Morris Minor: Britský Brouk

Malý rodinný a užitkový vůz Morris Minor se vyráběl v letech 1948 až 1972. Zadní kola poháněly čtyřválce s objemem 0,8 až 1,1 litru.

Britská automobilka Morris Motors vznikla v roce 1919 z továrny WRM Motors v Cowley (jihovýchodní část Oxfordu), kterou v roce 1912 založil William Richard Morris (1877–1963), známý jako Sir William Morris a později jako Lord Nuffield. Morrisův první vůz byl dvoumístný Morris Oxford, zvaný "Bullnose". V roce 1915 následoval větší Morris Cowley s americkým motorem Continental. V polovině dvacátých let se Morris stal největším britským výrobcem automobilů a v roce 1928 uvedl svůj první malý vůz Minor s motorem o objemu 843 cm3. O šest let později jej nahradil modernější Morris Eight, který se s válečnou přestávkou vyráběl až do roku 1948.


V roce 1948 Morris znovu vzkřísil jméno Minor. Dostal je malý, moderně koncipovaný vůz, který začal už v roce 1943 vyvíjet tým vedený Alecem Issigonisem, pozdějším tvůrcem slavného Mini. Morris Minor se vyráběl ve třech sériích: MM (od roku 1948), Série II (od 1952) a série 1000 (od 1956). Issigonis zvolil koncepci malého rodinného vozu s motorem vpředu a pohonem zadních kol, prodávaného za cenu dostupnou tehdejší dělnické třídě. Prototyp se jmenoval Mosquito podle úspěšného britského bojového letounu z druhé světové války. Krátce před zahájením sériové výroby musel Issigonis vůz rozšířit o 102 mm. Rozšíření se poznalo podle prolisů na kapotě a na předním nárazníku, který měl uprostřed lakovaný díl s otvorem pro kliku.  


Minor MM (1948 až 1953)


Morris Minor se stal spolu s Jaguarem XK 120 hvězdou londýnského autosalonu, konaného v září 1948. Dvoudveřový čtyřmístný vůz (foto) měl samonosnou karoserii s rozvorem 2184 mm, délkou 3759 mm, šířkou 1524 mm a přesně stejnou výškou. Kapkovité blatníky spojovaly náznaky klasických "předválečných" stupátek. Po stranách široké mřížkované přední masky byly umístěny světlomety, směrovky v podobě vysouvaných šipek (trafficators) našly místo za dveřmi. Vůz měl jen nejnutnější výbavu, zamykat se například daly jen dveře u řidiče a boční okna za dveřmi se nedala stahovat.


Dvoudveřový Morris Minor MM měl kapkovité blatníky spojené náznaky klasických "předválečných" stupátek.


Pohon zadních kol obstarával vpředu umístěný řadový čtyřválec s objemem 918 cm3 a rozvodem s postranními ventily (SV), prakticky beze změn převzatý z předchůdce Morris 8. Jeho výkon 28 k (20,6 kW) postačovat k dosažení maximální rychlosti jen málo přes 100 km/h. Byl ale na svou dobu úsporný, jeho průměrná spotřeba se pohybovala kolem 7 l/100 km. Minor měl nezávislé zavěšení předních kol odpérovaných torzními tyčemi (stejné jako větší Morris Oxford MO), zadní tuhou nápravu s listovými péry, čtyřstupňovou převodovku a bubnové brzdy.


Dvoudveřový Saloon s pevnou střechou brzy následoval čtyřmístný kabriolet Tourer se stahovací střechou umístěnou za zadními sedadly. V roce 1949 se Minory začaly exportovat do USA a podle tamních předpisů musely být světlomety přemístěny výše do kapkovitých výstupků na předních blatnících. Čtyřdveřový Saloon, který se začal vyrábět (zpočátku pouze na export) v roce 1950 už měl od začátku světlomety shora na blatnících a zbývající modely na ně přešly v roce 1951. Také směrové šipky byly postupně nahrazovány blikači a kdo si připlatil, mohl mít ve voze i topení. Minorů první série se prodalo kolem čtvrt milionu a zhruba 30% bylo otevřených modelů Tourer.


Minor série II (1952 až 1956)


V roce 1952 se britské automobilky Morris a Austin spojily a vytvořily British Motor Corporation (BMC). Minor dostal modernější motor série A s rozvodem OHV, navržený pro Austin A30. Čtyřválec s objemem 803 cm3 a výkonem 30 k (22 kW) při 4 800 min-1 nepřinesl minoru vyšší rychlost a měl dokonce vyšší spotřebu. Na vzhledu vozu se také mnoho nezměnilo, jen na náraznících se objevily svislé sloupky a u čtyřdveřové verze (foto) se směrové šipky posunuly nahoru.

Čtyřdveřový Morris Minor Saloon se začal vyrábět (zpočátku pouze na export) v roce 1950.

Novinkou bylo kombi Traveller s boky zadní části karoserie upravené pomocí lakovaného jasanového dřeva (foto) a svisle dělenými zadními dveřmi. Oblibu si získaly i užitkové verze, prodávané od května 1953 pod názvy Morris Quarter Ton Van a Pick-up. Od října 1954 se minory dodávaly s novou přední maskou s vodorovným mřížováním. Nová přístrojová deska měla uprostřed velký kruhový rychloměr. Kromě Cowley se minory montovaly i v Birminghamu, australském Sydney a na Novém Zélandu. Výroba druhé série překonala čtvrtmilionovou hranici o téměř 200 tisíc vozů.


Kombi Traveller mělo boky zadní části karoserie upravené pomocí lakovaného jasanového dřeva a svisle dělené zadní dveře.


Minor 1000 (1956 až 1972)


Toužebně očekávaného zvýšení výkonu se Morris Minor dočkal až v roce 1956, kdy byl objem jeho motoru zvýšen na 948 cm3 a výkon na 37,5 koní (SAE). Dělené přední okno bylo nahrazeno jednodílným, mírně zaobleným a zadní okno se zvětšilo. V roce 1961 definitivně odzvonilo šipkovým směrovkám. Nahradily je blikače, podle amerických předpisů vzadu červené a vpředu bílé (doplněné menšími parkovacími světly). V rámci koncernu BMC se prodávaly modely vycházející z minora, ale vybavené větším motorem série B. Jmenovaly se Riley One-Point-Five (1.5) a Wolseley 1500 (v Austrálii se prodávaly pod názvy Morris Major a Austin Lancer).

O úspěchu modelu Morris Minor svědčí mj. to, že se stal v roce 1961 prvním britským vozem, který překonal hranici milionu prodaných kusů. Na památku této události bylo vyrobeno 350 dvoudveřových Minorů (jeden pro každého dealera značky Morris ve Velké Británii) v šeříkové barvě s bílým interiérem a nápisem "Minor 1,000,000" po stranách kapoty.


Posledními úpravami prošel minor v roce 1962. Název Morris Minor 1000 zůstal nezměněn, ale objem motoru byl zvýšen na 1098 cm3, což vedlo ke zvýšení výkonu na 49 k (36 kW). Tento motor série A upravil specialista Harry Weslake pro novou řadu ADO16 Austin/Morris 1100. Minor s ním dosahoval rychlost 124 km/h a těžil i z příznivějšího průběhu točivého momentu v nízkých otáčkách. Uvnitř měl upravenou přístrojovou desku a zvenku se odlišoval jen většími směrovými světly (foto).


Posledními úpravami prošel minor v roce 1962. Objem motoru byl zvýšen na 1098 cm3 a zvětšily se přední směrovky.


Na konci šedesátých let už byl Minor 1000 přece jen zastaralý a jeho prodej postupně klesal. Poslední kabriolet byl vyroben v srpnu 1969 a saloony vydržely jen o rok déle. Posledními mohykány byly užitkové verze a praktický Traveller (1972). Úplně poslední užitkový Morris Minor byl údajně smontován na Novém Zélandu v roce 1974. Celkový počet vyrobených minorů se odhaduje mezi 1,3 až 1,6 milionem. Nástupcem se stal typ Morris Marina (ADO28), vyráběný v letech 1971–80, ale duchovním pokračovatelem byl spíše menší Austin/Morris 1100 s předním pohonem, debutující v roce 1962 a vyráběný řadu let souběžně s minory.


Dnes je Morris Minor, přezdívaný jako "Moggie" nebo "Morrie", kultovním vozidlem s láskou udržovaným stovkami britských milovníků veteránů. Jeremy Clarkson z televizního pořadu Top Gear kdysi konstatoval, že Morris Minor je pro Británii tím, čím je pro Němce Volkswagen Brouk. Tento výrok jsme si proto dovolili použít v názvu tohoto článku.


Fotogalerie s popisky obrázků:


Karel Haas