Ferrari 275 GTB a GTS: V12 se dvěma a čtyřmi vačkami

Kupé 275 GTB a roadster 275 GTS s karoserií Pininfarina a vpředu umístěným motorem V12 vyrábělo Ferrari v letech 1964 až 1966. Čtyřvačkové verze se stavěly v dalších dvou letech.

V první polovině šedesátých let minulého století Ferrari dvakrát zvítězilo v šampionátu jezdců formule 1 (1961 Phil Hill a 1964 John Surtees) a ve stejných letech vyhrálo i šampionát konstruktérů. Ještě úspěšnější byly vozy Ferrari ve slavném závodu 24 hodin Le Mans, když bez přerušení vyhrály ročníky 1960 až 1965. Často přitom využívaly moderní koncepci s motorem uprostřed. U sportovních vozů kategorie Gran Turismo (GT) ale Ferrari dál setrvávalo na tradičním uspořádání s vpředu umístěným motorem V12, pohánějícím zadní kola. Jedním z nich bylo Ferrari 275 GTB představené poprvé v roce 1964 na pařížském autosalonu.  


Kupé s motorem Colombo a designem Pininfarina


Ferrari 275 GTB Berlinetta (foto) byl dvoumístný sportovní GT automobil, jehož karoserii navrhl Pininfarina na trubkovém prostorovém rámu a kterou vyráběla Carrozzeria Scaglietti. Krásný vůz s dlouhou přídí a splývající zádí měl zkrácený rozvor náprav (2400 mm), byl dlouhý 4325 mm, široký 1725 mm a vysoký 1245 mm. Aerodynamice vozu se podřídila nízká příď se světlomety pod průhlednými kryty, oválnou mřížkou chladiče nízko nad zemí a úzkými nárazníky po stranách. Do ostře useknuté zádi s malým spoilerem byla umístěna typická kruhová koncová světla.


Ferrari 275 GTB Berlinetta byl dvoumístný sportovní GT automobil, jehož karoserii navrhl Pininfarina a kterou vyráběla Carrozzeria Scaglietti.


Pod přední kapotou byl ukryt vidlicový dvanáctiválec Colombo s úhlem rozevření válců 60 stupňů, rozvodem OHV, dvěma vačkovými hřídeli a objemem válců 3286 cm3. Na jeden válec tak připadlo přibližně 274 cm3 a od toho bylo odvozeno číselné označení 275. Při stupni komprese 9,2:1 dosahoval maximální výkon 280 koní (206 kW) při 7500 otáčkách/min. Na výběr byly buď tři dvojité karburátory Weber 40 DC2 (3C) nebo šest karburátorů Weber 40 DCN3 (6C). Vůz s hmotností kolem 1100 kg dosahoval maximální rychlost až 260 km/h a spotřeboval průměrně 18-20 litrů benzinu na 100 km.


275 GTB měl přední i zadní kola zavěšena nezávisle na příčných lichoběžnících s kyvnými rameny a pérování vinutými pružinami s teleskopickými tlumiči. Kapalinové kotoučové brzdy Girling měly posilovač. Kola z lehké slitiny měla centrální matici, pneumatiky byly rozměru 205-14. Pětistupňová plně synchronizovaná převodovka byla umístěna v bloku s rozvodovkou v zadní nápravě (transaxle). Některé vozy měly místo standardní ocelové karoserie lehčí hliníkovou. V roce 1965 se objevila druhá série s delší kapotou. Ferrari 275 GTB se vyrábělo v letech 1964 až 1966 a celkem bylo vyrobeno 473 vozů.


Odlehčené závodní speciály

Pro závodní sezonu 1965 připravilo Ferrari čtyři lehké vozy 275 GTB Competizione Speciale (foto), vybavené motory z modelu 250 LM. Úspory hmotnosti se dosáhlo zhruba desetiprocentním zmenšením průměru trubek prostorového rámu, hliníkovou karoserií, okny z plexiskla a drátovými koly. Některé odlitky motoru a převodovky byly zhotoveny z magnézia. Mezinárodní automobilová federace (FIA) nejdříve odmítla tento typ homologovat pro třídu GT, ale když Enzo Ferrari pohrozil, že odejde z motoristického sportu, změnila názor.

Pro závodní sezonu 1965 připravilo Ferrari čtyři lehké vozy 275 GTB Competizione Speciale, vybavené motory z typu 250 LM.

Pro sezonu 1966 postavil Ferrari dalších 12 lehkých kupé 275 GTB/C, konstruovaných na rozhraní mezi koncem výroby dvouvačkových 275 GTB a startem čtyřvačkových modelů 275 GTB/4 (viz dále). Mauro Forghieri navrhl speciální superlehkou verzi podvozku 275 GTB, využívající ocel a hliník. Zavěšení kol zůstalo, bylo ale tužší. Scaglietti použil při stavbě karoserií mimořádně tenký hliníkový plech a celý zadní díl byl vyroben ze skelných vláken. Ve srovnání s hliníkovou verzí cestovního 275 GTB se dosáhlo úspory hmotnosti kolem 150 kg.

Také u Ferrari 275 GTB/C byl použit motor z modelu 250 LM. Jelikož byla homologovaná jen tříkarburátorová verze, navrhl Weber pro teto vůz speciální karburátory 40 DF13. Tyto tři karburátory nahrazovaly šestici DCN v typu 250 LM. Dva z dvanácti postavených vozů byly prodány pro silniční provoz s hliníkovými koly a pneumatikami Pirelli. Tato kombinace se neosvědčila, proto se Ferrari vrátil k drátovým kolům. Závodní vozy měly speciální drátová kola Borrani se závodními pneumatikami Dunlop. Brit Courage s Američanem Pikem skončili v roce 1966 v Le Mans s vozem Ferrari 275 GTB/C celkově osmí (první 3 místa obsadily Fordy GT40, další 4 Porsche) a vyhráli svoji třídu.

Spider 275 GTS

Pininfarina navrhl a v letech 1964 až 1966 postavil 200 spyderů (roadsterů) Ferrari 275 GTS (foto). Vůz byl určen převážně pro americký trh, ale 14 vozů mělo volant na pravé straně. Konvenčněji řešená karoserie čistých tvarů měla stejný rozvor jako kupé (2400 mm), byla ale delší (4370 mm) a užší (1675 mm). Přední okno nebylo tak klenuté jako u kupé a bylo méně šikmé. Světlomety se obešly bez aerodynamickým průhledných krytů, měly ale široké chromované rámečky. Maska chladiče byla vyšší a širší a uprostřed se vzpínal kůň ze znaku Ferrari. Větrací otvory na bocích byly jinak tvarované a přední směrová a zadní koncová světla byla umístěna v rozích karoserie vodorovně.

V letech 1964 až 1966 postavil Pininfarina 200 spyderů Ferrari 275 GTS. Vůz byl určen převážně pro americký trh.

Ferrari 275 GTS mělo pod kapotou stejný Colombův motor V12 (Tipo 213) jako kupé. Vyšší odpor vzduchu, vyšší hmotnost (1340 kg) a nižší výkon motoru (260 k) způsobily snížení maximální rychlosti na 233 km/h. Roadstery 275 GTS jsou dnes vyhledávanými sběratelskými kousky a jejich cena se na různých aukcích pohybuje v rozmezí 0,5–2 miliony amerických dolarů.

Čtyřvačkové Ferrari 275 GTB/4

V roce 1966 postavila italská karosárna Scaglietti několik odlehčených závodních karoserií, vyrobených z tenkého hliníkového plechu a s okny z plexiskla. Kupé Ferrari 275 GTC mělo upravený motor V12 s karburátory 40 DFI3 a ventily z Ferrari 250 LM. Typem 275 GTC skončila pro Ferrari éra dvouvačkových motorů V12, které musely uvolnit místo novým motorům Colombo V12 se čtyřmi vačkovými hřídeli.

Opět to byl pařížský autosalon, kde se v říjnu 1966 poprvé představilo kupé Ferrari 275 GTB/4 (foto), kde čtyřka znamenala 4 vačkové hřídele, dva pro každou řadu válců. Pininfarinova karoserie, vyráběná u Scagliettiho v Modeně, se moc nelišila od dvouvačkového předchůdce. Změnil se jen tvar přední masky (byla více obdélníková s koněm uprostřed) a kapota motoru se trochu zvedla, aby se nad motor vešlo 6 karburátorů. Délka vozu narostla na 4410 mm.

Ferrari 275 GTB/4 z roku 1967. Tento skvost vlastnil americký herec Steve McQueen. Dnes má cenu přes 10 milionů dolarů.

Colombův motor V12 byl důkladně přepracovaný. Dva ventily na válec a objem motoru 3286 cm3 zůstaly beze změny, novinkou byly čtyři vačkové hřídele a šest karburátorů 40 DNC. Úhel rozevření válců byl zmenšen na 54 stupňů, hlava válců tak byla kompaktnější. Dva vačkové hřídele pro polovinu válců umožňovaly lepší umístění ventilů, kolmo k vačkové hřídeli. Přepracován byl i systém transaxle, takže se snížil hluk a vibrace. Výkon motoru stoupl na rovných 300 k (221 kW) a maximální rychlost na 266 km/h.

Ferrari 275 GTS/4 NART

Dovozce vozů Ferrari do Spojených států Luigi Chinetti požádal Sergia Scagliettiho a Enza Ferrariho, aby na základě kupé 275 GTB/4 postavili 25 spyderů nazvaných Ferrari 275 GTS/4 NART. Zkratka NART znamenala North American Racing Team, což byl Chinettiho závodní tým. Vozy se prodávaly v letech 1967 a 1968 za 8 000 dolarů, ale nešly příliš na odbyt, takže bylo nakonec postaveno jen 10 kusů. Dnes patří 275 GTS/4 NART k nejvíce ceněným vozům Ferrari.

Ze sportovních úspěchů Ferrari 275 GTS/4 NART jmenujme druhé místo ve třídě na dvanáctihodinovce v Sebringu v roce 1967. Tento vůz byl pak přelakován a použit ve filmu Případ Thomase Crowna se Stevem McQueenem a Faye Dunaway v hlavní roli. V roce 2005 byl prodán v aukci za 4 miliony dolarů.

Podle amerického časopisu Motor Trend Classic byl model 275 GTB/GTS jmenován třetím největším ferrari všech dob a dodnes trhá na aukcích veteránů rekordy. V roce 2013 se Ferrari 275 GTB/4 z roku 1967 prodalo na aukci v Kalifornii za 27,5 milionů amerických dolarů.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas