Lincoln Continental (1961–69): čtvrtá osudová

Stylovou karoserii čtvrté generace Lincolnu Continental navrhl Elwood Engel. V prodloužené verzi tohoto modelu našel smrt prezident Kennedy.

Stylovou karoserii čtvrté generace Lincolnu Continental navrhl Elwood Engel. V prodloužené verzi tohoto modelu našel smrt prezident Kennedy.

Typové jméno Continental se u amerických automobilů Lincoln objevilo poprvé už na konci třicátých let minulého století. Tehdy se syn Henryho Forda Edsel společně s designerem Bobem Gregorie pustili do návrhu luxusního kabrioletu v evropském, tedy “kontinentálním” stylu. Vyšli přitom z revolučního aerodynamického typu Lincoln Zephyr, který společně vytvořili v roce 1936. Kabriolet dostal název Lincoln Continental a byl původně zamýšlen pro Edselovu osobní potřebu, hlavně pro jeho cesty na Floridu, kde rád pobýval o dovolené. Měl dlouhou ostrou “lodní” příď (Gregorie navrhoval i jachty), náhradní kolo umístěné vzadu pod krytem a plátěnou střechu ovládanou elektromotorem. Vůz natolik zaujal Edselovy bohaté přátele, že bylo rozhodnuto o jeho výrobě ve verzích kabriolet a kupé. Jeho výrobu však přerušila válka.

Po válce začal Lincoln v rámci divize Lincoln-Mercury nabízet, podobně jako jiné značky, mírně upravené předválečné modely. V letech 1946-48 se vyráběly levnější sedany Lincoln a dražší kabriolety a kupé Lincoln Continental s pětilitrovými motory V12. Byly to poslední americké dvanáctiválcové vozy. Od předválečných modelů se lišily především masivním mřížováním na přídi.

Nejmladší Edselův syn William Clay Ford inicioval v roce 1955 vznik samostatné divize koncernu Ford nazvané Continental. Do roku 1957 vyráběla možná nejstylovější americké automobily – Continental Mark II, které se staly cenou (kolem 10 000 dolarů), kvalitou a omezeným počtem (kolem tří tisíc) protiváhou luxusních Cadillaců. Dvoudveřové kupé mělo jednoduchou přední masku, dlouhou příď a zakrytované náhradní kolo na zádi.

V lednu 1958 se divize Edsel spojila s divizí Lincoln-Mercury a vytvořila nakrátko (do roku 1960) divizi Mercury-Edsel-Lincoln. V rámci této divize se vyráběly Lincolny ještě větších rozměrů (rozvor 3327 mm, délka 5,8 m), ale nepříliš povedených tvarů. Modely Premiere a třetí generace Continentalu (označené postupně Mark III, IV a V) měly šikmo umístěné dvojité světlomety a jejich prodejní výsledky byly hubené.

“Slab-side” styl

Stylisté pracující pro Lincoln pod vedením Elwooda Engela se velmi rychle poučili a pod heslem “méně je někdy více” představili v roce 1961 nový Continental čtvrté generace (foto). Jeho čisté tvary s hladkými boky a typickou ostrou hranou v horní části blatníků (tento styl dostal název “slab-side”, neboli deskové boky) určily směr, jakým se Lincolny vydaly v příštích dvaceti letech. Nový Continental s rozvorem náprav 3124 mm (123 palců) a vnějšími rozměry 5395/1996/1361 mm (délka/šířka/výška) byl výrazně menší než jeho předchůdce z roku 1960. Nahrazoval typy Capri a Premiere, takže se stal jediným modelem značky Lincoln.

V roce 1961 se začal vyrábět Lincoln Continental čtvrté generace. Jeho čisté tvary s hladkými boky a typickou ostrou hranou v horní části blatníků určily směr, jakým se Lincolny vydaly v příštích letech.

Jedním z nejvýraznějších znaků čtyřdveřových sedanů a kabrioletů Lincoln Continental byly dveře otevírané proti sobě (přední dveře měly závěsy vpředu a zadní vzadu), často nazývané “sebevražedné”. Toto řešení mělo praktický důvod, neboť usnadňovalo nastupování a vystupování cestujících na zadních sedadlech (foto).

Lincoln Continental měl dveře otevírané proti sobě. Toto řešení mělo praktický důvod, neboť usnadňovalo přístup k zadním sedadlům.

O kvalitě Continentalů ročníku 1961 svědčí mj. to, že jako první americké vozy poskytovaly plnou záruku na ujetí 24 tisíc mil (38 600 km) nebo po dobu dvou let. Vůz měl velmi solidní konstrukci a silný motor, sedmilitrový vidlicový osmiválec MEL (Mercury-Edsel-Lincoln) s výkonem kolem 350 koní. Přes menší rozměry byla hmotnost vozu (2 235 kg) skoro stejná jako u čtyřdveřových Lincolnů 1960. Zákazníky lákal také luxusní interiér s výplněmi ve dveřích a přístrojovou deskou potaženými dýhou z ořechového dřeva. Není překvapením, že hned v prvním roce výroby se prodalo přes 25 tisíc vozů.

Malá kosmetika

Čtvrtá generace Lincolnu Continental, vyráběná v letech 1961 až 1969 v michiganské továrně Wixom Assembly (celkem zde bylo vyrobeno 334 345 vozů), procházela rok od roku jen drobnými změnami. Hned v modelovém roce 1962 dostal Continental novou, jednodušší přední masku s “plovoucími” obdélníčky a nárazníky bez svislých sloupků. V dalším roce byla přepracována přední sedadla tak, aby poskytovala více místa pro nohy cestujících na zadních sedadlech a zvýšilo se víko kufru (foto). Mřížka chladiče se přestrojila do čtverečkové mozaiky a dynamo nahradil alternátor.

Také na zádi měl Continental ozdobnou mřížku. Zavazadlový prostor měl objem 439 litrů.

V roce 1964 byl rozvor náprav prodloužen na 3200 mm, vůz dostal hranatější střechu a byla přepracována přístrojová deska. Změnil se také tvar mřížky na zádi a víčko nádrže bylo přemístěno do levého boku. K výraznější změně přední masky a prolisů na kapotě došlo v roce 1965. Continentaly dostaly přední kotoučové brzdy, přední parkovací a směrová světla se přemístila z nárazníků do blatníků. K velkým novinkám modelového roku 1966 patřil dvoudveřový hardtop (foto) a motor MEL s objemem zvětšeným na 7,6 litru. Zároveň se parkovací a směrová světla vrátila zpátky do předního nárazníku a také zadní světla našla poprvé místo v nárazníku. Postupně narůstaly rozměry vozu, takže v posledním roce výroby byl Continental dlouhý 5695 mm a široký 2024 mm. Výroba kabrioletů skončila v roce 1967.

Velkou novinkou modelového roku 1966 bylo dvoudveřové kupé se střechou hardtop bez středových sloupků.

K posledním změnám došlo na poli bezpečnosti (deformovatelný sloupek řízení a bezpečnostní pásy na všech sedadlech), pod kapotou (nový 7,5litrový motor Ford 385) a na exteriéru (pomocná světla zase v blatnících, nová přední maska).

Prezidentské speciály

Americká tajná služba objednala pro 35. prezidenta Spojených států Johna Fitzgeralda Kennedyho přehlídkový speciál (kódový název SS-100-X), vycházející z kabrioletu Lincolnu Continental ročníku 1961 a upravený podle požadavků tajné služby ve Fordově oddělení Advanced Vehicles Group a ve specializované firmě Hess & Eisenhardt z Cincinnati (Ohio). Rozvor byl prodloužen na 3962 mm a pod kapotu byl namontován ručně vyrobený motor Ford MEL 7.0. Vůz nalakovaný speciální tmavomodrou barvou měl odnímatelnou střechu v několika provedeních (bylo pod nimi horko, takže se téměř nepoužívaly) a výsuvné boční a zadní stupačky s držadly pro prezidentovu ochranku. Vůz neměl pancéřování, přesto hmotnost stoupla na více než 3,5 tuny. V době atentátu v texaském Dallasu (22.11.1963) byl vůz vybaven blatníky, kapotou, přední maskou a nárazníky z modelu 1962.

Po atentátu byl vůz poslán zpátky do firmy Hess & Eisenhardt, kde byl od základu přestavěn s použitím titanového pancéřování a neprůstřelných skel. Dostal pevnou neprůstřelnou střechu a černý lak. V tomto provedení zůstal ve službě dalších osm let. Nyní odpočívá v muzeu Henryho Forda v Dearbornu.

Lincoln Continental čtvrté generace byl vrcholným dílem designera Elwooda Engela a dnes je vyhledávaným objektem sběratelů. Objevil se v mnoha známých filmech (např. Goldfinger, Matrix, Poslední akční hrdina nebo Spider-Man 2) a uplatnil se i jako pohřební vůz.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas