Toyota Celica – japonský Mustang (1. část)

Sportovní vůz Toyota Celica se v sedmi generacích vyráběl v letech 1970 až 2006. První tři generace měly pohon zadních kol.

Japonská automobilka Toyota, založená v roce 1937, patří k největším na světě a v loňském roce vyrobila svoje dvěstěmilionté vozidlo. Ve výrobním programu Toyoty, který je velmi rozsáhlý (od maličkého iQ až po terenní Land Cruiser), nechybí ani sportovní vozy. Za všechny si připomeňme modely Sports 800 (1965), 2000 GT (1967), Supra (1978), MR2 (1984), Paseo (1991) a nejnovější GT 86 (2012). Nejznámějším a nejdéle vyráběným sportovním vozem Toyoty je ale Celica, která se v sedmi generacích vyráběla od prosince 1970 až do dubna 2006.

Jméno Celica (čti selika) bylo odvozeno z latinského slova “coelica”, což znamená “nebeský” nebo “božský”. A pro mnoho milovníků sportovních vozů to byl opravdu božský nástroj, poskytující za rozumné peníze požitek ze sportovní jízdy. První tři generace, popsané v této první části článku, měly klasický pohon zadních kol. Všechny další modely, vyráběné od srpna 1985, měly poháněná přední nebo všechna kola.

První generace (1970–77)

Poprvé se Toyota Celica objevila na veřejnosti v říjnu 1970 při příležitosti tokijského autosalonu a už v prosinci téhož roku se začala vyrábět. Kompaktní dvoudveřové kupé se střechou typu hardtop (bez sloupků B) mělo rozvor náprav 2407 mm a vnější rozměry 4170 x 1600 x 1300 mm. Celica sdílela platformu s čtyřdveřovým modelem Toyota Carina. Designem karoserie byla Toyota Celica (foto) poplatná tehdejší americké i evropské módě: vysoké, mírně zvlněné boky, ostré rohy čelního a zadního okna a široká přední maska s čtyřmi světlomety. Zajímavým stylistickým prvkem byly nárazníky s konci stočenými nahoru.

Kupé Toyota Celica 1600GT (TA22) se v této podobě vyrábělo v letech 1970–72. Zajímavým stylistickým prvkem byly nárazníky s konci stočenými nahoru.

Celica první generace (série TA22) se dodávala s čtyřválcovými motory řady T (1407 cm3, 86 k/63 kW), 2T (1588 cm3, 102 k/75 kW), 18R (1968 cm3, 105 k/77 kW) a 20R (2189 cm3, pro USA 96 k/71 kW).

V dubnu 1973 byla v Japonsku uvedena do prodeje verze RA28 s nahoru výklopným víkem ve splývající zádi (tak zvaný liftback). Svými tvary (foto) silně připomínala americký pony car Ford Mustang, takže se mu často říkalo “japonský Mustang” nebo “Mustang Celica.” Týkalo se to hlavně zádi s větracími otvory v střešních sloupcích a s trojicemi koncových světel.

Celica Liftback připomínala větracími otvory v střešních sloupcích a trojitými koncovými světly Ford Mustang.

Celica se dodávala ve třech úrovních výbavy LT, ST a GT. Nejvyšší výbava GT měla pod kapotou motor 2T-G s rozvodem DOHC a dvěma karburátory Mikuni-Solex (110–125 koní) a pětistupňovou převodovku. Zvenku se lišila větracími otvory na kapotě a ozdobnými páskami na bocích, nechybělo elektrické ovládání oken dveří a klimatizace. V roce 1975 prošla Celica faceliftem, při kterém se rozvor prodloužil na 2489 mm a příď dostala nový nárazník se zabudovanými směrovkami, obdélníková rohová světla a prolis na kapotě.

Druhá generace (1977–81)

Pro modelový rok 1978 připravila Toyota druhou generaci Celicy (výroba začala už koncem roku 1977), znovu ve verzích kupé se stupňovitou zádí (foto) a liftback s nahoru vyklápěným zadním oknem. Tentokrát se designu chopilo výzkumné designové studio Toyoty v Kalifornii, konkrétně David Stollery. Ten dal druhé Celice jednoduché tvary s šikmou přídí, do které byly vsazeny dvě dvojice kruhových světlometů, opticky propojené sníženou mřížkou chladiče. Typickou pro tuto generaci byla mírně prohnutá linie dolního okraje bočních oken. Celica měla tentokrát bezrámová okna dveří a široký sloupek B. Trochu také povyrostla (rozvor 2500 mm, délka 4,4 m). Chromované nárazníky byly u modelů GT a vozů exportovaných do USA nahrazeny černými pogumovanými nárazníky.

Pro druhou generaci byla typická mírně prohnutá linie dolního okraje bočních oken, bezrámová okna dveří a široký sloupek B.

Toyota Celica stála u zrodu dvou dalších modelových řad Supra a Camry. V roce 1979 debutovala Celica Supra (v Japonsku Celica XX), poháněná 2,6litrovým řadovým šestiválcem s maximálním výkonem 111 k (82 kW). V následujícím roce uvedla Toyota čtyřdveřový sedan Celica Camry, odvozený od typu Carina. Při přechodu na přední pohon byla v roce 1982 Toyota Celica Camry nahrazena typem Camry, který se vyrábí dodnes a loni byl nejlépe prodávaným osobním vozem v Severní Americe.

Zadní kola Celicy druhé generace poháněly řadové čtyřválce s objemem od 1,6 do 2,4 litru. V roce 1979 prošla Celica modernizací, při které dostala obdélníkové světlomety. Americká firma Griffith nabízela konverze kupé na modely SunChaser s odnímatelnou částí střechy (targa). Do roku 1981 jich prodala kolem dvou tisíc.

Třetí generace (1981–85)

V srpnu 1981 se představila třetí generace Celicy, poslední s pohonem zadních kol. Kupé i liftback (foto) dostaly ostřejší rysy s výrazným prolisem prodlužujícím linii dolní hrany bočních oken až k přídi. Ubylo chromu, nárazníky byly lakované v barvě karoserie a na přídi zůstaly jen dva obdélníkové světlomety. Rozměry karoserie se proti druhé generaci téměř nezměnily. Také nabídka motorů zůstala prakticky stejná, novinkou bylo ale vstřikování paliva u všech vozů dodávaných do Severní Ameriky.

Celica třetí generace (RA43) dostala ostřejší rysy s výrazným prolisem prodlužujícím linii dolní hrany bočních oken až k přídi.

Do modelového roku 1984 vstoupila Celica s přepracovanou karoserií. Největší změny se odehrály na přídi. Do černé masky integrované s nárazníkem byly zabudované pomocné světlomety a směrovky, hlavní světlomety se přestěhovaly na kapotu pod výklopné kryty. Vzadu se změnila koncová světla. Firma American Specialty Cars (ASC) z Kalifornie začala v roce 1984 prodávat přestavěné kabriolety GT-S Convertible, kterých za dva roky prodala přes 4400 kusů.

Na začátku osmdesátých let se začala Toyota ve zvýšené míře angažovat ve vrcholovém rallye sportu. Výkonným nástrojem k dosažení úspěchu ve světovém šampionátu v Rallye (WRC) se stala Toyota Celica s přeplňovaným motorem. Aby splnila předpisy FISA pro skupinu B, vyrobila Toyota 200 kusů modelu Celica GT-TS. Tyto vozy se staly základem pro závodní Toyoty Celica TwinCam Turbo (TCT), které stavěl evropský tým Toyoty (TTE) a závodil s nimi. V rukách zkušených pilotů Björna Waldegårda a Juhy Kankkunena dosáhly Celicy ve WRC v letech 1983–86 šesti vítězství, shodou okolností všechny na africké půdě (Safari Rallye a Rallye Pobřeží Slonoviny). Dvoulitrové závodní speciály měly výkon motoru až 370 koní (272 kW).

Třetí generací skončila éra sportovních modelů Toyota Celica s pohonem zadních kol. Zbývající čtyři generace s předním pohonem si připomeneme ve druhé části tohoto článku.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas