Alfa Romeo Spider (1966–93): Stylový padesátník

Již brzy oslaví čtyřválcová Alfa Romeo Spider (Tipo 105/115) padesátiny. Za 27 let výroby ve čtyřech sériích jich vzniklo necelých 124 tisíc.

Tradice otevřených Pininfarinových karoserií na podvozcích Alfy Romeo sahá až do doby brzy po skončení druhé světové války. V roce 1947 vytvořil Farina krásný kabriolet na šasi velkého šestiválcového modelu 6C 2500 SS předválečné konstrukce. Ještě úspěšnější byla dvoumístná Giulietta Spider, které se v letech 1955 až 62 vyrobilo přes 17 tisíc.

První série (1966–69)

Po tomto úspěchu bylo celkem logické, že na počátku šedesátých let byl návrhem karoserie nástupce Alfy Romeo Giulietty Spider pověřena karosárna Pininfarina, kde byl tehdy šéfem designu Franco Martinengo. Na tvarech nového spideru se naposled podílel i zakladatel firmy Battista Pininfarina. Vycházel přitom ze svých předešlých návrhů, konkrétně studií Alfa Romeo Super Flow, od kterých převzal nízkou příď, splývavou záď a výrazné boční prolisy. Na jméno byla vypsána písemná soutěž a na vítěze čekal nový vůz. Sešlo se kolem sta tisíc návrhů, z nichž bylo vybráno jméno Duetto. Kvůli problémům s obchodní značkou nemohl být tento název oficiálně používán a tak bylo jednoduše zvoleno jméno Alfa Romeo Spider 1600.

Sériové provedení Spideru 1600 (foto) se poprvé představilo veřejnosti v březnu 1966 na 36. ženevském autosalonu. Nový sportovní automobil sklidil vyváženými, elegantními tvary karoserie značnou pozornost návštěvníků autosalonu. Při pohledu zboku zaujala protáhlá svažující se přední i zadní část vozu a výrazný prolis, který se táhl od předních podběhů až k zadním světlům. Svojí souměrností tak karoserie připomínala mušli. Vpředu byl nárazník rozdělen typickou trojúhelníkovou maskou chladiče a hlavní světlomety dostaly aerodynamické kryty z plexiskla. Stylově čistá záď byla zakončena  kapkovitými koncovými světly v rozích a dělenými chromovanými nárazníky.

Při pohledu zboku zaujala protáhlá svažující se přední i zadní část vozu a výrazný prolis, který se táhl od předních podběhů až k zadním světlům.


Mechanicky vycházel Pininfarinův Spider z podvozku modelu Giulia série 105, měl ale rozvor zkrácený na 2250 mm. Dvoumístný roadster měl vnější rozměry 4250 x 1630 x 1290 mm a vážil přibližně tunu. K pohonu sloužil čtyřválec s objemem 1570 cm3 a rozvodem DOHC. Jeho 109 koní (80 kW) stačilo na slušnou maximální rychlost 185 km/h. Spider Duetto se začal montovat na speciální lince v továrně Pininfarina v Grugliascu u Turína a jeho cena byla stanovena na 2.195.000 lir (to odpovídalo přibližně 11 tisícům západoněmeckých marek, což nebylo málo).


Relativně spoře vybavený interiér měl dvě pohodlná sedadla, dřevěný volant a přístrojovou desku se dvěma velkými kruhovými přístroji před řidičem a třemi menšími uprostřed. Plátěná střecha se natahovala ručně. Již od začátku se na přání dodávala rovněž odnímatelná pevná střecha (hardtop).
Po dvou letech výroby byl objem čtyřválce zvýšen na 1779 cm3 a jeho výkon stoupl na 118 k (87 kW). Vůz s tímto motorem dostal označení 1750 Spider Veloce. V Evropě se dodával se dvěma dvojitými karburátory, zatímco vozy prodávané v USA měly mechanické vstřikování paliva SPICA. Model 1600 Spider byl nahrazen typem 1300 Spider Junior s motorem 1290 cm3 o výkonu 89 k (65 kW). Ve snaze o maximální snížení ceny a zpřístupnění vozu mladé generaci byly odstraněny plastové kryty hlavních světel, posilovač brzd a další zbytné věci.


Druhá série (1970–82)

K prvním výraznějším stylistickým změnám došlo v roce 1970. Typická svažující se záď byla nahrazena ostře useknutou (tzv. záď Kamm), čímž dostal vůz modernější vzhled a zvětšil se zavazadlový prostor (foto). Kromě toho byla provedena řada dalších dílčích vylepšení uvnitř i zvenku, např. nové kliky dveří, více skloněné čelní sklo nebo shora zavěšené pedály. Vozy exportované do Ameriky se poznaly podle obdélníkových pozičních světel na bocích.


Svažující se záď byla nahrazena ostře useknutou (Kamm), čímž dostal vůz modernější vzhled a zvětšil se zavazadlový prostor.


Rok 1971 přinesl nový motor s objemem 1962 cm3 a výkonem 132 k (97 kW). Vznikl tak model 2000 Spider Veloce, který se zvenku nijak nelišil od typu 1750. Výroba modelu 1750 postupně klesala a poslední kusy byly dodány v roce 1972. Znovu se však začal vyrábět model s motorem 1,6 litru (1600 Spider Junior), který byl vizuálně identický s typem 1300. V roce 1974 dostal 1300 Spider dvě nouzová zadní sedadla, tedy uspořádání 2+2. Touto úpravou prošel v následujícím roce i typ 2000 Spider Veloce. Rok 1977 byl posledním, kdy se vyráběl typ 1300. Dál už pokračovaly jen typy 1600 a 2000.


Třetí série (1983–89)

K dalšímu cizelování tvarů Spideru došlo v roce 1983. Vpředu i vzadu se objevily nárazníky s černými gumovými výplněmi, gumou byla "obalena" i malá přední maska chladiče. Vzadu se objevil spoiler, rovněž gumový, vytvářející neobvyklý "límec" sahající od jednoho konce nárazníku k druhému. Také zpětná zrcátka byla černá. Tyto úpravy, poplatné tehdejší módě, nebyly přijaty jednoznačně kladně. Jinak zůstaly modely 1600 a 2000 beze změn, typ 1600 přestal používat označení Junior.


Třetí série spideru měla vpředu i vzadu černé nárazníky, černě byla "obalena" i malá přední maska chladiče.


V roce 1986 byl představen Spider 2.0 Quadrifolgio Verde (zelený čtyřlístek) s několika drobnými estetickými úpravami, například bočními ochrannými lištami, novým předním a zadním spoilerem atd. Tato verze se stala standardní pro export do USA, ostatní typy zůstaly dál ve výrobě beze změn. Dal se pořídit i s odnímatelnou pevnou střechou.


Čtvrtá série (1990–93)

Dalším větším faceliftem, tentokrát už posledním, prošel Spider v roce 1990. Hlavní změnou byly nové nárazníky v barvě karoserie, přičemž do středu předního nárazníku byl zakomponován trojúhelníkový otvor symbolizující typický chladič vozů Alfa Romeo (foto). Vůz dostal rovněž novou zadní část se souvislým pásem koncových světel ve stylu velké cestovní Alfy 164.

Ve středu předního nárazníku byl umístěn trojúhelníkový otvor symbolizující typický chladič vozů Alfa Romeo.

V červnu 1993 byl v závodě Pininfarina v San Giorgo Canavese vyroben poslední Spider (první tři série vznikaly v Grugliascu). Vyráběl se tedy plných 27 let, což je u tohoto typu automobilu rarita. Celkem bylo vyrobeno téměř 124 tisíc těchto nezapomenutelných sportovních automobilů a dá se s jistotou říci, že značce Alfa Romeo rozhodně neudělaly ostudu. Brzy po skončení výroby Spideru se objevil jeho nástupce v podobě otevřené verze modelu GTV s předním pohonem, která měla premiéru na pařížském autosalonu 1994. Vůz dostal stejné jméno Alfa Romeo Spider a jeho tvary opět navrhl Pininfarina. V roce 2006 se Alfa Romeo Spider stala dokonce kabrioletem roku. Vůz odvozený z kupé Brera navrhl Giugiaro ve spolupráci s Centro Style Alfa, ale vyráběly se do roku 2010 u Pininfariny.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas