Volkswagen 411/412 (Typ 4) – poslední mohykán

Posledními Volkswageny se vzduchem chlazeným plochým motorem umístěným vzadu byly modely 411 a 412, vyráběné v letech 1968–74.

Německá automobilka Volkswagen, založená v květnu 1937, vsadila od začátku na koncepci se vzduchem chlazenými plochými motory umístěnými nad zadní nápravou a pohánějící zadní kola. Prvním byl nesmrtelný Brouk (Typ 1), kterých se v letech 1938 až 2003 vyrobilo přes 21 milionů. V roce 1950 se k Brouku (německy Käfer, anglicky Beetle) přidal víceúčelový Transporter (Typ 2), vyráběný v pěti generacích T1 až T5 dodnes (vzduchem chlazené motory dosloužily v roce 1982 u T3 a motor se přemístil dopředu od T4). Následoval Typ 3, vyráběný v letech 1961–1973 jako Volkswagen 1500/1600. Dvoudveřových vozů se stupňovitou nebo splývavou zádí a kombi Variant se prodalo kolem 2,6 milionu. Posledním mohykánem této koncepce byl Typ 4, známý jako Volkswagen 411/412. A právě o něm pojednává tento článek.

Pařížská premiéra

Pařížský autosalon (Salon de l’automobile) byl v říjnu 1968 svědkem světové premiéry zbrusu nového modelu německé automobilky Volkswagen, pojmenovaného jednoduše číslovkou 411. Interně se mu říkalo Typ 4, neboť byl pokračováním předchozí řady Typ 3 (VW 1500/1600). Volkswagen 411 (foto) měl prostornou samonosnou karoserii se čtyřmi nebo dvěma dveřmi a splývavou zádí. Při rozvoru náprav 2500 mm měl vnější rozměry 4525 x 1635 x 1485 mm, takže poskytoval dostatek pohodlí pěti osobám, včetně jejich zavazadel umístěných pod přední kapotou (400 litrů) a vzadu nad motorem (170 litrů). Vozy VW 411 začaly vyjíždět z továrny ve Wolfsburgu už v srpnu 1968. Vpředu měly oválné světlomety osazené dvouvláknovými žárovkami a vzadu vodorovně uspořádaná koncová světla. Provedení s bohatší výbavou (např. s okrasnými lištami na bocích) neslo označení L.

Volkswagen 411 měl vpředu oválné světlomety osazené dvouvláknovými žárovkami. Pod předním víkem měl zavazadlový prostor s kapacitou 400 litrů.

Vůz vyvinutý ještě pod vedením Heinricha Nordhoffa (1899–1968) měl moderní podvozek s pérováním vinutými pružinami a zavěšením předních kol na spodních příčných ramenech a svislých vzpěrách MacPherson, zadních na trojúhelníkových závěsech. Pohon zadních kol obstarával čtyřdobý vzduchem chlazený čtyřválec s protilehlými válci a rozvodem OHV, umístěný nad zadní nápravou. Při zdvihovém objemu 1679 cm3 a stupni komprese 7,8 měl největší výkon 68 k (50 kW) při 4500 otáčkách za minutu. Palivo dodávaly dva spádové karburátory Solex, chlazení zajišťoval ventilátor s automatickou regulací, umístěný v ose klikového hřídele. Standardně se VW 411 dodával s čtyřrychlostní manuální převodovkou, za příplatek byl třístupňový automat.

Variant a vstřikování

Přesně po roce výroby rozšířil Volkswagen nabídku o dvoudveřové kombi 411 Variant (foto) s nahoru vyklápěným zadním víkem. Přesto, že podlaha zadního zavazadlového prostoru byla kvůli umístění motoru vzadu zvýšená, jeho objem se proti sedanu výrazně zvětšil. Hlavně proto se z Variantu stal postupně nejlépe prodávaný model této řady. Současně s jeho uvedením byly oválné světlomety nahrazeny dvojitými kruhovými s halogenovými žárovkami H1. Znak VW se přemístil z přední kapoty do středu čelní stěny.

VW 411 Variant se stal postupně nejlépe prodávaným modelem této řady.

Další významnou novinkou roku 1969 byla náhrada karburátorů elektronicky řízeným vstřikováním paliva Bosch D-Jetronic. Takto vybavené vozy se nazývaly 411 E (resp. 411 LE s bohatší výbavou). E byla zkratka německého Einspritzung, tedy vstřikování. Hlavním přínosem bylo zvýšení výkonu na 79 k (58 kW) a maximální rychlosti ze 145 na 155 km/h. Tyto motory našly uplatnění i v Transporterech (Typ 2) a sportovních vozech Porsche 914.

Volkswagen 411 nebyl špatný vůz, byl spolehlivý, prostorný a praktický. Problémem byla ale jeho cena. Konkurence měla podobně vybavené vozy levnější a proto nešel odbyt tak, jak se očekávalo. VW kalkulovalo s tím, že majitelé starších Brouků budou postupně přecházet na tento větší model, ale konkurence také nespala. Navíc už po dvou letech výroby dostal VW 411 soupeře z vlastních řad v podobě VW K70 (původně NSU) s motorem vpředu a pohonem předních kol. Ani ten ale nebyl příliš úspěšný a proto bylo přikročeno k modernizaci typu 411.

Volkswagen 412

Vzhledově a technicky vylepšený model VW 412 (foto) se začal vyrábět ve Wolfsburgu od srpna 1972. Největší změnou na karoserii byla nová příď s nižší kapotou a odlišně tvarovanými rámečky světlometů. Design přídě byl zřejmě inspirovaný modelem VW Brasilia, což bylo brazilské kombi využívající mechaniku VW Brouka.

Vzácné provedení VW 412 LE s nahoru vyklápěným zadním oknem.

Na větší motor si VW 412 muselo počkat až do srpna 1973. Objem zvětšený na 1795 cm3 přinesl u karburátorových verzí zvýšení výkonu na 75 k (412 a 412 L) resp. 85 k (412 S a 412 LS). Výkonnější verze se rychlostí přiblížila 160 km/h a zrychlit z nuly na stovku dokázala za 15 s. Na oplátku si vzala v průměru kolem 13 litrů/100 km. Samozřejmě nechybělo ani oblíbené kombi VW 412 Variant (foto).

Kombi Variant si udrželo oblibu i ve vylepšeném typu VW 412.

Výroba typu VW 412 byla během roku 1973 přemístěna do továrny Volkswagenwerk Salzgitter, neboť ve Wolfsburgu vrcholily přípravy na spuštění výroby prvních Passatů. V Salzgitteru se VW 412 vyráběl souběžně s modelem K 70, ale prodej dále slábl a v květnu 1974 byla výroba ukončena. Za 6 let bylo celkem vyrobeno 367 728 modelů Typu 4. Nahradil jej modernější VW Passat první generace s předním pohonem a karoserií od Giugiara.

Typ 4 byl prvním čtyřdveřovým automobilem značky Volkswagen a prvním se samonosnou karoserií. Lepším prodejním výsledkům bránila poměrně vysoká cena (kolem 11 000 DM), vysoká spotřeba a nedostačující topení (často bylo doplňováno benzinovým agregátem). Šéf Volkswagenu Heinrich Nordhoff zemřel krátce před premiérou Typu 4 a proto bývá VW 411/412 označován ironicky jako “Nordhoffův dárek na rozloučenou.”

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas