Chevrolet Monte Carlo: Gentlemanova bomba

Dvoudveřové kupé Chevrolet Monte Carlo první generace se vyrábělo v letech 1970 až 1972. Nejvýkonnější byl typ Monte Carlo SS 427 s výkonem 365 koní.

První čtyři generace kupé Chevrolet Monte Carlo s pohonem zadních kol a rámovým podvozkem se vyráběly bez přestávky v letech 1970 až 1988. Pátá generace s předním pohonem, odvozená od modelu Lumina, se prodávala v letech 1994–98 a stejně koncipovaná šestá (a zatím poslední) generace v letech 2000 až 2005. V tomto článku se seznámíte s první generací z období 1970 až 1972.


Estesovo a Hollsovo dítko
Chevrolet Monte Carlo první generace bylo kupé střední velikosti (intermediate), které si vypůjčilo jméno od známého města v monackém knížectví na Azurovém pobřeží Středozemního moře. Elliot M. "Pete" Estes, hlavní manažer Chevroletu a šéf stylistů David Holls jej koncipovali jako protějšek ke koncernovému Pontiacu Grand Prix. Design vozu se inspiroval šestou generací Cadillacu Eldorado, ale řada dílů byla převzata z Chevroletu Chevelle (např. čelní a zadní okno nebo přístrojová deska). Karoserie byla charakteristická velmi dlouhou přídí (foto) s šípovitým zalomením přední masky, svalnatými blatníky, střechou bez středových sloupků (hardtop) a širokými zadními sloupky. Zajímavým prvkem byly stěrače předního okna, skryté pod zvýšeným zakončením kapoty.


Karoserie byla charakteristická velmi dlouhou přídí, svalnatými blatníky, střechou bez středových sloupků a širokými zadními sloupky.


Platforma A koncernu General Motors (GM) byla od roku 1968 využívaná s různými rozvory. Dvoudveřové modely měly rozvor 2 845 mm (112 palců), sedany 2 946 mm (116 palců) a kombi 3 073 mm (121 palců). Dvoudveřový Pontiac Grand Prix, uvedený v roce 1969, měl platformu A prodlouženou od dělicí stěny za motorem směrem dopředu, takže měl neobvykle dlouhou přední kapotu. Tato platforma se původně jmenovala <i>A-body Special</i>, později se vyvinula do samostatné platformy G. Dvoudveřový hardtop Chevrolet Monte Carlo využíval tuto upravenou platformu A s rozvorem 2 946 mm (116 palců) a jeho vnější rozměry byly 5245 x 1930 x 1344 mm (délka x šířka x výška).


Základní cena Chevroletu Monte Carlo byla stanovena na 3 123 amerických dolarů, ke které bylo nutné přidat cenu příplatkových doplňků. Na výběr byla dvourychlostní automatická převodovka Powerglide, třírychlostní Turbo-Hydramatic nebo čtyřrychlostní manuál, posilovač řízení, elektrické ovládání oken nebo sedadel, klimatizace, speciální disky kol, klubovková sedadla, středová konzola mezi sedadly nebo další přístroje na palubní desce. Výsledná cena dobře vybaveného Monte Carla se tak mohla vyšplhat na více než 5 000 $.


Monte Carlo mělo premiéru v září 1969, kdy už byl hlavním manažerem Chevroletu John DeLorean. Základním motorem byl vidlicový osmiválec Chevrolet Turbo-Fire small-block s objemem 5 735 cm3, tedy 350 kubických palců, který dával s dvojitým karburátorem 250 "gross" koní při 4500/min a měl točivý moment 468 Nm při 2800/min. Z dalších motorů byly na výběr Turbo-Fire V8 350 s čtyřnásobným karburátorem (300 k), Turbo-Fire 400 (6,5 l/265 k) a Turbo-Jet 400 (6,6 l/330 k). Sílu motoru přenášela na zadní kola třístupňová manuální převodovka Synchro-Mesh s řadicí pákou pod volantem. Vpředu byly standardně kotoučové brzdy, vzadu bubnové.


Svalnaté Monte Carlo SS 454
Ten, kdo si za 420 dolarů koupil "balíček" RPO Z20, udělal ze svého Monte Carla výkonný sportovní muscle car, nazvaný Monte Carlo SS 454 (foto). Balíček obsahoval motor Turbo-Jet 454 (LS5) s objemem 7 440 cm3, který dával s čtyřnásobným (four-barrel) karburátorem 365 k (269 kW) při 4800 otáčkách za minutu. Kromě motoru zahrnoval balíček tužší pružiny a tlumiče, širší pneumatiky G70x15 a automatické nastavování výšky zadního zavěšení podle zatížení. Jedinou dostupnou převodovkou byl třístupňový automat Turbo Hydra-Matic. Americký časopis Car Life označil Monte Carlo SS 454 jako "gentlemanovu bombu." V roce 1970 si tuto "bombu" dosahující rychlost 185 km/h koupilo 3 823 "gentlemanů." Zvenku se odlišoval jen dvojitou chromovanou koncovkou výfuku a nápisem SS 454 na prahových lištách. Za 126 dolarů se dal pořídit vinylový potah střechy v barvách černá, modrá, tmavě zlatá, bílá a zelená.  


S balíčkem RPO Z20 za 420 dolarů se z Monte Carla stal výkonný sportovní muscle car, nazvaný Monte Carlo SS 454.


Stávka v továrně Chevroletu ve Flintu (Michigan), kde se většina vozů Monte Carlo vyráběla, způsobila na začátku modelového roku 1970 zpomalení výroby, takže se prodalo "jen" něco přes 159 tisíc vozů.


Monte Carlo 1971
V modelovém roce 1971 došlo k drobným stylistickým změnám v podobě přední masky s jemnějším mřížováním a ozdoby na kapotě (foto). U motorů došlo ke snížení kompresního poměru, které bylo nutné ke splnění požadavku na používání benzinu s menším obsahem olova nebo bezolovnatého paliva. Základní Turbo-Fire V8 350 (5,7 l) měl nyní 245 k, Turbo-Fire 350-4V měl 270 k a Turbo-Jet 400 300 koní. Jen motor SS 454 zůstal na 365 koních díky přepracované vačkové hřídeli. Kromě "gross" údajů (výkon motoru bez příslušenství) začal Chevrolet uvádět i výkony "net" SAE, které byly výrazně nižší.


V modelovém roce 1971 došlo k drobným stylistickým změnám v podobě přední masky s jemnějším mřížováním a ozdoby na kapotě.


Balíčků SS 454 se v modelovém roce 1971 prodalo jen 1 919, takže se dál nenabízel. Motor V8 454 ale zůstal v nabídce motorů pro Monte Carlo až do roku 1975. Dalším důvodem k ukončení verze SS (Super Sport) bylo to, že Monte Carlo se prezentoval jako luxusní vůz a nikoliv sportovní muscle car. Paradoxní je, že role modelu Monte Carlo na amerických závodních drahách se výrazně zvýšila, neboť Ford a Chrysler ukončili tovární podporu závodění. GM tak sice učinil už v roce 1963, ale nezávislé týmy provozující závody stock-car dávaly přednost Chevroletu a Monte Carlo považovali za nejvhodnější. Další stávky v roce 1971 způsobily, že vozů Monte Carlo se prodalo jen 128 600 (včetně SS).


Monte Carlo 1972
Ani poslední modelový ročník první generace nepřinesl Monte Carlu žádné výraznější změny. Jen maska chladiče měla hrubší mřížování ve stylu vozů Cadillac (foto) a drobnými úpravami prošla i záď. Náhradou za model SS bylo Monte Carlo Custom s upraveným podvozkem a standardním výběrem motorů. Ty se nezměnily, ale přechod na údaje "net" podle SAE znamenal podstatné snížení uváděných hodnot. Ty se nyní pohybovaly od 165 do 270 koní.


Maska chladiče měla hrubší mřížování ve stylu vozů Cadillac a po stranách přibyly pomocné světlomety.


Monte Carlo 1972 se prodávalo velmi dobře a dosáhlo rekordních 180 819 vyrobených vozů. To už se ale připravovala druhá generace, která byla ještě úspěšnější. V roce 1973 se jich prodalo kolem 250 tisíc a Monte Carlo obdrželo od časopisu Motor Trend titul Americké auto roku 1973.


Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas