Lancia Appia (1953–63): Bez středových sloupků

Lancia Appia měla čtyřdveřovou samonosnou karoserii a motor V4. Vyráběla se ve třech sériích a její sportovní verze karosovali Pinin Farina, Vignale a Zagato.

Italská značka Lancia, založená Vincenzem Lanciou (1881–1937) v roce 1906, stála mnoho let v předních řadách automobilového pokroku. Lancia Lambda měla už v roce 1922 samonosnou karoserii, brzdy na všech kolech, nezávislé zavěšení předních kol a pohon vidlicovým čtyřválcem s malým úhlem rozevření válců. Motory V4 pak používaly předválečné modely Augusta (1933–36) Aprilia (1937–49) a Ardea (1939–53) a v roce 1953 od nich převzal štafetu model Appia.


Jak bylo u Lancie tradicí, dostala Appia svoje jméno podle jedné ze starověkých římských silnic. Via Appia byla nejdůležitější silnicí římské říše. Jméno ji dal cenzor Appius Claudius Caecus, který stavbu v roce 312 př. n. l. zahájil. Začínala za městskými hradbami Říma a vedla do města Capua. Později byla protažena až do dnešního Brindisi.


Appia první série (1953 až 1956)


Svědky premiéry modelu Lancia Appia (interní značení C10) byly návštěvníci turínského autosalonu, konaného v dubnu 1953. Jedinou karosářskou verzí byla čtyřdveřová Berlina (foto), nápadně se podobající většímu modelu Aurelia (B10), vyráběnému od roku 1950 s motorem V6. Berlina měla rozvor náprav 2480 mm a byla dlouhá 3865 mm. Šířka vozu byla prakticky stejná s výškou (1420 mm). Od svých předchůdců převzala Appia samonosnou konstrukci karoserie bez středových sloupků a dveřmi s klikami u sebe. Přední světlomety byly zapuštěné do blatníků a na přídi nemohla chybět typická svislá maska chladiče.


Čtyřdveřová Appia Berlina se nápadně podobala většímu modelu Aurelia (B10), vyráběnému od roku 1950 s motorem V6.


Zadní kola Appie poháněl vodou chlazený vidlicový čtyřválec s úhlem rozevření válců pouhých 10,2°. Válce měly společnou hlavu s ventilovým rozvodem OHV. Motor měl při objemu 1089 cm3 (vrtání/zdvih 68/75 mm) maximální výkon 38 k (28 kW). Pro vůz s hmotností 820 kg to nebyl žádný svalovec, při testech bylo dosaženo maximální rychlosti122 km/h a akcelerace z klidu na stovku trvala víc než 33 s. Průměrná spotřeba benzinu se pohybovala kolem 10 l/100 km. Čtyřrychlostní převodovka s řadicí pákou pod volantem měla synchronizaci 2. až 4. stupně.


Appia měla nezávislé zavěšení předních kol s posuvnými sloupky (sliding pillar) a pérování vinutými pružinami. Zadní tuhá náprava byla odpružena podélnými půleliptickými listovými péry. 15palcová kola byla z továrny obuta do pneumatik Pirelli Cinturato. Přes určité problémy s vibracemi motoru V4 byla appia vyhlášená svou spolehlivostí a dlouhou životností.


Appia druhé série (1956 až 1959)


Druhé vydání typu Lancia Appia debutovalo v březnu 1956 na ženevském autosalonu. Sedan měl rozvor prodloužený na 2510 mm a stupňovitou záď s větším zavazadlovým prostorem (foto). Délka vozu se přiblížila čtyřem metrům (3970 mm), šířka a výška zůstaly stejné. Appia druhé série měla zvětšené přední směrovky a koncová světla, chromované nárazníky dostaly svislé členy. Nabídku rozšířila i sportovněji vyhlížející dvoudveřová verze.

Lancia Appia druhé série debutovala v březnu 1956 na ženevském autosalonu. Sedan měl rozvor prodloužený na 2510 mm.


Motor V4 měl při stejném objemu válců výkon zvýšený na 43 k (31,6 kW), který dosahoval při 4800 otáčkách. O něco se také zvětšil krouticí moment. Přes zvýšení hmotnosti na 900 kg dosahovala Appia druhé série maximální rychlost 125 km/h a spotřebovala kolem 8,5 l paliva na 100 km.


Appia třetí série (1959 až 1963)


V březnu 1959 přijela Lancia na ženevský autosalon s třetí sérií modelu Appia. Na první pohled se od svých předchůdců lišila novou přední maskou (foto), inspirovanou velkým modelem Flaminia. Široká "zamřížovaná" maska chladiče s velkým znakem Lancie uprostřed zabírala skoro celý prostor přídě mezi světlomety. Masce se přizpůsobila i nižší kapota motoru. Kompaktní vidlicový čtyřválec nabízel tentokrát výkon 48 k (35 kW).  


Třetí série modelu Appia se na první pohled lišila od svých předchůdců jinou přední maskou.


V letech 1960 až 1962 stavěla turínská karosárna Viotti na bázi appie třídveřová kombi Giardinetta. Lancia využívala podvozky appie ke stavbě užitkových vozidel Furgoncino (dodávka), Camioncino (pick-up) a Autolettiga (ambulance). Celkem bylo v letech 1953–63 vyrobeno přes 98 000 sedanů, 3 900 užitkových vozidel a 5 160 kompletů mechanických komponent bylo dodáno různým italským karosárnám ke stavbě sportovních vozů.


Kabriolety a kupé


Italové milují sportovní vozy a ti méně majetní (v padesátých letech minulého století jich byla většina) jistě uvítali, že se známé italské karosárny pustily do stavby sportovněji vyhlížejících variant appie. Mezi prvními přišel Pinin Farina v roce 1957 s pohledným kupé (foto) s drátovými koly a panoramatickým zadním oknem. V karosárně Pinin Farina jich byly vyrobeny na bázi appie druhé série tři stovky, ale zájem byl tak veliký, že na to kapacita karosárny nestačila. Výroba se proto přemístila do Carrozzeria Viotti, kde bylo do roku 1963 vyrobeno dalších 785 kupé využívajících komponenty appie třetí série.


Pinin Farina začal v roce 1957 stavět na platformě appie druhé série pohledná kupé.


Pozadu nezůstala ani karosárna Vignale a v roce 1957 přišla na trh s dvoumístným kabrioletem, jehož sympatické tvary navrhl Giovanni Michelotti. Kabriolet využíval platformu appie druhé série s výkonem motoru zvýšeným na 53 koní. Později byl kabriolet mírně přestylizován (sedadla 2+2 a zvýšené zadní blatníky). Vycházel ze třetí série a jeho motor dával až 60 koní. Do roku 1962 vyrobil Vignale 1 584 kabrioletů. Michelotti rovněž navrhl karoserii pro kupé Lancia Appia Lusso. Vignale postavil kolem pěti set kabrioletů a kupé Appia.


Dalším významným dodavatelem sportovních verzí appie byla karosárna Zagato, proslavená stavbou lehkých hliníkových karoserií. Zagato stavěl od roku 1957 kupé GT (53 koní), GTS (58 k) a GTE (Gran Turismo Esportazione) s výkonem 60 koní. GTE se zpočátku dodávalo se světlomety pod průhlednými kryty (vyrobeno 167 kusů), pozdější verze měla odkryté světlomety (144 kusů). Od března 1961 začal Zagato stavět model Sport (kolem 200 kusů) se zkráceným rozvorem 2 350 mm. Sportovní vozy Lancia Appia Zagato se účastnily mnoha závodů (např. Mille Miglia nebo Sebring) a dnes se prodávají v aukcích za částky přesahující dva miliony amerických dolarů.


Fotogalerie s popisky obrázků:



Karel Haas