Cadillac Allanté: Letecký most Turín–Detroit

Roadsterů Cadillac Allanté bylo v letech 1987 až 1993 vyrobeno přes 21 tisíc. Pininfarinou navržené a vyrobené karoserie se letecky převážely ke kompletaci do Detroitu.

Přední americký výrobce luxusních vozů Cadillac, patřící do koncernu General Motors, se několikrát v minulosti obrátil na známou italskou karosárnu Pininfarina s žádostí o design několika konceptů a ve dvou případech dokonce o výrobu kompletních karoserií pro sériovou výrobu. Prvním plodem vzájemné spolupráce byla extravagantní studie PF200 z roku 1954 s oválnou maskou chladiče v masivním chromovaném rámu. O pět let později dodal Pininfarina (tehdy ještě Pinin Farina) Cadillacu 200 kusů karoserií luxusního sedanu Eldorado Brougham a ve stejném roce (1959) navrhl i koncept Cadillac Starlight. Na pařížském autosalonu v roce 1961 představil Pininfarina studii kupé Cadillac Jacqueline Brougham, nazvanou na počest manželky nově zvoleného prezidenta USA J. F. Kennedyho jejím křestním jménem.


V osmdesátých letech minulého století začal největší americký výrobce General Motors pociťovat nepříjemnou konkurenci zahraničních výrobců i v segmentu luxusních sportovních roadsterů, jako například Mercedes-Benz SL a Jaguar XJS. Proto začali od roku 1982 v divizi Cadillac vyvíjet dvoumístný vůz v rámci projektu LTS (Luxury Two Seater), jehož jméno Allanté bylo vybráno ze seznamu 1700 počítačem generovaných jmen a nahradilo pracovní název Callisto.


Karoserie z Turína


V roce 1983 byl uzavřen kontrakt se známou karosárnou Pininfarina v Turíně v hodnotě 600 miliónů dolarů na návrh vzhledu modelu Cadillac Allanté a na výrobu jeho karosérií. Podle této dohody se kompletní nalakované hliníkové karoserie vyrobené v karosárně Pininfarina v San Giorgio Canavese letecky přepravovaly z Turína do 7 400 km vzdálené montovny Cadillacu Detroit-Hamtramck. Sloužily k tomu tři speciálně upravené letouny Boeing 747 (Jumbo). Do každého se vešlo najednou 56 karoserií (foto), umístěných v rámech po dvojicích nad sebou. V Detroitu byly vozy dokončeny namontováním mechanických komponent. Tento málo obvyklý způsob výrobní spolupráce nazývali v GM "Allanté Air Bridge" nebo také "nejdelší montážní linka na světě".


Nalakované karoserie vyrobené v karosárně Pininfarina v San Giorgio Canavese se letecky přepravovaly z Turína do 7 400 km vzdálené montovny Cadillacu Detroit-Hamtramck.


V lednu 1987 se roadster Cadillac Allanté představil veřejnosti na autosalonu NAIAS v Cobo centru v Detroitu. Hliníková karoserie s odnímatelnou tuhou střechou typu hardtop (foto) respektive skládací textilní střechou měla při rozvoru náprav 2525 mm vnější rozměry 4536 x 1864 x 1321 mm (délka x šířka x výška). Vpředu mělo Allanté širokou obdélníkovou mřížovanou masku chladiče se znakem Cadillacu uprostřed a chromovaným rámem. Obdélníkové světlomety byly vsazené přímo do karoserie. Klínový boční profil zvýrazňoval prolis pod klikou dveří. Plastové nárazníky v barvě vozu i jejich prodloužení na bocích mezi podběhy kol zdobila červená linka přerušená jen pozičními světly v náraznících. Zavazadlový prostor měl slušných 368 litrů, což byl zhruba dvojnásobek kufru Mercedesu SL.


Cadillac Allanté se dodával s odnímatelnou tuhou střechou typu hardtop (na obrázku) nebo se skládací textilní střechou.


Allanté bylo vybaveno posledními technologickými novinkami tehdejší doby. Do standardní výbavy patřila například automatická klimatizace, CD přehrávač, elektricky vyhřívaná sedadla nebo zvukový systém Delco-GM/Bose Symphony Sound, za který si ostatní majitelé cadillaců museli připlatit 905 dolarů. Anténa pro rádio a mobilní telefon (ten jediný byl za příplatek) se ovládala elektricky. Novinkou, kterou ne všichni přivítali s nadšením, byl digitální přístrojový panel (foto).


Bohatě vybavený digitální přístrojový panel. Na přání mohl být nahrazen analogovými přístroji.


Technika GM


Cadillac Allanté byl postaven na zkrácené platformě modelu Eldorado. Přední kola poháněl napříč před přední nápravou uložený zážehový vidlicový osmiválec HT-Cadillac 4100 s vícenásobným vstřikováním paliva, rozvodem OHV, zdvihovým objemem 4087 cm3 (vrtání/ zdvih 88/84 mm) a největším výkonem 172 k (126 kW)/4400 min-1. Maximální točivý moment dosahoval hodnoty 312 Nm při 3200 otáčkách. Sílu motoru přenášela na přední kola čtyřstupňová automatická převodovka GM Turbo Hydramatic. Roadster Allanté měl kotoučové brzdy s posilovačem na všech kolech a ABS. Vůz s pohotovostní hmotností 1588 kg dosahoval maximální rychlost 200 km/h a z klidu na stovku zrychlil za 10,5 s. Z benzinové nádrže o objemu 83 litrů ubylo každých 100 km kolem 12,5 litru paliva.


Čím dál dražší


V září 1987 se Cadillac Allanté dostal do showroomů a jeho základní cena byla stanovena na 50 tisíc dolarů. Málokterý zájemce o sportovní vůz by jej hledal u Cadillacu, proto GM spustilo v časopisech a televizi velkou reklamní kampaň a plánovala, že se ročně prodá 6 tisíc vozů. Ve skutečnosti byl v prvních třech letech prodej jen poloviční. Kdo chtěl, mohl si objednat bez příplatku analogové přístroje na palubní desce místo digitálních.


V roce 1989 se pod kapotou Allanté objevil motor V8 s objemem zvýšeným na 4,5 litru. Jeho výkon stoupl na rovných 200 koní a točivý moment na 366 Nm. Novinkou byl zabezpečovací systém Pass Key (Personal Automotive Security System), který zabraňoval spuštění motoru při použití nesprávného klíčku zapalování. Allanté dostalo rovněž tlumiče pérování nastavované podle rychlosti vozidla. Cena překročila 57 000 $.


Cadillac Allanté ročníku 1990 se dal koupit s textilní střechou bez hliníkového hardtopu za 53 tisíc dolarů, zatímco s oběma střechami to bylo více než 58 tisíc. Záruční doba se prodloužila na sedm let a 160 000 km a majitelé mohli bezplatně volat servis. Technologickou novinkou byl systém na řízení trakce omezením dodávky paliva jen do čtyř válců. Elektronicky řízené tlumiče pérování zůstávaly měkčí až do rychlosti 64 km/h. Audio systém byl obohacen o přehrávač CD.


Znovu Allanté podražilo v roce 1991. Kabriolet stál 57 260 $ a verze s oběma střechami 62 810 $. V polovině roku šly ceny Allanté trochu dolů, ale na ceny předešlého roku se nedostaly. Počet prodaných vozů se začal pomalu snižovat (2 500 kusů) a prodeji moc nepomohlo další zvýšení cen o více než tisíc dolarů v roce 1992, způsobený novou daní za vozy s vyšší spotřebou. Allanté se dostalo cti být zaváděcím vozem (pace car) 76. ročníku slavného závodu Indianapolis 500. Řídil jej neméně slavný závodník Bobby Unser. Pro zajímavost: vyhrál jeho synovec Al Unser Junior a jeho bratr Al Unser Senior byl třetí.


Do modelového roku 1993 vstoupil Cadillac s jediným modelem. Allanté se stahovací textilní střechou se prodával s cenou těsně pod 60 tisíc dolarů. Odnímací hliníková střecha hardtop byla nyní za příplatek, stejně jako digitální přístrojový panel místo standardních analogových přístrojů. Pro tento poslední modelový ročník dostalo Allanté nový motor Northstar DOHC V8 s objemem 4,6 litru a výkonem 295 k (217 kW) při 5600 min-1 a stal se nejsilnějším sériově vyráběným vozem s předním náhonem na světě. Zvuková aparatura Bose byla nahrazena systémem Delco Premium Symphony Sound System. Zvenku se Allanté lišil větším předním spoilerem (foto) a okny dveří bez větracích okének. V roce 1993 bylo vyrobeno rekordních 4 670 vozů Allanté a celkem za 7 let výroby 21 430 kusů (Pininfarina napočítal o 35 karoserií méně).


Zvenku se Cadillac Allanté ročníku 1993 lišil větším předním spoilerem a okny dveří bez větracích okének.


Poslední vyrobená karoserie Allanté odletěla z Turína 2. července 1993 a poslední Cadillac Allanté vyjel z továrny Hamtramck v Detroitu 28. července 1993. Do podobného dobrodružství s Italy se zhruba ve stejné době pustil i americký Chrysler. Jeho roadster nazvaný Chrysler TC by Maserati vznikl v roce 1986 na bázi druhé generace platformy K a v letech 1989 a 1990 jich bylo v Itálii vyrobeno 7 300. Zpočátku je poháněl přeplňovaný čtyřválec, později motor V6 od Mitsubishi.


Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas