NSU Prinz (1957–73): Motor vzadu a vzduchem chlazený

Malý NSU Prinz vyráběla automobilka NSU Motorenwerke AG, známá především výrobou motocyklů. Postupně vznikly typy Sport Prinz, Prinz 4, 1000/2000, TT/TTS a 110.

Kořeny značky NSU sahají až do roku 1873, kdy Christian Schmidt založil v německém Riedlingenu továrnu na výrobu pletacích strojů. V roce 1880 byla továrna přemístěna do Neckarsulmu na soutoku řek Neckar a Sulm. O šest let později došlo k přejmenování na Neckarsulm Strickmaschinen Union (NSU) a byla zahájena výroba jízdních kol Germania. S výrobou pletacích strojů skončilo NSU v roce 1892 a v roce 1901 vyjel z továrny první motocykl NSU, následován po čtyřech letech prvním automobilem NSU.

Během druhé světové války vyrábělo NSU známé pásové motocykly Kettenkrad, poháněné motorem z Opelu Olympia. Po válce byla obnovena výroba motocyklů ve válkou zničené továrně v Neckarsulmu a v roce 1955 se NSU stalo největším výrobcem motocyklů na světě (typy Fox a Max). K výrobě automobilů se NSU vrátila v roce 1957 modelem Prinz. Ten se v několika verzích vyráběl až do roku 1973.

NSU Prinz 30 (1957–62)

V září 1957 se na frankfurtském autosalonu představil první poválečný automobil NSU. Doprovázel jej reklamní slogan Fahre Prinz und Du bist König (Jezdi s Princem a jsi král). Maličký Prinz se svými rozměry (délka 3145 mm a šířka 1420 mm) řadil k tehdy populárním levným lidovým automobilům. S určitou mírou uskromnění se do něj vešly čtyři dospělé osoby. Dvoudveřový NSU Prinz (foto) měl prosklenou kabinu s předními dělenými sedadly a zadní, spoře čalouněnou lavicí. Skromný zavazadelník pod předním víkem se musel o prostor dělit s náhradním kolem a benzinovou nádrží. Pro menší zavazadlo se mohla využít i štěrbina za zadními sedadly.

Dvoudveřový NSU Prinz měl prosklenou kabinu s předními dělenými sedadly a zadní, spoře čalouněnou lavicí.

Prinze poháněl vzduchem chlazený dvouválec umístěný vzadu, vzniklý zdvojením motoru z motocyklu NSU Max. Při objemu 583 cm3 dával maximální výkon kolem 23 koní (17 kW), což vozítku s hmotností zhruba 500 kg umožňovalo dosáhnout rychlost až 110 km/h. Poměrně hlučný motor se vyznačoval úsporností a dlouhou životností.

Po vyrobení zkušebních 150 kusů se Prinz I začal sériově vyrábět v březnu 1958. Po roce jej vystřídal Prinz II vybavený čtyřrychlostní plně synchronizovanou převodovku. Exportní verze 30E měla výkon zvýšený na 30 koní. V říjnu 1960 se začal vyrábět Prinz III vylepšený o stabilizátor na podvozku a standardně dodávaný s motorem o výkonu 30 k, takže rychlost se vyšplhala až na hranici 120 km/h. Prinz se licenčně vyráběl v bosenském Sarajevu, Argentině a Egyptě.

NSU Sport Prinz (1958–67)

Úspěšný prodej cestovních vozů NSU Prinz přivedl vedení firmy k rozhodnutí obohatit nabídku o sportovněji vyhlížející provedení. Návrhem karoserie pověřilo turínské studio Bertone, kde se tohoto úkolu ujal rodák z Florencie Franco Scaglione. Vzniklo pohledné dvoudveřové kupé NSU Sport Prinz (foto) se splývající zádí, rozvorem náprav 2040 mm a vnějšími rozměry 3560 x 1448 x 1215 mm. Kupé Sport Prinz bylo výrazně delší a nižší než typ Prinz 30.

V letech 1958 až 1967 se vyrábělo sportovní kupé Sport Prinz s karoserií Bertone.

Zpočátku používal Sport Prinz dvouválec z typu Prinz 30 (583 cm3, 30 k), později dostal silnější motor z typu Prinz 4 s objemem 598 cm3 a výkonem 30-36 koní. Vzduchem chlazený motor s rozvodem OHV byl umístěn vzadu a poháněl zadní kola.

V prvních letech výroby modelu Sport Prinz dodávala karoserie firma Bertone v Turínu. Postupně se menším počtem karoserií přidávala firma Drauz z blízkého Heilbronnu a od roku 1962 se stala výhradním dodavatelem karoserií. Vznikl i omezený počet otevřených verzí nazvaných Spider (foto), která se proslavila tím, že byla prvním sériově vyráběným vozem poháněným rotačním motorem Wankel. Celkem bylo do roku 1967 vyrobeno přes 20 tisíc vozů Sport Prinz a Spider.

V letech 1964–67 vznikl omezený počet otevřených verzí, nazvaných NSU Spider.

NSU Prinz 4 (1961–73)

Jako zjevení působil na frankfurtském autosalonu, konaném v září 1961, nový Prinz 4 (foto), nahrazující původního Prinze. Nová moderní karoserie připomínala svými tvary zmenšený americký Chevrolet Corvair, vyráběný v letech 1959–69. Při stejném rozvoru náprav jako původní Prinz (2040 mm) byly nyní vnější rozměry karoserie 3440 x 1486 x 1360 mm. Jejím typickým rysem byla ostrá, lištou lemovaná hrana procházející kolem celého vozu ve výšce klik dveří. Rovná střecha byla zakončena malou stříškou nad zadním oknem. Přední zavazadlový prostor byl poměrně hluboký, takže se do něj vešla i svisle umístěná rezerva, sloužící zároveň jako ochrana při čelním nárazu.

Kolem celého vozu procházela lištou lemovaná hrana. Rovná střecha byla zakončena malou stříškou nad zadním oknem.

Také Prinz 4 poháněl vzduchem chlazený dvouválec s objemem 598 cm3 a výkonem 30 koní, umístěný vzadu. Zajímavostí byl generátor sloužící zároveň jako startér, nazvaný Dynastart a umístěný v klikové skříni. Hmotnost vozu byla 565 kg a hodnota maximální rychlosti se udávala 116 km/h. Prinz 4 byl často srovnáván s anglickým vozem Mini 850, se kterým měl i srovnatelnou cenu. Vyráběl se až do roku 1973 a celkem se jich prodalo přes 578 tisíc.

NSU Prinz 1000/1200, TT/TTS a 110 (1963–72)

Vývoj modelu NSU Prinz pokračoval zvětšeným typem NSU Prinz 1000 (foto), debutujícím na frankfurtském autosalonu 1963. Karoserie si zachovala rysy svého předchůdce Prinz 4, měla ale větší rozměry. Rozvor se prodloužil na 2250 mm a délka povyrostla na 3785 mm. Hlavní změna se ale skrývala pod zadním víkem v podobě řadového vzduchem chlazeného čtyřválce s litrovým objemem (996 cm3) a výkonem 40 k (29,5 kW), dosahovaným při 5500 min-1. Hmotnost vozu narostla na 640 kg a maximální rychlost na 130 km/h.

Vývoj modelu NSU Prinz pokračoval zvětšeným typem NSU Prinz 1000 debutujícím na frankfurtském autosalonu 1963. Karoserie si zachovala rysy svého předchůdce, byla ale větší.

Vedle základního typu se nabízela sportovní verze NSU 1000 TT (s motorem 1085 cm3). Následovaly ještě výkonnější modely NSU TT a NSU TTS, poháněné vzduchem chlazeným čtyřválcem s objemem 1177 cm3 a rozvodem OHC. Díky dvěma spádovým karburátorům Solex měl motor výkon 65 k (TT) resp. 70 k (TTS). Zvenku se modely TT a TTS odlišovaly dvojitými světlomety v oválných rámečcích. Udávala se maximální rychlost 155 km/h a průměrná spotřeba 8,25 l/100 km.

Od ledna 1967 se “tisícovka” začala dodávat bez názvu Prinz jako NSU 1000, resp. 1000 C s bohatší výbavou. Silnější NSU 1200/1200 C s motorem 1177 cm3 mělo výkon 55 k (40,5 kW) a pyšnilo se celohliníkovou přední maskou.

V letech 1965–67 vyrobili v Neckarsulmu přes 14 tisíc vozů typu NSU Prinz 1000 TT. Modely TT a TTS s 1,2litrovým motorem se vyráběly až do července 1972 a jejich počet se přiblížil hranici 50 tisíc vyrobených vozů. NSU TTS v závodní verzi s chladičem oleje měly výkon 83 koní a uplatnily se na závodech do vrchu i na silničních okruzích.

Vývoj vozů NSU s vzduchem chlazenými motory byl v roce 1965 završen modelem NSU Typ 110. Jeho karoserie dále rozměrově narostla (4000 x 1500 x1390 mm) a prostor pro zavazadla vpředu měl slušný objem 490 litrů. Přestože zůstával dvoudveřový, mohl být považován za rodinný vůz.

Když v roce 1969 převzal automobilku NSU koncern Volkswagen, spojil ji s již dříve získanou Auto Union AG. Vznikla tak společnost Audi NSU Auto Union AG. Výroba malých vozů NSU byla v roce 1973 ukončena, neboť jednak konkurovaly Volkswagenu Typ 1 (Brouku) a výrobní kapacity byly dány k dispozici modelům Audi. Nástupcem NSU Prinz se stalo Audi 50 s předním pohonem, později prodávané také jako Volkswagen Polo.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas