Austin/Morris 1100/1300 – Issigonis a Pininfarina

Pod názvem ADO 16 vyvinul britský koncern BMC rodinný vůz s karoserií od Pininfariny a konstrukcí navrženou Alecem Issigonisem.

Automobilka British Motor Corporation (BMC), založená v roce 1952 spojením značek Austin a Morris (ta už vlastnila v rámci společnosti Nuffield značky MG, Riley a Wolseley), vyvinula na začátku šedesátých let minulého století ekonomický rodinný vůz s moderní karoserií od Pininfariny a konstrukcí navrženou tvůrcem legendárního Mini Alecem Issigonisem. Projekt dostal interní označení ADO 16. Písmena byla zkratkou Amalgamated Drawing Office, což by se dalo přeložit jako Spojená návrhová kancelář a 16 bylo pořadové číslo projektu. O úspěšnosti tohoto projektu svědčí to, že řada ADO 16 byla několik let nejprodávanější ve Velké Británii, celkem bylo v letech 1962 až 1974 prodáno kolem 2,1 milionu vozů.

Vývoj

Sir Alexander Arnold Constantine Issigonis (1906–1988) se rozhodl pokračovat v úspěchu svého slavného Mini návrhem prostornějšího a technicky pokročilejšího vozu stejné koncepce. Projekt ADO 16 vycházel z konstrukce napříč umístěného motoru BMC série A, pohánějícího přední kola. Novinkou byly kotoučové brzdy na předních kolech a hlavně systém propojeného kapalinového odpružení kol Hydrolastic, navrženého Alexem Moultonem. Inspirací mu bylo zavěšení s mechanickým propojením slavné “kachny” Citroën 2CV. Na konci padesátých let převzal od Issigonise vývoj řady ADO 16 konstruktér BMC Charles Griffin.

Návrhem karoserie bylo pověřeno italské stylistické studio Pinin Farina (od roku 1961 Pininfarina), které už dříve spolupracovalo s BMC na modelu Austin A40 Farina. Připravované modely ADO 16 neskrývaly určitou podobnost s tímto vozem, např. širokou maskou chladiče, kabinou a předními blatníky ve výši dolního okraje bočních oken. Kompaktní karoserie s rozvorem 2375 mm a vnějšími rozměry 3725 x 1534 x 1346 mm však poskytovala více vnitřního prostoru, srovnatelného se současně vyráběným Fordem Cortina.

Na startu

Prvním modelem řady ADO 16, který se začal vyrábět v Cowley (Oxfordshire) od března 1962, byl Morris 1100, poháněný tříložiskovým čtyřválcem s rozvodem OHV, objemem válců 1098 cm3 a maximálním výkonem 47,5 k (35 kW). Oficiálně se čtyřdveřový Morris 1000 (foto) představil britské veřejnosti 15. srpna 1962. Dvoudveřová verze byla určena výhradně na export. Začátkem října 1962 následoval MG 1100, poháněný dvoukarburátorovým motorem s výkonem 56 k (41 kW), odlišnou přední maskou a luxusnějším interiérem.

Prvním modelem řady ADO 16, který se začal vyrábět v Cowley (Oxfordshire) od března 1962, byl Morris 1100.

Také ostatní koncernové značky se postupně přidávaly s vlastními verzemi ADO 16, lišícími se jen přední maskou a výbavou. V září 1963 debutoval Austin 1100 (letos mu tedy bude padesát), podobný Morrisu 1100 jako vejce vejci s výjimkou přední masky s devíti zvlněnými vodorovnými lištami (foto) a jinou přístrojovou deskou. V říjnu 1963 následoval špičkově vybavený Vanden Plas Princess s bohatě chromovanou mřížkou chladiče a přídavnými světlomety. V interiéru měl palubní desku vyloženou dýhou z ořechového dřeva, piknikový stolek za předními sedadly, potahy z kůže Connolly a koberečky Wilton. Jako poslední přišly v září 1965 na řadu Wolseley 1100 a Riley Kestrel. Oba dostaly motory a výbavu z modelu MG 1100. Wolseley měl vodorovnou stupnici rychloměru, zatímco Riley Kestrel měl kruhové přístroje, včetně otáčkoměru.

Výraznou přední masku Austinu 1100 zdobilo devět mírně zvlněných vodorovných lišt.

Od dubna 1963 se na severním předměstí Milána začaly montovat vozy ADO 16 a prodávat pod názvem Innocenti IM3. Zkratka IM znamenala Innocenti-Morris a číslovka 3 určovala pořadové číslo modelu BMC, montovaného v Itálii. Vozy Innocenti měly odlišnou přední masku, světlomety a nárazníky a také v interiéru by se našlo pár odlišností.

Automat a kombík

Na přání a za příplatek se do Austinů a Morrisů 1100 začaly od října 1965 montovat čtyřstupňové automatické převodovky od firmy Automotive Products (AP). Aby nedocházelo k citelné ztrátě výkonu motoru, měly vozy s automatem zvýšený výkon motoru. Zasloužil se o to jiný karburátor a vyšší kompresní poměr.

Ženevský autosalon, konaný v březnu 1966, byl svědkem premiéry provedení kombi, dodávaného pod tradičními názvy Austin 1100 Countryman a Morris 1100 Traveller (foto). Kombi s velkým, nahoru vyklápěným zadním víkem a prodlouženými bočními okny bylo v Ženevě vystaveno s částečně průhlednou karoserií, takže návštěvníci mohli pozorovat motorem ovládané sklápění sedadel až do lůžkové úpravy. Po sklopení zadních sedadel vznikla velká ložná plocha bez jakýchkoliv výstupků, přístupná od horní hrany zadního nárazníku. Vnější rozměry kombi zůstaly proti základnímu modelu nezměněny.

Kombi Morris 1100 Traveller s velkým, nahoru vyklápěným zadním víkem a prodlouženými bočními okny.

V době, kdy se řada ADO 16 začala prodávat nebyl ještě v Evropě udílen titul Auto roku. Stejné označení ale získal Austin/Morris 1100 v roce 1964 v anketě pořádané britským časopisem Wheels. Ten pravý titul, udílený redaktory řady evropských automobilových magazínů, získal v roce 1965 větší bratr uvedené dvojice Austin 1800.

Silnější motor a širší maska

V létě roku 1967 začalo BMC montovat na přání do vozů MG, Riley Kestrel, Vanden Plas a Wolseley čtyřválec s objemem 1275 cm3, který dával s jedním polospádovým karburátorem SU HS4 maximální výkon 60 k (44 kW) při 5250 min-1. Blok motoru pocházel z modelů Mini Cooper S a Austin-Healey Sprite, převodovka včetně převodových poměrů zůstala stejná jako u modelů s motorem 1,1 litru. Modely Austin a Morris se tohoto motoru dočkaly v říjnu 1967 a označovaly se jako Austin/Morris 1300 Mark II. Ve verzi Mark II se dál dodávaly i vozy s menšími motory.

Zvenku se vozy druhé série lišily od první (Mark I) o něco širší přední maskou, dotýkající se v rozích světlometů. Mřížky přední masky se opět u vozů Austin a Morris mírně lišily. Austin měl tradičně zvlněné vodorovné lišty (foto), Morris je měl rovné. Novinkou byly rovněž směrové blikače na předních blatnících. Převodovky prvních modelů 1100 měly synchronizované horní tři stupně. Modely 1300 už měly plně synchronizované převodovky (modely 1100 druhé série je dostaly o několik měsíců později).

Vozy druhé série se lišily od první o něco širší přední maskou, dotýkající se světlometů.

Na londýnské Motor Show, konané v říjnu 1969, se představily modely Austin/Morris 1300 GT, vybavené dvoukarburátorovým motorem z MG 1300, černou maskou chladiče, černým vinylovým potahem střechy a širokými bočními lištami. Snížením tlaku v systému Hydrolastic se snížila světlá výška vozu. BMC tímto modelem reagoval na konkurenční Ford Escort GT.

Austin/Morris 1100/1300 byl v roce 1970 nejprodávanějším typem ve Velké Británii s počtem prodaných vozů blížícím se 133 tisícům. O téměř 10 tisíc vozů tak překonal Ford Cortinu, přestože zůstával od svého uvedení v roce 1962 prakticky beze změn. Koncem června 1971 byl vyroben dvoumiliontý vůz řady ADO 16 a v rámci této řady byla zrušena značka Morris.

Mark III (1971–1974)

V září 1971 byla uvedena poslední verze Mark III, postupně ale odpadly prémiové typy MG 1300 (1971) a Wolseley 1300 (1973). Posledním britským modelem ADO 16 byl Vanden Plas Princess 1300, který opustil továrnu 19. června 1974. V Jižní Africe se pod jménem Austin Apache a karoserií od Michelottiho vyráběly až do roku 1977. Podobné vozy se montovaly také ve španělské Pamploně (firma Authi). Pár let se modely řady ADO 16 montovaly také v Austrálii a na Novém Zélandu. V Británii bylo ADO 16 nahrazeno Austinem Allegro, vyráběným od roku 1973.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas