Simca Aronde (1951–1963): vlaštovka z Nanterre

Automobilka Simca byla založena před 80 lety. Po éře licenční výroby fiatů představila model Aronde, první vůz vlastní konstrukce se samonosnou karoserií.

Automobilka Simca byla založena před 80 lety. Po éře licenční výroby fiatů představila model Aronde, první vůz vlastní konstrukce se samonosnou karoserií.

S automobily Simca jsme se dosud v naší rubrice nesetkali, tak alespoň stručně k historii této francouzské automobilky. Založil ji v listopadu 1934 Francouz italského původu Henri Théodore Pigozzi (1898–1964) a byl až do roku 1963 jejím ředitelem. Jméno automobilky SIMCA bylo zkratkou složitého názvu Société Industrielle de Mécanique et Carrosserie Automobile. Od začátku se v továrně na západním předměstí Paříže v Nanterre zabývala licenční výrobou fiatů. Pigazzi už od poloviny dvacátých let nakupoval železný šrot pro Fiat a byl ve Francii jeho prodejním zástupcem. Prvními vozy z Nanterre byly Simca-Fiat 11CV (Fiat 518 Ardita), Simca 5 (Fiat 500 Topolino, 1936–48) a Simca 8 alias Fiat 508C Balilla (1937–51).

Vlaštovka vylétá

Licenční fiaty byly ve Francii poměrně úspěšné, ale Simca si troufala na víc. Už na konci roku 1948 inicioval šéf firmy Pigozzi projekt rodinného vozu s moderní samonosnou karoserií, inspirovaného připravovaným Fiatem 1400, který měl premiéru v roce 1950. Finanční injekcí mu byl Marshallův plán hospodářské pomoci (1,5 miliardy starých franků), zbytek potřebných financí pokryly úvěry od francouzských bank. Na pomoc přišli i technici z koncernu General Motors a americké karosárny Budd.

Symbolicky, na první jarní den roku 1951, předala Simca francouzským novinářům první oficiální fotografie modelu Simca 9, nazvaného Aronde, což ve starofrancouzštině znamenalo vlaštovku (dnes se toto slovo překládá spíše jako holubice nebo hrdlička). Stylizovaná vlaštovka se také objevila ve znaku vozu na přídi. Na konci května 1951 dostali vybraní novináři několik vozů Simca Aronde k testování a po letních dovolených se rozběhla sériová výroba. Oficiální premiéru měla Aronde na pařížském autosalonu v říjnu 1951. Simca Aronde si získávala oblibu u zákazníků a brzy se vyšvihla na třetí místo mezi nejprodávanějšími francouzskými automobily.

První provedení Simcy 9 Aronde (foto) mělo čtyřdveřovou pontonovou karoserii s rozvorem náprav 2443 mm a vnějšími rozměry 4070 x 1558 x 1520 mm (délka x šířka x výška). Příď zdobil masivní chromovaný stupňovaný rám bez obvyklé mřížky chladiče a chromované nárazníky se svislými sloupky. Nedělené čelní a zadní okno bylo mírně zaoblené.

První provedení Simcy 9 Aronde mělo příď ozdobenou masivním chromovaným stupňovaným rámem bez obvyklé mřížky chladiče.

Pohon zadních kol obstarával kapalinou chlazený čtyřválec OHV s objemem 1221 cm3 a maximálním výkonem 45 k (33 kW), převzatý bez větších změn z modelu Simca 8. Dodávku paliva zajišťoval karburátor Solex 32. Vůz s hmotností necelých 1000 kg dosahoval největší rychlost 120 km/h a průměrně spotřeboval kolem devíti litrů benzinu na 100 km. Přední kola měla pérování vinutými pružinami a byla zavěšena nezávisle na lichoběžníkových polonápravách. Tuhá zadní náprava byla odpružena dvojicí podélných půleliptických listových per. Aronde měla čtyřstupňovou převodovku (jednička neměla synchronizaci) s řadicí pákou pod volantem, hydraulicky ovládané bubnové brzdy vpředu i vzadu a patnáctipalcová kola.

Commerciale, Quotidienne a Grand Large

Od roku 1952 nastaly pro značku Simca díky typu Aronde zlaté časy. Výroba rostla (v roce 1952 hodně přes 50 tisíc kusů) a zároveň se rozšiřovala paleta nabízených modelů. Nejprve se objevilo dvoudveřové kombi Aronde Commerciale (později Châtelaine) s vodorovně děleným zadním víkem. Z něj vycházela dodávka Messagère s užitečnou hmotností 500 kg a bočními plechovými výplněmi místo oken. Následoval sedan Aronde Quotidienne se zjednodušenou výbavou (chybělo např. topení) a nižší cenou ve výši 630 000 starých franků (byla o 45 000 nižší než u předešlého základního modelu Aronde Berline Luxe).

Šlágrem pařížského autosalonu 1952 se stalo čtyřmístné dvoudveřové kupé Aronde Grand Large (kresba) s karoserií bez středových sloupků a stahovatelnými bočními okny. Panoramatické zadní okno bylo rozděleno na tři díly (od podzimu 1954 bylo nahrazeno neděleným oknem). Do výroby se kupé Grand Large dostalo až v roce 1953. Mělo novou přední masku se zaoblenou horní lištou, kterou převzaly i ostatní modely.

Šlágrem pařížského autosalonu 1952 se stalo čtyřmístné dvoudveřové kupé Simca Aronde Grand Large s karoserií bez středových sloupků.

17. března 1953 oslavili v Nanterre vyrobení stotisícího vozu Aronde. Jeho nový majitel byl vylosován ze zaměstnanců továrny Simca. Typ Aronde byl postupně vylepšován. Baterie byla např. přemístěna z místa pod sedadlem spolujezdce pod přední kapotu, mírně byl zvětšen rozchod předních i zadních kol a začala se používat menší čtrnáctipalcová kola.

Rekordman

K popularitě vozu Simca Aronde výrazně přispělo překonání několika mezinárodních rekordů na autodromu Montlhéry. V květnu 1952 zde Aronde překonala pět mezinárodních rekordů, např. na 50 000 km průměrnou rychlostí 117 km/h. V srpnu 1953 zde jiná Simca Aronde, náhodně vybraná z výrobní linky, překonala další rekord, když za 40 dní a nocí ujela 39 242 kol, což představovalo vzdálenost 100 000 km při průměrné rychlosti přes 104 km/h. Celkem se Aronde podařilo pod dohledem francouzského autoklubu ACF překonat 30 mezinárodních rekordů ve své kategorii.

90A Aronde (1955–1958)

V říjnu 1955 se Simca Aronde (foto) představila s výraznými stylistickými změnami a modernizovaným motorem, takže s jistou nadsázkou lze mluvit o druhé generaci tohoto vozu. Svědčí o tom i interní typové označení 90A Aronde (první generace se jmenovala 9 Aronde) a rozšíření oficiálního názvu na Aronde Elysée (podle názvu nejslavnější pařížské ulice Champs-Élysées nebo snad Elysejského paláce). 90A Aronde měla horní rám přední masky rozšířený až do boků, takže ještě více připomínal fešácký knír. Ve zvýšených a prodloužených zadních blatnících byla umístěna sdružená koncová světla kapkovitého tvaru. Zatímco šířka a výška vozu zůstaly prakticky beze změn, délka narostla na 4115 mm.

Častým doplňkem vozů Aronde byly běloboké pneumatiky a boční okrasné lišty.

Mírně upravený čtyřválcový motor Flash měl objem zvětšený na 1290 cm3 (vrtání/zdvih 74/75 mm). Zvýšení výkonu zhruba o dva koně přispělo k zvýšení maxima rychlosti na 125 km/h. Luxusněji vybavené vozy dostaly názvy Elysée-Matignon, Rue de la Paix a Montlhéry. Do nich se montovaly výkonnější motory Flash Spécial s výkonem 57 k (42 kW), které zvýšily hranici rychlosti na 140 km/h. V nabídce nechybělo ani oblíbené provedení Grand Large, dvoudveřové kupé bez středových sloupků, kombi Commerciale, dodávka Messagère a dokonce i pick-up.

V roce 1955 se výroba vozů Aronde přehoupla přes stotisícovou hranici a o rok později se stala nejprodávanějším francouzským automobilem. V polovině ledna 1957 vyjela z Nanterre půlmiliontá Aronde a byl zahájen vývoz do USA. V říjnu téhož roku se představily další dva členové rodiny Aronde: dvoumístný kabriolet Océane a dvoumístné kupé Plein Ciel, oba s karoseriemi Facel. O nich si povíme v samostatném článku.

Aronde P60 (1958–1963)

Na Pařížském autosalonu konaném v říjnu 1958 se mohli návštěvníci poprvé seznámit s novou, výrazně modernizovanou řadou rodinných vozů Simca, nazvaných Aronde P60 (foto). Tato fakticky třetí generace Aronde se už nevyráběla v Nanterre, ale v novém závodě v nedalekém Poissy, který Simca koupila od koncernu Ford. Moderněji vypadající karoserie modelového ročníku 1959 měla stejný rozvor s předchůdci (2440 mm) byla však o několik centimetrů delší (4190 mm) a nižší (1440 mm). Příď zdobila výrazná oválná maska chladiče se svislým žebrováním. Světlomety byly zapuštěné pod stříškami v předních blatnících. Vzadu mělo Aronde P60 panoramatické zadní okno a velká, svisle orientovaná koncová světla.

Typickým rysem Aronde P60 byla oválná maska chladiče se svislým žebrováním a světlomety zapuštěné pod stříškami v předních blatnících.

Výroba Aronde s původní karoserií dobíhala v Nanterre až do roku 1960. Kromě standardního 1,3litrového motoru se nabízel také menší, daňově výhodnější motor s objemem 1090 cm3 a výkonem 41 k (30 kW), používaný kdysi v modelu Simca 8. Od října 1960 se do Aronde P60 začal montovat nový motor Rush s objemem válců stejným jako dříve (1290 cm3), ale s pěti ložisky na klikovém hřídeli a řadou výkonových variant od 48 až do 57 koní (36–43 kW). V této době se začal ve Francii používat benzin s vyšším oktanovým číslem, takže bylo možné zvýšit kompresní poměr. Od září 1961 se do sedanu Montlhéry Spéciale a kupé Monaco Spéciale začal montovat motor Rush Super s výkonem 70 k (51,5 kW). Novinkou byla také spojka “Simcamatic.”

Také Simca Aronde P60 se nabízela pod různými jmény. Základem byl sedan Elysée s nejslabší třináctistovkou, stejný motor mělo i dvoudveřové kupé Grand Large. Modely Montlhéry a Monaco se nabízely s motory o výkonu 57 koní (verze Spéciale byly zmíněny výše). Třídveřové kombi Simca Aronde P60 se zase pyšnilo jménem Châtelaine (později Ranch). Od modelového roku 1960 se k nim přidaly sedany Deluxe six a Étoile six s motory 1090 cm3/40 k a Étoile sept s motorem 1290 cm3/48 k.

V únoru 1960 vyjela z Poissy miliontá Simca Aronde. Celkově bylo od roku 1951 do května 1963 vyrobeno přes 1,4 milionu vozů Simca Aronde všech verzí. V letech 1956 až 1964 se Aronde vyráběly v Austrálii, včetně pětidveřového kombi. Od roku 1957 se Simca Aronde dovážela i do Československa a prodalo se jich zde kolem pěti tisíc.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas