Lincoln Indianapolis (1955) - Oranžový posel budoucnosti

Lincoln, luxusní divize amerického Fordu, byl vždy synonymem prestiže. Sportovní automobil bychom u něj hledali jako pověstnou jehlu v kupce sena.

A přece, jeden takový dostal jméno po slavném oválu. Padesátá léta byla v USA érou futuristických tzv. vozů snů. Lincoln Indianapolis měl sice „střeva“ zpoza Velké louže, ale premiéru si na druhé straně Atlantiku neodbyl.

Z Ameriky do Itálie

V roce 1955 poskytl Ford běžné sériové šasi tehdejšího lincolnu číslo 58WA10902 turínské karosárně Boano. Ta byla původně součástí známějšího studia Ghia, ale rok předtím se od něj oddělila. Na podvozku stvořila úžasné oranžové kupé dle vlastního návrhu, které bylo pojmenováno po slavné závodní trati: oválu v Indianapolisu. Neopomněla se s ním pochlubit v jámě lvové, tedy na autosalonu ve svém sídelním městě Turíně. Byla to pouze ukázka toho, co jsou u Boana schopni vyrobit, se sériovou výrobou se nikdy ani nepočítalo. Svědčí o tom i poměrně výmluvné nápisy „Exclusive Study“. Indianapolis nevznikl ani na objednávku bohatého klienta. V Turíně však padl do oka Henrymu Fordovi II., který jej okamžitě koupil a převezl ta oceán do Dearbornu. Za tvary stál přímo tehdejší šéf italské firmy Gian Paolo Boano.

Technika však byla ryze americká. Koncept Indianapolis byl poháněn vpředu umístěným vidlicovým osmiválcem objemu 5588 cm3 o výkonu „přes 200 koní“. Prý ale dosahuje až 190 kW (258 k) při 4400 otáčkách. O přenos točivého momentu na zadní tuhou nápravu se starala čtyřstupňová samočinná převodovka. Nebyla to tedy žádná nepojízdná maketa. Mimochodem, podvozek už měl vpředu nezávislé zavěšení.

Lincoln Indianapolis byl vystaven na jediném autosalonu: v Turíně 1955. Zde jej koupil Henry Ford II.

Letadlo na kolech

Extravagantní vzhled vozu představovaly dvě dvojice nad sebou umístěných předních světlometů. Zbytek kupé si ovšem s plochým „čumákem“ nezadal. Zaujmou zejména dvě trojice chromovaných výfuků po stranách, které vykukují z předních blatníků. Jsou ale bohužel jen na oko, tedy falešné, byť jiné potrubí na tradičnějších místech zvenčí vidět není. Na blatnících najdeme označení vozu s nezbytnou šachovnicovou vlajkou. Kola s mohutnými centrálními maticemi jsou částečně zakrytá. Strmě klesající záď pak oživovaly kulaté světlomety, Věk proudových letadel a raket pomalu nastupoval a v Itálii se jimi evidentně nechali inspirovat. Rozšířené zadní blatníky s pěticí větracích otvorů ale tyto partie zase významně zvyšovaly. Místo pro registrační značku se nacházelo pod průhledným krytem. Většina přístrojů a ovladačů byla umístěna centrálně – a to včetně dobového radiopřijímače. Objevila se však až po stisku tlačítka. Kombinací italských tvarů a americké techniky bychom v historii našli bezpočet, tahle je ale obzvláště působivá.

Henry Ford II. Později Indianapolis svěřil svému příteli Errollu Flynnovi. Začátkem šedesátých let unikát stihl nešťastný osud: zachvátil jej požár. Interiér byl kompletně zničen, exteriér částečně. Kupé dále měnilo majitele, v sedmdesátých letech prošlo alespoň částečnou rekonstrukcí, ale na další dvě dekády jej tehdejší vlastník uložil do garáže. Zrestaurování do původní podoby přišlo až se začátkem nového tisíciletí a trvalo skoro dva roky. Vrátila se původní lesklá oranžová barva i černobílý vnitřek, opět připomínající šachovnicovou vlajku. Znovuvzkříšený exot se objevil se na několika soutěžích elegance. A byl úspěšný! V roce 2001 vyhrál v Pebble Beach kategorii Postwar Custom Coachwork, tedy poválečných zakázkových vozů.

Detail trojice výfuků.

Dvě dražby

V závěru sezóny 2006 jej právě na tomto místě v Kalifornii dražila síň Gooding & Company a podařilo se jej prodat za 1.375.000 dolarů. Nyní míří do další aukce nazvané „Art of the Automobile“, kterou společně pořádají síně RM Auctions a Sotheby’s v newyorském Manhattanu 21. listopadu 2013. Je jednou z celkem pětadvaceti položek, měnit majitele budou převážně americké vozy od klasické éry třicátých do let padesátých minulého věku. Mimo jiné se jedná o dvanáctiválcový Auburn Twelve Custom Speedster, nebo otevřený a také velmi vzácný Dual Ghia ročníku 1957. Před aukcí, ve dnech 18-20. listopadu ještě v desátém podlaží galerie Sotheby’s v New Yorku proběhne přehlídka dražených automobilů.

Mimochodem, posledním dvoudveřovým Lincolnem, který bychom při dobré vůli mohli poznačit za „sportovní“, byl typ Mark VIII (1993-1998), pochopitelně se nejednalo o žádného sprintera, ale hlavně o luxusní kupé.

Foto: Michael Furman, RM Auctions

Aleš Sleeper Dragoun