Simca 1307–1309: Před čtyřiceti lety...

Titul Evropské auto roku 1975/1976 získala Simca 1307/1308 s motorem vpředu napříč, předním pohonem a moderní pětidveřovou karoserií.


Nástupcem i u nás oblíbených sedanů Simca 1301/1501 se před čtyřiceti lety stala modelová řada Simca 1307/1308. Byla to trefa do černého a po zásluze získala titul Evropské auto roku 1975/1976 (dnes se uvádí rok 1976) se ziskem 192 bodů. Nechala přitom za sebou BMW 3. série (144 bodů) a Renault 30 TS (107 bodů).


V šedesátých letech minulého století se americký koncern Chrysler snažil prorazit na evropském trhu vytvořením skupiny Chrysler Europe. Patřila do ní i francouzská automobilka Simca (Chrysler France) s moderním závodem v Poissy u Paříže. Továrnu v Poissy otevřel v roce 1940 Ford France, těsně před invazí německých vojsk. V roce 1954 koupila Simca francouzského Forda i s továrnou v Poissy. V dalších letech se zde mj. vyráběly modely Simca Ariane (1957–63), Simca 1000 (1961–78) a Simca 1100 (1967–85).


Hatchback s předním pohonem  


Vývoj modelové řady Simca 1307/1308 byl zahájen v roce 1972 pod vedením anglického konstruktéra Roye Axe, který začal pracovat pro Chrysler Europe v roce 1966, kdy Chrysler převzal britskou skupinu Rootes. Axe se zřejmě inspiroval revolučním Renaultem 16 (1965) a Simca 1307/1308 se stala jedním z prvních vozů střední třídy s pohonem předních kol a výklopným víkem na zádi. Samonosná karoserie dlouhá 4245 mm, široká 1680 mm a vysoká 1400 mm měla čtyři dveře, šest velkých bočních oken a nahoru výklopné víko ve splývavé zádi (foto). V nízké přídi byly po stranách vodorovně mřížované masky chladiče umístěny obdélníkové světlomety, na které navazovala směrová světla. Všechny vozy měly světle šedé plastové nárazníky vyrobené ze zesíleného skelného laminátu.


Všechny modely Simca 1307/1308 měly světle šedé plastové nárazníky vyrobené ze zesíleného skelného laminátu.


Pohon předních kol obstarávaly řadové zážehové čtyřválce s rozvodem OHV, litinovým blokem a pětinásobně uloženým klikovým hřídelem, označované jako "motory Poissy". Vycházely z motoru použitého v modelu Simca 1100, prošly ale řadou úprav (měly např. elektronické zapalování). Základní model Simca 1307 GLS měl motor s objemem válců 1294 cm3, který dával s jedním karburátorem Solex maximální výkon 68 k (50 kW) při 5600 min-1. Lépe vybavená Simca 1307 S měla motor stejného objemu, který ale se dvěma dvojitými karburátory dával 82 k (60 kW).


Všechny uvedené modely používaly manuální čtyřstupňové převodovky. Mechanika podvozku vycházela z typu Simca 1100. Přední kola měla kotoučové brzdy a lichoběžníkové závěsy, odpružení obstarávaly podélně uložené torzní tyče. Zadní kola s bubnovými brzdami byla zavěšena na  trojúhelníkových vlečených ramenech a odpružena vinutými pružinami. Dvouokruhové kapalinové brzdy měly standardně posilovač.


Vozy Simca 1307/1308 s rozvorem náprav 2605 mm nabízely dostatek prostoru a pohodlí pěti cestujícím, jen na zadních sedadlech nebylo dost místa nad hlavou. Všechny vozy měly bezpečnostní pásy na předních sedadlech a na přání hlavové opěrky. Dražší verze měly centrální zamykání a elektrické stahování oken.


1308 GT a 1309 SX


Více síly nabízel model Simca 1308 GT s objemem motoru zvýšeným prodloužením zdvihu na 1442 cm3. Výkon se vyšplhal na 85 k (63 kW) a maximální rychlost na 170 km/h. Od začátku roku 1978 se začal ve Francii prodávat model 1308 S, který zkombinoval karoserii 1307 S s motorem z typu 1308 GT. Vrcholem nabídky se stal od modelového roku 1979 typ Simca 1309 SX (foto), jehož motor byl převrtán na objem 1592 cm3. Maximální výkon stoupl na 88 k (65 kW). Navíc nabízel špičkovou výbavu (včetně palubního počítače) a standardně dodávanou třírychlostní automatickou převodovku Borg-Warner.


Vrcholem nabídky se stal od modelového roku 1979 typ Simca 1309 SX, jehož motor byl převrtán na objem 1592 cm3.


Hrátky se jmény


V roce 1978 se vlastníkem evropských továren koncernu Chrysler Europe stal Peugeot (PSA) a brzy poté začal prosazovat vlastní obchodní politiku. Pro modelový rok 1980 se z modelů Simca 1307 až 1309 staly vozy Talbot-Simca 1510 (foto) s decentně pozměněnou přídí, nárazníky a koncovými světly. Zatímco na mřížce chladiče se objevil nápis Talbot (práva na tuto značku vlastnila Simca), vlevo na zádi zůstal nápis SIMCA. Jednotlivé verze se lišily písmeny: základní model 1510 LS poháněla třináctistovka (68 k), modely 1510 GL a 1510 GLS měly pod kapotou 1,4litrový čtyřválec (85 k) a nejdražší 1510 SX poháněl motor s objemem 1592 cm3 (88 k).   


Pro modelový rok 1980 se z modelů Simca 1307 až 1309 staly vozy Talbot-Simca 1510 s decentně pozměněnou přídí.


Z typu 1510 byl v roce 1980 odvozen čtyřdveřový sedan se stupňovitou zádí, nazvaný Talbot-Simca Solara (foto). Vůz dlouhý 4390 mm měl vzadu zavazadlový prostor objemu 452 litrů, přístupný víkem za zadním oknem. Na mřížce chladiče se objevilo nové logo ve tvaru písmene T v kruhu. Nejslabší motor už nebyl nabízen, modely LS a GL používaly čtyřválec 1442 cm3 (70/85 k) a Solara GLS a SX motor 1592 cm3 (88 k). Posledně jmenovaný model se nabízel s třístupňovým automatem nebo pětistupňovou manuální převodovkou od Citroënu.


Solara byla dlouhá 4390 mm a vzadu měla zavazadlový prostor objemu 452 litrů, přístupný víkem za zadním oknem.


Přední světlomety měly dvoupolohovou regulaci sklonu s přepínačem přístupným po zdvižení kapoty. Nízkou konstrukci přídě umožnil také vzad skloněný motor. Maska chladiče působí velmi prostým dojmem, ovšem celé řešení přední části karoserie je i z dnešního pohledu docela moderní. Obdélníkové světlomety měly u většiny verzí halogenové žárovky H4 a po stranách na ně navazovaly rozměrné blinkry viditelné i ze stran, levá z páru zadních sdružených svítilen nesla mlhovku.


Od roku 1981 se už značka Simca nepoužívala. Talbot 1510 se prodával do roku 1983, Solara vydržela o tři roky déle. V posledním roce byla výroba Solary převedena z Poissy do Španělska. Rošáda se jmény pokračovala na různých místech zeměkoule. Ve Velké Británii, Irsku a na Novém Zélandu se Simca 1307/1308 prodávala jako Chrysler Alpine, ve Španělsku jako Chrysler 150 (později Talbot 150). Kromě závodu v Poissy se "simky" montovaly v britském Rytonu a ve formě kitů se v letech 1977 až 1983 dodávaly na Nový Zéland. Kompletovaly je také ve Finsku (Valmet Automotive) a Kolumbii (Chrysler Colmotores je prodával pod názvem Dodge Alpine).


V letech 1975 až 1979 bylo v Poissy vyrobeno 779 000 vozů Simca 1307 až 1309. Talbotů 1510 se prodalo kolem 76 tisíc a Talbotů Solara 185 tisíc. Kolem dvou tisíc jich bylo dovezeno do Československa. Prodávaly se převážně v Tuzexu, pár vyvolených si je mohlo koupit i v Mototechně. Simca 1307 se stala přímou inspirací designérům ruského závodu AZLK. Моskvič 2141 (foto), známý také jako Moskvič Aleko nebo Lada Aleko se vyráběl v letech 1986–1998 a dovážel se rovněž k nám. Simce 1307 se velice podobal, hlavně při pohledu na zadní část.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas