Lancia Aurelia: Ve znamení V6

Lancia Aurelia se vyráběla v letech 1950 až 1958 v podobě sedanu, kupé a kabrioletu. K pohonu používaly vidlicový šestiválec 1,8–2,5 litru.

Historie jednoho z prvních automobilů poháněných vidlicovým šestiválcem se začala psát už za druhé světové války. Tehdy si Lancia najala Francesca De Virgilia, experta na vyvážení vidlicových motorů. Lancia měla tehdy k dispozici motor s úhlem rozevření válců 39 stupňů, ale nedařilo se dostatečně vyvážit jeho klikový hřídel. De Virgilio došel k závěru, že jediným řešením je zvětšit úhel rozevření válců na 60 stupňů. Prvním vozem s tímto motorem se stala Lancia Aurelia.


Vývojem technického řešení Aurelie byl pověřen geniální italský konstruktér maďarského původu Vittorio Jano (1891–1965), který se předtím proslavil konstrukcí automobilů Alfa Romeo (např. typy P2 a P3). Zatímco Jano se věnoval vývoji podvozku, De Virgilio spolu s Ettorem Zaccone-Minou dokončili vývoj motoru V6 s válci uspořádanými v úhlu 60o.


Moderní podvozek aurelie měl nezávislé zavěšení předních kol s posuvnými sloupky. Vzadu navrhl Jano revoluční systém transaxle spojující převodovku, spojku, diferenciál a "inboard" bubnové brzdy do jednoho celku, spojeného s motorem tuhou rourou. Aurelii patří také prvenství v použití radiálních pneumatik.


Sedan Aurelia (B10 a B21)
První Lancia se jménem Aurelia, odvozeným od latinského jména Aurelius, byl sedan (Berlina) s továrním kódem B10 (foto), který se začal vyrábět v roce 1950. Čtyřdveřovou karoserii s rozvorem náprav 2860 mm, délkou 4420 mm, šířkou 1560 mm a výškou 1500 mm navrhl Felice Mario Boano, designér a spolumajitel karosárny Ghia. Aurelia B10 měla dveře otevírané proti sobě bez středových sloupků a velké světlomety zapuštěné do předních blatníků, plynule přecházejících do boků. Příď zdobila typická svislá mřížka, zužující se směrem dolů. První vozy měly ještě vyklápěné směrovky umístěné před předními dveřmi. Později byly nahrazeny blikači pod předními světly a na bocích. Nárazníky byly hliníkové.


První Lancia se jménem Aurelia byl sedan (Berlina) s továrním kódem B10, který se začal vyrábět v roce 1950.


Zadní kola Aurelie B10 poháněl vidlicový šestiválec s rozvodem OHV, objemem válců 1754 cm3, maximálním výkonem 56 k (41 kW) a točivým momentem 106 Nm. Vůz s hmotností 1150 kg dosahoval maximální rychlost 135 km/h a spotřeboval kolem 10 l benzinu na 100 km. V roce 1951 byl uveden model Aurelia B21 s motorem V6 o objemu 1991 cm3. Jeho výkon stoupl na 70 k (51,5 kW) a rychlost na 142 km/h. Od podzimu 1952 se začal vyrábět sedan B22, jehož "due litri" motor V6 dával se dvěma karburátory Weber a upraveným vačkovým hřídelem rovných 90 k (66 kW). To postačovalo k dosažení rychlosti 149 km/h.

Sedany Aurelia první série byly v letech 1950 až 1953 vyrobeny v počtu 10 386 kusů, z toho bylo nejvíce typu B10 (5451), následovaly B21 (3780) a B22 (1074) a vzniklo také 81modelů B15 s prodlouženým rozvorem a třemi bočními okny na každé straně (design Bertone).


Speciály
Podvozky s prodlouženým rozvorem, odlišnými pneumatikami a převodovými poměry dostaly tovární označení B50 a B51 (po zavedení dvoulitrového motoru B52 a B53). Kromě toho vzniklo v průběhu let 1953–56 šest podvozků B55, pět B56 a jeden B60. Na tyto speciální podvozky navrhovaly a stavěly karoserie přední italští karosáři. Jednou z nejvíce avantgardních kreací je Pinin Farinův koncept PF200 (foto) z roku 1952, postavený na podvozku B52. Elipsovitá přední maska připomíná proudová letedla a úzké zadní blatníky jsou efektně zakončeny chromovanými sloupky. Později postavil Pinin Farina i několik kupé v tomto stylu.


Pinin Farinův koncept Aurelia PF200 z roku 1952 měl elipsovitou přední masku připomínající proudová letedla.


Na podvozku B50 (později také B52) postavil Pinin Farina 265 kabrioletů. První prototyp vystavil na turínském autosalonu v roce 1950. Lancia Aurelia B50 Cabriolet poskytoval komfortní svezení čtyřem osobám. Pohon obstarával 1,8litrový motor V6.


Jméno Aurelia dostaly také čtyři koncepty postavené v letech 1955–56. Tři sedany a jedno kupé, nazvané Lancia Aurelia Florida B56, měly oslovit především americké zákazníky. Tomu odpovídaly velké rozměry i tvarové řešení s panoramatickým předním oknem a střechou hardtop bez středových sloupků (u sedanu se dveře otevíraly proti sobě). Na rozdíl od všech ostatních aurelií měla Florida pod kapotou motor V8.


Kupé Aurelia GT (B20)
V dubnu 1951 se na turínském autosalonu představilo dvoudveřové kupé Lancia Aurelia GT B20 (foto). Pohledná karoserie se splývavou zádí vznikla opět na rýsovacím prkně Maria Boana (Ghia), vyráběla se ale u Pinin Fariny. Proti sedanu měla zkrácený rozvor (2660 mm), byla kratší (4280 mm) a nižší (1400 mm). Dvoulitrový motor V6 dával se dvěma karburátory Weber 75 k (55 kW), takže maximum rychlosti stouplo na 160 km/h.


V dubnu 1951 se na turínském autosalonu představilo dvoudveřové kupé Lancia Aurelia GT B20 se splývavou zádí.


Kromě karosárny Pinin Farina se karoserie kupé vyráběly i v karosárně Viotti (98 exemplářů). Pro autosalon v Turíně v roce 1953 připravila karosárna Allemano jediný kus kupé Lancia Aurelia B53, které navrhl Giovanni Michelotti.


Krůček po krůčku
V druhé sérii byl zvýšen kompresní poměr motoru V6 a upraveny ventily, takže výkon dvoulitru kupé Aurelia stoupl na 80 k (59 kW). Zvýšila se také účinnost bubnových brzd a hliníkové nárazníky byly nahrazeny chromovanými. V nové přístrojové desce se objevily větší přístroje. Třetí série aurelie se objevila v roce 1953 s motorem V6, jehož objem byl zvýšen na 2451 cm3.


Od čtvrté série měly aurelie zadní nápravu typu de Dion a změnila se ložiska klikového hřídele. Od roku 1954 se nabízela Aurelia B12 s motorem o objemu 2266 cm3.Vozy se začaly importovat do USA a také do Velké Británie (s volantem vpravo). V páté sérii byla použita robustnější verze systému transaxle, později použitá v modelu Flaminia. Snížily se také vibrace hnacího hřídele. Postupné vylepšování aurelie se samozřejmě týkalo i kupé B20. Pozdější série kupé měly například větrací okénka ve dveřích.


Lancia Aurelia Spider a Convertible (B24)
Jednou z nejkrásnějších variant aurelie byla Lancia Aurelia B24 Spider (kresba), vyráběná v letech 1954 a 1955. Mechanicky vycházela z kupé B20, měla ale o 203 mm kratší rozvor. Karoserii dvoumístného vozu s panoramatickým předním oknem a dělenými chromovanými nárazníky navrhl Pinin Farina.


Jednou z nejkrásnějších verzí aurelie byl Spider (B24), vyráběný v letech 1954 a 1955. Mechanicky vycházel z kupé B20, měl ale o 203 mm kratší rozvor.


Všech 240 vyrobených vozů bylo vybaveno motory s objemem 2451cm3. V současné době se Aurelia Spider prodává v aukcích za sumy překračující milion amerických dolarů.


Od roku 1956 stavěl Pinin Farina vozy Lancia Aurelia Convertible B24, které se v detailech lišily od Spiderů. Přední okno bylo méně zaoblené a před stahovacími okny dveří byla umístěna větrací okénka. Chromované nárazníky měl kabriolet jednodílné a vzduchový otvor na kapotě byl širší. Celkem vzniklo 521 vozů. Poslední, šestá série kabrioletu Aurelia B24 měla benzinovou nádrž přemístěnou do zavazadlového prostoru (předtím byla za sedadly) a odlišná sedadla.


Aurelia a sport
Lancia Aurelia, hlavně v provedení kupé GT (bylo jedním z prvních vozů Gran Turismo), se velmi dobře zapsaly do historie automobilového sportu. Ve slavném italském závodu Mille Miglia v roce 1951 získali Giovanni Bracco a Umberto Maglioli s dvoulitrovou Aurelií druhé místo za Ferrari America. Ve stejném roce se Aurelia umístila v LeMans na prvním místě ve třídě a na dvanáctém celkově. Upravené Aurelie získaly první tři místa na Targa Florio 1952 (vyhrál Felice Bonetto). O pravděpodobně nejslavnější vítězství se postaral Louis Chiron, když vyhrál Rallye Monte Carlo v roce 1954 na kupé Aurelia GT B22 před dvěma Jaguary Mark VII.


Za osm let výroby vzniklo přes 18 tisíc vozů Aurelia. Dnes už jich zbylo jen pár, ale svým pyšným majitelům jistě dál rozdávají radost.


Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas