Bugatti 44 Dual Cowl (1929) - Všichni v první řadě

Aby se cestující na zadních sedadlech necítili odstrčeni, dostali vlastní čelní sklo. V nezvykle karosované Bugatti 44 Dual Cowl z Prague Classic Car Centre je ale i za dvěma větrolamy pořádně frišno.

Ettoreho „čtyřiačtyřicítku“ v Česku potkáte i s netypickou karoserií. Z galerie Prague Classic Car Centre jsme si vypůjčili otevřený dual cowl.

Doslovný překlad zní dvojitá kapota, přičemž ta přední tvoří tradiční kryt motoru a druhá podstatně kratší a v našem případě sklopná se rozkládá mezi předními a zadními sedadly.  Dual Cowl představuje derivát oblíbené otevřené „vany“, tedy karoserie phaeton. Měl podtrhnout sportovní charakter čtyřmístné karoserie a plnohodnotnost všech sedadel vyjádřit i jinak než jen srovnatelnou nabídkou prostoru. Tento americký fenomén úspěšně sugeroval, že ač ve druhé řadě, přece sedíte vpředu. Nicméně ani dodatečný větrolam nemohl významně omezit intenzivní proudění vzduchu pod tzv. „americkou střechou“. Ta svoji lehkou konstrukci skrývá po světlou střechovicí a výsledkem je pozoruhodně vzdušný dojem. Nerušený výhled do stran jinde nenajdete. Prosincová projížďka ovšem žádá koženou bundu s teplou vložkou, kuklu a brýle přiléhající ke tváři.

„Naše“ bugatti se zrodilo na vrcholu konjunktury, která se Černým čtvrtkem 29. října 1929 zlomila do světové hospodářské krize. Ta zkrátila kariéru i nejrozšířenější modelové řadě z Molsheimu, vyrobené během čtyř let v počtu 1095 kusů.

Karosáři měli k dispozici klasický žebřinový rám podvozku, nesoucí přední tuhou nápravu s provlečenými(!) půleliptickými pružinami a zadní, zavěšenou na vzadu uchycených čtvrteliptických svazcích. Rozchod 19palcových kol 1250 mm působí komicky, stejně jako šířka dezénu 130 mm a lankové ovládání brzd bez posilovače. Na kočičích hlavách sice kola odskakují, ale za volantem silné „bugy“ se není třeba bát. Mezi formulemi vítězícími v Grand Prix a cestovními vozy tehdy ještě neležela propast.

Za podkovovitým chladičem, evokujícím Ettoreho oblíbené plnokrevníky, najdete pravoúhlý kvádr. Nejpíš přehlédnete, že se skládá ze dvou čtyřválcových bloků „navlečených“ na kliku v devíti jehlových ložiskách. Majitelé se proto museli smířit s generálkou zhruba po 10 000 km. Nesnímatelné hlavy válců s dokonalým utěsněním, ale o to horší přístupností spalovacích prostorů korunuje tříventilový rozvod SOHC (dva sací, jeden výfukový) se svislým královským hřídelem.

Na koho by nezapůsobil měkký záběr vícekotoučové spojky v olejové lázni nebo převodovka s odhalenou kulisou, patřící k Bugattiho pýchám? Tehdy novým „blbuvzdorným“ skříním cadillaku, trpícím však pomalou reakcí synchronizačních spojek, kontrovala ostrým cvakáním čtyř převodů, jejich rychlým střídáním a schopností obejít se při podřazování bez meziplynu. Cestovní Bugatti 44 uhánělo až 140 km/h, což je před 80 lety na silnicích řadilo k absolutní špičce.

Zobrazený exot pochází ze sbírky zesnulého amerického znalce dr. Petera Williamsona. Na karoserii zaujme řada zajímavých řešení. Přední blatníky nepokračují stupačkami, nahradily je chromované nášlapy u každých ze čtyř dveří. Ty mají zajímavý tvar, ale neohromí průřezem nástupního otvoru. Také druhé čelní sklo lze snadno sklopit do vodorovné polohy, za jízdy si však musíte oči chránit brýlemi. Půlmetrovou „druhou kapotu“ přemístíte do svislé polohy pootočením ovladače na její spodní straně, jinak se dovnitř nebo ven nedostanete. Před nežádoucím pohybem je chráněna příčnou vzpěrou zapadající do dveří. Ženy ocení rozměrné zrcátko a velkoplošnou výklopnou kapsu, která zabírá celou výplň předních dveří.

Velmi na nás zapůsobila kdysi tak populární „amerikánská střecha“, ve složeném stavu velmi kompaktní a po jednoduchém rozložení schopná překlenout dvoumetrovou kabinu. Obejde se bez odlehčovacích pružin, viditelné části vznikly z leštěného dřeva. Poněkud disproporčně působí „useknutá“ záď, ozdobená svislým prolisem připomínajícím páteř.

I když typ 44 kdysi platil za konfekci mezi osmiválcovými bugatkami, dnes se jeho hodnota pohybuje zhruba na úrovni tří nových osmiválcových Mercedes-Benzů S. Do první československé republiky se jich dostalo zřejmě jen pět. Nejúctyhodnější výkony podal kabriolet z expozice na Pařížském autosalonu 1928. Závodnice Eliška Junková jej od Ettore Bugattiho získala i s mechanikem jako projev soustrasti po smrti manžela Čeňka. Vydávala se totiž na obchodní cestu do Indie, kde se nízký sporťák se silným třílitrovým osmiválcem musel probíjet bahnitým a kamenitým terénem. Junková přesto absolvovala 6000 km z Kalkaty kolem Mount Everestu k hranicím Afghánistánu a poté do Bombaje. Zde auto výhodně prodala a na Bugatti 40 pokračovala na Cejlon.

Škoda že se nedochovaly dvě otevřené „čtyřicet-čtyřky“ se zakázkovou karoserií Uhlík z Prahy-Strašnic. Po revoluci se k nám bugatti začaly vracet, ale sto jako kdysi jich už nikdy nebude – vždyť na celém světě se totiž dochovalo kolem devíti set Ettoreho majstrštyků.

Technické údaje

Bugatti 44 (1927 – 1930)

Motor zážehový osmiválec SOHC (dva sací, jeden výfukový ventil) * Zdvihový objem 2991 cm3 * Vrtání x zdvih 69 x 100 mm * Výkon 59 kW při 4000/min * Olejová náplň v motoru 13 l * Převodovka přímo řazená čtyřstupňová, bez synchronizace * Zavěšení tuhá náprava/tuhá náprava * Vnější rozměry cca 4100 x 1500 x 1600 mm * Rozvor 3122 mm * Rozchod 1250 mm * Pneumatiky 28 x 495, dnes 5.00 x 19 * Brzdy bubnové Ø 330 mm, ovládané lanky * Pohotovostní hmotnost podvozku s motorem (bez karoserie) 1100 kg * Největší rychlost 140 km/h * Továrnou dodávané karoserie otevřený tourer (2 dveře, 2 + 2 sedadla), kabriolet, kupé, sedan nebo individuální řešení * Počet vyrobených kusů 1095, do předválečné ČSR prodáno asi 5 ks.

Amerikanismus Dual Cowl

Dual Cowly nejvíc táhly na přelomu 20. a 30. let, jedním z posledních se stal Chrysler Newport (1941) designéra Ralpha Robertse, realizovaný v šesti kusech detroitským LeBaronem. Z hliníkové karoserie se vynořují výklopné světlomety.

Zdeněk Vacek