Simca 1000: Millé autíčko z Poissy

Malých čtyřdveřových vozů Simca 1000 s motorem vzadu bylo v letech 1961 až 1978 vyrobeno necelé dva miliony včetně sportovních verzí Rallye.

Bývaly doby, kdy koncepce “vše vzadu” (tedy motor vzadu a pohon zadních kol) vládla v Evropě u malých rodinných vozů. Jedním z nositelů této koncepce byl italský Fiat, francouzský Renault a také Simca (Société Industrielle de Mécanique et Carrosserie Automobile), která byla od svého založení (listopad 1934) spojená s Fiatem pupeční šňůrou. Generální ředitel Simcy Henri Théodore Pigozzi se narodil v Turíně a dlouhá léta se znal s Giovannim Agnellim, vládcem Fiatu. Až do roku 1963 vlastnil Fiat nadpoloviční většinu akcií Simcy.

Když Fiat začal pod vedením geniálního konstruktéra Danteho Giacosy vyvíjet nástupce úspěšného Fiatu 600, měl Pigozzi přístup do vývojových laboratoří Fiatu. Tehdy se tam souběžně rozběhly dva projekty (dvoudveřový 119 a čtyřdveřový 122) a Pigozzi dostal od vedení Fiatu souhlas, aby si vybral jeden ze šesti hliněných modelů projektu 122 a na jeho základě vyvinul nový malý vůz Simca.

Narodila se Simca Mille

Stylistické oddělení Simcy v Poissy vedl od roku 1955 Mario Revello de Beaumont, také původem Ital. V letech 1959 až 1961 spolupracoval Revello s Felice Mario Boanem na vývoji modelu Simca 1000. Konečné provedení (foto) se vyznačovalo jednoduchým krabicovým stylem se stupňovitou zádí a velkými okny a nijak nezastíralo, že vyšlo z italského projektu 122. Mezitím se Fiat 600 nad očekávání dobře prodával, takže projekt 122 byl zrušen a projekt 119 se až v roce 1964 proměnil v sériového Fiata 850.

Simca 1000 se začala vyrábět koncem července 1961 a oficiálně se představila veřejnosti na pařížském autosalonu v říjnu téhož roku.

“Simca Mille” (tak vozu říkali Francouzi) se začal vyrábět 27. července 1961 a oficiálně se představil veřejnosti na pařížském autosalonu v říjnu téhož roku. Byl to kompaktní čtyřmístný vůz s rozvorem náprav 2220 mm a vnějšími rozměry 3800 x 1485 x 1390 mm. Pro začátek byly vozy nabízeny pouze ve třech “národních” barvách karoserie (červená, modrá a bílá). Brzy se však paleta odstínů barev rozšířila. V listopadu 1961 nahradilo 50 vozů Simca 1000 stejný počet pařížských taxíků Simca Ariane. Simca v této době ovládala společnost provozující taxi službu v Paříži a využila této skutečnosti k propagaci nového modelu. Po několika měsících se ale tato pařížská taxislužba vrátila k větším vozům.

Simcu 1000 poháněl vodou chlazený řadový čtyřválec Poissy s objemem válců 944 cm3, rozvodem OHV a maximálním výkonem 34 k (25 kW). Po roce byl výkon zvýšen na 39 k (29 kW) při 5200 min-1. Pro Simcu bylo umístění motoru vzadu novinkou. Jelikož i palivová nádrž byla umístěna vzadu (za zadními sedadly) dopadlo rozložení hmotnosti poměrem 35/65 (přední/zadní náprava). Lehký předek vozu s hmotností 730 kg způsoboval přetáčivost v zatáčkách. Naštěstí dosahovala Simca 1000 maximální rychlost jen 125 km/h.

Navzdory malým vnějším rozměrům poskytovala Simca 1000 dost místa čtyřem osobám. Dveře otevírané po směru jízdy (foto) v úhlu téměř 90 stupňů zajišťovaly pohodlný přístup k předním děleným sedadlům i k zadní lavici. Horší to bylo s prostorem pro zavazadla pod přední kapotou, kde bylo navíc umístěno náhradní kolo (svisle hned za předním čelem). Velká okna poskytovala řidiči dobrý výhled a rozhodně jej nerušila přemíra přístrojů na palubní desce. V malé kapličce před dvouramenným volantem byl umístěn rychloměr a po stranách dva ukazatele s vodorovnou stupnicí.

Dveře otevírané po směru jízdy v úhlu téměř 90 stupňů zajišťovaly pohodlný přístup k předním děleným sedadlům i k zadní lavici.

Kouzla s motory

Postupně se Simca 1000 dodávala v řadě verzí lišících se úrovní výbavy a variantami původního motoru typu 315. Od roku 1963 se nabízela Simca 900, která měla navzdory svému názvu motor 944 cm3 slabší o 3 koně proti Simce 1000. Ve Francii se prodával model Simc’4 s čtyřválcem 777 cm3 (31 k/23 kW). Pro modelový rok 1969 byla připravena verze se silnějším motorem objemu 1118 cm3 z většího modelu Simca 1100 (v USA se prodávala jako Simca 1118). Na začátku sedmdesátých let se “tisícovka” dočkala motoru Poissy s objemem 1294 cm3, používaným ve velkém modelu 1300/1301. Kromě standardní čtyřstupňové manuální převodovky se dala Simca 1000 koupit také s třírychlostní poloautomatickou převodovkou vyvinutou firmou Ferodo.

Facelifty

Na pařížském autosalonu v roce 1968 se představila Simca 1000 pro modelový rok 1969 (foto), na které bylo provedeno několik menších úprav. Vpředu měla “tisícovka” větší světlomety, novou přední mřížku a směrovky posunuté do boků. Vzadu byla kruhová koncová světla nahrazena obdélníkovými. Jelikož se v roce 1963 stal nadpolovičním vlastníkem akcií Simcy americký koncern Chrysler, dostaly simcy kryty kol s pentagramem ve středu.

Pro modelový rok 1969 měla \"tisícovka\" větší světlomety, novou přední mřížku a směrovky posunuté do boků.

V roce 1976 prošel model Simca 1000 poslední inovací a dostal i nové číselné označení 1005/1006. Verze se slabším motorem 944 cm3 (40 k) se jmenovala 1005 LS, zatímco silnější provedení s motorem 1118 cm3 (53 k) neslo označení 1006 GLS. Modernizované simcy měly nyní obdélníková přední světla, dvouokruhovou brzdovou soustavu a novou přístrojovou desku.

Simca 1000 umí španělsky

Španělská automobilka Barreiros Diesel (od roku 1970 Chrysler España) začala v roce 1966 montovat vozy Simca 1000 s motorem 844 cm3 (38 k) a prodávala je pod názvem Simca 900. Důvodem sníženého objemu byla nižší daňová sazba ve Španělsku. Později se nabízely i výkonnější verze 900 Special s dvoukarburátorovým motorem o výkonu 43 koní a 1000 GT (1204 cm3, 61 k). Ještě výkonnější byl model 1000 Rallye GT (74 k). V únoru 1976 se objevila španělská Simca 1000 Rallye s motorem 1294 cm3 a výkonem 63 k. V rozloženém stavu se posílaly do Kolumbie, kde je kompletovala firma Chrysler Colmotores. Španělská výroba Simcy 1000 skončila v květnu 1977.

Simca 1000 Rallye

Brzy po zahájení sériové výroby Simcy 1000 začala italská tuningová firma Abarth nabízet upravené verze “tisícovky” s motory 1137 cm3 a kotoučovými brzdami na všech kolech. Pod názvem Simca-Abarth se tyto vozy dodávaly ve třech výkonových verzích: 1150 (54 k), 1150 S (57 k) a 1150 SS (64 k). Vozy Simca-Abarth vypadaly vcelku civilně, změnila se jen příď, na které se objevil znak Abarthu, nová mřížka a velký nápis v červeném poli.

Od roku 1970 začala sama Simca nabízet výkonnější “Rallye” verze, které měly za úkol zvýšit popularitu tohoto typu mezi sportovně založenými motoristy. Po úvodním typu Simca 1000 Rallye s motorem 1118 cm3 (53 k, 150 km/h) následovaly další tři typy s motory 1294 cm3: Rallye 1 (foto) s motorem o výkonu 60 k a maximem rychlosti 153 km/h, Rallye 2 (86 k, 170 km/h) a konečně Rallye 3 (103 k, 183 km/h), kterých byla v roce 1978 vyrobena pouhá tisícovka.

Sportovní Simcu 1000 Rallye 1 poháněl čtyřválec 1294 cm<sup>3</sup o výkonu 60 k. Maximální rychlost 153 km/h.

Simca 1000 se stala ve Francii velmi oblíbeným vozem a měla i nezanedbatelné exportní úspěchy. Omezený počet se jich prodal i u nás. Hned v prvním úplném roce výroby (1962) jich vyjelo z továrny v Poissy přes 154 tisíc. Pro srovnání, Renault ve stejném roce prodal téměř 267 tisíc vozů Dauphine a Citroën něco přes 85 tisíc modelů Ami. Za 17 let výroby (1961–1978) se prodalo téměř 2 miliony malých, ale šikovných vozů Simca 1000. V letech 1962–71 se na bázi Simcy 1000 vyráběla pohledná dvoudveřová Simca 1000 Coupé s karoserií Bertone. Ta si ve Veteránu zaslouží samostatný článek.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas