Jensen Interceptor a FF: Italský design a americký motor

Anglické sportovní vozy Jensen Interceptor poháněly v první generaci šestiválce Austin a v druhé s karoserií Touring motory Chrysler V8. Jensen FF měl pohon všech kol.

Společnost Jensen Motors založili v roce 1931 bratři Alan a Richard Jensenovi ve městě West Bromwich, kousek od průmyslového Birminghamu. Jensen  začínal s kusovou výrobou vozů Jensen-Ford Tourer s vlastní karoserií a podvozkem Ford s motorem V8. V letech 1936–41 vyrobil Jensen 50 kusů sedanů S-Type s motory Ford. Brzy po válce se Jensen pustil do vývoje nového sportovního vozu, nazvaného Interceptor. V překladu to znamená stíhací nebo přepadový letoun, takže brzy po válce byla volba tohoto názvu logická.

Interceptor poprvé (1950–1957)

První generace Jensenu Interceptor se představila v roce 1950 se sportovní dvoudveřovou karoserií, kterou navrhl Eric Neale (do Jensenu přešel od automobilky Wolseley). Jako první přišly na řadu kabriolety (Drophead Coupe) s karoserií z hliníkových a ocelových plechů na dřevěném rámu. Na svou dobu měly moderní tvary se světlomety zapuštěnými do prostoru mezi přední maskou a blatníky. Zaoblené zadní okno bylo vyrobeno z plexiskla a při složené střeše se zasunulo do zavazadelníku. Vůz s rozvorem náprav 2845 mm měl vnější rozměry 4648 x 1676 x 1473 mm. Čtyřmístný kabriolet doplnilo v roce 1952 kupé (kresba) se střechou potaženou tkaninou.

Čtyřmístný kabriolet doplnilo v roce 1952 kupé se střechou potaženou tkaninou.

Interceptor používal komponenty vozů Austin včetně řadového šestiválce s objemem 3993 cm3 (výkon 132 koní) a čtyřstupňové převodovky, pocházejících z modelu Austin Sheerline. Šasi bylo prodlouženou verzí z typu Austin A70 s upraveným nezávislým zavěšením předních kol s vinutými pružinami. Zpočátku se používaly hydraulicko-mechanické brzdy Girling, které byly později nahrazeny plně hydraulickým brzdovým systémem. Celkem bylo do roku 1957 v továrně na Carters Green vyrobeno 32 kabrioletů, 52 kupé a 4 kusy typu sedanca se stahovací částí střechy nad předními sedadly.

Při testech britského časopisu The Motor dosáhl Interceptor maximální rychlost 153 km/h a z klidu akceleroval na 97 km/h za 17,8 sekund. Včetně daně stál kolem 2 650 liber. V roce 1953 si Jensen Interceptor s levostranným řízením pořídil americký závodník a konstruktér Briggs Cunningham a zabudoval do něj motor Chrysler Hemi. Nástupcem Interceptoru se stal typ 541, vyráběný v letech 1954 až 1959.

Spolupráce Jensenu s automobilkou Austin vyvrcholila dohodou o výrobě čtyřmístného kabrioletu Austin A 40 Sports. Hliníkové karoserie navržené opět Ericem Nealem se vyráběly v továrně Jensen ve West Bromwichi a odtud se převážely do továrny Austin v Longbridge, kde se vozy dokončovaly. Austin A 40 Sports poháněl 1,2litrový čtyřválec z typu A40 Devon, upravený na výkon 46 k (34 kW). Do roku 1953 bylo Austinů A 40 Sports vyrobeno přes 4 tisíce.

Interceptor podruhé (1966–1976)

Po desetileté odmlce použil Jensen znovu název Interceptor pro sportovní vůz třídy GT. Jensen Interceptor vyráběný ručně od roku 1966 v továrně na Kelvin Way ve West Bromwichi neměl se svým předchůdcem nic společného. Jensen často využíval u svých předešlých modelů k výrobě karoserií sklolaminát, tentokrát se ale vrátil k ocelovému plechu. Moderní karoserii kupé (foto) navrhla italská Carrozzeria Touring. Typickými znaky byla široká maska chladiče s dvojitými světlomety po stranách a obrovské panoramatické zadní okno, které zároveň sloužilo jako víko zavazadlového prostoru. Nový Interceptor se nápadně podobal brazilskému kupé Brasinca Uirapuru, kterých se v letech 1964–66 vyrobilo jen 77 exemplářů. Zpočátku se karoserie vyráběly u Vignaleho, později je začal Jensen vyrábět s menšími změnami ve vlastní továrně.

Karoserii Jensenu Interceptor druhé generace navrhla Carrozzeria Touring.

Pod kapotou Jensenu Interceptor se nacházel motor Chrysler V8, který měl v první verzi Mark I zdvihový objem 6 276 cm3. Výkon kolem 270 k SAE se přenášel na zadní kola přes čtyřstupňovou manuální převodovku nebo třístupňový automat TorqueFlite a diferenciál s omezenou svorností. Interceptor byl vybaven elektrickým ovládáním oken, polohovatelnými předními sedadly, rádiem se dvěma reproduktory, elektrickými hodinami a spoustou přístrojů na palubní desce a středovém panelu (foto). Od září 1968 se dodával standardně posilovač řízení.

Interceptor byl vybaven elektrickým ovládáním oken, polohovatelnými předními sedadly a spoustou přístrojů na palubní desce a středovém panelu.

V říjnu 1969 se začala vyrábět mírně modifikovaná verze Mark II s upravenou přední maskou a novými zadními světly. Více změn se objevilo v interiéru. Ty byly vynuceny především přísnými americkými bezpečnostními předpisy. Na přání se dodávala klimatizace.

Třetí a poslední provedení Mark III se objevilo v roce 1971 s dalšími úpravami tvaru přední masky a nárazníků, novými koly GKN z hliníkové slitiny a standardně dodávanou klimatizací. Vylepšení se dočkala i kožená sedadla. Jednotlivé modelové ročníky byly označeny písmeny G, H a J. 6,3litrový motor V8 byl nahrazen výkonnějším 7,2litrovým motorem Chrysler 440 V8. Ve verzi s jedním čtyřnásobným karburátorem byl maximální výkon 305 k SAE a se třemi dvojitými karburátory 330 k SAE. V roce 1974 bylo vyrobeno (převážně pro americký trh) 267 kabrioletů s elektricky ovládanou textilní střechou a o rok později 60 kupé odvozených od kabrioletů a tudíž bez panoramatického zadního okna.

Kvůli doznívající palivové a ekonomické krizi a problémům s dvoumístnými sportovními vozy Jensen-Healey se dostala společnost Jensen v roce 1975 do finančních potíží. Na Jensen byla uvalena nucená správa a výroba interceptorů druhé generace byla v následujícím roce ukončena. Koncem osmdesátých let skupina investorů krátce obnovila výrobu Jensenů Interceptor, označených jako série 4 (S4). Karoserie se proti třetí sérii nezměnila, k pohonu byl ale zvolen menší 5,9litrový motor Chrysler 360 V8 s výkonem kolem 250 k, emitující méně škodlivých zplodin.

Jensen FF (1967–1976)

Jensen byl jedním z prvních výrobců sériových cestovních vozů s pohonem čtyř kol. V roce 1967 představil veřejnosti model Jensen FF, kde písmena FF znamenala Ferguson Formula na počest vynálezce Harryho Fergusona (1884–1960). Ferguson byl tvůrcem moderních traktorů, věnoval se aviatice a vyvinul systém pohonu čtyř kol, použitých ve vozech formule 1. Jensen FF (foto) byl navíc vybaven protiblokovacím brzdovým systémem Dunlop Maxaret s kontrolou trakce. FF byl o 127 mm delší než Interceptor, což se projevilo na vzhledu jen přidáním dalšího větracího otvoru na obou bocích vozu před dveřmi a přidaným prolisem na předních blatnících. Celkem bylo vyrobeno a prodáno 320 vozů FF.

Dalšími drobnými změnami proti Interceptoru byl prolis na předních blatnících a otvor na kapotě.

V květnu 2010 byla v hrabství Oxfordshire vytvořena společnost Jensen International Automotive (JIA), vyrábějící kusová množství vozů Jensen Interceptor S, poháněných moderním motorem z Chevroletu Corvette a Interceptor R s přeplňovaným šestilitrovým motorem V8 z Cadillacu CTS-V (výkon 550 koní, rychlost 280 km/h), na který si zájemce musel našetřit 180 tisíc liber.

Fotogalerie s popisky obrázků:



Karel Haas