Pontiac Catalina: Velké auto za málo peněz (2. část)

Historie velkého modelu Pontiac Catalina pokračovala od poloviny šedesátých let dalšími třemi generacemi. Do roku 1981 jich bylo vyrobeno přes 3,8 milionu.

První dvě generace samostatné existence modelu Pontiac Catalina byly popsány v první částitohoto článku. V této druhé části se dozvíte, jak vypadaly další tři generace tohoto full-size vozu, vyráběného na mnoha místech Spojených států a pod názvem Laurentian i v Kanadě (Oshawa) a v Austrálii.

Ve stylu láhve Coca-Coly (1965–70)

V roce 1965 byly všechny velké Pontiacy, včetně Cataliny, výrazně přestylizovány. Změnil se především boční profil Cataliny, který nyní připomínal ženské křivky nebo chcete-li láhev Coca-Coly od slavného (i automobilového) designera Raymonda Loewyho. Dvoudveřové kupé mělo navíc silně skloněné zadní okno (fastback). Kromě kupé byly v nabídce i dvoudveřový sedan a kabriolet, čtyřdveřový sedan a hardtop a také kombi Safari. Cataliny měly dál přední masku rozdělenou ostrým “nosem” a svisle umístěné dvojité světlomety (foto). Všechny modely byly postavené na platformě B a měly rozvor náprav 3073 mm (121 palců).

Pontiac Catalina 2+2 Hardtop Coupe z roku 1965. Přední masku měl rozdělenou ostrým \"nosem\" a dvojité světlomety měly svislé uspořádání.

Základní pohonnou jednotkou byl motor V8 389 (6,4 litru) s dvojitým karburátorem a výkonem 259 k (191 kW) pro verzi s třírychlostní manuální převodovkou a 290 koní pro modely s automatickou převodovkou Turbo Hydramatic. Další varianty tohoto motoru s ještě vyššími výkony (až 338 k) se dodávaly na přání, stejně jako tři provedení motoru V8 421 (6,9 litru) s výkony až 376 k.

Do modelového roku 1966 vstoupily Cataliny s malým faceliftem zahrnujícím novou přední masku a zadní světla. Na přání dodávaná modifikace 2+2 povýšila na samostatný model. Větších změn se dočkal až model 1967 s novou chromovanou přední maskou spojenou s dolními světlomety. Se stěrači předního okna zakrytými kapotou přišla Catalina mezi prvními. Nové motory V8 měly nyní objem 6,6 a 7 litrů. Menší z nich nabízel výkony v rozmezí 265 až 325 koní, větší 360 až 376 k. Nově se nabízely přední kotoučové brzdy a stereofonní magnetofon. Podle nových amerických předpisů musely být vozy vybaveny bezpečnostním volantem, dvouokruhovými brzdami a měkkým obložením interiéru.

Dalšími změnami prošla Catalina v roce 1968. Nová příď měla “zobákový” střední díl a čtyři světlomety umístěné vodorovně uvnitř přední masky, úpravě se nevyhnula ani zadní světla. Catalina ’69 měla o palec delší rozvor (3099 mm) a délka narostla na 5451 mm. Přední “zobák” pokračoval na kapotě prolisem ve tvaru písmene V, ze všech modelů zmizela větrací okénka.

Výrazná změna tváře potkala model Pontiac Catalina v roce 1970 (foto). Zmizel masivní chromovaný rám kolem celé přední masky, střední část se rozšířila a spojila s nárazníkem. Po stranách masky chladiče byly umístěny dvojité světlomety a kruhové otvory houkaček. Zadní světla se přemístila do nárazníku. Standardním motorem se stal menší V8 350 (5,7 litru, 255 k) a k sedmilitrovému V8 400 (265 až 330 k) přibyl ještě větší V8 455 (7,5 litru) s výkonem až 370 k (272 kW) ve verzi HO.

Výrazná změna tváře potkala model Pontiac Catalina v roce 1970. Zmizel masivní chromovaný rám kolem celé přední masky, střední část se rozšířila a spojila s nárazníkem.

Čtvrtá generace (1971–76)

Čtvrtá generace Pontiacu Catalina se představila v roce 1971 s rozvorem prodlouženým na 3130 mm. Všechny dvoudveřové a čtyřdveřové modely měly dlouhou příď a kratší záď, dvojitou střechu s lepší ochranou posádky při převrácení a zapuštěné kliky dveří. Sedany a kupé měly pérování vinutými pružinami, kombi Safari s rozvorem 3226 mm mělo vzadu listová péra. Novinkou byla série Catalina Brougham s luxusnějším interiérem, dostupná ve verzích hardtop a sedan. Prodej nesplnil očekávání, takže výroba skončila v roce 1973. Kabriolet Catalina skončil ještě o rok dříve a kombi Catalina Safari se přejmenovalo na Pontiac Safari (foto), i když vzhledově dál patřilo mezi Cataliny. Zadní stěna kombi se otevírala tlačítkem na přístrojové desce nebo klíčkem na zadním panelu, přičemž dolní díl se zasunul pod podlahu a okno zmizelo ve střeše. V interiéru se před volantem objevil prohnutý přístrojový panel se všemi ovladači a přístroji ve snadném dosahu řidiče.

Kombi Pontiac Safari čtvrté generace. Zadní stěna se otevírala tlačítkem na přístrojové desce nebo klíčkem na zadním panelu, přičemž dolní díl se zasunul pod podlahu a okno zmizelo ve střeše.

Nabídka motorů Cataliny se od třetí generace nezměnila (V8 5.7, 6.6 a 7.5), mohly však “polykat” nízkooktanový a bezolovnatý benzin. Výkony uváděné dříve podle metodiky SAE (bez příslušenství) se začaly udávat tak, jak byly naměřeny dynamometrem na voze, takže hodnoty byly znatelně nižší (175 až 250 k). Přední kotoučové brzdy s posilovačem se staly standardem. Pro modelový rok 1972 dostala Catalina novou příď s “pětimílovými” nárazníky, které měly přestát náraz při rychlosti 8 km/h. Kritizovaný systém větrání interiéru byl přepracován.

V dílčích obměnách Cataliny se pokračovalo i v dalších letech a týkaly se zpravidla jen čelní a zadní stěny. V roce 1974 měla Catalina masku chladiče nápadně připomínající Mercedes. Dvoudveřový hardtop měl trojúhelníková boční okna za dveřmi. V příplatkovém seznamu se objevil nastavitelný brzdový a plynový pedál. Kombi Safari se znovu vrátilo ke jménu Catalina Safari. Rok 1975 přinesl kromě obvyklého faceliftu přídě a zádě standardně elektronické zapalování a radiální pneumatiky. Motory V8 6.6 a 7.5 dostaly katalyzátory a výkony klesly na 170 až 200 koní. Také poslední rok čtvrté generace se neobešel bez úprav přední masky a zadních světel.

Pátá a poslední (1977–81)

Pro modelový rok 1977 se Pontiac, spolu s ostatními divizemi koncernu GM, rozhodl výrazně zmenšit rozměry svých velkých vozů a dosáhnout tak snížení hmotnosti a spotřeby stále vzácnějšího paliva. Pontiac Catalina páté generace měl rozvor náprav 2946 mm (116 palců). Hranatá karoserie měla vpředu dvojité obdélníkové světlomety a obdélníkovou mřížku chladiče rozdělenou tradičně znakem Pontiacu. Karosářské verze se omezily na dvoudveřové kupé (foto), čtyřdveřový sedan a kombi se zadními dveřmi otevíranými do strany.

Dvoudveřové kupé Pontiac Catalina páté generace mělo hranatou karoserii s rozvorem 2946 mm.

Zadní kola sedanu a kupé poháněl vidlicový šestiválec Buick s objemem 3,8 litru (231 kubických palců). Za příplatek si bylo možné objednat motor V8 (kombi Safari jej mělo standardně) s objemem 4,9, 5,7 nebo 6,6 litru. Vozy s tímto motorem se ale nesměly prodávat v Kalifornii, známé svými přísnými emisními předpisy. Od roku 1980 se Catalina nabízela také se vznětovým motorem Oldsmobile V8 350 (objem 5,7 litru).

Pontiac Catalina si získal mezi Američany dobrou pověst jako velký vůz za rozumnou cenu, takže do konce výroby v roce 1981 se jich prodalo přes 3,8 milionu. Nástupcem se stal Pontiac Parisienne vyráběný v Kanadě.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas