Mitsubishi Lancer Evolution: Rodinný závoďák (2. část)

Tommi Mäkinen se s Lancerem Evo stal čtyřnásobným vítězem mistrovství světa v rallye (WRC) jezdců. V březnu 2016 skončila výroba poslední, desáté generace.

V první části tohoto článku jsme si připomněli prvních pět generací sportovního vozu Lancer Evolution, vyráběného od roku 1992. Podívejme se na dalších pět generací Evo VI až Evo X, prodávaných v letech 1999 až 2016.

Evo VI (1999–2001)

Další vývoj sportovního vozu Mitsubishi Lancer Evolution se v šesté generaci soustředil hlavně na zvýšení spolehlivosti motoru a zlepšení jeho chlazení. Evo VI (foto) dostalo mj. větší chladič oleje, nové písty a verze RS turbinové kolo ze slitiny titanu a hliníku. Jedinou viditelnou změnou na karoserii bylo zmenšení mlhovek v předním nárazníku a jejich přemístění do stran. Zlepšilo se tím proudění vzduchu k motoru a brzdám. K verzím GSR a RS přibylo RS2, což bylo RS s několika vylepšeními z GSR. V menší sérii byl vyroben model RS Sprint, odlehčený a vyladěný britskou firmou Ralliart na maximální výkon 334 k (246 kW).

Mitsubishi Lancer Evo VI v provedení GSR byl postaven na platformě CP9A. Mlhovky v předním nárazníku se zmenšily a přemístili do stran.

V roce 1999 měl premiéru speciál Lancer Evolution VI Tommi Mäkinen Edition, pojmenovaný podle finského rallyového jezdce Tommiho Mäkinena, který v letech 1996 až 1999 vybojovat pro Mitsubishi s vozy Lancer Evolution III až VI čtyři tituly v mistrovství světa v rallye (WRC) jezdců. V roce 1998 se navíc podílel na získání titulu v šampionátu výrobců. Mäkinenovo Evo VI mělo odlišný přední nárazník, červeno-černá sedadla Recaro s Mäkinenovým logem, bílá 17palcová kola Enkei a kůží potaženou řadicí páku a volant Momo.

Evo VII (2001–03)

Ve své sedmé edici uvedené v roce 2001 se Lancer Evo VII dočkal výraznějších změn. Mezinárodní automobilová federace FIA přinutila Mitsubishi, aby pro závody WRC připravila vozy podle pravidel WRC místo dosud uplatňovaných pravidel pro skupinu A. Evolution VII vycházel z větší platformy Lancer Cedia a v důsledku toho byl těžší než Evolution VI. Na podvozku použilo Mitsubishi řadu vychytávek. Byl přidán aktivní středový diferenciál a vpředu se objevil spirálovitý diferenciál s omezenou svorností. Točivý moment byl zvýšen na 385 Nm, výkon dvoulitrového turbomotoru zůstal oficiálně na 280 k (206 kW).

V roce 2002 byla vyrobena omezená série Lanceru Evolution VII ve verzi GT-A (foto) s automatickou převodovkou. V GT-A byla použita pětistupňová automatická převodovka INVECS-II Sport-Mode přivedená k dokonalosti v modelu Mitsubishi Galant VR-4. Pro GT-A byly upraveny převodové poměry. Kromě automatu, poprvé použitého u Evo, mělo GT-A řadu dalších úprav interiéru i exteriéru. Zvenku upoutávala pozornost 17palcová kola z hliníkové slitiny s diamantovým vzorem, nově tvarované světlomety a bezbarvá zadní světla. Zákazník si mohl vybrat provedení bez zadního spoileru, s krátkým spoilerem (jako Lancer Cedia) nebo velkým spoilerem ze standardního modelu Evolution VII. Z přední kapoty zmizely větrací otvory a změnil se tvar předního nárazníku (bez mlhovek) a masky chladiče. Uvnitř mělo GT-A na výběr velurová, kožená nebo Recaro sportovní sedadla.

V roce 2002 byla vyrobena omezená série Lanceru Evolution VII ve verzi GT-A s automatickou převodovkou.

Automatická převodovka měla tzv. "fuzzy logiku", která byla schopna reagovat na styl jízdy řidiče a podle toho upravila časování řazení. Převody mohly být voleny i manuálně tlačítky + a - na volantu,  stejně jako u většiny převodovek Tiptronic. Automat ubral motoru kolem 8 koní na výkonu, ale zvýšil komfort řízení vozu. Lancer Evo VII GT-A s rozvorem náprav 2625 mm a délkou 4455 mm dosahoval maximální rychlost 250km/h.

Evo VIII (2003–2005)

Mitsubishi Lancer Evolution VIII (foto), uvedený v roce 2003 na tokijském autosalonu, byl vybaven sportovními 17palcovými koly Enkei, kotoučovými brzdami Brembo a tlumiči Bilstein. Výkon dvoulitru (stále 206 kW) přenášela na všechna kola pětistupňová manuální převodovka. Evo VIII bylo velmi úspěšné na americkém trhu a v modelovém roce 2005 se dodávalo ve čtyřech verzích: standardní GSR, RS s chudší výbavou, SSL se střešním oknem a koženými sedadly a konečně MR s upraveným předním diferenciálem, koly BBS, hliníkovou střechou a šestistupňovou převodovkou. Zvenku se Evo VIII snadno rozpoznalo podle příčky ve středu přední masky, na které byl umístěn diamantový znak Mitsubishi.

Zvenku se Evo VIII snadno rozpoznalo podle příčky ve středu přední masky, na které byl umístěn diamantový znak Mitsubishi.

Ve Velké Británii prováděla firma Ralliart (s přispěním tuningových firem Rampage Tuning, Owen Developments a Flow Race Engines) další úpravy vozů Evo, zvyšující výkon motoru 2.0T až na 302 kW (model FQ400). Specifickým výkonem přes 150 kW na litr objemu se upravené Evo VIII stalo jedním z nejvýkonnějších silničních vozidel. Při hmotnosti 1450 kg (přední blatníky a kapoty byly z hliníkového plechu) zrychlovalo na stovku pod 5 s a ručička rychloměru se zastavila na 282 km/h. V pořadu Top Gear drželo FQ400 na testovací dráze krok s Lamborghini Murciélago. Lancer Evolution VIII se stal (hlavně na americkém trhu) silným konkurentem Subaru Impreza WRX, debutujícím o rok dříve.

Evo IX (2005–08)

Premiéra Lanceru Evolution IX (foto) se odehrála v březnu 2005 současně v Japonsku a na ženevském autosalonu. O měsíc později se představil Američanům na Auto Show v New Yorku. Kromě drobných úprav předního nárazníku (dva malé oválné otvory sloužily k chlazení potrubí mezichladiče) a difuzoru na zádi se vnější vzhled devátého Eva nezměnil. Dvoulitrový turbomotor 4G63 měl vylepšené turbodmychadlo a byl vybaven technologií MIVEC (podobnou používá Honda pod názvem i-VTEC) s proměnným časováním ventilů. Výkon se tím zvýšil na 291 k (214 kW) a vrchol křivky točivého momentu měl hodnotu 392 Nm.

Evo IX mělo upravený přední nárazník. Malé oválné otvory sloužily k chlazení potrubí mezichladiče.

Modelová nabídka Lanceru Evolution IX zahrnovala provedení GSR (Grand Sport Rally), RS (Rally Sport), SE (Special Edition) a MR (Mitsubishi Racing). GSR, SE a MR byly mimo jiné vybaveny stereo systémem, elektrickými okny a zámky, stěračem zadního okna, zadním křídlem a zvukovou izolací. Toho všeho se RS muselo vzdát v zájmu úspory hmotnosti o 27 kg. Výkony byly u všech uvedených provedení srovnatelné. RS byl vhodný pro závodní stáje a tuningové firmy, které z něj dělaly závodní auto.

Řidič Evo IX mohl volit mezi třemi jízdními režimy: Tarmac (asfalt), Gravel (štěrk) a Snow (sníh). Novinkou bylo pětidveřové kombi Mitsubishi Lancer Evolution IX Wagon, pochopitelně bez velkého zadního křídla na víku kufru. Místo něj mělo menší spoiler nad zadním oknem.

Evo X (2007–16)

Už v roce 2005 ukázalo Mitsubishi na tokijské Motor Show, jak by mohla vypadat další, desátá generace Lanceru Evolution. Studii Concept-X navrhl Omer Halilhodžić z Evropského designového centra. O dva roky později se na detroitském autosalonu NAIAS objevil druhý koncept nazvaný Prototype-X. Od těchto konceptů převzalo Evo X (foto) novou velkou přední masku, nově tvarované světlomety a klínový boční profil. Stejné designové prvky převzaly i cestovní modely Lancer. Při rozvoru 2650 mm je Lancer Evo X dlouhý 4570 mm, široký 1810 mm a vysoký 1480 mm.

Poslední, desátá řada Lanceru Evolution měla novou velkou přední masku, nově tvarované světlomety a klínový boční profil.

Sedan Lancer Evolution X měl pod kapotou nově navržený celohliníkový čtyřválcový turbomotor 4B11T s objemem 1998 cm3), který si tradičně ponechal hodnotu maximálního výkonu 280 k (206 kW). Anglické modely FQ, připravené firmou Mitsubishi UK, měly výkony zvednuté až k hranici 360 koní. Kromě pětirychlostního manuálu je v nabídce šestirychlostní dvojspojková převodovka TC-SST (Twin Clutch Sportronic Shift Transmission). Evo X má také nový systém trvalého pohonu všech kol nazvaného S-AWC (Super All Wheel Control), posílajícího proměnný točivý moment na zadní kola.

Desátá generace Lanceru Evolution X debutující v Japonsku 1. října 2007 završila 24 let trvající výrobu tohoto kultovního sportovního modelu. Z evropského trhu (včetně Česka) se Evo X začalo stahovat už v roce 2014, v Japonsku, Austrálii a USA se nabízelo o něco déle. V Japonsku a Americe se Lancer Evolution rozloučil v roce 2015 verzí Final Edition, lišící se mj. černou hliníkovou střechou a černým interiérem s červeným obšitím.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas