Dodge Coronet (1949–59): První čtyři generace

Model Coronet divize Dodge koncernu Chrysler debutoval v roce 1949 s řadovým šestiválcovým motorem. V dalších generacích se nabízel i s motory V8.

Po skončení druhé světové války trvalo určitou dobu, než se americký automobilový průmysl přeorientoval na civilní výrobu. Až do roku 1949 dodávaly američtí výrobci většinou mírně upravené vozy předválečné konstrukce. Koncern Chrysler, spolu se svými divizemi Plymouth, Dodge a De Soto, nijak nezaostal za svými konkurenty Ford a Chevrolet a představil svoje nové poválečné vozy stejně jako oni v roce 1949.

Dodge konečně opustil dlouholetou tradici názvů svých modelů (Deluxe a Custom) a nazval svoje první vozy poválečné konstrukce Coronet, Wayfarer a Meadowbrook. Mezi těmito třemi modely se Coronet řadil svou výbavou nejvýš, jak se dalo očekávat podle názvu. Coronet totiž znamená v angličtině malou korunu, kterou nosili na hlavě princové a vévodové. Od svých levnějších příbuzných se ale lišil jen drobnými stylistickými změnami a výbavou na přání.

Coronet první generace (1949-52)

První Dodge Coronet měl karoserii s rozvorem náprav 3137 mm (123,5 palců) a byl dlouhý 5171 mm. Rozměry vozu (šířce chybělo jen málo do dvou metrů) poskytovaly dostatek pohodlí šesti dospělým osobám. Přední blatníky končily v bocích vozu přibližně v polovině předních dveří, zatímco zadní blatníky ještě vystupovaly z boků. Šípové čelní okno mělo ve středu dělicí příčku, zadní okno bylo výrazně menší. Přední maska měla dvě silné chromované lišty doplněné obdélníkovou mřížkou. Kromě sedanu (foto) se nabízelo i kombi s dvoudílnou výklopnou zádí a dvoudveřové kupé. V omezeném množství byla vyrobena prodloužená osmimístná verze sedanu s délkou přes 5,5 m. Kupé Coronet Diplomat mělo střechu hardtop bez středových sloupků a trojdílné panoramatické zadní okno.

První generace modelu Dodge Coronet (D30). Sedan poskytoval dostatek pohodlí šesti dospělým osobám.

Jediným nabízeným motorem byl řadový šestiválec s objemem 3775 cm3 (230 kubických palců) a rozvodem SV, který dával s karburátorem Stromberg 103 koní a uděloval vozu maximální rychlost přes 140 km/h. Rámový podvozek měl moderní nezávislé zavěšení předních kol odpérovaných ocelovými vinutými pružinami a zadní tuhou nápravu s podélnými listovými péry. Hydraulické bubnové brzdy měly na předních kolech dva brzdové válce. Zajímavostí Coronetu první generace byla třírychlostní převodovka, ovládaná nožním pedálem na podlaze.

Po roce výroby se Dodge Coronet dočkal menšího faceliftu v podobě nové přední masky se třemi masivními lištami, z nichž horní byla na koncích zaoblena a zbývající dvě byly uprostřed spojené masivním členem se znakem Dodge. Po stranách masky byla umístěna parkovací světla. V modelovém roce 1951 se znovu změnila přední maska. Tentokrát ji tvořily dvě vodorovné lišty s parkovacími světly v rozích a nad nimi šest větracích otvorů. Erb Dodge byl tentokrát umístěn ve středu kapoty. V posledním modelovém roce první generace (1952) už k žádným stylistickým změnám nedošlo.

Coronet druhé generace (1953–54)

Pro modelový rok 1953 byl Coronet důkladně přepracován (foto). Vůz dostal novou karoserii s rozvorem 3023 mm, hladkými boky a zaobleným jednodílným předním oknem. Přední maska se od předešlé generace lišila jen v detailech, boční lišty byly posazené níže.

Dvoudveřový Dodge Coronet druhé generace (D44) s rozvorem 3023 mm, hladkými boky a zaobleným jednodílným předním oknem.

K základnímu motoru přibyl 3,9litrový vidlicový osmiválec “Red Ram” Hemi s polokulovými spalovacími komorami, který dával s dvojitým karburátorem Stromberg 140 koní při 4400 min-1. Coronet vybavený tímto skvělým motorem vytvořil na solném jezeře v Bonneville kolem stovky rychlostních rekordů.

Až do roku 1954 zaujímal Coronet místo na vrcholu nabídky vozů Dodge. V tomto roce jej však v této roli vystřídal model Royal. Stylisticky se Coronet 1954 moc nezměnil, jen se zjednodušila přední maska a rozšířily boční lišty. Novinkou koncernu Chrysler byla první plně automatická dvoustupňová převodovka PowerFlite, nabízená za příplatek na všech vozech Dodge.

Coronet třetí generace (1955–56)

Prezident divize Dodge Bill Newberg představil veřejnosti pro modelový rok 1955 zcela nový Coronet třetí generace (foto), přestylizovaný s vydatnou pomocí nově najatého designéra Virgila Exnera. Vůz postavený na podvozku s rozvorem 3048 mm (120 palců) byl proti předchůdci nižší, širší a delší (5387 mm). Atraktivní karoserie měla nově navrženou příď se dvěma velkými otvory přivádějícími vzduch k chladiči motoru a kapotu ozdobenou masivním chromovaným rámem. Chromem se nešetřilo ani u rámů panoramatického předního a zadního okna a bočních lišt ve tvaru písmene V. V hierarchii modelů Dodge spadl Coronet 1955 na spodní konec, když výše se dostaly modely Dodge Royal a Dodge Custom Royal. Modely Wayfarer a Meadowbrook se už dál nenabízely.

Coronet třetí generace (D56) byl přestylizovaný s vydatnou pomocí nově najatého designéra Virgila Exnera.

Kromě čtyřdveřového a dvoudveřového sedanu se Coronet ’55 nabízel rovněž s karoserií kombi (Suburban) a kupé se střechou hardtop (Coronet Lancer). Nechyběla ani osmimístná limuzína a kabriolet. Novinkou bylo elektrické stahování oken. 3,8litrový šestiválec Chrysler Flathead měl nyní 123 k (92 kW) a 4,4litrový V8 Hemi 183 k (135 kW). Při volbě převodovky se mohl zákazník rozhodovat mezí třístupňovou manuální nebo dvourychlostním automatem PowerFlite.

Rok 1956 přinesl několik stylistických změn (např. náznak zadních křídel a tvarování bočních lišt), ale hlavně nový špičkový model Coronet D-500. Zvenku se lišil jen zkříženými vlajkami na přídi a číslicí 500 na kapotě a na zádi (vyjadřovala požadavek na vyrobení 500 identických vozů, nutné k účasti na závodech NASCAR). Kouzlo tohoto modelu spočívalo v motoru V8 s objemem válců 5170 cm3 (315 kubických palců) a polokulovými spalovacími komorami, který dával se čtyřnásobným karburátorem Carter 260 koní a v závodní verzi D-500-1 dokonce 285 k (210 kW).

Coronet čtvrté generace (1957–59)

U čtvrté generace modelu Dodge Coronet (foto) se naplno projevil styl Forward Look Virgila Exnera. Inspirovaný ploutvičkami na zadních blatnících Cadillacu ročníku 1948, navrhl Exner pro Coronet 1957 výrazné trojúhelníkové ploutve, jakoby nasazené shora na zadní blatníky. Jejich aerodynamickou účinnost prověřoval ve větrném tunelu na michiganské univerzitě, ale zároveň doufal, že takto okřídlené vozy zaujmou zákazníky. Agresivnímu vzhledu napomáhala také snížená střecha, ještě více zaoblené čelní okno a dvojité světlomety, schované pod stříškami s chromovaným rámováním. Při rozvoru náprav 3099 mm byl Coronet ’57 dlouhý 5390 mm.

U čtvrté generace modelu Dodge Coronet (D66) se naplno projevil styl <i>Forward Look</i> Virgila Exnera.

Coronety poháněné motorem V8 s objemem 5328 cm3 měly výkon 248 koní a při hmotnosti 1730 kg dosahovaly maximální rychlost 168 km/h. Špičkový model Coronet Lancer D-500 disponoval výkonem 289 k a rychlostí 189 km/h a u modelu D-501 (vznikla jich jen stovka) s 5,8litrovým motorem Hemi V8 se dokonce udával výkon 340 koní.

Coronety ročníků 1958 a 1959 se snadno rozpoznaly podle stylistických změn na přídi. Používaly podvozky De Soto, šestiválce Getaway 3,8 litru nebo V8 Red Ram s objemem 5,3 litru. Pro Coronet byl ročník 1959 na několik let poslední, neboť Dodge připravil pro modelový rok 1960 novou řadu s modely Dart, Matador a Polara. Teprve v roce 1965 se Dodge vrátil k názvu Coronet a do roku 1976 vznikly další tři generace. O nich si povíme někdy jindy.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas