Dodge Polara (1960–1973): krátký svit Severní hvězdy

Délka hodně přes pět metrů a pod kapotou výkonný vidlicový osmiválec. Jedním z amerických vozů, pro které to beze zbytku platilo byl Dodge Polara.

Jméno Polara bylo odvozeno od latinského názvu hvězdy Polaris (česky se jí říká Polárka nebo Severka). Použití názvu hvězdy pro model automobilu byl chytrý marketingový tah, využívající vesmírného závodu (Space Race), odstartovaného mezi USA a SSSR vypuštěním prvního Sputniku v říjnu 1957. Úkolem modelu Dodge Polara bylo získání části trhu v souboji s konkurenčními typy Ford Galaxie 500 a Chevrolet Impala. Rok uvedení Polary na trh (1960) byl zároveň prvním, kdy všechny modely koncernu Chrysler (s výjimkou Imperialu) začaly používat samonosné karoserie.

Konec velkých ploutví (1960–1961)

Dodge Polara modelového ročníku 1960 vycházela tvarově z předcházejících modelů Dodge, jejichž styl, nazvaný Forward Look, jim vtiskl slavný americký designér Virgil Exner (1909–1973) v roce 1957. Dodge Polara s rozvorem náprav 3099 mm (122 palců) a délkou přesahující 5,5 m patřila bez diskuze do kategorie “full-size” vozů, společně se spřízněným modelem Dodge Matador s chudší výbavou. Kromě klasického čtyřdveřového sedanu s pevnými střešními sloupky se Polara dodávala v podobě dvoudveřového kabrioletu a kupé se střechou hardtop (foto). Bez středových sloupků se dal koupit také čtyřdveřový sedan a kombi.

Specialitou značky Dodge byly v této době zkrácené šikmé zadní ploutve, zakončené u Polary úzkými červenými světly.

Polara se pyšnila bohatou chromovou výzdobou karoserie od dvojitých světlometů a neobvykle tvarovaného předního nárazníku až po “raketová” koncová světla, vystupující ze zadního blatníku. Specialitou značky Dodge byly v této době zkrácené šikmé zadní ploutve, zakončené u Polary úzkými červenými světly. Chromem se nešetřilo ani na bocích a rámech oken. Za futuristickými tvary karoserie nijak nezaostával interiér Polary. Před čtyřramenným volantem byla umístěna průhledná “kaplička” s vodorovnou stupnicí rychloměru.

Dodge Polara 1960 se dodávala standardně s motorem Ram-Fire V8 objemu 6285 cm3, který se dvěma čtyřnásobnými karburátory dával 325 koní (239 kW). Zadní kola poháněl přes třístupňovou automatickou převodovku. Přední kola byla zavěšena na příčných ramenech a odpružena torzními tyčemi. Pérování zadní tuhé nápravy obstarávala podélná listová péra.

Pro modelový rok 1961 se tvary Polary od základu změnily. Exnerovo stylistické oddělení se vyřádilo hlavně na zádi vozu. Hrany zkrácených a snížených zadních ploutví ve tvaru obráceného písmene C procházely kolem zadních světel a v podobě ozdobné lišty pokračovaly až k předním kolům. Příď vozu byla naopak řešená konvenčněji s méně masivním předním nárazníkem a konkávní maskou chladiče, do které byly vsazeny dvojité světlomety (stejně jako u modelu Dodge Dart). Zákazníkům se velké Polary moc nelíbily a jejich roční prodej klesl na pouhých 14 tisíc kusů, zatímco menších Dartů se prodalo desetkrát víc.

Menší rozměry, nižší hmotnost (1962–1964)

Když se vedení Chrysleru doslechlo, že pro modelový rok 1962 přistoupí konkurenční Chevrolet ke zmenšení rozměrů svých velkých modelů (downsizing), rozhodlo, že i Dodge Polara dostane menší a lehčí karoserii s rozvorem 2946 mm (116 palců). Chryslerovi designéři museli narychlo měnit plány a navrhnout menší vozy. Chevrolet nakonec plánované zmenšení rozměrů neuskutečnil a vozy Dodge a Plymouth se ocitly v kategorii středně velkých vozů, jakým byl např. Ford Fairlane. Navíc se nové tvarování moc nelíbilo motoristické veřejnosti ani novinářům. Svoji chybu se Dodge snažilo rychle napravit modelem Custom 880, který měl předek z modelu Dodge Polara 1961 a zbytek z Chrysleru Newport 1962. O stupínek níž byl Dodge 880. Dvoudveřový hardtop Dodge Polara 500 (foto) převzal některé stylistické prvky z kompaktního modelu Plymouth Valiant. Nabízel se také v otevřené verzi a od prosince 1962 jako čtyřdveřový hardtop. Lehčí a menší Polary se docela dobře uplatnily v závodech NASCAR.

Pro modelový rok 1962 dostala Dodge Polara menší a lehčí samonosnou karoserii s rozvorem 2946 mm (116 palců).

V dalších dvou letech pokračoval vývoj Polary dílčími změnami na karoserii (přední maska, lišty na bocích, zadní světla), ale hlavně prodloužením rozvoru na 3023 mm (119 palců), které prosadil nový šéf designérů Elwood Engel. Špičkové provedení Polary poháněl sedmilitrový motor Hemi 426 V8 s polokulovitým spalovacím prostorem. Tento motor, nazývaný Elephant (slon), byl vyvinutý k závodním účelům a dosahoval výkonu kolem 425 k (313 kW).

Návrat (1965–1968)

V roce 1965 se Polara vrátila k velké koncernové platformě C s rozvorem náprav 3073 mm (121 palců), sdílenou s ostatními modely Chrysler a Plymouth. Výběr karoserií opět zahrnoval sedan, dvou a čtyřdveřový hardtop (foto), kabriolet a kombi. Polara nahradila model 880, na vrcholu nabídky zůstával Custom 880 a nový hardtop Monaco. Menší modely (Polara 500, 440 a 330) se s rozvorem 2972 mm prodávaly dál pod názvem Dodge Coronet. Do modelového roku 1967 vstoupila Polara s rozvorem prodlouženým o další palec na 3099 mm, faceliftem karoserie a novými bezpečnostními prvky (sloupek řízení absorbující energii při nárazu, zaoblené ovládací prvky na přístrojové desce, dvouokruhové brzdy). O rok později se k nim přidaly bezpečnostní pásy na předních sedadlech a boční poziční světla.

V roce 1965 se Polara vrátila k velké koncernové platformě C. Výběr karoserií zahrnoval sedan, dvou a čtyřdveřový hardtop, kabriolet a kombi.

Polary ročníků 1965 až 1968, navržené pod vedením Elwooda Engela, se vyznačovaly štíhlými tvary, ostrými hranami rámů oken, lichoběžníkovými koncovými světly a hladkými boky s několika prolisy. Délkou opět o hodně přesahovaly 5 metrů a šířka překonávala o pár centimetrů 2 metry. Nabídku motorů tvořila pětice vidlicových osmiválců s objemy v rozsahu 5,2 až 7,2 litru.

Poslední zvonění (1969–1973)

Čtvrtá generace modelu Dodge Polara se v roce 1969 představila s aerodynamičtějšími tvary karoserie, kterým se říkalo Fuselage Look neboli vzhled připomínající trup letadla. K již dříve zavedeným bezpečnostním prvkům přibyly opěrky hlavy na předních sedadlech. Pětici motorů V8 doplnil řadový šestiválec Chrysler Slant Six s objemem 3,7 litru. Vrátil se kabriolet a kupé Polara 500, umístěný mezi standardní Polaru a na vrcholu stojící Monaco. Dodge Polara 1970 (foto) dostala novou příď s nárazníkem integrovaným s maskou chladiče. Koncová světla se stala součástí zadního nárazníku.

Dodge Polara 1970 dostala novou příď s nárazníkem rámujícím masku chladiče.

Rok 1970 byl posledním, kdy byla Polara k dostání v otevřené verzi. Vyrobilo se jich jen 842 kusů, takže dnes jsou vyhledávané sběrateli. Značka Dodge pak už nikdy nenabízela velký kabriolet. Novinkou byl intenzivně svítící reflektor Super-Lite, montovaný do přední masky. Pro malý zájem zákazníků a problémy s legalizací v některých státech byla tato příplatková nabídka brzy zrušena. Nabídku modelů Polary postupně obohatily verze Custom, Special a Brougham. Do posledního roku své existence (1973) vstoupila Polara s novým designem přídě. Světlomety, nárazník a maska chladiče se od sebe oddělily a zaujaly, jak se sluší a patří, tradiční místa.

Na počátku sedmdesátých let prodej Polary, stejně jako jiných velkých amerických vozů, povážlivě klesal, takže bylo rozhodnuto pro modelový rok 1974 ve výrobě Polary nepokračovat. Jediným velkým modelem Dodge zůstalo Monaco, ale i tento velký model byl po čtyřech letech v důsledku energetické krize zrušen. Pro vozy s rozměry Polary (poslední model byl dlouhý 5588 mm, široký 2007 mm a vysoký 1610 mm) už ani na americkém trhu nebylo místo.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas