BMW E9 (1968–1975): Neporazitelný

Dvoudveřová kupé BMW CS, známá pod továrním kódem E9, vyráběla pro BMW karosárna Karmann. Na závodních okruzích se proslavily BMW 3.0 CSL, známé jako "batmobily".

Před padesáti lety, v létě 1965, byla euforicky prezentována nová kupé BMW 2000 C a 2000 CS jako "znovuzrozené BMW 327". Obě verze vycházely z tzv. "Nové třídy" a od sedanů převzaly dvoulitrový řadový čtyřválec M10. Model 2000 C měl s jedním spádovým karburátorem výkon 100 k (74 kW) a model 2000 CS se dvěma dvojitými karburátory o 20 koní víc. Obě kupé měla identické karoserie (foto) vyráběné firmou Karmann z Osnabrücku. Typickým prvkem kupé byly světlomety integrované se směrovkami a umístěné pod průhlednými kryty zaoblenými do strany. Lidová tvořivost dala kupé brzy přezdívku "šikmooké" nebo také "asijské oči." Dalším výrazným prvkem byly lišty na bocích v úrovni klik dveří, propojené lištou na přídi. 

Řada E9 vycházela z kupé BMW 2000 C/CS z roku 1965, poháněných dvoulitrovým řadovým čtyřválcem M10.

Je zvláštní, že BMW 2000 C se nabízelo s manuální nebo automatickou převodovkou (ZF) a 2000 CS jen s manuální. Přesto se během šesti let z 13 691 vyrobených kupé prodalo nejvíc 2000 CS. Výkony 185 km/h a 0-100 za 12 s nebyly nijak omračující, cena kolem 17 000 DM byla odpovídající.

Premiéra E9: BMW 2800 CS

Prvním modelem, označeným interním kódem E9, bylo kupé BMW 2800 CS (foto), nahrazující kupé 2000 C/CS a uvedené na podzim 1968 na pařížském autosalonu současně se sedanem vyšší střední třídy BMW 2500 (tovární kód E3). Oba typy dostaly přezdívku "Nová šestka," neboť je poháněl nový řadový šestiválec M30. Motor měl rozvod OHC s vačkovou hřídelí v hlavě válců, poháněnou řetězem a příčné vyplachování válců. V sedanu měl objem 2,5 litru a výkon 150 koní a v kupé 2788 cm3 a výkon 170 k při 6000 min-1. Karoserie BMW 2800 CS vycházela z 2000 CS, měla ale delší rozvor a délku, aby se do ní vešel rozměrnější šestiválcový motor. Předek kupé byl přestylizován po vzoru sedanu E3, takže po obou stranách "ledvinek" měl černé mřížky, do kterých byly vsazeny čtyři světlomety. Na bocích byly umístěny oranžové směrovky a za předními koly malé větrací otvory. Karoserie opět vyráběl Karmann, konečná montáž probíhala v Dingolfingu.

Prvním modelem, označeným interním kódem E9, bylo kupé BMW 2800 CS poháněné řadovým šestiválcem M30.

Třílitry: BMW 3.0 CS a 3.0 CSi

V roce 1971 bylo kupé 2800 CS nahrazeno typem 3.0 CS, jehož motor vznikl převrtáním šestiválce na objem 2985 cm3. Se dvěma karburátory a kompresním poměrem 9,0:1 měl třílitrový motor maximální výkon 180 k (132 kW) při 6000 otáčkách. Tvary karoserie kupé s rozvorem 2625 mm a rozměry 4630 x 1730 x 1370 mm se proti 2800 CS nezměnily. Vývoj třílitrového šestiválce pokračoval rychle dál a brzy se objevila v prodeji verze 3.0 CSi se vstřikováním paliva Bosch D-Jetronic. S kompresí zvýšenou na 9,5:1 měl šestiválec výkon 200 k (147 kW) při 5500 min-1. Kupé s hmotností 1400 kg dosahovalo rychlost 220 km/h a spotřebovalo kolem 17,5 litrů benzinu na 100 km. S nádrží o objemu 70 litrů to znamenalo častější návštěvy benzinových pump.

Batmobile: BMW 3.0 CSL

Začátkem roku 1972 zapracovali u BMW na snížení hmotnosti třílitrového kupé a tak vznikl legendární sportovní vůz BMW 3.0 CSL, kde L tentokrát neznamenalo lang (dlouhý) ale leicht (lehký). Kupé BMW 3.0 CSL (foto), představené v květnu 1972, bylo homologováno k účasti v Evropském mistrovství cestovních vozů (ETCC). Hmotnost vozu byla snížena použitím hliníkové slitiny na dveře, kapotu a víko zavazadlového prostoru a použitím organického skla Perspex na boční okna. Vůz se rovněž obešel bez většiny tlumicích materiálů, takže výsledná hmotnost dosáhla hodnoty 1165 kg.

Začátkem roku 1972 zapracovali u BMW na snížení hmotnosti třílitrového kupé a tak vznikl legendární sportovní vůz BMW 3.0 CSL.

Objem řadového šestiválce, skloněného o 30 stupňů vpravo, byl v srpnu 1972 zvýšen na 3003 cm3 (zvětšením vrtání), takže mohl závodit v kategorii nad 3 litry. Dalšího výraznějšího zvětšení objemu motoru se 3.0 CSL dočkal v roce 1973. Prodloužením zdvihu na 84 mm dosáhl objem 3153 cm3. Tato poslední verze byla homologována v červenci 1973 a byla vybavena řadou aerodynamických doplňků (foto), především velkými spoilery na přídi, na střeše a na stupňovité zádi, a také typickými malými ploutvičkami na předních blatnících. Zadní spoilery nebyly instalovány v továrně, ale umístěny v kufru, aby si je majitel mohl namontovat sám. Na německých silnicích totiž byly zakázané. Takto vybavená kupé 3.0 CSL dostala přezdívku "Batmobile".

Typickým zbarvením vozů BMW 3.0 CSL byla bílá nebo stříbrná barva doplněná červenými a modrými pruhy.

Poslední: BMW 2.5 CS

Palivová krize v roce 1973 vystrašila výrobce automobilů do té míry, že se pokoušeli upravit svoje produkty tak, aby byly ekonomičtější. Automobilka BMW uvedla v roce 1974 poslední model z řady E9, nazvaný BMW 2.5 CS. Byl použit šestiválec ze sedanu BMW 2500 s objemem 2494 cm3 a výkonem 150 k (110 kW). Přestože se dosáhlo snížení ceny o cca 4000 DM a úspory paliva o 3 l/100 km, prodalo se jich jen 844 kusů.

E9 ve sportu a umění

Sportovní úspěchy závodních BMW 3.0 CSL se dostavily hned v roce 1973. Holanďan Toine Hezemans (*1943) vyhrál Evropský šampionát cestovních vozů, když z osmi závodů třikrát vyhrál a třikrát byl druhý. Ve stejném roce dosáhl v Le Mans se spolujezdcem Dieterem Questerem pro tovární tým BMW Motorsport vítězství ve třídě a 11. místo celkově. Jezdci Toine Hezemans, Dieter Quester, Chris Amon,  Hans-Joachim Stuck a další sváděli v ETCC nevídané souboje především s továrním týmem Ford s vozy Escort a Capri. Když Ford v roce 1975 skončil s účastí v ETCC, staly se vozy BMW 3.0 CSL v letech 1975 až 1979 neporazitelné. Vítězi šampionátu se postupně stali Müller, Xhenceval, Quester, Grano a Finotto.

V roce 1975 vyhráli jezdci Sam Posey, Brian Redman, Alan Moffat a Hans-Joachim Stuck s vozem BMW 3.0 CSL dvanáctihodinovku v Sebringu a spolu s Ronnie Petersonem i americko-kanadskou závodní sérii IMSA GT. Závodní vozy 3.0 CSL měly rozšířené blatníky umožňující použití širokých pneumatik a otvory posloužily k větrání kotoučových brzd. V roce 1976 se na závodech objevily speciály 3.0 CSL se šestiválci DOHC s turbem a čtyřmi ventily na válec, které měly výkon 800 koní a dosahovaly rychlost přes 300 km/h. 

Francouzský závodní jezdec Hervé Poullain vymyslel v roce 1975 projekt BMW Art Car, ve kterém pozval přední umělce, aby vytvořili nátěr karoserie vozu BMW podle vlastní představy. Prvním vozem, kterému se dostalo této cti byl BMW 3.0 CSL a prvními umělci Alexander Calder a Frank Stella. Celkem vzniklo v letech 1975 až 2010 17 kreací předních umělců, včetně Andyho Warhola (BMW M1).

Mezi umělecká díla lze zařadit i žlutý koncept  BMW 3.0 CSL Hommage, představený v roce 2015 na soutěži elegance Concorso d'Eleganza Villa d'Este, konané od roku 1929 na březích jezera Como v Itálii. Vůz s panely karoserie z uhlíkových kompozitů je poctou nesmrtelnému 3.0 CSL. Používá rovněž řadový šestiválec, tentokrát umístěný vzadu a doplněný hybridním systémem eBoost. O několik měsíců později představilo BMW v Kalifornii další koncept 3.0 CSL Hommage R, vyvedený v typických barvách závodních vozů BMW: bílé s červenými a modrými pruhy. Číslo 25 na kapotě a na bocích odkazuje na původní kupé 3.0 CSL, které v roce 1975 vyhrálo 12hodinovku v Sebringu.

Celkem vzniklo v letech 1968 až 1975 kolem 30 tisíc nezapomenutelných sportovních kupé řady E9 a patří jim čestné místo v galerii automobilů dvacátého století.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas