Toyota Celica – japonský Mustang (2. část)

S předním pohonem se sportovní Toyota Celica objevila v roce 1985 a krátce poté i Celica GT-Four s pohonem všech kol a turbomotorem.

Čtvrtá generace (1985–89)

V srpnu 1985 se představila zcela nová Celica čtvrté generace (ST162) s pohonem předních kol a třemi variantami karoserie: kupé, liftback a kabriolet. Toyota Celica měla rozvor náprav 2525 mm, délku 4410 mm (liftback byl o 45 mm kratší), šířku 1710 mm (v Japonsku se prodávala Celica užší o 20 mm kvůli nižšímu zdanění) a výšku 1290 mm. Tentokrát Celica vycházela z platformy T (Toyota Corona), zatímco předtím používaná platforma A byla vyhrazena modelu Supra. Aerodynamicky čistá karoserie kupé (foto) měla mírně klínový tvar boků, bezpečnostní nárazníky zapuštěné do karoserie a světlomety skryté v přední masce. Ostře useknutou zadní stěnu s náznakem spoileru na horní hraně vyplňovala velká koncová světla.

V srpnu 1985 se představila Toyota Celica čtvrté generace (ST162) s pohonem předních kol a třemi variantami karoserie: kupé (na obrázku), liftback a kabriolet.

Kupé se do Evropy nevyváželo, proto je pro nás zajímavější verze se splývavou zádí a prostorem pro zavazadla mírně vystupujícím z obrysu vozu, zvaná liftback. Ta se od kupé lišila většími trojúhelníkovými bočními okny a nahoru výklopnou zádí. Do Evropy se Celica dovážela mj. v provedení GT s čtyřválcovými OHC motory s objemem 1,6 litru (124 k/91 kW) a 2 litry (150 k/110 kW). Celica dosahovala s dvoulitrem nejvyšší rychlost 210 km/h.

V říjnu 1986 uvedla Toyota na japonský trh model Celica GT-Four (ST165) s trvalým pohonem všech kol a elektronicky řízeným mezinápravovým diferenciálem. Zároveň dokončila vývoj přeplňovaného čtyřválcového motoru 3S-GTE s výkonem 193 k (142 kW). Tato kombinace se stala základem ke stavbě oficiálního rallye vozu Toyoty. Celica GT-Four poprvé startovala na Tour de Corse 1988 a skončila na šestém místě. Ve stejném roce vyhrála na Kypru, to ale ještě nebyl závod WRC, takže k prvnímu vítězství ve WRC přivedl Celicu GT-Four až Juha Kankkunen v roce 1989 na Rally Australia. Celkem vyhrála Celica ST165 13 závodů WRC, především zásluhou Carlose Sainze, který se také stal v roce 1990 mistrem světa jezdců. Do Severní Ameriky se Celica s pohonem všech kol exportovala pod názvem All-trac Turbo.

Pátá generace (1990–93)

Pro modelový rok 1990 dostala Celica novou zakulacenou karoserii ve stylu Super Round s rozměry lišícími se od předchozí generace jen nepatrně. Podle techniků Toyoty přispěly oblé tvary bez ostrých hran ke zvýšení tuhosti karoserie bez zvýšení hmotnosti. Klínový profil s nízkou plochou přídí a vysokou zádí (foto) přispíval spolu se zadním spoilerem k dobré aerodynamice vozu.

Pátá generace Celicy dostala novou zakulacenou karoserii s klínovým profilem boků, nízkou přídí a vysokou zádí.

Do Evropy se liftbacky Celica dovážely ve verzích nazvaných GTi a Turbo 4WD. V obou případech sloužily k pohonu napříč uložené dvoulitrové čtyřválce s rozvodem DOHC, vstřikováním paliva a čtyřmi ventily na válec. Motor GTi posílal na přední kola maximální výkon 156 k (115 kW) při 6000 min-1, což stačilo k dosažení maximální rychlosti 220 km/h. Celica Turbo 4WD (neboli GT-Four a v USA All-Trac) si pomáhala turbodmychadlem k výkonu 204 k (150 kW), přenášeným trvale na všechna čtyři kola přes viskózní spojku s omezenou svorností a zadní diferenciál Torsen. Na japonský trh se dodávala také s řízením všech kol (4WS).

Do některých evropských zemí se dodávala i slabší verze 1.6 STi a v malém počtu i kabriolety 2.0 GTi, které stavěla kalifornská firma American Sunroof Corporation (ASC). Americký herec Eddie Murphy se stal hvězdou reklamní kampaně propagující pátou generaci Celicy, vybavené systémem Super Live Sound s desíti reproduktory.

Úspěchy Celicy GT-Four (ST165) v soutěžním sportu inspirovaly Toyotu k vývoji druhé generace ST185. Ta se zapsala do historie světového rallye sportu hned několikrát. V letech 1992–94 s ní získali titul mistra světa jezdců postupně Carlos Sainz, Juha Kankkunen a Didier Auriol. Šampionem v soutěži WRC konstruktérů se Toyota Celica GT-Four ST185 stala v letech 1993 a 1994.

Šestá generace (1993–99)

V říjnu 1993 se příznivci sportovních vozů Toyota Celica dočkali šesté generace, postavené na platformě T200. Celica navazovala na trend oblých tvarů karoserie svého předchůdce a také rozměrově se toho mnoho nezměnilo (rozvor 2535 mm, délka kupé/ liftback 4500/4420 mm). Výrazněji se odlišila jen přídí, kde byly výklopné světlomety nahrazeny dvojicí pevně zabudovaných hlavních světel, doplněná dalšími dvěma menšími světlomety (foto).

Šestá generace Toyoty Celica, postavená na platformě T200. Na přídi měla dvojici pevně zabudovaných hlavních světel, doplněnou dalšími dvěma menšími světlomety.

Novinkou v nabídce motorů byl 1,8litrový 7A-FE z Corolly (111 k/82 kW) a 2,2litrový 5S-FE převzatý z modelu Camry (135 k/99 kW). Třetí generace modelu Celica GT-Four (ST205) se představila v únoru 1994 s přepracovaným dvoulitrovým turbomotorem 3S-GTE, používaným rovněž ve sportovním typu MR2. Jeho maximální výkon 254 k (187 kW) vybízel k dalším úpravám u evropského závodního týmu Toyoty se sídlem v Kolíně nad Rýnem a následné výrobě 2500 vozů GT-Four, homologovaných pro skupinu A WRC. Vůz připravený pro sezonu 1995 nemohl prokázat svoje kvality, neboť Toyota byla potrestána ročním zákazem závodění kvůli použití zakázaného omezovače turba. Vynahradila si to trojnásobným vítězstvím speciální Celicy v závodu do vrchu Pikes Peak v americkém Coloradu. Rod Millen tam vyhrál v absolutní klasifikaci v letech 1994, 1996 a 1997.

Sedmá generace (2000–2006)

Poslední, sedmá generace sportovní Toyoty Celica (foto) se objevila koncem roku 1999. Vycházela z konceptu Celica XYR, vystaveném na detroitském autosalonu v lednu 1999. Změnily se jen nárazníky a zadní spoiler. Vůz byl vyvinut v rámci projektu Genesis, zaměřeného na mladou generaci ve Spojených státech. Hodně úsilí bylo věnováno snížení hmotnosti a výrobních nákladů. 1175 kg těžký vůz poháněl čtyřválec 1,8 VVT-i o výkonu 143 k (105 kW) nebo ve verzi TS výkonnější motor 1,8 VVTL-i (192 k/141 kW), vyvinutý ve spolupráci s Yamahou.

Poslední, sedmá generace sportovní Toyoty Celica měla rozvor náprav 2600 mm a rozměry 4330 x 1730 x 1310 mm.

Poslední Toyota Celica sjela z výrobního pásu v japonském Susono 21. dubna 2006 a ukončila tak 36 let trvající kariéru jednoho z nejúspěšnějších sportovních vozů automobilové historie. Jelikož dvoumístná Toyota MR2 skončila o rok později, zůstala Toyota bez sportovního vozu. Netrvalo to však dlouho a nástupcem se stala cenově dostupná Toyota GT 86.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas