Pontiac LeMans: Od Tempestu po GTO (2. část)

Dvacetiletá historie modelu Pontiac LeMans pokračovala dalšími dvěma generacemi. Na poslední, pátou, dolehla naftová krize.

V první části tohoto článku jsme se dozvěděli, že ve třetí generaci se Pontiac LeMans konečně dočkal samostatné existence. Tato druhá část vám připomene poslední dvě generace modelů Pontiac LeMans, vyráběné v letech 1973 až 1981.


LeMans počtvrté (1973–77)
Přestože Pontiac LeMans patřil do kategorie středně velkých vozů (mid-size), jeho rozměry ve čtvrté generaci dál narostly. Podílely se na tom nové "pětimílové" bezpečnostní nárazníky, schopné pohltit náraz při rychlosti do 8 km/h. U dvoudveřových modelů zůstal rozvor náprav 2845 mm (112 palců), čtyřdveřové modely a kombi měly rozvor o 10 cm delší (2 946 mm/116 palců). Kratší modely byly dlouhé 5 283 mm, ty s delším rozvorem 5 405 mm. Šířku měly všechny vozy stejnou (1 979 mm). Celá řada zahrnovala nyní tyto modely: základní LeMans, LeMans Sport Coupe (foto), GTO (jen 1973), Luxury LeMans (v roce 1975 se z něj stal Grand LeMans) a nové modely Grand Am (1973 až 1975) a Can Am (1977). Kabriolety se nenabízely od roku 1972.


Pontiac LeMans čtvrté generace narostl kvůli novým "pětimílovým" bezpečnostním nárazníkům.


Design karoserie s výraznými "svalnatými" blatníky byl příbuzný s ostatními vozy GM (tzv. Colonnade design). Silné středové střešní sloupky zvyšovaly bezpečnost při převrácení vozu, avšak ztěžovaly návrh modelů hardtop. Dvoudveřová kupé měla pevná trojúhelníková boční okna za dveřmi, zakrytá u modelů LeMans Sport Coupe, GTO a Grand Am žaluziemi. Kruhové světlomety byly umístěny v oválných rámečcích v rozích předních blatníků (dvojité se už nenabízely). Přední maska se svislým mřížováním byla rozdělena tradičním "nosem".


Řada LeMans měla nové vylepšené nezávislé zavěšení předních kol a pérování všech kol vinutými pružinami. Modely Grand Am měly radiální pneumatiky. Motory byly převzaty z roku 1972, byly jen upraveny podle nových emisních předpisů. Základní sedany a kupé LeMans poháněl 4,1litrový řadový šestiválec (výkon 100 k), zatímco LeMans Sport Coupe, Luxury LeMans a kombi Safari (foto) měly pod kapotou motor V8 350 s výkonem 150 koní. Za příplatek si bylo možné pořídit V8 400 (6,6 l) s výkonem 170 nebo 230 k nebo V8 455 (7,5 l, 250 k). Modely LeMans a Luxury LeMans měly standardně třístupňovou automatickou převodovku, GTO měl třírychlostní manuál s řazením na podlaze. Kdo si připlatil, mohl mít třístupňový automat Turbo Hydra-matic.


Pětidveřové kombi Pontiac LeMans Safari ročníku 1974 mělo rozvor náprav 2946 mm a délku přes 5,4 metru.


Modely LeMans 1974 měly vodorovné mřížování přední masky, Luxury LeMans zůstal u svislé mřížky s výraznými chromovanými "šuplíky." Modely GTO byly převedeny do řady kompaktů Pontiac Ventura. Masivní "pětimílové" nárazníky se objevily i vzadu. Víko kufru s objemem 428 litrů bylo hranatější, hrdlo nádrže bylo ukryté pod poznávací značkou nad zadním nárazníkem. Kupé Luxury LeMans mělo menší čtyřhranná boční okénka, zvaná opera window. U motorů a převodovek se proti ročníku 1973 nic nezměnilo.


Pontiac LeMans 1975 podstoupil jen drobné kosmetické změny. Luxury LeMans se přejmenoval na Grand LeMans a představil se s dělenou přední maskou stočenou až na kapotu. Přístrojový panel vyložený imitací mahagonového dřeva byl natočený k řidiči. Mezi novinky patřil katalyzátor výfukových plynů, elektronické zapalování a prodloužení servisních intervalů. Všechny modely měly standardně 14palcové radiální pneumatiky. Motory prošly jen nutnými úpravami kvůli emisím, motor V8 455 se nabízel jen u modelu Grand Am.


V modelovém roce 1976 se nabídka zúžila jen na modely LeMans a Grand LeMans (Grand Am už nepokračoval). Na příď se vrátily dvojité světlomety, tentokrát obdélníkového tvaru (foto). Obdélníková byla i přední maska a celek působil poněkud krabicově. Šestiválec od Chevroletu byl nyní standardním motorem u všech sedanů a kupé LeMans a Grand LeMans. Do kupé LeMans Sport se dal pořídit V8 260 (4,3 l) od Oldsmobilu (společně s pětistupňovým manuálem) nebo V8 350, 400 a 455. Policejní provedení sedanů LeMans mělo motory V8 400 nebo 455 s převodovkou Turbo Hydra-matic, posilovač řízení a přední kotoučové brzdy.


Sedan Pontiac Grand LeMans 1976 měl katalyzátor výfukových plynů, elektronické zapalování a prodloužené servisní intervaly.


Poslední ročník čtvrté generace řady LeMans se omezil jen na drobné úpravy přídě a zadních světel. Řadový šestiválec byl nahrazen motorem V6 231 (3,8 l) od Buicku. Základním motorem V8 (standardně dodávaný u kombi Safari, u ostatních modelů za příplatek) byl nový 301 (4,9 l). Jediným sportovním modelem byl Pontiac Can Am s motorem V8 400 (v Kalifornii V8 403 od Oldsmobilu).


Downsizing (1978–81)
Energetická krize v letech 1973 a 1974, způsobená naftovým embargem arabských těžařů, přinutila americké výrobce k radikálnímu zmenšení rozměrů nových modelů. Pontiac LeMans 1978, stejně jako ostatní vozy GM střední velikosti, byl postaven na platformě A s rozvorem zkráceným na 2743 mm (108 palců). Délka se zkrátila na "pouhých" 5044 mm a hmotnost klesla na 1,4 tuny. Krabicový design s velkou mříží na přídi a šípovým znakem Pontiacu uprostřed (foto) odpovídal tehdejšímu americkému vkusu.


Krabicový design s velkou mříží na přídi a šípovým znakem Pontiacu uprostřed odpovídal tehdejšímu americkému vkusu.


Motory modelů Pontiac LeMans páté generace šly dolů s výkony. Standardním motorem byl Buick V6, s objemem 3751 cm3 a výkonem 115 k (85 kW). Na přání se dodávaly motory V8 265 (4,3 l) a 301 (4,9 l). Oblíbené motory V8 350 a 400 byly po mnoha letech z výroby vyřazeny. V modelových ročnících 1978 až 1980 nabízel Pontiac modely LeMans, Grand LeMans a znovu zavedený Grand Am, všechny v provedení kupé, sedan a kombi.


V posledním roce páté generace LeMans (1981) se prodával jediný model Grand LeMans. V polovině roku bylo přidáno provedení střední úrovně LJ. Dvoudveřová kupé byla oblíbená v závodech NASCAR, zvláště v provedení "superspeedway." Cale Yarborough vyhrál v roce 1983 s LeMans Daytonu 500 a Tim Richmond ve stejném roce Pocono 500.


Pontiac LeMans se znovu objevil až v roce 1988, tentokrát šlo ale jen o americké provedení jihokorejského vozu Daewoo LeMans, což byla obdoba německého Opelu Kadett E. Daewoo LeMans se vyráběl v letech 1986–94 (do roku 1997 jako Cielo). Pětidveřové hatchbacky se exportovaly do Evropy (včetně České republiky) pod názvem Daewoo Nexia.


Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas