dopravním prostředkem, ale stal se estetickou součástí našeho života.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas