Glas Isar: Velký Goggo

Vedle maličkých Goggomobilů T250 až T400 vyráběla bavorská automobilka Hans Glas GmbH v letech 1958 až 1965 větší vozy Isar T600 a T700 se zadním pohonem.

Mechanik Andreas Glas založil v roce 1893 v bavorském Pilstingu opravnu zemědělských strojů. Po pár letech začal vyrábět secí stroje a svoje dílny rozšířil i do nedalekého Dingolfingu. Jeho syn Hans (1890–1969) šel ve šlépějích otce a založil v Dingolfingu společnost Hans Glas GmbH. Po válce poptávka po strojích pro zemědělce poklesla a Hans Glas se musel poohlédnout po novém výrobním programu. Učaroval mu úspěch skútrů Vespa v Itálii a proto se pustil do vývoje vlastního skútru s dvoutaktním motorem ILO. Pojmenoval jej podle přezdívky "Gogg" na kterou slyšel jeho vnuk. Od roku 1951 se začal robustní a spolehlivý Goggo-Roller prodávat a brzy se stal nejprodávanějším skútrem v Západním Německu. Objem jeho motoru se postupně zvyšoval ze 125 až na 197 cm3 a dal se také koupit s postranním vozíkem. Dalším krokem k výrobě automobilů byly nákladní tříkolky s různými nástavbami.

V roce 1952 zahájil Glas vývoj čtyřmístného dvoudveřového vozíku se vzduchem chlazeným dvoutaktním dvouválcem, umístěným vzadu. Vozítko nazvané Goggomobil se začalo vyrábět v roce 1955 a do roku 1969 jich vzniklo přes 280 tisíc (včetně 66 tisíc pohledných kupé). 

Velký Goggomobil

Na autosalonu ve Frankfurtu, konaném v září 1957, vystavil Glas prototyp většího modelu s pohonem předních kol dvouválcem typu boxer. Do sériové výroby, zahájené v červnu 1958, se dostal vůz téměř stejného vzhledu, ale se zadním pohonem. Prototyp s motorem daleko před přední poháněnou nápravou byl totiž nestabilní. Na přepracování posunutím motoru dozadu při zachování předního pohonu nebyl čas ani peníze, byl proto zvolen jednodušší pohon zadní nápravy. Tím však vznikly problémy s převodovkou, neboť hnací hřídel se otáčela v opačném směru. Pro řidiče to znamenalo nestandardní ovládání řadicí páky. Obava ze zmenšení zavazadlového prostoru byla zažehnána přemístěním náhradního kola nad motor.

Dvoudveřový čtyřmístný Goggomobil T600 měl moderní samonosnou karoserii s panoramatickým čelním oknem a širokou mřížkou chladiče. "Vlaštovčí" lišty na bocích sváděly k dvoubarevnému nátěru karoserie. Rozvorem 2000 mm a vnějšími rozměry 3430 x 1470 x 1380 mm (d x š x v) byl tento "velký Goggomobil" o poznání větší než Goggomobily T250/300/400. Plochý čtyřtaktní dvouválec s objemem 584 cm3 dával 20 k (15 kW) při 5000/min a "Goggo" s hmotností zhruba 650 kg s ním dosahoval rychlosti 98 km/h. V průměru spotřeboval kolem 5,5 l benzinu na 100 km. Po roce se objevila silnější verze T700 (foto) s motorem o objemu 688 cm3 a maximálním výkonem 30 k (22 kW). Maximálka stoupla na 110 km/h a spotřeba o půl litru.

Dvoudveřový čtyřmístný Glas Isar T600 měl moderní samonosnou karoserii s panoramatickým čelním oknem a širokou mřížkou chladiče.

Aby se "velký Goggomobil" více odlišil od svých malých bratříčků, dostal na podzim 1959 jméno Glas Isar T600 resp. T700, podle řeky v Dolním Bavorsku, protékající Dingolfingem (a také Mnichovem). Zároveň se začalo vyrábět třídveřové kombi nazvané Glas Isar K600/K700 (foto). Isar měl nezávislé zavěšení předních kol a tuhou zadní nápravu odpruženou listovým pérem.

Po sklopení zadních sedadel se do kombi Isar vešlo až 1000 litrů zavazadel. Nosnost byla 400 kg.

Problémy

"Velké Goggomobily" měly od začátku problémy se spolehlivostí, způsobené uspěchaným vývojem. Hliníkové odlitky, ve kterých byl uložený motor se při vysokých pracovních teplotách deformovaly a způsobovaly zvýšení spotřeby. Ještě vážnější bylo kroucení karoserie na hrbolaté silnici, způsobující malé trhliny a v extrémních případech vypadnutí panoramatického předního okna z rámu. Tento nešvar se podařilo odstranit výztuhami pod podlahou. Tyto potíže měly za následek zvýšené náklady na záruční opravy a těžce poškodily pověst automobilů Glas.

K jedinému výraznějšímu faceliftu došlo v srpnu 1960. Isar narostl do délky o 25 mm díky nástavcům u zvětšených koncových světel. Zadní část střechy se o něco zvedla a zvětšilo se zadní okno (foto). Na přání mohly být chromované nárazníky opatřeny trubkovými nástavci, chránícími přední a zadní světla před poškozením. Změnilo se rovněž umístění zadní poznávací značky a její osvětlení v nárazníku.

V srpnu 1960 prošel Isar faceliftem. Zadní část střechy se o něco zvedla a zvětšilo se zadní okno. Nástavce u zvětšených koncových světel prodloužily vůz o 25 mm.

Trochu se zapracovalo i na motorech. Karburátor Bing byl nahrazen Solexem a mírně se zvýšil kompresní poměr. Přes deklarované snížení výkonu o jednoho koně (19 k) se u T600 udávala maximální rychlost 105 km/h. Ke konci výroby dostaly isary obložení přístrojové desky umělou kůží, sedadla a volant byly převzaty z novějšího a většího modelu Glas 1004.

Továrna Hans Glas GmbH v Dingolfingu vyrobila v letech 1958 až 1965 celkem 73 311 vozů Isar T600 a T700 a 14 274 vozů Isar Kombi. V období 1960 až 1965 se vozy Glas Isar montovaly a prodávaly pod označením Isard v Argentině a získaly si tam velkou oblibu.

Automobilka Hans Glas vyráběla v šedesátých letech i větší modely: Glas 1004/1204/1304 (1962–1968), Glas 1300/1700 GT (1963–1967), Glas 1700 (1964–1968) a Glas 2600/3000 V8 (1966-1968), o kterých si povíme někdy příště. Neúměrně široký výrobní program firmu Glas finančně vyčerpal a v roce 1966 ji koupila bavorská automobilka BMW. O tři roky později Hans Glas zemřel.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas