Alfa Romeo Giulia Spider, Sprint, SS a TZ – přehlídka krásy

Na bázi čtyřdveřové Alfy Romeo Giulia vznikla celá řada krásných sportovních kupé a kabrioletů navržených věhlasnými italskými karosáři.

Sportovní sedan Alfa Romeo Giulia debutující v roce 1962 měl sice sportovní parametry, ale vzhledově přece jen vypadal příliš usedle. Je proto logické, že vedení Alfy Romeo hledalo, jak by vcelku úspěšný sedan doplnilo o modely sportovního střihu. Nemuseli chodit daleko, vždyť již dříve Alfa Romeo nabízela sportovní verze menšího modelu Giulietta (Tipo 101) v podobě dvoudveřového kupé Giulietta Sprint, vyráběného s karoserií Bertone od roku 1954 a dvoumístného Pinin Farinova spideru (od 1955). Stačilo jen ze sedanu Giulia převzít některé mechanické komponenty, včetně silnějšího čtyřválcového motoru s objemem 1,6 litru, a upravit design.

Giulia Spider (1962–1965)

V případě otevřeného modelu Alfa Romeo Giulia Spider (Tipo 101.23) stačilo nahradit u Giulietty Spider s krásnou karoserií od Pinin Fariny (rozvor 2250 mm a rozměry 3900×1580x1330 mm) 1,3 litrový motor větším z motorů sedanu Giulia s objemem 1570 cm3 a maximálním výkonem 92 k (68 kW) ve verzi Normale s jedním karburátorem Solex a 112 k (82 kW) v provedení Veloce se dvěma karburátory. Aby se motor vešel pod kapotu, bylo nutné zvýšit víko motorového prostoru elegantním výstupkem (foto).

Aby se motor vešel pod kapotu, bylo nutné zvýšit víko motorového prostoru elegantním výstupkem s větracími otvory.

Kromě výstupku na kapotě se Giulia Spider lišila od Giulietty Spider masivnějšími chromovanými nárazníky s jinými svislými členy a bočními větracími okénky. Vozů Giulia 1600 Spider bylo celkem vyrobeno 9941 kusů, z toho 1091 vozů ve verzi Veloce.

Giulia Sprint GT (1963–1966)

Alfa Romeo Giulia Sprint GT (Tipo 105.02) se stala nástupcem slavného kupé Giulietta Sprint. Využila přitom zkrácenou podlahovou plošinu sedanu Giulia Berlina. Označení GT (Gran Turismo) se v různých formách vyskytovalo u všech modelů série 105. Návrh karoserie s rozvorem 2350 mm a vnějšími rozměry 4080×1580x1315 mm byl opět dílem studia Bertone. Zatímco Giuliettu Sprint navrhl Franco Scaglione, tentokrát byl autorem základních tvarů kupé Giorgetto Giugiaro. Byla to spolu s dříve navrženou Alfou Romeo 2000 Sprint (1958) jedna z jeho prvních prací pro Bertoneho.

Giulia Sprint GT se od Giulietty Sprint lišila především přídí se světlomety zapuštěnými do masky chladiče a 6 mm vysokým “stupínkem” mezi horní hranou přídě a kapotou motoru. Při pohledu zboku (foto) byl patrný vyvážený poměr výšky boků a zasklených ploch a štíhlé střešní sloupky. Eleganci vozu dokreslovaly jemné prolisy pod zapuštěnými klikami dveří a v oblasti prahů.

Při pohledu na Giulii Sprint GT zboku jsou patrné vyvážený poměr výšky boků a zasklených ploch a štíhlé střešní sloupky.

Sílu řadového dvouventilového čtyřválce DOHC 1570 cm3 (vrtání/zdvih 78/82 mm) s výkonem 112 k (82 kW) přenášela na zadní kola manuální, plně synchronizovaná pětistupňová převodovka. Palivo dodávaly dva dvojité horizontální karburátory Weber, na všech kolech byly kotoučové brzdy Dunlop.

Velmi podobná byla i verze Giulia Sprint GT Veloce (Tipo 105.36) s výkonem jen o 3 koně vyšším, ale s lepším průběhem kroutícího momentu. Zvenku se lišila černou maskou chladiče se třemi vodorovnými lištami, znaky s čtyřlístkem na sloupcích C, nerezovými nárazníky a nápisem “Veloce” (v italštině to znamená rychlý) na zádi. Celkem vzniklo v letech 1963–1968 přes 35 tisíc vozů obou verzí.

Od Alfy Romeo Giulia Sprint GT byla odvozena odlehčená závodní verze Giulia Sprint GTA (Tipo 105.32). Písmeno A v názvu znamenalo Alleggerita, což v italštině znamená “odlehčený.” Kvůli snížení hmotnosti měla Giulia Sprint GTA hliníkové panely karoserie a dodávala se bez nárazníků. Kliková a spojková skříň, stejně jako kryt vačkových hřídelí, byly z vyrobeny ze slitiny magnézia. Motor měl novou hlavu válců se dvěma svíčkami na válec a dva dvojité karburátory Weber 45DCOE. Vozy GTA připravovalo závodní oddělení Alfy Romeo (Autodelta) a většinou si je kupovali závodníci, kteří je dále upravovali. V letech 1966–68 byly úspěšné v Evropském poháru cestovních vozů (European Touring Car Challenge) a startovaly i na Velké ceně Brna.

V letech 1964–66 postavila milánská karosárna Touring kolem tisícovky kabrioletů Alfa Romeo Giulia Sprint GTC (Tipo 105.25), odvozených z kupé Giulia Sprint GT. Odejmutím střechy ztratila karoserie na tuhosti, takže Carrozzeria Touring musela přidat řadu výztuh. Náročná výroba kabrioletů přivedla firmu do finančních potíží a krátce po skončení jejich výroby zanikla (v roce 2006 opět obnovila činnost).

GT 1300 Junior a 1750/2000 Veloce

Úspěšný sportovní vůz Giulia Sprint GT s karoserií Bertone se od roku 1966 nabízel v levnější verzi pod názvem GT 1300 Junior (Tipo 105.30). Do karoserie převzaté beze změn byl montován menší čtyřválec DOHC s objemem 1270 cm3. Na některých trzích, včetně Itálie, to přinášelo výhodu v podobě menšího daňového zatížení. GT 1300 Junior se vyráběl až do roku 1976 (poslední dva roky pod názvem 1.3 GT Junior) a vznikl i omezený počet vozů s karoserií Zagato.

Nástupcem modelu Giulia Sprint GT se v roce 1967 stalo kupé Alfa Romeo 1750 GT Veloce (Tipo 105.44) s mírně pozměněnou karoserií (4 světlomety a kapota bez stupínku) a motorem DOHC o objemu válců 1779 cm3 (122 k/90 kW). V roce 1972 jej nahradilo kupé Alfa Romeo 2000 GT Veloce (Tipo 105.21) s dvoulitrovým motorem (132 k/97 kW).

Giulia Sprint Speciale (SS)

Dalším mistrovským dílem designéra Franca Scaglioneho (1916–1993) ze studia Bertone bylo aerodynamické kupé Sprint Speciale, představené poprvé jako prototyp Giulietta SS na turínském autosalonu v roce 1957 a v produkční verzi o dva roky později na Monze. Kupé už na první pohled prozrazovalo vynikající koeficient aerodynamického odporu 0,28. Se skvělým dvouvačkovým čtyřválcem s hemisférickými spalovacími komorami slibovalo kupé Sprint Speciale, že bude na závodech důstojným soupeřem vozům Porsche 356. S motorem o objemu 1290 cm3 a výkonu 102 k (75 kW) dokázal vůz s hmotností 860 kg a pohonem zadních kol dosáhnout maximální rychlost kolem 200 km/h.

Jako náhradu Giulietty SS postavil Bertone pohlednou studii Giulia SS Prototipo, ale vedení Alfy Romeo rozhodlo, že Giulia SS (foto) zůstane u karoserie Giulietty SS beze změn. Kupé Alfa Romeo Giulia 1600 Sprint Speciale (Tipo 101.21) s motorem o objemu 1570 cm3 (s karburátory Weber 40 DCOE2 dával 114 k/84 kW) se poprvé představilo na ženevském autosalonu v březnu 1963. Jelikož Giulietta znamená italsky Julinka, bylo jméno nového vozu Giulia (Julie) s větším motorem docela příhodné. Vůz s rozvorem 2250 mm a rozměry 4120 x 1660 x 1245 mm měl nízkou příď s typickou trojúhelníkovou mřížkou a splývající useknutou záď (foto).

Ve splývající zádi měla Giulia SS panoramatické zadní okno a svisle uspořádaná koncová světla.

Jediným rozpoznávacím znakem Giulie SS od Giulietty SS byla přístrojová deska. Giulia měla kůží potaženou dolní část desky a odlišný sklon schránky před sedadlem spolujezdce. Celkem vzniklo do roku 1966 kolem 1400 vozů Giulia SS (Giuliett SS jen o pár desítek méně).

Giulia Tubolare Zagato (TZ)

Kupé Alfa Romeo Giulia TZ (někdy označované jako Alfa Romeo TZ a zpětně jako TZ1) bylo vyvinuto ve spolupráci s firmou Autodelta, kterou vedl bývalý technik od Ferrari Carlo Chiti. Tento nástupce Giulietty SZ převzal čtyřválcový 1,6litrový motor a další mechanické komponenty od řady Giulia (motor od Giulie GTA) a ponechal si typové číslo 105. Byl to však závodní automobil s trubkovým rámem, lehkou hliníkovou karoserií, kotoučovými brzdami a nezávislým zavěšením kol. Mimořádně lehké kupé (660 kg) s výkonem až 160 koní lehce překonávalo dvěstěkilometrovou rychlost (maximum 216 km/h).

Lví podíl na tom měla karoserie Zagato, využívající výsledků výzkumu Dr. Wunibalda Kamma (1893–1966). Giulia TZ (foto) měla ostře useknutou záď, které Italové říkají “coda tronca” a ve světě Kammova záď. Kamm totiž zjistil, že když se z přísně kapkovitého tvaru usekne dlouhá zadní část, nemá to velký vliv na aerodynamický odpor. Zagato používal tento princip s úspěchem už dříve, např. u Giulietty SZ.

Kupé Alfa Romeo Giulia TZ (Tubolare Zagato) s trubkovým rámem a lehkou hliníkovou karoserií bylo vyvinuto ve spolupráci s firmou Autodelta.

Alfa Romeo Giulia TZ debutovala v roce 1963 na Monze, kde získala ve třídě prototypů první čtyři místa. Po vyrobení stovky kusů bylo kupé TZ homologováno pro kategorii Gran Turismo. Celkem vzniklo v letech 1963–65 112 těchto vzácných exemplářů. Dnes mají na aukcích hodnotu kolem 3-4 milionů korun.

V roce 1965 dostala Giulia TZ laminátovou karoserii, čímž se snížila hmotnost na 620 kg. Označení se změnilo na Alfa Romeo Giulia TZ2 a díky zvýšení výkonu motoru na 176 koní (130 kW) vzrostla maximální rychlost na 245 km/h. Vzhledově se TZ2 lišila od TZ1 hlavně jednodílným zadním oknem. V dílnách Autodelty vzniklo pouhých 12 vozů TZ2.

K oslavě stého výročí založení automobilky Alfa Romeo připravil Zagato pro německého sběratele Martina Kappa studii vycházející z typu 8C Competizione. Hned při prvním představení na soutěži elegance v italském Villa d’Este získalo toto úžasné kupé, nazvané TZ3 Corsa, prvenství. Vůz s lehkou hliníkovou karoserií, kompozitovým rámem a výkonným 4,2litrovým motorem V8 dosahuje údajně rychlosti 300 km/h. V dubnu 2011 předvedl Zagato další variantu na téma TZ, pohledné kupé z pera Norihiko Harady, nazvané TZ3 Stradale. Tuto cestovní verzi TZ3 pohání motor V10 z typu Dodge Viper s výkonem 648 k (477 kW). V plánu byla výroba devíti kusů.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas