Renault Frégate – poslední klasik

Prvním Renaultem střední třídy po skončení druhé světové války byl model Frégate s klasickým uspořádáním pohonu. Vyráběl se v letech 1951–60.

Krátce po ukončení války obnovil Renault výrobu osobních vozů předválečným typem Juvaquatre, ale už na začátku října 1946 se veřejnosti představil malý Renault 4 CV. Na bohatou historii velkých rodinných vozů střední třídy (posledním předválečným velkým Renaultem byl typ Vivastella) navázal Renault modelem Frégate s klasickým uspořádáním pohonu, tedy s motorem vpředu a pohonem zadních kol.

Fregata vyplouvá z přístavu

Prototyp čtyřdveřového sedanu Frégate slavil premiéru koncem listopadu 1950 v Paříži. Sériová výroba se ale rozběhla až koncem roku 1951 a první zákazníci si mohli Frégate (foto) koupit až počátkem následujícího roku. Samonosná ocelová karoserie s rozvorem náprav 2800 mm a vnějšími rozměry 4700 x 1720 x 1560 mm (dxšxv) dostala líbivé zaoblené tvary s jednoduchou maskou chladiče, prolisem na kapotě motoru a zapuštěnými předními blatníky. Elegantní sedan Frégate měl největší rychlost 130 km/h a svým prostorným a pohodlným interiérem pro pět až šest cestujících si získal oblibu u početnějších rodin.

Renault Frégate byl poslední vůz této značky s klasickým řešením podvozku, tedy s motorem vpředu a pohonem zadních kol.

Původní příď vozu se dvěma vodorovnými lištami masky chladiče byla u modelu 1952 obohacena o další dvě lišty. V následujících letech prošla maska dalšími změnami. V roce 1953 dostala tvar elipsy s chromovaným rámečkem a širokou lištou se znakem Renaultu uprostřed (foto), později se znak přestěhoval zpátky na kapotu motoru a lišta z oválu masky zmizela.

Maska chladiče měla od roku 1953 oválný tvar. Na obrázku je luxusní verze Amiral, která se prodávala za 900 tisíc franků.

Renault Frégate poháněl zpočátku čtyřválec s objemem 1997 cm3, který byl později převrtán na 2141 cm3 (vrtání a zdvih 88 mm). Slabší dvoulitrový motor se dál montoval do vozů se standardním vybavením nazvaným Affaires (později Caravelle), silnější s výkonem kolem 73 k (54 kW) do luxusnějších modelů Amiral, Grand Luxe a Grand Pavois. Posledně jmenovaný model se pyšnil dvoubarevným nátěrem karoserie (foto).

Model Frégate Grand Pavois se pyšnil dvoubarevným nátěrem karoserie.

Později byl výkon tohoto motoru zvýšen na 80 k (59 kW), takže rychlost 1325 kg těžkého vozu vzrostla na 145 km/h při spotřebě kolem 10 litrů na 100 km. Renault Frégate měl moderní podvozek s nezávislým zavěšením všech kol a pérováním vinutými pružinami. Čtyřstupňová, plně synchronizovaná převodovka se ovládala páčkou pod dvouramenným volantem.

Kombi, kupé a poloautomat

Během výroby procházel Renault Frégate postupným vývojem, při kterém byly např. vylepšeny vlastnosti zadní nápravy, snížena hladina hluku uvnitř vozidla a upraveno řízení. V roce 1956 se představilo praktické kombi Frégate Domaine (luxusně vybavené kombi dostalo jméno Manoir). O dva roky později se začalo kusově vyrábět kupé (foto) s karoserií navrženou a dodávanou firmou Henri Chapron. V roce 1958 obohatil Renault nabídku o verzi Transfluide s poloautomatickou třístupňovou převodovkou stejného jména, vybavenou kapalinovým měničem točivého momentu. Renault Frégate Transfluide se zvenku odlišoval chromovanými nástavci na zadních blatnících se zabudovanými koncovými světly. Ve stejném roce byla vyrobena 5,3 m dlouhá reprezentační limuzína, ve které například jezdil Nikita Chruščov při návštěvě Paříže.

Kusově vyráběné dvoudveřové kupé Frégate s karoserií navrženou a dodávanou firmou Henri Chapron.

Renault Frégate Transfluide vytvořil nový rekord na dálkové trase v Africe od Mysu Dobré Naděje do Alžíru, kterou překonal za devět dnů. Smutně se Renault Frégate zapsal do historie značky tím, že za jeho volantem zahynul v únoru 1955 první poválečný šéf automobilky Renault, Pierre Lefaucheux. Na cestě do Štrasburku dostala jeho Frégate smyk na náledí a po několika přemetech přes střechu skončil na poli. Příčinou smrti řidiče byl kufr položený volně na zadním sedadle. K uctění památky Pierra Lefaucheuxe byla po něm pojmenována továrna ve Flinsu, otevřená v roce 1952.

Nástupcem Lefaucheuxe se stal Pierre Dreyfus, který pak vedl Renault až do konce roku 1975. Nepříjemnou konkurencí se pro Frégate stal Citroen DS. Od jeho uvedení v roce 1955 prodej Frégate postupně klesal. Výroba Renaultu Frégate skončila v dubnu 1960 a celkem bylo za 9 let vyrobeno přes 163 tisíc sedanů a kombi. Skončila tak éra Renaultů s motorem vpředu a pohonem zadních kol a pro vozy střední třídy s kosodélníkovým znakem na přídi se stal jedinou alternativou přední pohon.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas