Peugeot 204 (1965-1976): První lev s předním pohonem

Před padesáti lety dal francouzský Peugeot sbohem klasické koncepci a u malých rodinných vozů přešel k přednímu pohonu. První vlaštovkou byl prodejně úspěšný typ 204.

Prototypy nového modelu testovala francouzská automobilka od roku 1961, výsledek projektu D12 se představil v Paříži 23. dubna 1965, první oficiální fotografii výrobce zveřejnil přitom již v lednu. Sympatické tvary 3,99 m dlouhých, 1,56 m širokých a 1,4 m vysokých sedanů navrhlo italské studio Pininfarina, některé prameny připisují design samotnému Battistovi. Upustilo od amerikanizovaných křidélek použitých na větším 404. Design novinky byl zaoblenější a více evropský i v porovnání s nabídkou konkurenčních značek, kupříkladu podobně velkého Fiatu 1300. Pokud se 835 kg těžké auto zatížilo na maximum, kleslo o šest centimetrů. Na domácím trhu se postavilo hlavně větší Simce 1300 s klasickou koncepcí a Renaultu 10 s motorem naopak vzadu.

S kotoučovými brzdami

Malý lev debutoval ve čtyřdveřovém hávu s jediným motorem, zážehovým čtyřválcem OHC řady XK dnes zajímavého zdvihového objemu 1130 cm3. Peugeot totiž chtěl, aby byl zařazen do šestikoňové daňové třídy a právě toto byla její maximální hranice. Pohonná jednotka s hliníkovou hlavou a vačkou poháněnou řetězem ovšem samozřejmě poskytovala koní mnohem více, celých 53, tedy správně 39 kW v 5750 otáčkách. Umístění krátkozdvihového (75 x 64 mm) agregátu napříč umožnilo rozšíření prostoru v kabině, podvozek navíc disponoval velmi štědrým rozvorem 2595 mm. Vpředu bychom našli vzpěry McPherson a trojúhelníková ramena, vzadu byly výkyvné polonápravy. O komfort se v obou případech staraly vinuté pružiny a teleskopické tlumiče.

Čtyřstupňová přímo řazená převodovka, která přenášela přes suchou spojku 82 N.m/3500 min-1, se spolu s diferenciálem nacházela pod blokem s mokrými vložkami ze šedé litiny. Mazal ji motorový olej z vany, nepotřebovala vlastní, chladič s ventilátorem a dvěma řemenicemi byl umístěn před ní, alternátor zpočátku orientován svisle. Přední pohon, u Peugeotu použitý poprvé v sériové výrobě, se odrazil ve velmi dobré ovladatelnosti, 204 ale přinesla i další konstrukční novinku: kotoučové brzdy, samozřejmě zatím jen na přední nápravě. Decelerovaly slušně a neunavily se ani po několikerém sešlápnutí pedálu. Kola byla od sebe vzdálena vpředu 1320, vzadu pak 1260 mm. Sedany se rozjely na maximálních 138 km/h při reálné cestovní spotřebě paliva 8,8 l/100 km a z klidu na stovku zrychlovaly za něco málo přes 22 sekund.

Úhledný, jen 3,99 m dlouhý sedan Peugeot 204 debutoval v dubnu 1965.

Výbavou vozy nehýřily, přesto šlo koupit alespoň posuvnou střechu, u Luxe (L) za příplatek i dvourychlostní ventilaci a posilovač brzd. Existoval i vyšší stupeň Grand Luxe (GL). Ještě před zahájením produkce v Sochaux si domácí klientela objednala 5 tisíc aut, aniž by je viděla. Prodej odstartoval slušně, ale zpočátku zrovna nestoupal. Francouzi si totiž nedělali příliš vrásky s finální montáží, za kvalitu je tak neopomněli (nejen) jejich britští kolegové z Autocaru zkritizovat, obzvláště v přímém porovnání s Triumphem 1300. No a nectnosti se roznesou rychle i mezi veřejností... Původní modely měly dvoudílný přední nárazník s registrační značkou umístěnou mezi oběma částmi uprostřed a malá oválná zadní světla.

Další karosářské verze

Postupně se rozšiřovala i nabídka karosářských variant, pět měsíců po sedanu, v září 1965 následovalo o dva centimetry kratší (!) kombi Break s trojúhelníkovými koncovými světly, sklopnou lavicí a praktickými výklopnými pátými dveřmi v zádi. Ty mělo i kupé, ale to bylo v současné terminologii spíše třídveřovým sportovněji střiženým hatchbackem, jenže oproti „berline“ také o zhruba 20 % dražším. Stejně jako výhradně dvoumístný kabriolet s klasickou plátěnou střechou jezdilo na podvozku se zkráceným rozvorem 2305 mm, měřilo také na délku jen 3735 mm a bylo 1300 mm vysoké, otevřená verze do ní čněla o 20 mm více. 875 kg lehká kupátka neměla problém přesáhnout 140 km/h a z klidu na stovku akcelerovala zhruba za 17,5 s. Obě sportovní verze odvodil z Pininfarinova návrhu firemní stylista Peugeotu Paul Bouvot.

Break byl o 2 cm kratší a díky výklopné stěně nabízel daleko lepší přístup do zavazadelníku.

Na své si od září 1966 přišli i živnostníci, protože si mohli koupit dodávku Fourgonnette. Šlo vlastně o kombi, ale pouze třídveřové, boční okna za B a C-sloupky nahradil plech. Sedany modelů 1967 dostaly nový karburátor a vzduchový filtr, větší koncové reflektory, nové popelníky v zadních dveřích a zámek zavazadelníku, většímu pohodlí přispěla přední opěradla s nastavitelným sklonem.

Přichází nafta

Následující sezónu se změnila palubní deska, která měla od té doby přehlednější kruhové přístroje místo sdruženého. Od konce roku 1968 se spolu s dvojitými tlumiči výfuků, stabilizátory na obou nápravách a nárazníky vybavenými pryžovými pruhy dodával i druhý motor, tentokrát spalující naftu. Samozřejmě byl ještě atmosférický a měl objem 1255 cm3. Skromný výkon 29 kW doplňovalo 66 N.m točivého momentu Původně zamířil pouze do Breaků a dodávek a tehdy šlo o nejmenší diesel na světě nabízený v osobních a užitkových vozech. Kupé a kabriolety se od té doby zároveň chlubily dvouparabolovými předními světlomety.

Interiér ročníku 1967 s dvouramenným volantem a ještě se sdruženým přístrojem, který byl následující sezónu nahrazen kruhovými.

Po počátečním vlažnějším přijetí se dvěstěčtyřka stala třikrát za sebou v řadě nejprodávanějším autem ve Francii, v letech 1969-1971. Pomohla také Peugeotu dostat se mezi domácími automobilkami na místním trhu na druhé místo za Renault, kdy pokořil tehdy ještě konkurenční Citroën a Simcu.

Výkony rostou

Od září 1969 byl decentně zvýšen výkon základního zážehového motoru na 40 kW, zvedl se i točivý moment na 82 N.m. U vozů pro britský trh a další země s levostranným provozem se přemístilo řazení ze sloupku řízení na podlahu, verze s volantem na „špatné“ straně však tuto vymoženost nikdy nedostaly. Tehdy zároveň doplnil řadu 204 o 15 centimetrů delší typ 304 podobných tvarů, ale vesměs s motory 1,3 l. Ten si jistě zaslouží v budoucnu samostatné ohlédnutí, i když s menším modelem sdílel podvozek. Lišil se pouze přední a zadní částí včetně prodlouženého převisu, který poskytoval větší zavazadelník. Právě na podzim 1969 z něj získaly kabriolety a kupé 204 palubní desku a výplně dveří, aby jejich výroba byla hned v březnu 1970 ukončena a nahradily je právě obdobné modely s trojkou na začátku. Počínaje říjnem 1966 opustilo továrnu jen 42.756 kupé a 18.181 kabrioletů.

Obě sportovnější verze navrhl firemní stylista Paul Bouvot.

Cizelace však pokračovala i dále, modely 1972 se dočkaly většího emblému lva už bez štítu a bezpečnostních pásů i na zadních sedadlech. V srpnu 1973 posílil čtyřválcový diesel na 1357 cm3, 33 kW a 77 N.m. Napříč celou modelovou řadou se také objevily bílé kryty předních blinkrů místo dřívějších bílooranžových a dodávky získaly účinnější brzdový posilovač.

Ocel střídá plast

Pro modelový rok 1975 došlo k nejvýraznější vzhledové modernizaci 204, změnila se maska chladiče, mřížku z nerezové oceli nahradila plastová. Její tvary ale zůstaly prakticky totožné, tím, čemu v současnosti říkáme facelift, 204 nikdy neprošla. Nebylo třeba... Od září 1975 bylo možné malý naftový motor objednat konečně i do sedanu. V průměru v nich konzumoval na každých sto kilometrů 5,7 l nafty, takže byl na svou dobu velmi úsporný. Maximální stotřicítka se zdá být z dnešního pohledu pomalá, ale před čtyřmi dekádami byl i na Západě mnohem menší provoz než dnes a vůz jej rozhodně nezdržoval. Po ukončení výroby dvěstěčtyřky si našel cestu i do větší 304, která vyběhla z výroby v Sochaux až na počátku 80. let minulého věku. Diesel měla také zpočátku tentýž, než posílil na 1,55 l. Ale vraťme se zpět k menšímu a staršímu sourozenci.

Dvěstěčtyřky se měnily opravdu decentně. Pro rok 1975 nahradila dřívější nerezovou mřížku chladiče plastová.

Ve stejné době, tedy na podzim pětasedmdesátého roku také vystřídal původní benzinový čtyřválec nový, tentokrát s o fous menším objemem 1127 cm3, ale posílený na 43 kW (58 k). Jenže newtonmetrů šlo dopředu naopak méně, pouze osm desítek.

Přes 1,6 milionu

Za jedenáct let produkce vzniklo 1.604.296 vozů typu 204. Kromě zmíněných kupé a kabrioletů byla nejvzácnější dodávka, těch se do června 1976 zrodilo 37.994, výroba sedanů a kombíků byla ukončena o měsíc později, přesně 31. července s konečným účtem 1.020.029, respektive 485.336. Skutečně přímého nástupce vlastně 204 nedostala, pokud nepočítáme hranatou 305, která postupně od roku 1977 nahrazovala i sérii 304. Za následníka je tak považována až 309, která měla původně vzniknout jako Talbot.

Západoněmecká policie nepoužívala pouze vozy domácí výroby, ale třeba i Peugeoty 204 s přídavnými světlomety...

Zajímavé bylo, že zhruba 150 tisíc dvěstěčtyřek mělo pod kapotami naftové motory a sedanů z nich bylo jen 30 tisíc. Až na taxikáře si diesely zákazníci příliš neoblíbili. Zajímavý tip pro sběratele, kteří nehledají vzácné otevřené verze. Možná na francouzském venkově odpočívá kdesi ve stodole nějaký zapomenutý kousek, i když jich většinu sežral hnědý mor... Skoro tři čtvrtiny aut našly majitele doma, používaly je také autoškoly i armáda. Zbytek se vyvezl hlavně do západní části Německa a zemí Beneluxu. Berliny sloužily mimo jiné i u německé policie.

Zdroje: Wikipedia, autowp.ru, propagační materiály Peugeot



Aleš Sleeper Dragoun