Talbot-Lago T26 Record: V zajetí karosářů

Francouzská automobilka Talbot-Lago vyráběla v letech 1946–53 sedany, kabriolety a kupé T26. Na podvozky T26 GS se zkráceným rozvorem dodávaly karoserie specializované firmy.

Talbot byla původně britská značka, založená v roce 1902 za účelem prodeje francouzských vozů Clément-Bayard ve Velké Británii. Založení značky financovali společně hrabě z Shrewsbury a Talbotu Charles Chetwynd-Talbot a Adolphe Clément-Bayard. Od roku 1905 prodávala tato společnost importované vozy pod značkou Clément-Talbot a v nové továrně na severním předměstí Londýna začala rovněž montovat z francouzských dílů vozy prodávané pod názvem Talbot. Nedlouho potom začala vyrábět vozy Talbot podle vlastních návrhů. Britský Talbot se stal v roce 1913 prvním automobilem, který překonal hranici rychlosti 100 mil za hodinu (160 km/h).

V roce 1919 převzala Talbot francouzská automobilka Darracq, kterou v roce 1896 založil Alexandre Darracq na pařížském předměstí Suresnes. Zde vyráběné Talboty se prodávaly jako Talbot-Darracq. O rok později se stal Darracq součástí konglomerátu Sunbeam-Talbot-Darracq (STD). V roce 1935 koupil STD koncern Rootes, ale francouzského Talbota získal italský inženýr Antonio Lago (1893–1960) a v Suresnes založil značku Talbot-Lago (registrovaný název firmy byl Automobiles Talbot-Darracq S.A.). Na domácím francouzském trhu se jeho vozy dál prodávaly jako Talboty a vozy prodávané ve Velké Británii se jmenovaly Darracq.

Čtyři rozvory

V letech 1935–1940 se modely Talbot-Lago vyráběly se čtyřmi velikostmi rozvorů náprav od extra krátkého (2650 mm) přes krátký (2950 mm) a normální (3200 mm) až k prodlouženému (3450 mm). První Talboty-Lago měly moderní podvozek s nezávislým zavěšením předních kol a poháněly je řadové šestiválce s objemem 3 a 4 litry navržené Walterem Becchiou (2,4litrový čtyřválec byl určen pouze pro francouzský trh). Vyráběné modely nesly názvy Baby, Minor, Major a Master (nebo také T23, T120 a T150). Větší modely používaly britskou převodovku Wilson s pre-selektorem, na jejímž vývoji se osobně podílel inženýr Lago. Špičkový předválečný šestiválcový model T150 Lago Spécial měl výkon 140 koní a dosahoval rychlosti 160 km/h. Cestovní modely doplňovaly závodní speciály, které v roce 1937 vyhrály francouzskou Velkou cenu a Tourist Trophy.

Na začátku druhé světové války odešel Walter Becchia k Citroënu, ale Lago získal brzy náhradu, kterou se stal vynikající technik Carlo Marchetti. Společně vyvinuli šestiválec s rozvodem OHV a objemem 4482 cm3, který poháněl první poválečný Talbot-Lago T26.

Poválečné obtíže

Francouzská vláda, která se ujala moci v roce 1945 věřila, že poválečný chaos zvládne politickým řízením ekonomiky. Zavedla mimo jiné výrazné zdanění vozidel s objemem válců nad 2 litry a v rámci tzv. Ponsova plánu z ledna 1946 nařídila jednotlivým francouzským automobilkám, jaké vozy mají vyrábět. Těmto nařízením musely automobilky vyhovět, neboť vláda ovládala rovněž dodávky materiálů, například ocelových plechů. Talbot-Lago neměl výrobu automobilů zakázánu, byl ale společně se značkami Hotchkiss, Delahaye a Delage zařazen mezi výrobce vozidel nejvyšší třídy (véhicules de classe exceptionnelle). Z toho vyplývalo, že v roce 1946 mohl Talbot vyrobit pouze 125 vozů za předpokladu, že budou exportovány. Tímto vozem se stal Talbot-Lago Record T26, na který se v tomto článku podíváme podrobněji.

Luxus …

Poměrně krátce po skončení druhé světové války, v roce 1946, se veřejnosti představil model Talbot-Lago Record T26, který se nijak výrazně nelišil od modelů z třicátých let (např. Talbot Major a Talbot Baby). Byl to velký vůz s rozvorem náprav 3125 mm, jehož zadní kola poháněl již zmíněný vpředu umístěný řadový šestiválec s objemem 4482 cm3 a výkonem 170 koní (daňový výkon 26 CV). Čtyřrychlostní manuální převodovka mohla být na přání a za příplatek nahrazena převodovkou Wilson s předvolbou následujícího stupně řadicí pákou a následným zařazením pomocí nožního pedálu (pre-selector). Vůz dosahoval maximální rychlost 170 km/h. T26 se nabízel v základní čtyřdveřové verzi (foto), v tovární nabídce se objevily i dvoudveřové modely – kupé a kabriolet.

Elegantní sedan Talbot-Lago T26 měl rozvor náprav 3125 mm. Všechny dveře měly závěsy na sloupku B.

… a rychlost

Na Velké ceně Monaka v roce 1948 debutoval závodní jednomístný vůz Talbot-Lago T26C (Course) s motorem upraveným z typu T26 a podvozkem vycházejícím z předválečných závodních vozů Talbot. Úpravou hlavy válců se dvěma postranními vačkovými hřídeli bylo dosaženo výkonu kolem 240 koní a ve verzi se dvěma svíčkami na válec (od roku 1950) dokonce 260 k. Výkon přenášela na zadní kola čtyřstupňová převodovka Wilson s preselektorem. Přední kola měla nezávislé zavěšení na trojúhelníkových ramenech a byla odpružena příčným listovým perem, vzadu měl T26C (foto) tuhou nápravu.

Na Velké ceně Monaka v roce 1948 debutoval závodní jednomístný vůz Talbot-Lago T26C (Course) s motorem upraveným z typu T26.

Premiéra Talbotu-Lago T26C v Monaku dopadla nad očekávání dobře. S legendárním Louisem Chironem za volantem se postavil na start proti silným soupeřům s vozy Alfa Romeo, Ferrari a Maserati. Zatímco italské vozy musely zastavit k doplnění paliva a výměně pneumatik, T26C absolvoval celý závod bez zastávky. Vyhrál Nino Farina na Maserati a Louis Chiron skončil druhý. Úsporné a spolehlivé vozy T26C získaly v roce 1949 dvě cenná vítězství ve Velkých cenách. Louis Rosier vyhrál v Belgii a Louis Chiron ve Francii.

V říjnu 1948 se veřejnosti představila sportovní verze na zkráceném podvozku s rozvorem 2650 (později také 2794 mm), známá jako Talbot-Lago T26 Grand Sport (GS). Podvozek vycházel z úspěšného závodního modelu T26C, takže byl určen především k závodění (Louis Rosier s ním vyhrál 24 hodin Le Mans v roce 1950, dvě kola řídil jeho syn Jean-Louis). S karoseriemi od věhlasných karosářů se T26 GS stal vzácným luxusním vozem, dostupným jen několika desítkám bohatých nadšenců. 4,5litrový řadový šestiválec dával s trojitým karburátorem 190 k (140 kW), takže T26 GS se stal jedním z nejvýkonnějších sériově vyráběných vozů své doby s maximální rychlostí přesahující 200 km/h.

Karosářská kouzla

Podvozky Talbotu-Lago T26 a T26 GS vybavovali francouzští karosáři Saoutchik, Figoni & Falaschi, Dubos Frères, Franay, Chapron, Dugarreau a další zajímavými a mnohdy extravagantními karoseriemi. V menší míře stavěli na těchto podvozcích karoserie i švýcarská karosárna Graber a italská Stabilimenti Farina. Zvláště aktivní byla karosárna Saoutchik z Neuilly u Paříže, založená v roce 1906 uměleckým truhlářem ruského původu Jacquesem Saoutchikem (1880–1957). Jeho exkluzivní kupé používala hlavně podvozky T26 GS (foto). T26 Grand Sport se totiž dodával výhradně v podobě holého podvozku a zákazník si volil karoserii podle svého vkusu od specializovaných karosáren.

Aerodynamické kupé Talbot-Lago T26 GS z roku 1948 mělo karoserii Saoutchik.

Jeden ze zakladatelů “kapkového stylu” Figoni et Falaschi z Boulogne-sur-Seine (karosárnu založili Italové: designér Giuseppe Figoni a obchodník Ovidio Falaschi) nezůstával nijak pozadu. Příkladem může být kabriolet na podvozku Talbot-Lago T26 GS (foto) se stahovací plátěnou střechou a kapkovitými blatníky. Ostatní kreace, které se dnes cení na miliony dolarů si můžete prohlédnout ve fotogalerii k tomuto článku.

Tento kabriolet T26 GS z roku 1949 karosovala firma Figoni & Falaschi z z Boulogne-sur-Seine.

Talbot-Lago T26 a jeho verze byly na začátku padesátých let minulého století hlavní výrobní náplní továrny Talbot v Suresnes. Výroba však postupně klesala; zatímco v roce 1950 bylo vyrobeno 433 vozů, o rok později klesl počet na 80, v roce 1952 na 34 a v posledním roce 1953 na pouhých 17 kusů. Z nich bylo třináct vozů T26, zbývající čtyři měly čtyřválcové motory a dostaly předválečný název Talbot Baby. V Suresnes vznikly také tři sedmimístné speciály pro prezidenty Francie a Tuniska a pro královskou rodinu v Saudské Arábii.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas