Austin Cambridge: Klasika a moderna

Austin vyráběl v letech 1954 až 1969 v rámci koncernu BMC rodinné sedany Cambridge. Zpočátku měly tradiční zakulacené tvary, později jim dal Pininfarina moderní styl.

Austin Cambridge se stal od září 1954 nástupcem modelu A40 Somerset a prodával se pod označením A40, A50, A55 a A60. Až do roku 1969 tyto vozy vyráběla v Oxfordu (přesněji na průmyslovém předměstí Cowley) automobilka Austin Motor Company. Austin se v roce 1952 spojil s Morrisem a společně vytvořili holdingovou společnost British Motor Corporation (BMC). Obě značky si ale dál zachovaly svoji identitu, Austiny se vyráběly až do roku 1987.


Vozy Cambridge měly moderní konstrukci se samonosnou karoserií ve dvou odlišných stylech. A40, A50 a první A55 měly tradiční zakulacenou karoserii, zatímco pozdější A55 Mark II a A60 dostaly moderní karoserie v americkém stylu, navržené Pininfarinou. Jméno Cambridge použil Austin už před druhou světovou válkou u čtyřdveřového modelu řady 10 hp.


A40 Cambridge (1954–56)


Austin Cambridge A40 a A50 měly identickou karoserii (foto) a lišily se jen velikostí motoru. A40 používal k pohonu zadních kol řadový čtyřválec série B, vycházející z motoru používaného v předchůdci Austinu A40 Somerset. Motor s objemem válců 1 197 cm3 měl maximální výkon 43 k (31,5 kW), dosahovaný při 4 500 otáčkách za minutu a krouticí moment 79 Nm při 2 400 otáčkách. Výkon motoru přenášela na zadní kola čtyřstupňová manuální převodovka s řadicí pákou na sloupku řízení. Vůz s hmotností 1 045 kg dosahoval maximální rychlost 115 km/h.


Austin Cambridge měl širokou masku chladiče, dvojici kruhových světlometů a na kapotě efektní vzduchový otvor zdobený mřížkou a okřídleným písmenem A.


Čtyřdveřová karoserie A40 Cambridge (dvoudveřové prototypy se nedostaly do výroby) měla rozvor náprav 2 521 mm, byla dlouhá 4 121 mm, široká 1 562 mm a stejně vysoká. Austin Cambridge měl vpředu širokou masku chladiče, dvojici kruhových světlometů a na kapotě efektní vzduchový otvor zdobený mřížkou a okřídleným písmenem A. Blatníky byly zapuštěné do boků ozvláštněných prolisy probíhajícími od světlometů k zadním kolům. Přední kola měla nezávislé zavěšení a pérování vinutými pružinami, vzadu zůstávala tuhá náprava. Kola měla rozměr 5,60x15, vpředu i vzadu byly bubnové brzy.


Za tři roky výroby bylo vyrobeno jen něco málo přes 30 tisíc vozů A40 Cambridge. Označení A40 pak bylo použito u menšího modelu Austin A40 Farina, vyráběného v letech 1958 až 1967 s karoserií typu hatchback, navrženou Pininfarinou.


A50 Cambridge (1954–57)

Austin A50 Cambridge (foto) používal, na rozdíl od svého slabšího sourozence A40, výkonnější čtyřválec série B s objemem 1 489 cm3. S karburátorem Zenith dával rovných 50 koní (37 kW). A50 se vyráběl do roku 1957 a celkem se jich prodalo necelých 115 tisíc. Lépe vybavené provedení De Luxe stálo 720 liber (včetně daně) a mělo například topení, kožené potahy sedadel, textilní koberečky na podlaze (standardní provedení je mělo gumové), opěrky loktů ve dveřích a chromované lišty na bocích ve tvaru písmene V, sledující prolis.

Austin A50 Cambridge používal výkonnější čtyřválec série B s objemem 1 489 cm3. S karburátorem Zenith dával rovných 50 koní.

Za příplatek mohl být A50 Cambridge vybaven rychloběhem (overdrive Borg-Warner u třech horních stupňů převodovky a poloautomatickou převodovkou (ovládání spojky bez pedálu). Od října 1956 se A50 dodávaly s menšími 13palcovými koly a s vyšším kompresním poměrem motoru (8.3:1). Redaktoři časopisu The Motor naměřili maximální rychlost 118 km/h a spotřebu 10,1 l/100 km. Austin A50 Cambridge byl, stejně jako předchůdce A40 Somerset, licenčně vyráběn japonskou automobilkou Nissan. Do roku 1959 se jich v Japonsku vyrobilo přes 20 tisíc.

Vzhledově velmi podobnou karoserii s Austiny A40/A50 měly modely Austin Westminster, vyráběné od roku 1954 s typovým označením A90, A95, A99, A105 a A110. Poháněly je řadové šestiválce série C s objemem 2639 cm3 a výkony v rozmezí od 85 do 102 koní. Westminstery měly větší rozvor (2 642 a 2 692 mm), byly delší a širší. 

A55 Cambridge (1957–58)

V lednu 1957 se představil model A55 Cambridge, který nahradil A50. Používal stejný1,5litrový motor série B, ale díky vyššímu kompresnímu poměru měl nepatrně vyšší výkon (52 koní). Rychlost se zvýšila na 124 km/h. Karoserie A55 Cambridge byla mírně přestylizována (foto), vůz dostal větší zadní okno a prodloužením zádě se zvětšil zavazadlový prostor. Délka vozu přitom narostla na 4 239 mm. Kdo byl ochoten připlatit, mohl mít dvoubarevně lakovanou karoserii. Obě barvy byly od sebe odděleny na bocích chromovanými lištami. Austinů A55 Cambridge bylo vyrobeno 154 tisíc. V roce 1959 je nahradil A55 Cambridge Mark II s karoserií Pininfarina, to už však byl hodně jiný vůz.

Austin A55 Cambridge nahradil od ledna 1957 model A50. Používal stejný1,5litrový motor, ale díky vyššímu kompresnímu poměru měl nepatrně vyšší výkon.

Od sedanu A55 byly odvozeny užitkové verze dodávka a pickup, které zůstaly ve výrobě až do roku 1973. V roce 1962 dostaly větší motor s objemem 1 622 cm3 a byly přejmenovány na A60. Zvenku se lišily širší přední maskou a v posledních letech výroby se prodávaly pod značkou Morris.

A55 Cambridge Mark II (1959-61)

Austin A55 Cambridge Mark II byl dvojčetem identického vozu Morris Oxford. Oba vozy dostaly přezdívku "Farina," neboť jejich design byl dílem známé italské karosárny Pinin Farina (od roku 1961 Pininfarina). Elegantní karoserie s rozvorem 2 521 mm (stejným s původním A55), délkou 4 534 mm a šířkou 1 613 mm měla po vzoru amerických vozů mírně zvednuté zadní blatníky se svislými koncovými světly a vpředu širokou mřížku chladiče integrovanou s velkými směrovkami (foto). Karoserii "Farina" využívaly i další značky koncernu BMC (MG Magnette III, Riley 4, Wolseley 15/60).

Austin A55 Cambridge Mark II měl karoserii navrženou známou italskou karosárnou Pininfarina.

Pod kapotou zůstal osvědčený, mírně upravený 1,5litrový čtyřválec série B dávající s karburátorem SU 56 k (41 kW) při 4 350/min. V důsledku vyšší hmotnosti 1 120 kg zůstaly jízdní výkony proti staršímu A55 bez větších změn. Konvenční podvozek měl vpředu vinuté pružiny a nezávislé zavěšení kol a vzadu zůstávala tuhá náprava s půleliptickými listovými péry. Na všech kolech byly bubnové brzdy Girling. Celkem bylo vyrobeno 150 tisíc vozů A55 Mk II. V roce 1960 se začalo vyrábět pětidveřové kombi A55 Cambridge Countryman (podobné kombi Morris Oxford se tradičně nazývalo Traveller).

A60 Cambridge (1961–69)

Poslední z řady modelů Austin Cambridge byl typ A60, vybavený čtyřválcem série B s objemem 1 622 cm a výkonem 62 k (45,5 kW), poprvé použitý v modelu MGA. Vůz měl proti A55 rozvor zvětšený o 25 mm, byl ale kratší (4432 mm). K hlavním změnám na karoserii patřilo snížení zadních blatníků, nová maska chladiče a dvojité lišty na bocích, často využité k výplni odlišnou barvou (foto).

Austin A60 Cambridge měl snížené zadní blatníky, novou masku chladiče a dvojité lišty na bocích, často využité k výplni odlišnou barvou.

Novinkou byla verze se vznětovým motorem a třístupňová automatická převodovka Borg Warner Typ 35 s volicí pákou na sloupku řízení. Modely A60 Cambridge byly nejúspěšnější z celé řady a do roku 1969 se jich prodalo přes 276,5 tisíc, včetně kombi Estate. Zamýšlený nástupce, Austin 1800 s předním pohonem debutující v roce 1964 (evropský vůz roku 1965), nebyl tak úspěšný jak se čekalo a proto výroba Cambridge pokračovala v Cowley až do roku 1969, kdy byl vystřídán hatchbackem Austin Maxi. Austin A60 Cambridge si získal oblibu mezi taxikáři nejen v Anglii, ale například i v Hong Kongu.

Fotogalerie s popisky obrázků:


Karel Haas