Mitsubishi Lancer Evolution: Rodinný závoďák (1. část)

Sportovní vozy Mitsubishi Lancer Evolution vznikly zabudováním výkonného dvoulitrového turbomotoru do karoserie sedanu Lancer.

Japonská automobilka Mitsubishi Motors byla založena v dubnu 1970. Jejím základem byla automobilová divize koncernu Mitsubishi Heavy Industries (MHI), existujícího už od roku 1934. Počátky výroby automobilů Mitsubishi ale sahají ještě mnohem dál do minulosti. První sériový automobil Mitsubishi Model A představila společnost Mitsubishi Shipbuilding už v roce 1917.

Po skončení druhé světové války začínal koncern Mitsubishi prakticky od nuly, většina továrních objektů byla zničena bombardováním. K výrobě osobních vozů se Mitsubishi vrátilo až v roce 1959, kdy představilo model 500, malý čtyřmístný vůz poháněný vzduchem chlazeným motorem o objemu 0,5 litru umístěným vzadu. O tři roky později následoval známý model Colt. Když se na začátku šedesátých let minulého století snažilo Mitsubishi prosadit na světových trzích, využilo k propagaci účast svých vozů na sportovních podnicích. V roce 1962 získaly maličké Mitsubishi 500 první tři místa ve třídě do 750 kubíků na Rallye Macao. V sedmdesátých letech vyvinul Mitsubishi rallyový speciál Lancer 1600 GSR, se kterým Jihoafričané Joginder Singh a David Doig vyhráli v letech 1974 a 1976 východoafrickou rallye Safari. Ještě úspěšnější bylo Mitsubishi Pajero na rallye Paříž - Dakar. Od roku 1985 vyhrálo tento závod dvanáctkrát.

Prvním pokusem Mitsubishi o vůz schopný konkurovat v mistrovství světa v rallye (WRC) byl Galant VR-4, připravený ke klání v rámci skupiny A. V letech 1989 až 1992 dosáhl šesti vítězství v soutěžích WRC. A pak někoho napadlo namontovat motor z VR-4 do menší a lehčí karoserie páté generace sedanu Lancer, vyráběné od roku 1991. Vznikl tak Lancer Evolution, určený původně jen pro japonský trh. Evolution (zkráceně Evo) byl ale natolik úspěšný, že do dnešních dnů vzniklo deset verzí, označovaných římskými číslicemi. Pojďme se na ně podívat zblízka.

Evo I (1992–94)

První generace modelu Lancer Evolution (foto) vznikla zabudováním dvoulitrového přeplňovaného motoru s rozvodem DOHC a pohonu všech kol z modelu Galant VR-4 do samonosné karoserie sedanu Lancer páté generace, vyráběného od roku 1991. Od sériového sedanu se Lancer Evolution I s rozvorem 2500 mm a vnějšími rozměry 4310/1695/1395 mm (d/š/v) lišil pozměněnou přídí s velkými vzduchovými otvory v předním nárazníku, žaluziemi na kapotě a velkým spoilerem na zádi. Do prodeje přišel v roce 1992 v provedení GSR a RS. RS byla ochuzená verze postrádající elektricky ovládaná okna a sedadla, zadní stěrač atd. Místo 15palcových kol z hliníkové slitiny mělo provedení RS ocelová kola a místo diferenciálu s omezenou svorností VLSD (Viscous Limited Slip Rear Differential) mělo "jen" diferenciál LSD (Limited Slip Differential). Obě verze používaly pětistupňovou manuální převodovku.

Od sériového sedanu se Lancer Evo I lišil pozměněnou přídí s velkými vzduchovými otvory v předním nárazníku, žaluziemi na kapotě a velkým spoilerem na zádi.

Mitsubishi Lancer Evolution I GSR vážil kolem 1240 kg a vpředu napříč uložený turbomotor Mitsubishi 4G63T s objemem válců 1997 cm3, maximálním výkonem 247 k (182 kW) při 6000 min-1 a největším točivým momentem 309 Nm dosahovaným při 3000 min-1 uděloval vozu maximální rychlost 228 km/h. Tento motor používaly i vozy Mitsubishi Eclipse, Eagle Talon a Plymouth Laser (spolupráce s Chryslerem). Za dva roky bylo prodáno (převážně v Japonsku) kolem 5 000 vozů Lancer Evolution. K homologaci ve skupině A WRC přitom stačilo 2500 vyrobených vozů.

Evo II (1994–95)

Druhé provedení Lanceru Evolution (foto) se představilo v prosinci 1993 znovu ve verzích GSR a RS a vyrábělo se do února 1995. Evo II mělo řadu drobných vylepšení, rozvor se prodloužil o 10 mm posunutím předních kol směrem dopředu. Karoserie zůstala beze změn, jen zadní spoiler se mírně zvětšil a dostal jiný sklon. Pneumatiky 205/60-16 byly o 10 mm širší. Výkon čtyřventilového turbomotoru se zvýšil na 256 k (188 kW). Dosáhlo se toho zvýšením tlaku turbodmychadla a drobnými změnami na výfukovém potrubí. Platforma CD9A se změnila na CE9A.

Karoserie Lanceru Evo II zůstala beze změn, jen zadní spoiler se mírně zvětšil a dostal jiný sklon.

Kenneth Eriksson získal v sezoně 1994 ve WRC s Lancerem Evo II čtvrté a páté místo. V následujícím ročníku dvakrát vyhrál (ve Švédsku a Austrálii) a celkově skončil třetí za Colinem McRae a Carlosem Sainzem. Jeho tým Mitsubishi Ralliart skončil v soutěži výrobců a druhém místě za Subaru.

Evo III (1995-96)

Prioritou při vývoji třetí "evoluce" bylo zvýšení rychlosti na makadamu a zlepšené chlazení. Přítlak zadních kol zajišťoval při vysokých rychlostech větší zadní spoiler. Dalšími aerodynamickými prvky byly prahy a přední spoiler. Lancer Evo III (foto) měl agresivnější styling a zlepšené přivádění vzduchu do chladiče, mezichladiče a k předním kotoučovým brzdám. Pod větranou hliníkovou kapotou se objevilo nové turbodmychadlo a nový výfukový systém. Zvýšením komprese narostl výkon na 270 k (199 kW). V interiéru se u verze GSR objevil sportovní volant Momo a nové potahy sedadel Recaro. Od ledna 1995 do srpna 1996 bylo vyrobeno 7 000 kusů Evolution III.

Mitsubishi Lancer Evo III v provedení RS se zvenku lišil od verze GSR hlavně ocelovými koly.

Evo IV (1996–98)

Popularita sportovního vozu Lancer Evolution neustále v celém světě rostla a proto Mitsubishi přikročilo ve čtvrté generaci (foto) k výrazným změnám. V použité platformě CN9A byl motor a převodovka s rozvodovkou (transaxle) otočeny o 180 stupňů, čímž se zlepšilo rozložení hmotnosti. Verze RS byla určena pro závodní účely a měla přední diferenciál s omezenou svorností a vzadu třecí diferenciál LSD. Na výběr byla 16 nebo 17palcová závodní kola z lehkých slitin. Model RS měl přídavné výztuhy za přední maskou a na dně zavazadlového prostoru, zpevňující podvozek. Na přání mohl být vybaven klimatizací. Nové turbodmychadlo typu twin scroll pomohlo zvýšit výkon motoru na 280 k (206 kW) a točivý moment na 330 Nm.

Evo IV se odlišovalo od svých předchůdců velkými kruhovými mlhovkami, zabudovanými do předního nárazníku (u verze RS za příplatek).

Evo IV se odlišovalo od svých předchůdců velkými kruhovými mlhovkami, zabudovanými do předního nárazníku (u verze RS za příplatek) a nově tvarovanými zadními světly ze šesté generace sedanu Lancer. Čtvrtá generace byla o něco těžší (GSR vážilo 1345 kg), ale tento handicap vyvážil výkonnější motor. Verze GSR se vyvážela na dolarový trh s levostranným řízením. Deset tisíc vyrobených vozů Lancer Evolution IV se velmi rychle prodalo.

Evo V (1998–99)

Když pro mistrovství světa v rallye (WRC) vytvořila FIA v roce 1997 novou třídu World Rally Car, přepracovalo Mitsubishi model Lancer Evo IV podle nových specifikací a v lednu 1998 představilo Lancer Evolution V (foto). Nejvýraznější změnou na karoserii byly rozšířené podběhy kol a nový zadní spoiler z hliníkových plechů s nastavitelným sklonem, kterým se dal měnit přítlak zadních kol. Rozvor byl rozšířen o 10 mm a průměr kol se zvětšil na 17 palců. Verze GSR měla nyní lepší sedadla Recaro.

Nový zadní spoiler z hliníkových plechů měl nastavitelný sklon, Takže se dal měnit přítlak zadních kol.

Řadou úprav prošel i motor. Zvýšila se trvanlivost vaček, písty byly odlehčeny a řídicí jednotka nyní využívala flash ROM. Výkon motoru zůstal oficiálně na 280 koních, ale ve skutečnosti byl vyšší. Točivý moment se zvýšil na 373 Nm při 3000 otáčkách. Evo V využívalo konstrukční platformu CP9A. Hmotnost vozu se zvýšila jen nepatrně.

O dalších pěti oficiálních verzích Mitsubishi Lancer Evolution (VI až X) se dozvíte v druhé části tohoto článku.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas