Chevrolet Corvette C4: Plasty a elektronika

Kupé a roadstery Chevrolet Corvette čtvrté generace s motory V8 se od roku 1984 vyráběly 13 let. Výkonnější verze ZR-1 měla až 405 koní.

Od roku 1953, tedy za více než šedesát let, vzniklo do dnešních dnů sedm generací jednoho z nejslavnějších sportovních vozů Ameriky. První generace označovaná jako C1 se vyráběla v letech 1953–62, druhá C2, zvaná Sting Ray, v letech 1963–68). Následovala ji třetí generace C3, které se trefně říkalo Žralok. V tomto příspěvku budeme sledovat historii čtvrté generace Corvette C4 od uvedení v roce 1982 až do ukončení výroby (1996).

Kupé s výklopným zadním oknem

Sportovní dvoumístné kupé Chevrolet Corvette čtvrté generace (foto) se představilo už na sklonku roku 1982 jako model 1984. V roce 1983 bylo vyrobeno 44 prototypů, které se nedostaly k zákazníkům. Zachoval se jediný exemplář, který je majetkem Národního muzea Corvette v Bowling Green (Kentucky). V tomto městě se také Corvetty C4 vyráběly. C4 byla proti svému předchůdci C3 dokonalejší, elegantnější a také praktičtější. Zatímco C3 měla laminátovou karoserii ze skelných vláken, byly panely karoserie C4 vyrobeny z lisovaných plastů.

Kolem celého vozu, kromě podběhů kol, byla do prolisu vlepena černá ochranná lišta.

Kupé Corvette C4 bylo postaveno na platformě Y, kterou tyto vozy používají dodnes. Vůz s rozvorem náprav 2440 mm a vnějšími rozměry karoserie 4480 x 1800 x 1190 mm (délka x šířka x výška) měl dlouhou nízkou příď s hlavními světlomety umístěnými pod výklopnými kryty a uprostřed typický znak ve tvaru zkřížených vlajek. Silně skloněné čelní okno navazovalo na odnímatelný horní díl střechy (targa). Zadní okno se dalo vyklápět nahoru (poprvé u Corvette) a usnadňovalo přístup k zavazadlovému prostoru za sedadly. Kolem celého vozu (kromě podběhů kol) byla do prolisu vlepena černá ochranná lišta. Kupé Corvette C4 se standardně dodávalo s elektronickou přístrojovou deskou (foto), vybavenou LCD displejem s digitálním ukazatelem rychlosti a řadou ovládacích prvků soustředěných kolem čtyřramenného volantu.

Elektronická přístrojová deska byla vybavena LCD displejem s digitálním ukazatelem rychlosti a řadou ovládacích prvků soustředěných kolem volantu.

Uniframe a small-block

Corvette C4 nepoužívala klasický rámový podvozek svých předchůdců, nýbrž konstrukci v GM nazývanou uniframe “, sestávající z tradičního obvodového rámu s navařenými vysokými prahy dveří, rámem čelního okna, ochranným rámem za sedadly a podlahou. Nejednalo se přitom o samonosnou konstrukci, neboť žádný panel karoserie neměl nosnou funkci. Vzhledem k tomu, že byla zvolena střecha typu targa, bylo k zajištění tuhosti podvozku nutné zvolit vysoké profily v místě prahů dveří (foto). Přesto byla Corvette C4 náchylná k vrzání, zvláště s odejmutým střešním dílem.

Zadní okno se dalo vyklápět nahoru (poprvé u Corvette) a usnadňovalo přístup k zavazadlovému prostoru za sedadly.

První čtyři roky se Corvette C4 dodávala s čtyřrychlostní manuální převodovkou Doug Nash s automatickým rychloběhem u horních třech stupňů. Bývala proto označována jako převodovka “4+3″. Později byla nahrazena modernější šestistupňovou převodovkou ZF. Další novinkou C4 byly kotoučové brzdy s hliníkovými třmeny. Kvůli vysokým prahům bylo nastupování obtížnější a vadila přitom i ruční brzda, umístěná vlevo od sedadla řidiče. Později byla přemístěna níž a více dozadu.

Pohon zadních kol C4 obstarával vidlicový osmiválec small-block L83 s objemem 5,7 litru a výkonem 205 k (151 kW), po roce nahrazený výkonnějším L98 (250 k). V roce 1992 je vystřídala druhá generace V8 small-block LT1, se systémem zpětného chlazení (chladicí kapalina procházela od hlavy válců směrem dolů) s výkonem 300 k (221 kW).

Roadster a ZR-1

Fanoušci Corvette zajásali, když se v roce 1986 znovu začal vyrábět roadster. Vždyť Corvette bez střechy chyběla v nabídce celých deset let (naposledy v modelovém roce 1976). Corvette C4 byla původně navržena jako kupé a konverze na roadster si vyžádala důkladné vyztužení podvozku v podobě nosníků ve tvaru X. Obdivovatele Corvette také potěšilo, že se stala v roce 1986 podruhé v historii oficiálním zaváděcím vozem (Pace Car) pro slavný závod Indianapolis 500 (foto). Na oslavu této skutečnosti byly všechny roadstery Corvette ’86 označeny jako Pace Car Replica. Z celkem 35 109 vyrobených vozů Corvette C4 modelového roku 1986 bylo 7315 roadsterů. K dalším novinkám tohoto ročníku patřilo třetí brzdové světlo ve středu zadní stěny, protiblokovací brzdový systém, elektronická klimatizace a zabezpečení s kódováním klíče.

Chevrolet Corvette C4: Plasty a elektronika

Když koncern General Motors převzal v roce 1986 britského výrobce sportovních vozů Lotus, přišla divize Corvette s nápadem vyvinout nejrychlejší sériově vyráběný vůz na světě, vycházející z Corvette C4. Lotus navrhl motor LT5, který se vešel na místo standardního L98 V8. LT5 (foto) byl vidlicový osmiválec s blokem z hliníkové slitiny, čtyřmi ventily na válec a vstřikováním paliva, který dosahoval maximálního výkonu 380 k (280 kW). Lotus rovněž pomohl s vývojem účinnějšího brzdového systému a vyladěním podvozku. V roce 1990 představilo GM kupé Chevrolet Corvette ZR-1, jehož Lotusem navržený motor se vyráběl ve firmě Mercury Marine ze Stillwateru v Oklahomě a jehož kompletace probíhala v Bowling Greenu.

ZR-1 poháněl vidlicový osmiválec LT5 s blokem z hliníkové slitiny, čtyřmi ventily na válec a vstřikováním paliva.

Kupé ZR-1 se od ostatních modelů Corvette lišilo rozšířenou zádí (aby se tam vešla 11 palců široká zadní kola) a třetím brzdovým světlem umístěným na střeše. Na začátku března 1990 vytvořila Corvette ZR-1 na testovací dráze v texaském Fort Stocktonu sedm mezinárodních a světových rychlostních rekordů na vzdálenosti od 100 do 5000 mil a ve vytrvalosti na 12 a 24 hodin. ZR-1 přitom dosáhla průměrné rychlosti kolem 282 km/h. Mimořádnou výkonnost ZR-1 si nechala GM dobře zaplatit. Jeho cena se pohybovala od 59 do 66 tisíc dolarů, tedy zhruba dvojnásobek ceny “normální” Corvetty C4. Během šesti let výroby se prodalo necelých 7 tisíc vozů Corvette ZR-1.

V roce 1991 prošla Corvette C4 (včetně ZR-1) mírnou modernizací týkající se karoserie, interiéru a kol. Další rok přinesl vylepšení v podobě systému na kontrolu trakce ASR (Acceleration Slip Regulation) a v roce 1993 byl úpravou hlav válců a výfuku zvýšen výkon motoru LT5 na 405 koní.

Studie a speciály

Podvozek Corvette C4 posloužil ke stavbě několika konceptů a speciálních provedení. V roce 1984 postavil Bertone studii Ramarro klínového profilu s dopředu posuvnými dveřmi a sníženou přídí (chladič a klimatizace se přemístily dozadu). Na detroitském autosalonu v lednu 1986 se představila aerodynamická studie CERV III (Corporate Engineering Research Vehicle III). Technologickou vyspělost koncernu GM dokumentoval koncept Corvette Indy s turbomotorem Lotus umístěným uprostřed, pohonem a řízením všech kol. Další zajímavou studií byla otevřená Corvette Stingray III Concept z roku 1992 s karoserií z uhlíkových vláken.

Přímo v továrně Bowling Green bylo v roce 1990 postaveno 25 kusů prototypů ZR-1 Active Suspension s aktivním hydraulickým odpružením použitým rovněž v závodním voze Corvette GTP, vyvinutým ve spolupráci s britskou firmou Lola pro třídu prototypů GT. V roce 1987 se u dealerů Chevroletu objevily modely Callaway Corvette, prodávané v rámci tzv. Regular Production Option (RPO) B2K. Bylo to poprvé (a naposled) v historii Chevroletu, kdy dostal důvěru značky specializovaný výrobce. Výkony těchto vozů se pohybovaly od 345 do 450 koní. Speciál nazvaný složitě Callaway C4 Twin Turbo SledgeHammer Corvette (B2K) měl neuvěřitelný výkon 891 k (656 kW) a na dráze v Ohiu dosáhl rychlost 410 km/h. Stal se tak dočasně nejrychlejším cestovním vozem na světě.

Posledním příspěvkem do historie čtvrté generace Corvette byl model Grand Sport z roku 1996. Modře zbarvené kupé nebo roadster s bílým pruhem na kapotě a černými pětipaprskovými koly doplňoval interiér s čalouněním červenou kůží. Výkon 330 koní dodával zadním kolům motor V8 LT4. Poslední Corvette C4 opustila bránu továrny v Bowling Green 20. června 1996. Za 13 let bylo vyrobeno 366 227 vozů, nejvíc v roce 1985 – téměř 40 tisíc. Nástupcem se stalo Corvette C5 (1996–2004).

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas