Chrysler New Yorker – americká trvalka (1. část: 1940-59)

Chrysler New Yorker se vyráběl s tříletou válečnou přestávkou v letech 1940–1996. Poháněly jej nejdříve řadové a později vidlicové osmiválce.

Jen málo automobilů se může pochlubit tak dlouhou dobou nepřetržité výroby a tolika generacemi jednoho typu. Chrysler New Yorker se vyráběl s tříletou válečnou přestávkou v letech 1940–1996 a během této doby procházel častými změnami. S přimhouřením oka se dá napočítat 14 generací a New Yorker se stal nejdéle vyráběným typem amerického automobilu. My si v této první části připomeneme prvních pět generací.

Předpremiéra

Poprvé se název typu podle největšího amerického města objevil u Chryslera v roce 1938. Malá série (C19) speciálního provedení čtyřdveřového sedanu Chrysler Imperial byla pojmenována New York Special. Velký vůz poháněný řadovým osmiválcem poskytoval cestujícím mimořádný komfort a prostor. V modelovém roce 1939 byla nabídka tohoto typu rozšířena o dva modely kupé a výkonnější motor. Vozy této série (C23) dostaly poprvé jméno “New Yorker” (z názvu zmizelo slovo Special).

Na vlastních kolech (1940–42)

Prvním samostatným modelem značky Chrysler s typovým označením New Yorker byly kabriolety, kupé a sedany série C26, uvedené do prodeje jako model 1940. Vozy dostaly zcela novou karoserii s rozvorem náprav 3264 mm, světlomety zapuštěnými do předních blatníků a širokou přední masku s devíti vodorovnými chromovanými lištami. Novinkou byl systém Fluid Drive, což byla kapalinová vazba mezi motorem a spojkou. Pohon obstarávaly řadové osmiválce Chrysler Flathead s objemem válců 4,9 a 5,3 litru. Všechny New Yorkery se dodávaly výhradně s třístupňovou manuální převodovkou. Dvoudveřový kabriolet New Yorker Highlander (foto) měl potahy sedadel a kryt skládací střechy z kostkované látky (tartan) a bohatěji vybavený interiér.

Kabriolet Chrysler New Yorker Highlander z roku 1940 měl potahy sedadel a kryt skládací střechy z kostkované látky.

Pro modelový rok 1941 dostaly New Yorkery mírně přestylizované karoserie s rozvorem 3238 mm, které byly nižší a širší a měly větší plochu oken kabiny (čtyřdveřové sedany měly tři okna na obou bocích). Poprvé si bylo možné objednat poloautomatickou převodovku Vacamatic. Po vstupu Spojených států do druhé světové války (7. prosince 1941) byla veškerá výroba osobních automobilů ukončena. Vozy vyrobené v období od konce prosince 1941 do února 1942 měly začerněné vnější ozdoby. Zvenku se modely 1942 (série C36) lišily především mřížkou chladiče tvořenou pěti vodorovnými lištami protaženými až k podběhům předních kol. Tvarem přídě tak předznamenaly poválečné provedení New Yorkerů.

Po válce (1946–48)

Stejně jako u většiny amerických i evropských výrobců automobilů, navázala poválečná výroba Chrysleru na předválečně modely. New Yorker ročníku 1946 měl stejný rozvor a rozměry karoserie jako modely z roku 1942, pod kapotou zůstával řadový osmiválec s objemem 5,3 litru. Přední blatníky byly protažené až do poloviny předních dveří (foto) a maska chladiče měla novou mřížku s obdélníkovými otvory, rozdělenou třemi vodorovnými lištami. Přední nárazník měl tři svislé členy, zadní dva. Až do roku 1948 se New Yorkery vyráběly bez větších viditelných změn, nová byla jen čtyřstupňová poloautomatická převodovka.

První poválečný New Yorker měl přední blatníky protažené až do poloviny předních dveří. na obrázku je model Club Coupé.

Nová vlna (1949–54)

Rok 1949 byl pro velké americké automobilky významný uvedením nových modelů, jejichž konstrukce již nevycházela z předválečných typů. Chrysler nezůstal nijak pozadu za koncerny Ford a General Motors a v roce 1949 představil nové modely Chrysler, Dodge, Plymouth a DeSoto s tříprostorovými pontonovými karoseriemi. Chrysler New Yorker 1949 (série C46) se představil s karoserií o rozměrech 5378 x 1908 x 1594 mm (d x š x v) a s rozvorem náprav 3340 mm. Přední blatníky již měl zcela zapuštěné do boků a příď byla vyzdobena bohatě chromovanou maskou a masivními nárazníky se čtyřmi sloupky. Čtyřdveřový sedan doplňovaly kabriolet a Club Coupé. K pohonu zadních kol byl použit řadový osmiválec Spitfire s objemem válců 5,3 litru, spojený přes Fluid Drive s poloautomatickou čtyřstupňovou převodovkou Prestomatic.

V roce 1950 se karoserie New Yorkeru změnila jen v detailech (nové nárazníky, přední maska, zadní světla a boční lišty), osmiválec Spitfire si polepšil na 135 koní. Novinkou byl dvoudveřový hardtop nazvaný Special Club Coupe. Na nový motor si musel New Yorker počkat až do roku 1951, kdy dostal nový vidlicový osmiválec Chrysler FirePower Hemi (název byl odvozen od hemisférických neboli polokulových spalovacích prostorů) s výkonem 177 koní (130 kW). Převodník točivého momentu Fluid Torque Drive nahradil dříve používaný Fluid Drive a nabízel se poprvé také posilovač řízení Hydraguide. Nabídku obohatila kombi verze, ale moc se jich neprodalo.

Modelový rok 1952 nepřinesl u New Yorkeru žádné výrazné změny. Přední maska měla nyní dva široké otvory rozdělené příčkou a zadní panoramatické okno, rozdělené sloupky na tři díly. V roce 1953 došlo ke zkrácení rozvoru na 3190 mm a New Yorkery konečně dostaly jednodílné, mírně zaoblené přední okno. Milovníci prostoru si mohli pořídit kombi Town & Country.

Chrysler New Yorker 1954 (kresba) byl posledním modelovým ročníkem třetí generace. Pontonová karoserie měla o něco uhlazenější tvary se zaobleným předním a zadním oknem (nyní už jednodílným). Motor FirePower Hemi V8 byl stále populárnější a ve standardním provedení měl výkon 197 k (145 kW) a v modelu DeLuxe dokonce 238 k (175 kW). Všechny New Yorkery 1954 se nabízely s novou dvourychlostní automatickou převodovkou Powerflite. Jeden z nich vlastnil i proslulý letecký konstruktér Howard Hughes.

Chrysler New Yorker 1954 byl posledním modelovým ročníkem třetí generace. Pontonová karoserie měla o něco uhlazenější tvary se zaobleným předním a zadním oknem.

Styl podle Virgila Exnera (1955–56)

V roce 1955 se design modelu Chrysler New Yorker DeLuxe (základní New Yorker se už nenabízel) od základu změnil. Svůj nezaměnitelný styl si částečně vypůjčil od přehlídkového speciálu Imperial Parade Phaeton z roku 1952, určeného původně pro Bílý dům. Navrhl jej Virgil Exner (1909–1973), tvůrce stylu nazvaného “Forward Look”, který pracoval pro Chryslera od roku 1949. U New Yorkeru použil Exner především typické boční prolisy imitující zadní blatníky a pokračující až k předním světlometům. Také rozdělená přední maska připomínala vozy Imperial. Zadní světla byla umístěna ve zvýšených chromovaných nástavcích. Při rozvoru 3200 mm dosahoval vůz délky 5558 mm.

New Yorker 1955 poháněl 6,4litrový motor Hemi, jehož maximum kulminovalo na 250 koních (184 kW). Třístupňová automatická převodovka Powerflite se ovládala páčkou na přístrojové desce. Modelová řada zahrnovala sedan, kabriolet, kombi Town & Country a hardtop Newport. Dvoudveřový kabriolet vlastnil mj. spisovatel Ernest Hemingway. Jeho restaurování nyní probíhá na Kubě.

Do modelového roku 1956 vstoupil Chrysler New Yorker s pozměněnou maskou chladiče, novými nárazníky a náznakem zadních ploutví. Výkon motoru Hemi V8 byl zvýšen na 285 k (210 kW). Dvoudveřový hardtop New Yorker St. Regis se prodával ve speciálním tříbarevném provedení s černou střechou, bílou přídí a červenými boky (foto).

Dvoudveřový hardtop Chrysler New Yorker St. Regis 1956 se prodával ve speciálním tříbarevném provedení.

Maxi křídla a čtyři světla (1957–59)

“Forward Look” Virgila Exnera dosáhl vrcholu v páté generaci modelu Chrysler New Yorker (foto). Výsledkem designových prací za 300 milionů dolarů byl úhledný vůz s širokou mřížkou chladiče elegantně propojenou s předním nárazníkem, dvojitými světlomety pod stříškami a hlavně velkými zadními křídly, zvedajícími se až ke koncovým světlům. Při stejném rozvoru 3200 mm byl New Yorker 1957 o centimetr delší než předchůdce. Výkonný motor Hemi V8 392 (6,4 l) dával až 325 k (239 kW). Vůz byl velmi dobře přijat a prodalo se jich v roce 1957 téměř 11 tisíc, z toho tisícovka kabrioletů. K výbavě vozu patřil třírychlostní automat TorqueFlite a nové zavěšení předních kol s torzními tyčemi Torsion-Aire.

\"Forward Look\" Virgila Exnera dosáhl vrcholu v páté generaci modelu Chrysler New Yorker.

Rok 1958 přinesl jen málo změn, týkalo se to jen ozdobných lišt na bocích, nově tvarovaných zadních světel a o 20 koní vyššího výkonu motoru. Jedinou skutečnou novinkou byl tempomat nazvaný “Auto-Pilot.” Recese a problémy s rezavěním karoserie snížily prodejní čísla (prodalo se např. jen 666 kabrioletů). New Yorkery ročníku 1959 přišly na trh s novými motory Golden Lion V8 s objemem 6,8 litru a výkonem 350 k (258 kW), nově tvarovaným zakončením zadních křídel a nově koncipovanou přídí s dvojitými světlomety v bohatě chromovaných rámečcích.

Šestá generace modelu Chrysler New Yorker zahájila éru samonosných karoserií. O ní a dalších, které následovaly se dozvíte v druhé části tohoto článku.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas