Renault 16 – praotec hatchbacků

Renault 16 se stal průkopníkem rodinných vozů s výklopnou zadní stěnou. Po právu byl oceněn titulem Evropský vůz roku 1966.

Renault se nejvíce proslavil výrobou levných malých automobilů pro nejširší vrstvy. Od začátku se však snažil uspokojit také majetnější a náročnější zákazníky. Z období mezi světovými válkami byl pravděpodobně nejznámější luxusní vůz pětimetrové délky Renault 40 CV se šestiválcem 7,5 l, jehož objem byl od roku 1921 zvětšen na 9,1 l. V roce 1925 dokonce tato mohutná limuzína zvítězila v Rallye Monte Carlo a v provedení NM vytvořila na okruhu v Montlhéry u Paříže světový rekord ve čtyřiadvacetihodinovce průměrem přes 141 km/h. Ve stejném roce dostaly tyto vozy na příď nový kosodélníkový znak, který se postupně rozšířil na všechny Renaulty a v různých modifikacích se používá dodnes. V roce 1928 převzal roli vlajkové lodi značky typ Reinastella, první Renault s osmiválcovým motorem. Od roku 1935 dodával Renault šestiválcové typy Vivastella a Vivasport a osmiválcové Nervastella a Nervasport. Ty už měly aerodynamické karoserie oblých tvarů se zakrytými zadními koly.

Po skončení druhé světové války a obnovení výroby malých osobních vozů usoudilo vedení Renaultu v čele s Pierrem Lefaucheuxem, že nazrál čas navázat na bohatou historii velkých Renaultů a uvést na trh vůz střední třídy, který by se zároveň stal vlajkovou lodí značky. Původně se počítalo s tím, že to bude zvětšená verze úspěšného Renaultu 4CV s motorem vzadu a pohonem zadních kol. Byl dokonce postaven prototyp s typovým označením 108, ale nakonec dostalo přednost řešení s klasickým uspořádáním pohonu, tedy s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Prototyp čtyřdveřového sedanu Frégate slavil premiéru koncem listopadu 1950 v Paříži. Sériová výroba se ale rozběhla až koncem roku 1951 a skončila v roce 1960.

Revoluční šestnáctka

Vůz střední třídy Renault 16 (foto) zahájil novou éru osobních automobilů s dvouprostorovou pětisedadlovou karoserií. Už v prosinci 1964 začaly z nové továrny v Sandouville nedaleko od přístavu Le Havre vyjíždět nové modely R16 s osobitě řešenou karoserií s pátými dveřmi v šikmé zádi. Světovou premiéru slavil nový Renault 16 v lednu 1965 na Azurovém pobřeží a o dva měsíce později na Ženevském autosalonu. Setkal se s mimořádným zájmem odborné i laické veřejnosti a novináři jej později ocenili prestižním titulem Evropský vůz roku 1965–1966. Po změně na jednoroční cyklus patří Renaultu 16 prvenství pro rok 1966 před takovými esy jako byl Rolls-Royce Silver Shadow a Oldsmobile Toronado.

Renault 16 se stal průkopníkem rodinných vozů s karoserií hatchback, tedy s výklopnou zadní stěnou.

Šestnáctka se stala průkopníkem nové generace rodinných automobilů s prostorným, pohodlným a variabilním uspořádáním interiéru. Sedadla měla například sklopné loketní opěry a zadní byla vyjímatelná. Karoserii Renaultu 16 navrhl Philippe Charbonneaux, známý francouzský designér, který získával zkušenosti u řady francouzských firem včetně Talbotu a Bugatti a zkoušel štěstí také v USA, kde se podílel na návrhu prvního Chevroletu Corvette. Typickým stylistickým prvkem modelu R16 byly zvýšené boční okraje střechy opatřené ozdobnými lištami, procházejícími od předního okna až k zadním koncovým světlům. Do široké hliníkové přední masky, připomínající ptačí zobák, byly zakomponovány obdélníkové světlomety. Dobrý výhled z vozu zajišťovalo málo skloněné čelní sklo a šest velkých bočních oken.

Renault 16 zpočátku poháněl čtyřválec 1470 cm3 (vrtání/zdvih 76/81 mm), uložený podélně za přední poháněnou nápravou, s maximálním výkonem 55 k (40,5 kW) při 5000 min-1. Vozy s tímto motorem se dodávaly v provedení Grand Luxe (GL) a Super. Na jaře 1968 se objevila výkonnější verze Renault 16 TS (foto) s motorem 1565 cm3 a výkonem 83 k (61 kW). Maximální rychlost se zvýšila ze 142 na 160 km/h. Model TS dostal navíc nový přístrojový panel a řadu dalších vylepšení, např. dvourychlostní stěrače, rozmrazování zadního okna a nová zadní koncová světla. Na Ženevském autosalonu v březnu 1969 se představil Renault 16 TA s elektronicky ovládanou samočinnou převodovkou (od roku 1971 si ji bylo možné objednat u všech modelů) a od roku 1970 dostaly všechny verze bezpečnostní pásy na předních sedadlech.

Typickým stylistickým prvkem modelu R16 byly zvýšené boční okraje střechy s ozdobnými lištami, procházejícími od předního okna až k zadním koncovým světlům.

Na vrcholu

Pařížský autosalon se v říjnu 1973 stal svědkem premiéry nejvýkonnější verze šestnáctky, modelu TX. Jeho čtyřválec s objemem 1647 cm3 měl nejvyšší výkon 93 k (68,4 kW) při 6000 min-1. Kromě výkonného motoru, který vozu zajišťoval maximální rychlost přes 170 km/h, byl model 16 TX vybaven pětistupňovou převodovkou, elektricky ovládanými okny v předních dveřích a centrálním zamykáním, což tehdy rozhodně nepatřilo ke standardní výbavě rodinného vozu. Zvenku se Renault 16 TX (foto) lišil od ostatních verzí čtveřicí světlometů a velkými směrovkami pod nimi. Dalšími odlišnostmi TX byla kola Gordini, malý spoiler na střeše a stěrač zadního okna. Na přání se také dodávala klimatizace.

Renault 16 TX poháněný čtyřválcem s objemem 1647 cm<sup>3</sup> se od ostatních verzí lišil čtveřicí halogenových, výškově nastavitelných světlometů a většími směrovkami pod nimi.

Renault 16 se vyráběl do roku 1980, kdy už naplno běžela výroba stejně koncipovaných Renaultů 20 a 30. Celkem bylo vyrobeno 1 845 959 šestnáctek všech verzí. V době, kdy končila výroba Renaultu 16 měla už většina evropských výrobců ve svém programu alespoň jeden hatchback, Renault jich ale prodával rovnou šest v různých velikostech. Renaulty střední třídy pak pokračovaly v tradici svých předchůdců modely R25 (1983), R21 (1986) a Safrane (1992). Renault Laguna v ní pokračuje dodnes už třetí generací.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas