Morris Oxford: Stoletý stařík

Před více než sto lety začala britská automobilka Morris vyrábět model Oxford a s přestávkami jej nabízela až do roku 1971. Poslední modely navrhl Pininfarina.

William Richard Morris (1877–1963), známý později jako Lord Nuffield, se začal věnovat výrobě automobilů v roce 1913. Svůj první vůz nazval podle univerzitního města Oxford, kde od svých tří let vyrůstal a kde ve čtvrti Cowley později sídlila automobilka Morris Motors.


Automobily Morris Oxford začínaly s litrovým motorem a dvoumístnou otevřenou karoserií, ale postupně se zvětšovaly, sílily a rostla jejich výroba. V roce 1925 už Morris reprezentoval přes 40 procent britské výroby automobilů. Modely Oxford prošly před druhou světovou válkou a dalších 23 let po ní dlouhou cestou, kterou se vám následující řádky pokusí stručně připomenout.


Oxford "bullnose" (1913–26)


První Morris Oxford si mohli příznivci motorismu prohlédnout v říjnu 1912 v časopise The Autocar a jeho výroba byla zahájena v březnu 1913. Z finančních důvodů byla většina dílů nakupovaná. Byl to malý dvoumístný vozík (foto) poháněný litrovým čtyřválcem s rozvodem SV, hlavou od firmy White & Poppe (ta dodávala i převodovku) a zapalováním s magnetem Bosch. Podvozek s tuhými nápravami a listovými péry dodával Rubery Owen, nápravy a řízení Wrigley. Bubnovými brzdami byla vybavena jen zadní kola. Acetylenové světlomety se kupovaly od firmy Powell & Hanmer a přední okna od Austera.


Morris Oxford Series II měl jednodílné přední okno a prodlouženou zadní část.


Přezdívku "bullnose" (bullet nose) dostal podle zakulacené horní části chladiče připomínající kulku. Většinu otevřených karoserií zhotovila firma Raworth z Oxfordu. V listopadu 1913 byl na výstavě Olympia Motor Show představen Oxford "bullnose" de Luxe s delším rozvorem (2300 mm). Do roku 1916 bylo vyrobeno 1475 "bullnosů."  


Od roku 1919 se nabízel delší a silnější čtyřdveřový Morris Oxford "bullnose," do kterého se vešlo až 5 cestujících. Poháněl jej čtyřválec s objemem 1548 cm3, vyráběný v Coventry podle licence od britské větve francouzského Hotchkisse. V roce 1923 byl objem motoru zvýšen na 1,8 litru (motor 14/28). Poslední modely Oxford "bullnose" měly prodloužený rozvor a brzdy na všech kolech. Od roku 1922 se v omezeném počtu dodávaly šestiválcové verze F-Type Oxford Six s otevřenou čtyřmístnou karoserií.


Oxford "flatnose" (1926–30)


Charakteristický tvar chladiče Oxfordu bullnose zmizel v roce 1926 s příchodem nových modelů s celokovovými zavřenými karoseriemi. Nové vozy měly klasické ploché chladiče, takže se jim říkalo "flatnose." Starší 1,8litrový motor byl u čtyřdveřového modelu Oxford 15.9 Empire zvětšen na 2,5 litru. Tento model byl v roce 1928 nahrazen dalším čtyřválcovým typem Oxford 16/40 a o rok později typem Oxford Six, který poháněl dvoulitrový šestiválec série LA. Jeho celokovové karoserie se vyráběly v Cowley u společnosti Pressed Steel Company. Model se zkráceným podvozkem se jmenoval Morris Major Six.


Oxford Sixteen a Twenty (1934–35)


V roce 1934 byl název Six změněn na Sixteen, neboť jeho dvoulitrový motor patřil do kategorie 16 daňových koní. Stejný model s větším motorem (2561 cm3) se jmenoval Twenty a prodával se za stejnou cenu. Kromě sedanů (Saloon) se nabízelo také kupé Special se stahovací střechou. V polovině roku 1935 byly tyto vozy vystřídány sérií Morris Big Six s názvy Sixteen/Eighteen a Twenty One/Twenty Five. Ve stejném roce převzal Morris pod svá křídla značky MG a Wolseley a v roce 1938 k nim přidal i značku Riley. To už se ale britský průmysl chystal na válku. Továrna v Cowley se přeorientovala na opravy letadel a výrobu cvičných strojů Tiger Moth.  


Oxford MO (1948-54)


Po skončení druhé světové války přešel Morris zpět na výrobu osobních vozů modely předválečné konstrukce. Teprve v říjnu 1948 přišel s novou řadou Oxford MO, která nahrazovala modely Ten, Twelve a Fourteen. Morris Oxford MO (foto) měl premiéru současně s menším modelem Minor MM a 2,2litrovým typem Six. Oxford i Minor navrhl Alec Issigonis s moderní samonosnou (spíše polosamonosnou) karoserií, nezávislým zavěšením předních kol s pérováním torzní tyčí a hydraulicky ovládanými bubnovými brzdami. Oxford a Minor si byly velmi podobné, Oxford však byl o poznání větší. Rozvor měl větší o 280 mm (2464 mm) a byl delší o 483 mm (4242 mm). V roce 1953 dostal Oxford MO masivnější chromovanou masku chladiče.


Oxford MO se podobal Minoru MM, jeho polosamonosná karoserie byla ale o poznání větší.


Pod kapotou se skrýval řadový čtyřválec s rozvodem SV a objemem 1476 cm3, který dával s karburátorem SU maximální výkon 41 k (30 kW) při 4200 otáčkách. Vůz s pohotovostní hmotností 1055 kg dosahoval maximální rychlost 112 km/h. Čtyřstupňová převodovka měla řadicí páku pod volantem. Interiér byl na svou dobu dobře vybaven. Nechyběl například měřič tlaku oleje, ampérmetr a elektrické hodiny. Pod přístrojovou deskou měl širokou poličku, v předních dveřích byla větrací okénka. Za příplatek byl vůz vybaven topením.


Oxford MO se prodával ve verzích čtyřdveřový Saloon a dvoudveřové kombi Traveller, které bylo o 89 mm delší a zadní část měla dřevěné rámování na bocích. Zadní lavicové sedadlo se dalo sklápět a boční okna za dveřmi se dala vodorovně posouvat. Šestiválcová verze se jmenovala Morris Six MS. Indická automobilka Hindustan Motors montovala Oxford MO a prodávala jej pod názvem Hindustan Fourteen.


Oxford II (1954-56)


V roce 1952 se Morris spojil s Austinem, čímž vznikla společnost British Motor Corporation (BMC). V květnu 1954 se představil důkladně přepracovaný Oxford druhé série (foto) s modernizovanou karoserií bez vystupujících blatníků (zadní byly na bocích jen lehce naznačeny prolisem), jednodílným předním oknem a zlepšeným výhledem dozadu. Rozvor zůstal stejný jako u Oxfordu MO, délka vozu ale narostla díky prodloužené zádi na 4340 mm. Šířka 1650 mm byla jen o 5 cm větší než výška.


V květnu 1954 se představil důkladně přepracovaný Oxford druhé série s modernizovanou karoserií bez vystupujících blatníků.


Příslušnost ke koncernu BMC dokumentoval Morris Oxford II moderním čtyřválcovým motorem série B s rozvodem OHV a objemem 1489 cm3, navrženým u Austina. Výkon 50 k (37 kW) umožňoval dosáhnout rychlost 119 km/h. Hydraulické bubnové brzdy na všech kolech měly zvětšený průměr (230 mm).


Morris Oxford II se opět nabízel v čtyřdveřové verzi Saloon a jako dvoudveřové kombi Traveller. Díky lavicovému provedení sedadel a řadicí páce pod volantem se v reklamách tvrdilo, že se do něj vejde 6 osob. Kvůli tomu byla páka ruční brzdy umístěna mezi sedadlem řidiče a dveřmi. Topení se přesunulo mezi standardní výbavu, na rádio si ale bylo nutné připlatit. Oxfordů druhé série bylo vyrobeno přes 87 tisíc. V červenci 1955 dostal Oxford většího bratra Morris Isis, dlouhého 4520 mm a poháněného 2,6litrovým řadovým šestiválcem. Indická verze Oxfordu II se jmenovala Hindustan Landmaster.


Oxford III (1956-59)


Do modelového roku 1957 vstoupil Morris Oxford s nově řešenou zádí s náznakem ploutviček na zadních blatnících a lištami na bocích ve tvaru písmene V usnadňující (tehdy módní) dvoubarevné lakování karoserie. Vpředu se Oxford pyšnil novou ozdobou na kapotě a stříškovými rámečky světlometů. Uvnitř se změnil přístrojový panel a volant. Zvýšením komprese motoru na 8,3:1 se podařilo dosáhnout výkonu 56 k (41 kW) při 4400 min-1. Maximum rychlosti se zvedlo na 125 km/h, průměrná spotřeba zůstala na 10 l/100 km. Novinkou byla poloautomatická převodovka Manumatic dodávaná za příplatek.


Krátce se nabízelo kombi Traveller třetí série, ale už po roce bylo nahrazeno Travellerem IV (viz dále). Oxford III se stal základem pro indický Hindustan Ambassador, který vydržel ve výrobě rekordních 57 let (skončil až v květnu 2014) a mj. jej používal i indický premiér.


Oxford Traveller IV (1957–60)


Morris Oxford čtvrté série se vyráběl pouze jako kombi Traveller. Proti všem předcházejícím verzím kombi Oxford měl Traveller IV celokovovou čtyřdveřovou karoserii bez "dřevěné" výzdoby zadní části. Zadní víko se vyklápělo nahoru, pod ním byla samostatná dvířka prostoru pro náhradní kolo. Celkem bylo v letech 1956 až 1960 postaveno přes 58 tisíc Oxfordů série III a IV. V době, kdy se doprodávaly poslední kusy už vrcholily přípravy na zcela novou generaci Oxfordů s karoserií navrženou věhlasnou italskou karosárnou Pinin Farina (od roku 1961 Pininfarina).


Oxford V (1959–61)


25. března 1959 se slavnostně představila pátá série modelu Oxford (foto). Moderní karoserie v americkém stylu s rozvorem 2500 mm a délkou 4460 mm byla, společně s dalšími modely BMC, navržena Pininfarinou. Řada nazývaná neoficiálně BMC Farina zahrnovala kromě Oxfordu ještě modely Wolseley 15/60, Riley 4/68, Austin A55 Cambridge Mark II a MG Magnette Mark III. Všechny tyto vozy si byly velmi podobné, lišily se jen v detailech. Příbuzné rysy měl i Peugeot 404, navržený v roce 1960 rovněž Pininfarinou. Nový čtyřdveřový Oxford měl zaoblené čelní a zadní okno, širokou přední masku a zvednuté zadní blatníky zakončené velkými svislými koncovými světly.


Pátá série modelu Oxford dostala moderní karoserii v americkém stylu, kterou spolu s dalšími modely BMC navrhl Pinin Farina.


Zadní kola poháněl osvědčený čtyřválec série B s výkonem 56 k (41 kW), který vozu s hmotností kolem 1100 kg umožňoval dosáhnout rychlost 127 km/h a zrychlit z klidu na 100 km/h za 26 s. Vpředu měl Oxford V nezávislé zavěšení kol a vinuté pružiny, vzadu zůstala tuhá náprava s půleliptickými listovými péry. Na všech kolech byly bubnové brzdy. Kromě sedanu se nabízelo i prostorné kombi Traveller. Vedle standardního provedení (cena 815 £) se nabízela i verze de Luxe (844 £) s topením, ostřikovačem čelního skla, slunečními clonami, dvojitou houkačkou a hodinami. Do podzimu 1961 se prodalo přes 87 tisíc Oxfordů série V.


Oxford VI (1961–71)


Celá řada BMC Farina, včetně Oxfordu, prošla v říjnu 1961 modernizací. Rozvor náprav se prodloužil na 2540 mm, zjednodušila se přední maska a zadní blatníky se nepatrně snížily. Hlavní změna se skrývala pod kapotou. Nový čtyřválec série B měl objem válců zvětšený na 1622 cm3 a díky výkonu zvýšenému na 61 koní vzrostla maximální rychlost na 130 km/h. Uvedenými změnami prošlo i kombi Morris Oxford Traveller. Poprvé se dal koupit Oxford se vznětovým motorem. Oblíbili si jej především taxikáři.

Morris Oxford VI se bez dalších změn vyráběl až do roku 1971 a počet vyrobených vozů skončil na čísle 208 823. Nástupcem letité řady Oxford se stal Morris 1800 (dvojče typu ADO17 Austin 1800), vyráběný částečně souběžně v letech 1964 až 1975. Také model Morris Marina (1971–1980) lze považovat za nástupce Oxfordu i menšího Minora.

Fotogalerie s popisky obrázků:


Karel Haas