Rolls-Royce Silver Cloud: Třikrát a dost

Silver Cloud byl poslední vůz automobilky Rolls-Royce s příhradovým rámem. Vyráběl se ve třech sériích od dubna 1955 do března 1966.

O vozech Rolls-Royce se už více než sto let říká, že jsou nejlepší na světě. Poprvé to bylo totiž napsáno v prestižním britském časopisu Autocar v roce 1907. Tehdy tím byl myšlen model Silver Ghost (stříbrný duch), vyráběný až do roku 1926. Po něm následovaly Phantomy a další "stříbrné" modely Silver Wraith (stříbrný přízrak), vyráběný v letech 1938–59 a Silver Dawn (stříbrný úsvit) z let 1949 až 1955. Jeho nástupcem se stal v roce 1955 Silver Cloud (stříbrný oblak), poslední Rolls-Royce s rámovou konstrukcí. 

Silver Cloud byl také prvním vozem Rolls-Royce, jehož karoserie byla vyrobena ve vlastní režii. John Blatchley (1913–2008), který se stal v roce 1955 hlavním stylistou R-R, dal vozu uměřené tvary, lišící se od předválečných modelů, ale zachovávající typické znaky vozů Rolls-Royce, včetně hranaté přední masky a sošky Spirit of Extasy na chladiči. Rámový podvozek přitom dával možnosti dalším karosářům k tvorbě podle přání zákazníků a racionalizaci při výrobě modelů sesterské značky Bentley, které se lišily jen tvarem masky chladiče. Silver Cloud se vyráběl v Crewe (Cheschire) ve třech sériích, které budou v následujících řádcích podrobněji popsány.

Silver Cloud I (1955–58)

Rolls-Royce Silver Cloud měl sice rámový podvozek umožňující stavbu vozů se speciálními karoseriemi, ale převážná většina vyrobených vozů měla tovární karoserii vyráběnou u firmy Pressed Steel Company v Cowley poblíž Oxfordu. Proti svému předchůdci Silver Dawn měl Silver Cloud (foto) přední blatníky zapuštěné do boků a navazující na podobně tvarované zadní blatníky. Světlomety měly tradičně svoje místo po stranách hranaté masky chladiče. Přední okno bylo mírně zaoblené a všechna okna ve dveřích měla větrací trojúhelníková okénka. Dveře, kapota motoru a víko zavazadlového prostoru byly vyrobeny z lehké hliníkové slitiny. Vůz měl rozvor náprav 3124 mm, byl dlouhý 5379 mm, široký 1900 mm a vysoký 1626 mm. Od září 1957 se dala pořídit verze s rozvorem náprav prodlouženým o 102 mm na 3226 mm. Tvary vozu se nijak podstatně nezměnily, cestující na zadních sedadlech ale měli více místa pro nohy.

John Blatchley dal vozu uměřené tvary, lišící se od předválečných modelů, ale zachovávající typické znaky vozů Rolls-Royce.

Pod vedením hlavního technika Harryho Gryllse došlo k rekonstrukci příhradového rámu s křížovými výztuhami a nezávislého lichoběžníkového zavěšení předních kol s pérováním vinutými pružinami, tlumiči a stabilizátorem. Vzadu zůstávala tuhá náprava s podélnými půleliptickými listovými pružinami, výkyvným ramenem a tlumiči. Vpředu umístěný kapalinou chlazený řadový šestiválec měl objem válců 4887 cm3 a výrobcem neuváděný výkon, považovaný za postačující. Odhadovaných 155 koní (114 kW), dosahovaných při 4000 otáčkách, však nebylo pro vůz s hmotností téměř dvě tuny mnoho. Standardně se Silver Cloud dodával s čtyřstupňovou automatickou převodovkou Hydramatic od General Motors. Kapalinové bubnové brzdy měly mechanický servoposilovač, od roku 1956 si bylo možné objednat posilovač řízení a klimatizaci.

Rolls-Royce Silver Cloud první série dosahoval nejvyšší rychlost 165 km/h a z klidu na 97 km/h zrychlil za 13,5 s. Spotřeba benzinu se pohybovala kolem 20 litrů na 100 km. Do roku 1959 bylo vyrobeno 2238 kusů základního provedení, 85 prodloužených verzí a 121 vozů se speciálními karoseriemi. Cena včetně daně byla stanovena na 5080 liber sterlingů. Silver Cloud s karoserií od firmy James Young (foto) měl více prosklenou kabinu s bočními okénky za zadními dveřmi. Mnohem extravagantnější byl čtyřdveřový Silver Cloud Empress Saloon s karoserií Hooper a kabriolet karosovaný firmou Freestone & Webb.

Častým dodavatelem karoserií byla firma James Young. Tento Silver Cloud je z roku 1957.

Silver Cloud II (1959–62)

První sérii vystřídal v roce 1959 Silver Cloud II. Tvary a rozměry tovární karoserie se nijak nezměnily, pod kapotou se ale objevil nový vidlicový osmiválec s objemem válců 6230 cm3. Na vývoji tohoto celohliníkového motoru série L s úhlem rozevření válců 90 stupňů a rozvodem OHV spolupracoval od roku 1954 Harry Grylls s hlavním konstruktérem Jackem Phillipsem. Inspirací jim byly tehdejší americké motory V8. S výkonem odhadovaným na 220 k (162 kW) stoupla maximální rychlost na 180 km/h, maximální točivý moment 460 Nm dosahoval Silver Cloud II při 2200 ot/min a na stovku zrychlil za 11 s.

Přes vítaný přírůstek výkonu neměl Silver Cloud II s motorem V8 tak tichý a hladký běh jako řadový šestiválec. V motorovém prostoru, určeném původně pro užší šestiválec se motor V8 cítil poněkud stísněně. Při výměně svíček bylo prý nutné odmontovat přední kolo na pravé straně. 

V ceně vozu (kolem 6100 liber) byl posilovač řízení, elektricky ovládaná okna dveří byla za příplatek. Přestože se vnější vzhled vozu nezměnil, prošel Silver Cloud II řadou drobných úprav. Měl např. zlepšené větrání interiéru, modré osvětlení přístrojů na palubní desce nebo kontrolku zatažení ruční brzdy. Na sloupku volantu byl ovladač, kterým se daly podle aktuálních podmínek nastavovat zadní tlumiče. Dál se nabízelo provedení LWB s prodlouženým rozvorem a šesti bočními okny (foto). Zadní sedadla mohla být oddělena od prostoru řidiče přepážkou. Do konce roku 1962 bylo vyrobeno 2780 vozů Silver Cloud II včetně prodloužených verzí a vozů se speciálními karoseriemi.

Rolls-Royce Silver Cloud Saloon druhé série v provedení LWB s prodlouženým rozvorem.

Silver Cloud III (1963–66)

Koncem roku 1962 se představil Rolls-Royce Silver Cloud třetí série (foto). Novinkou byla čtveřice světlometů, později použitá i u nástupce Silver Shadow. Vzhledem k tomu, že se o 4 cm snížila výška masky chladiče, byla kapota motoru více skloněná dopředu. Parkovací a směrová světla se na předních blatnících přemístila do výšky světlometů. Zatímco vnější rozměry zůstaly prakticky beze změn, interiér byl přepracován směrem k ještě většímu luxusu.

Koncem roku 1962 se představil Rolls-Royce Silver Cloud třetí série. Novinkou byla čtveřice světlometů.

Motor V8 nezměnil objem, ale průměr difuzoru karburátorů SU se zvětšil na 51 mm a kompresní poměr na 9:1, čímž zohlednil vyšší oktanové číslo prémiových paliv na hlavních trzích. Výkon motoru Rolls-Royce nadále neudával, ale připustil jeho zvýšení o zhruba 7%, což by znamenalo něco kolem 235 koní. Snížení hmotnosti zhruba o 100 kg a zvýšení výkonu motoru se projevilo na zvýšení maximální rychlosti a zlepšení akcelerace. Automatickou převodovku GM Hydramatic vyráběl Rolls-Royce v rámci licence.

Stejně jako u dřívějších modelů poskytoval Rolls-Royce podvozky modelu Silver Cloud tradičním britským karosářům. Za pozornost stojí například modely karosárny H. J. Mulliner Park Ward, dceřiné společnosti Rolls-Royce. Kabriolety (Drop Head Coupe - DHC) a kupé (Fixed Head Coupe - FHC) měly tzv. "čínské oči", šikmo umístěné dvojité světlomety. Celkem vzniklo 2578 vozů Silver Cloud třetí série.

Přestože uplynulo od ukončení výroby modelů Rolls-Royce Silver Cloud rovných padesát let, jejich vyhlášená spolehlivost, tichý chod a bohatá výbava potvrzují, že šlo o nejlepší vozy na světě. Jejich nástupcem se stal v roce 1966 Silver Shadow (stříbrný stín) se samonosnou karoserií a menšími rozměry.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas