Maserati Khamsin – skleněný zadek

V letech 1974 až 1982 vyrobila italská automobilka Maserati přes 400 sportovních kupé Khamsin s motorem V8 vpředu a karoserií Bertone.

V letech 1974 až 1982 vyrobila italská automobilka Maserati přes 400 sportovních kupé Khamsin s motorem V8 vpředu a karoserií Bertone.

Bratři Maserati založili 1. prosince 1914 v italské Boloni továrnu na výrobu automobilů a dali ji název Società Anonima Officine Alfieri Maserati. Letos tedy tato slavná italská značka (od roku 1993 patřící Fiatu) slaví sté výročí od svého založení. Naším příspěvkem k nadcházejícím oslavám je vzpomínka na první Maserati s karoserií Bertone, nazvané Khamsin a vyráběné v letech 1974 až 1982. Svoje zvláštní jméno dostalo podle horkého větru vanoucího v egyptské poušti kolem padesáti dnů v roce.

Bertone v Turíně

Maserati Khamsin (foto), sportovní kupé 2+2 kategorie Gran Turismo, se poprvé představilo veřejnosti na podzim 1972 na domácím turínském autosalonu. Prototyp Khamsinu vystavila na svém stánku karosárna Bertone, neboť jeho karoserii navrhl Marcello Gandini (narozený v srpnu 1938 v Turíně), který pro Bertoneho pracoval 14 let až do roku 1980. Se znakem trojzubce na kapotě debutoval Khamsin na pařížském autosalonu 1973, jeho sériová výroba ale začala pod interním označením Tipo AM120 naplno až v roce 1974. V tomto roce se jich vyrobilo nejvíc – 96 kusů.

Maserati Khamsin – skleněný zadek

Dlouhou a nízkou přídí, splývající zádí a světlomety schovanými pod výklopnými kryty se kupé Maserati Khamsin trochu podobalo svým předchůdcům, Giugiarově Maserati Ghibli (Tipo 115, 1967-73) i Michelottiho Maserati Indy (Tipo 116, 1969-75). Hodně společných rysů však mělo především s dalším mistrovským Gandiniho dílem Lamborghini Urraco (1973-79). Jedinečné byly ostré rysy Khamsinu, asymetrické větrací otvory na kapotě a zejména prosklený panel mezi zadními světly (podobné řešení použil Gandini u modelu Lamborghini Espada), usnadňující viditelnost při couvání (foto).

Maserati Khamsin – skleněný zadek

Kupé Maserati Khamsin mělo rozvor náprav 2550 mm, bylo dlouhé 4400 mm, široké 1804 mm a vysoké jen 1140 mm. Rozchod předních/zadních kol byl 1440/1468 mm.

Super technika

Pod nízkou, dopředu se svažující kapotou Khamsinu byl umístěn vidlicový osmiválec s blokem a hlavami válců z hliníkové slitiny a dvěma vačkovými hřídeli v hlavách válců (rozvod DOHC). Při objemu 4930 cm3 měl motor maximální výkon 320 k (235,5 kW) při 5500 min-1 (315 k pro USA) a maximální krouticí moment 480 Nm/4000 min-1). Tento motor se v několika objemových variantách montoval i do dalších vozů Maserati (Quattroporte, Ghibli, Indy). Motor byl posunut co nejvíce dozadu tak, aby se do přídě vešla náhradní pneumatika a uvolnila tak místo v zavazadlovém prostoru. Ve srovnávacím testu německého časopisu Auto motor und sport z roku 1978 dosáhl Khamsin maximální rychlost přes 272 km/h.

Také ostatní mechanické díly Khamsinu byly navrženy pod vedením Giulia Alfieriho na vysoké technické úrovni sedmdesátých let minulého století. Maserati tehdy využíval spojení s francouzskou automobilkou Citroën (1968-75). Samozřejmostí bylo nezávislé zavěšení předních kol, ale u Khamsinu byla takto zavěšena na dvou trojúhelníkových ramenech i zadní kola. Pérování všech kol obstarávaly vinuté pružiny. Posilovač řízení (jeho účinek se snižoval se zvyšující se rychlostí) a posilovač kotoučových brzd využívaly vysokotlakou hydrauliku Citroën. Stejně jako u Citroënu SM se přední kola při zastavení vozidla srovnala servomotorem do přímého směru.

Khamsin měl dokonce i hydraulické nastavování sedadel a nastavitelný sloupek řízení. Standardně se dodávala klimatizace. Zákazníci mohli volit mezi pětirychlostní manuální převodovkou ZF (ti sportovněji založení) a třístupňovou automatickou převodovkou Borg-Warner.

Sportovní svezení

Když Emerson Fittipaldi testoval Khamsin v roce 1974 pro italský časopis Quattroutte, byl spokojen s chováním vozu a pochválil výkonný motor a účinné brzdy. Někteří majitelé ale varovali případné zájemce před velmi citlivým řízením (jen dvě otáčky volantu do plného rejdu) a obtížným dávkováním brzdicího účinku. Jinak ale Maserati Khamsin poskytoval v dobře prosvětlené a větrané kabině pohodlná přední sedadla (zadní byla jen nouzová), sportovní tříramenný volant a řadu přístrojů, ukazatelů a ovládacích prvků na poněkud krabicově vyhlížející palubní desce (foto).

Před volantem a na středovém panelu měl Khamsin řadu kruhových přístrojů. Tento vůz měl manuální pětistupňovou převodovku.

Požitek z jízdy doplňoval brumlavý zvuk motoru V8 při volnoběžných otáčkách a úžasná akcelerace při přidání plynu, doplněná fanfárami ze čtyř koncovek výfuku na zádi.

Malý facelift a americké provedení

Od roku 1975 dostal Maserati Khamsin na příď mřížku v barvě karoserie se třemi vodorovnými lištami (foto). V karosárně Bertone byl v témže roce postaven jediný exemplář otevřeného dvoumístného spideru se stahovací plátěnou střechou skrytou pod zadním víkem.

Od roku 1975 mělo kupé Maserati Khamsin na přídi mřížku v barvě karoserie se třemi vodorovnými lištami.

Maserati exportoval kolem 150 kupé Khamsin do Spojených států. Tyto vozy byly doplněny bočními pozičními světly, systémem k omezení emisí a převodovým poměrem, který omezoval maximální rychlost ve prospěch akcelerace. V letech 1975 až 1977 byly “americké” Khamsiny vybaveny velkými gumovými nárazníky, které ale narušovaly ušlechtilé tvary vozu a vedly ke snížení počtu prodaných vozů.

Khamsin se narodil v nevhodnou dobu zatíženou světovou energetickou krizí a odchodem Citroënu od spolupráce s Maserati takže do roku 1982, kdy skončila výroba, vzniklo jen 421 kusů těchto zajímavých sportovních vozů. Autorovi se podařilo jeden z nich vyfotografovat na srazu historických automobilů v německém Baden-Badenu (viz fotogalerie).

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas