Jaguar XJ-S (1975–96): Britský Grand Tourer

Před čtyřiceti lety představil Jaguar model XJ-S (později XJS), vycházející ze sedanu XJ. Nahradil legendární E-Type, ale nikdy nedosáhl jeho sportovního image.

Vývoj nástupce úspěšného modelu E-Type byl zahájen na konci šedesátých let jako projekt XJ27. Základní tvary mu dal designér Malcolm Sayer, který pracoval pro Jaguar už od roku 1951 a navrhl mj. vozy C-Type, D-Type a E-Type. Po jeho smrti v roce 1970 dokončil vývoj tým designérů Jaguaru, vedený Dougem Thorpem. Načasování premiéry modelu XJ-S v roce 1975 (jako model 1976) nebylo nejšťastnější. Svět se jen těžko vzpamatovával z první palivové krize, kdy cena nafty vzrostla díky embargu organizace OPEC čtyřnásobně. Panovaly obavy, že sportovní vůz s velkoobjemovým motorem V12 nenajde dostatečný počet zákazníků. Z úsporných důvodů bylo rozhodnuto využít mechaniku cestovních sedanů řady XJ.


Sporťák ze sedanu  


Už název vozu XJ-S napovídá, že se jedná o sportovní verzi sedanu XJ, ze kterého byly převzaty podvozkové díly včetně nezávislého zavěšení kol s vinutými pružinami i benzinový motor V12 se vstřikováním paliva, objemem 5343 cm3 a maximálním výkonem 285 k (210 kW) při 5800 min-1. Rozvor náprav byl zkrácen na 2591 mm (sedan XJ jej měl delší o 171 mm). To poznamenalo délku vozu (4870 mm), zatímco šířka byla o málo větší (1793 mm) a výška znatelně nižší (1300 mm). Tvary Jaguaru XJ-S (foto) byly zpočátku kritizovány, hlavně protažené zadní střešní sloupky. Panovaly obavy, že budou omezovat výhled dozadu, ty se ale ukázaly jako liché. Přesto se ozývaly hlasy, že XJ-S není plnohodnotným nástupcem E-Type. Extravagantní koncepty italských návrhářů, Ascot od Bertoneho (1977) a XJ Spider od Pininfariny (1978), se do výroby nedostaly.


Jaguar XJ-S měl premiéru před čtyřiceti lety v roce 1975. jeho konstrukce vycházela ze sedanu XJ.


Zpočátku měli zákazníci na výběr mezi čtyřrychlostní manuální převodovkou Borg-Warner Model 12 a od roku 1977 třístupňovou automatickou převodovkou GM Turbo-Hydramatic 400. Manuální převodovka byla později z nabídky vyřazena. Vůz s pohonem zadních kol měl kotoučové brzdy (vzadu umístěné uvnitř u diferenciálu a rozvodovky) a 15palcová kola s hliníkovými disky Kent a pneumatikami Dunlop SP Super E205/70VR.


Jaguar XJ-S byl se svým motorem V12 porovnatelný s italskými supersporty Lamborghini a Ferrari a pozadu nezůstával ani svými výkony. Na 97 km/h zrychloval za 6,9 s (s automatem za 7,6 s) a dosahoval maximální rychlost 246 km/h. Za tyto výkony ale bylo třeba zaplatit vysokou spotřebou přes 20 l/100 km.


Úspornější Jaguar XJ-S HE


Od roku 1981 se do sportovních jaguárů začal montovat úspornější motor HE (High-Efficiency) se spalovacími komorami Fire Ball, navrženými švýcarským inženýrem Michaelem Mayem. Z Jaguaru XJ-S se stal XJ-S HE s výkonem zvýšeným na 299 koní (220 kW) a průměrnou spotřebou stlačenou pod 16 l/100 km. Zvenku se XJ-S HE odlišoval chromovanou mřížkou chladiče, novými nárazníky s horní chromovanou částí a novými pětipaprskovými koly z hliníkové slitiny.


Kromě snížení spotřeby a zlepšení kvality se na zvýšení prodeje Jaguarů XJ-S HE (původní XJ-S se zpětně začal nazývat Pre-HE) značnou měrou podílely jejich sportovní úspěchy. V roce 1982 se například umístily na RAC Tourist Trophy na prvních dvou místech. O dva roky později vyhrál tým TWR (Tom Walkinshaw Racing) evropský šampionát cestovních vozů ETCC a Tom Walkinshaw osobně klasifikaci jezdců.


Šestiválec a kabriolety


Zákazníci, kteří nebyli schopni nebo ochotni dát za Jaguara XJ-S HE s motorem V12 8900 liber, se dočkali v roce 1983, kdy nabídku obohatil levnější a méně výkonný řadový šestiválec AJ6. Motor, určený také pro nový sedan XJ40, měl objem válců 3590 cm3 a výkon 223 k (164 kW). S pětistupňovou manuální převodovkou Getrag 265 byl šestiválcový Jaguar XJ-S o 2000 liber levnější než verze V12 HE. Šestiválcová verze se poznala podle mírného vyboulení uprostřed kapoty.


Současně s šestiválcem se objevila otevřená verze nazvaná Jaguar XJ-SC (foto). Proti kupé, které mělo nouzová zadní sedadla, byl kabriolet XJ-SC dvoumístný s pevnými rámy bočních oken, přední částí střechy s odnímatelnými panely (targa) a stahovací zadní částí střechy. XJ-SC s motory AJ6 i V12 (od roku 1985) se vyráběly na objednávku a ručně dokončovaly. Jejich větší oblibě bránilo zdlouhavé odnímání a nasazování střechy.


Dvoumístný kabriolet Jaguar XJ-SC se vyráběl v letech 1983–87. Měl pevné rámy bočních oken a přední část střechy s odnímatelnými panely (targa).


Jaguar proto přepracoval skelet karoserie XJ-S, aby mohl koncem roku 1987 uvést "pravý" dvoumístný kabriolet s elektricky ovládanou sklápěcí střechou (foto). Tento špičkový model s motorem V12 se stal s cenou 36 000 liber nejdražším jaguarem a hitem zejména ve Spojených státech. Kromě těchto továrních kabrioletů předělávala firma Coach Builders kupé XJ-S na čtyřmístné kabriolety. Ještě předtím nabízela kabriolety Jaguar XJ-S přestavěné z kupé americká karosárna Hess & Eisenhardt z Ohia. Celkem jich na základě dohody s Jaguarem postavila necelou tisícovku.


Koncem roku 1987 představil jaguar "pravý" dvoumístný kabriolet s elektricky ovládanou sklápěcí střechou.


XJR-S (1988–93)


Spolupráce automobilky Jaguar a závodního týmu TWR, založeného v roce 1976 v Kidlingtonu nedaleko Oxfordu Tomem Walkinshawem, vyvrcholila vytvořením společného podniku JaguarSport. Jeho úkolem bylo ladit cestovní vozy Jaguar k vyšším výkonům. V roce 1988 vznikla vyladěná verze kupé XJ-S, nazvaná XJR-S (speciální sedan XJ dostal jméno XJR). XJR-S (foto) se na první pohled poznal podle osobitých karosářských úprav (např. zadní spoiler, nárazníky, speciální hliníková kola atd.). Řadou úprav prošlo i zavěšení kol, brzdy a interiér. První stovka vyrobených vozů měla označení "Celebration Le Mans" na oslavu vítězství Jaguaru v Le Mans v roce 1988. Vozy XJR-S vyrobené v letech 1988 a 1989 poháněl 5,3litrový motor V12. Od září 1989 jej nahradil šestilitrový speciální motor s managementem Zytec a výkonem 318 k (234 kW), později dokonce 333 k. Když se v roce 1989 dostal Jaguar pod kontrolu Forda, spolupráce s TWR se postupně utlumovala a v roce 1994 byl JaguarSport zrušen. Do roku 1993 vzniklo 1130 vozů XJR-S.


Speciál XJR-S se na první pohled poznal podle osobitých karosářských úprav (např. zadní spoiler, nárazníky, speciální hliníková kola).


Bez pomlčky


V roce 1990 byl Jaguar XJ-S důkladně překonstruován a přejmenován na XJS (bez pomlčky). Designér Geoff Lawson dal vozu uhlazenější tvary hlavně v zadní části vozu. Typické "záclonky" po stranách zadního okna zůstaly zachovány, zvětšila se ale boční okna za dveřmi (foto). XJS dostal novou čtyřlitrovou verzi šestiválce AJ6 s výkonem 223 k (164 kW). Stejný motor dostal v roce 1992 i kabriolet. Současně byl zvětšen objem motoru V12 na 6 litrů (308 k/227 kW) a zadní kotoučové brzdy byly přemístěny do kol.


V roce 1990 byl Jaguar XJ-S důkladně překonstruován a přejmenován na XJS. Zvětšila se boční okna za dveřmi.


Modernizovaný Jaguar XJS s masivními nárazníky a přepracovanými koncovými světly se vyráběl do dubna 1996. Za 21 let výroby vzniklo 115 413 těchto luxusních sportovních vozů. Nástupcem se stal model Jaguar XK8 (projekt X100), vyráběný až do roku 2006.


Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas