Lancia Flaminia – nehynoucí krása

Sedany, kupé a kabriolety Lancia Flaminia se vyráběly v letech 1957 až 1970. Pro státní návštěvy vznikly čtyři limuzíny s prodlouženým rozvorem.

Sedany, kupé a kabriolety Lancia Flaminia se vyráběly v letech 1957 až 1970. Pro státní návštěvy vznikly čtyři limuzíny s prodlouženým rozvorem.

Posledním typem samostatné automobilky Lancia před jejím odchodem do koncernu Fiat (1969) byl model Flaminia, který nahrazoval tehdejší vlajkovou loď Aurelia. Flaminia dostala svoje jméno, jak bylo u Lancie tradicí, podle jedné ze starověkých římských silnic Via Flaminia, vedoucí z Říma do Rimini (Ariminum). O tom, jaký motor bude použit nebylo pochyb. V roce 1950 vyvinul Francesco De Virgilio pro model Lancia Aurelia první sériově vyráběný vidlicový šestiválec, který vyřešil vleklé problémy s vibracemi u tehdy používaného motoru V4. Také vzhled připravovaného modelu byl dán už předem v podobě konceptů Florida, které na podvozku Aurelie navrhl Battista Farina.

Kabát v americkém stylu

Návrhem tvarů velkého reprezentačního sedanu byla pověřena karosárna Battisty Fariny, zvaného “Pinin” (až v roce 1961 bylo dekretem italského prezidenta Farinovi a jeho rodině změněno příjmení na Pininfarina). Farina se rozhodl využít originální tvary svých studií postavených na podvozku Aurelie a nazvaných Florida. Název zřejmě souvisí s tím, že se Farina inspiroval tvary tehdejších amerických vozů s panoramatickými čelními okny a křidélky na zadních blatnících. Studie sedanu Florida se “sebevražednými” dveřmi otevíranými proti sobě a střechou hardtop bez středových sloupků byla poprvé vystavena na turínském autosalonu 1955. O rok později se Farina prezentoval na ženevském autosalonu nádherným černým kupé Florida II, opět postaveným na podvozku Aurelia, které pak Battista Farina používal pro osobní potřebu.

Proti studiím sedanu a kupé Florida z roku 1955, které měly hlavní světlomety v přední masce a pomocné světlomety v blatnících, mělo dvoudveřové kupé klasické umístění světlometů v předních blatnících. V dubnu 1956 se v Turínu představil prototyp sedanu Lancia Flaminia, ještě s dveřmi proti sobě, ale již se světlomety v blatnících. Sériová výroba modelu Lancia Flaminia Berlina (foto) byla v zahájena roce 1957 ve staré továrně v Borgo San Paolo. Byl to poslední vůz, který se zde vyráběl.

Lancia Flaminia Berlina měla oválnou přední masku vystupující směrem dopředu. Ve středu masky byl velký znak Lancie.

Pěti až šestimístná Lancia Flaminia Berlina měla samonosnou ocelovou karoserii s rozvorem náprav 2870 mm a vnějšími rozměry 4855/1750/1480 mm. Oválná přední maska s velkým znakem Lancie uprostřed vystupovala směrem dopředu. S chromem se na rámech oken a náraznících nešetřilo. Výrazným stylistickým prvkem bylo protažení zadních sloupků až ke koncovým světlům v podobě efektních křidélek.

Motor prověřený na závodech

Vidlicový šestiválec s úhlem rozevření válců 60 stupňů získával ostruhy v řadě sportovních a závodních vozů. V třílitrovém provedení jej používala šestice sportovních kupé Lancia D20 s karoserií od Fariny (debut na Mille Miglia 1953) a stejný motor poháněl i otevřenou Lancii D23. Úspěšná Lancia D24 konstruktéra Vittoria Jana používala motor V6 s objemem 3,3 litru a úctyhodným výkonem 265 koní. Z mnoha úspěchů tohoto vozu připomeňme dvojí vítězství na Carrera Panamericana 1953 a vítězství Alberta Ascariho na Mille Miglia 1954.

V sedanu Flaminia byl vodou chlazený vidlicový šestiválec s rozvodem OHV umístěn podélně pod přední kapotou a poháněl zadní kola přes spojku a čtyřrychlostní převodovku umístěné vzadu u diferenciálu (transaxle). Zpočátku se Flaminia dodávala s motory objemu 2458 cm3 (výkon 102 k) a od roku 1962 s objemem zvýšeným na 2775 cm3. Při stupni komprese 9 a s dvojitým spádovým karburátorem Solex dával tento motor maximální výkon 129 k (95 kW) při 5000 min-1. Celkem bylo postaveno 3 344 sedanů se slabším motorem a 599 s motorem 2.8 (maximální rychlost 170 km/h, spotřeba kolem 14 l/100 km).

Podvozek modelu Flaminia vznikl dalším vývojem z podvozku Aurelie. Přední kola byla zavěšena na trojúhelníkových ramenech a odpružena spirálovými péry s teleskopickými tlumiči. Vzadu byla použita náprava De Dion. U vozů Flaminia z počátku výroby bylo možné volit mezi bubnovými a kotoučovými brzdami, později měly všechny dodávané vozy kotouče.

Skvosty od karosáren Pininfarina, Touring a Zagato

Současně s výrobou sedanů Berlina prodávala Lancia dvoudveřové modely Flaminia Coupé (foto) s karoserií navrženou a také vyráběnou u Pininfariny. Kupé 2+2 se podobalo konceptu Florida II a mělo rozvor zkrácený na 2515 mm. Přední část vozu se lišila od Berliny jen jinak tvarovanými rámečky světlometů a přední okno bylo méně zaoblené. Do roku 1967 bylo vyrobeno přes čtyři tisíce kupé se slabším motorem 2.5 a tisícovka s motorem 2.8. Navíc navrhl Pininfarinův designér Tom Tjaarda v roce 1963 unikátní kupé nazvané Lancia Flaminia Coupé Speciale 3C (3C znamenalo tři karburátory) s motorem 2.8.

Kupé Lancia Flaminia 3B se s karoserií Pininfarina a motory V6 2.8 dodávalo v letech 1963–67.

Dalším výrobcem krásných kupé a kabrioletů pro model Lancia Flaminia byla milánská Carrozzeria Touring. Jejich typickým znakem byly čtyři kruhové světlomety na přídi. Dodávala se dvoumístná kupé GT a kabriolety Convertibile, ke kterým si bylo možné objednat pevnou střechu hardtop. Od roku 1962 se dodávala verze GTL s prodlouženým rozvorem, která nabízela uspořádání sedadel 2+2. Do roku 1964 bylo vyrobeno 847 kabrioletů (180 s motorem 2.8), 1718 kupé GT a tři stovky GTL (ty se dodávaly až do roku 1965.

Na turínském autosalonu v roce 1956 představila Lancia sportovní kupé Flaminia Sport Zagato Preseries (foto) s hliníkovou karoserií a rozvorem zkráceným stejně jako GT. Kupé mělo pro karosárnu Zagato typické dvě “bubliny” na střeše, průhledné kryty světlometů a kruhová zadní světla. Od roku 1960 se tyto vozy začaly dodávat s normálními světlomety. Do roku 1962 je poháněly motory V6 2.5, které měly díky trojitému karburátoru výkon 140 k (103 kW). Další dva roky se nabízely s motory V6 2.8 (150 k/110 kW), se kterými dosahovaly rychlosti 210 km/h.

Dvoumístné sportovní kupé Lancia Flaminia Sport (Tipo 824) se s karoserií Zagato vyrábělo v letech 1959–62.

V roce 1964 byla Flaminia Sport Zagato nahrazena modelem Super Sport, jehož motor 2.8 dával 153 k (113 kW). Super Sport měl ostřeji useknutou záď a přední světlomety zapuštěné do kapkovitých pouzder. Výroba těchto dnes sběrateli velmi vyhledávaných vozů skončila v roce 1967 s bilancí 99 modelů Preseries, 344 Sport a 150 Supersport. Máte-li zbytečných pár milionů, dají se ještě dnes koupit.

Speciály pro královnu a prezidenty

Když anglická královna Alžběta II oznámila v roce 1960, že navštíví Itálii, pověřil italský prezident Giovanni Gronchi Pininfarinu, aby postavil čtyři speciální limuzíny na bázi modelu Lancia Flaminia, které by mohly být využity při návštěvě královny a obnovily prezidentskou flotilu reprezentačních vozů. V rekordním čase šesti měsíců byly sedmimístné vozy Lancia Flaminia 335 (foto) postaveny a vybaveny vším myslitelným luxusem včetně koženého čalounění Connolly. Poprvé byly použity v Turíně při oslavě stého výročí sjednocení Itálie a hned potom při návštěvě anglické královny.

Pininfarina navrhl a postavil čtyři speciální limuzíny na bázi modelu Lancia Flaminia, které byly využity při návštěvě anglické královny v Itálii.

Oficiální název těchto reprezentačních vozů byl Lancia Flaminia 335 (podle rozvoru 335 cm), ale často se jim říkalo Presidenziale nebo Quirinale (podle paláce Quirinal, rezidence italských prezidentů). Jednotlivé vozy byly ještě navíc pojmenovány Belvedere, Belsito, Belmonte a Belfiore. Všechny čtyři vozy se dodnes zachovaly (v roce 2001 je Fiat zrenovoval). Dva z nich jsou umístěny v italských muzeích a zbývající dva stále slouží při slavnostních příležitostech.

Celkem bylo během 13 let zhotoveno 12 633 vozů typu Lancia Flaminia. Neobvyklé je, že se prodalo víc kupé než čtyřdveřových modelů, přestože byly výrazně dražší.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas