Simca Sport – Aronde pro dva

Francouzská automobilka Simca, založená před osmdesáti lety, začínala licenční výrobou fiatů a teprve v roce 1951 vyjel z továrny v Nanterre první vůz vlastní konstrukce – Aronde. Na poli sportovních automobilů začala Simca spolupracovat už před druhou světovou válkou s ladičem motorů a závodníkem Amédéem Gordinim (1899–1979).

Francouzská automobilka Simca, založená před osmdesáti lety, začínala licenční výrobou fiatů a teprve v roce 1951 vyjel z továrny v Nanterre první vůz vlastní konstrukce – Aronde. Na poli sportovních automobilů začala Simca spolupracovat už před druhou světovou válkou s ladičem motorů a závodníkem Amédéem Gordinim (1899–1979). Gordini začínal stavbou jednomístných a dvoumístných závodních vozů na základě mechanických komponent Fiat-Simca.

Éra Gordini

První závodní Simcou-Gordini byl maličký Typ 5 z roku 1937, poháněný čtyřválcem z modelu Simca 5 (alias Fiat 500 Topolino) s objemem 570 cm3 a výkonem pouhých 23 koní. V roce 1939 následoval otevřený Typ 8 s čtyřválcem 1221 cm3, jehož výkon 74 k postačoval k dosažení maxima rychlosti 160 km/h. Po válce postavil Gordini několik kupé Simca-Gordini 15S (foto) s typickým modrým lakem karoserie a čtyřválcem 1490 cm3 (135 k/99 kW) pod kapotou. Simca-Gordini 15S dosahovala maxima kolem 200 km/h, takže se mohla poměřit se špičkovými italskými a anglickými sportovními vozy.

Po válce postavil Gordini několik kupé Simca-Gordini 15S s typickým modrým lakem karoserie a čtyřválcem 1490 cm<sup>3</sup> pod kapotou.

V roce 1950 se šest vozů Simca-Gordini 15S (dva s kompresorem) zúčastnilo závodu 24 hodin Le Mans. Navzdory slavným jezdcům za volantem (Juan Manuel Fangio, Maurice Trintignant, Aldo Gordini, Jean Behra) nedojel ani jeden. Ostatně stejně dopadli i jezdci Bobek s Netušilem na Škodě 1101 Sport. První dvě místa získali Francouzi na vozech Talbot-Lago. Gordini pak pokračoval ve stavbě dalších vozů Simca-Gordini s většími motory. V roce 1956 spolupráci se Simcou ukončil a “přestoupil” k Renaultu.

Simca 8 Sport

První vlastní sportovní automobil představila Simca v roce 1949 a o rok později na londýnské výstavě v Earls Court už vystavovala dvoumístný model Simca 8 Sport v provedení kabriolet a kupé. Kupé (kresba) mělo pohlednou hliníkovou karoserii podle návrhu Pinin Fariny, vyráběnou u firmy Facel Métallon. Ta se později stala známá vlastní konstrukcí Facel Vega. Simca 8 Sport vycházela mechanicky (jak naznačuje název) z licenčního sedanu Simca 8 a používala jeho silnější čtyřválec s objemem 1221 cm3 a výkonem 50 k (37 kW).

Kupé mělo pohlednou hliníkovou karoserii podle návrhu Pinin Fariny, vyráběnou u firmy Facel Métallon.

Dosahovaná maximální rychlost kolem 135 km/h neslibovala nějaké převratné sportovní výsledky. Přesto v letech 1949 a 1950 vyhrály například svoji třídu na rakouské Alpine Rally a na Rally Monte Carlo. Pomohly jim k tomu mj. zkušení jezdci Jean Behra a Johny Claes.

S příchodem nového modelu Simca Aronde dostala Simca 8 Sport v říjnu 1951 novou přední masku s jemným mřížováním místo tří vodorovných lišt. O půl roku později se prodloužil rozvor o 20 mm, takže od té doby měla stejný rozvor se sedanem Aronde (2443 mm) a samonosnou karoserii. Ve výrobě zůstalo jen dvoumístné kupé, neboť prototyp kabrioletu se samonosnou karoserií nezaručoval dostatečnou tuhost. Ta by byla dosažena jen za cenu značného zvýšení hmotnosti vozu.

Simca 9 Sport

V roce 1953 slavilo premiéru kupé Simca 9 Sport (foto), plně využívající mechaniku typu 9 Aronde. Vůz prodávaný také pod názvem Simca Coupé de Ville měl jednoduchou karoserii klidných tvarů s rozvorem 2443 mm a vnějšími rozměry 4262 x 1570 x 1390 mm. Příď vozu více připomínala sedany Aronde, kabina měla jednodílné čelní a zadní okno a střechu bez středových sloupků (hardtop). Prostorný interiér poskytoval dost místa dvěma osobám, nouzově se dozadu vešla i třetí. Výroba ocelové karoserie a konečná montáž byla opět svěřena firmě Facel Métallon, která rovněž vyráběla karoserie pro vozy Delahaye, Panhard a francouzský Ford.

Kabina kupé Simca 9 Sport měla jednodílné čelní a zadní okno a střechu bez středových sloupků.

Pohon zadních kol opět zajišťoval čtyřválec Flash s rozvodem OHV a objemem 1221 cm3 (vrtání/zdvih: 72/75 mm). S karburátorem Solex a kompresním poměrem 7,9:1 dával maximální výkon 51 koní (37,5 kW) při 4500 min-1

Od roku 1954 rozšířil nabídku kabriolet Simca Week-End s plátěnou stahovací střechou. K jeho publicitě výrazně přispělo to, že jeden exemplář byl darován tehdy devatenáctileté, začínající herečce Brigitte Bardot. Tato herečka, zpěvačka a modelka, která se později stala mezinárodním sexuálním symbolem, působila jako mluvčí společnosti Simca a často se nechávala fotografovat se svým kabrioletem. BB jej používala zhruba 6 let a pak jej darovala příteli a sousedovi Césaru Baldaccinimu, přednímu francouzskému sochaři. Mnohem později se vůz dostal do Ameriky a skončil v automobilovém muzeu v Nashvillu. Kupé 9 Sport a kabriolet Week-End dostaly v roce 1956 silnější motor objemu 1290 cm3 s výkonem 57 koní. To už ale vrcholily přípravy nových sportovních modelů.

Océane a Plein Ciel

Nová generace vozů Simca Sport debutovala na pařížském autosalonu v roce 1956. Kabriolet dostal tentokrát jméno Océane (kresba) a kupé se střechou hardtop Plein Ciel. Tento název byl trochu nelogický, neboť v překladu znamená něco jako otevřená obloha. Karoserie obou dvoumístných vozů opět zhotovovala karosárna Facel. Vyšší náklady se projevily v ceně. Kupé bylo skoro dvakrát dražší než sedan Aronde. Mechanicky, tvarově a rozměrově (jen délka narostla na 4303 mm) se oba modely příliš nelišily od svých předchůdců. Nejvýraznější změnou bylo tehdy módní panoramatické přední okno, připomínající americké vozy.

Hezký kabriolet Simca Aronde Océane debutoval na pařížském autosalonu v roce 1956.

Když Simca přišla v roce 1958 s novou Aronde P60, nijak výrazně se to na sportovních modelech Simca Sport neprojevilo. Už rok předtím dostala oválná přední maska novou mřížku a po roce změnila svůj tvar, když se rozšířila až pod světlomety. Od října 1961 se začala do kabrioletu Océane a kupé Plein Ciel montovat vylepšená verze motoru Rush z typu Simca Aronde P60 Montlhéry Spéciale s výkonem zvýšeným na 70 k (51,5 kW). To už se ale neodvratně blížil konec sportovních vozů vycházejících z typu Aronde. Poslední vozy byly vyrobeny na podzim 1962, neboť Simca už měla připravené nové kupé Simca 1000 s karoserií Bertone.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas