Triumph Dolomite: Zpátky k zadnímu pohonu

Oblíbené malé sedany Triumph Dolomite s pohonem zadních kol řadovým čtyřválcem a karoserií navrženou Michelottim se vyráběly v letech 1972–80 v Coventry.

Koncem šedesátých let minulého století vrcholil proces slučování tradičních britských automobilek do velkých společností. Začal s tím Austin a Morris, jejichž spojením vznikla v roce 1952 společnost British Motor Corporation (BMC). V roce 1966 se BMC spojila s Jaguarem a změnila jméno na British Motor Holdings (BMH). V květnu 1968 se BMH spojil s Leyland Motor Corporation (LMC), který vlastnil automobilku Standard-Triumph od roku 1960. Vznikla tak společnost British Leyland Motor Corporation (BLMC). V roce 1975 byla BLMC částečně znárodněna a přejmenována na British Leyland Limited (BL). Na konci sedmdesátých let pokrýval tento koncern 95% britského automobilového průmyslu.

Za této složité situace se automobilka Triumph Motor Company, založená v roce 1930 a od roku 1944 patřící automobilce Standard, snažila přežít vývojem sportovních vozů řady TR a Spitfire a také malých rodinných sedanů Herald a Dolomite.

Předchůdci

Název modelu Dolomite (podle italských Alp) se u britských vozů Triumph objevil poprvé v roce 1934. Dostal je dvoumístný sportovní vůz poháněný dvoulitrovým řadovým osmiválcem (byly vyrobeny jen tři kusy). V letech 1937 až 1939 se pod tímto jménem prodávaly sportovní sedany a kupé 14/60 a 14/65 s originální maskou chladiče připomínající vodopád.

V šedesátých letech minulého století vyvinul Triumph v rámci koncernu British Leyland (BL) pod kódovým názvem projekt Ajax sérii menších rodinných vozů s předním pohonem, které nahrazovaly oblíbený model Herald s klasickým uspořádáním pohonu. Prvním modelem této řady byl Triumph 1300, představený poprvé veřejnosti na Londýnském autosalonu 1965 s 1,3litrovým čtyřválcem OHV. Stejně jako u Heraldu se o design postaral italský návrhář Giovanni Michelotti. S mírně přepracovanou přídí (čtyři světlomety a dělená přední maska) a zádí se v roce 1970 začal vyrábět Triumph 1500 s čtyřválcem objemu 1493 cm3.

Triumph 1300 se prodával hůř než vedení automobilky očekávalo. Vyšší cena a složitá konstrukce předního pohonu způsobila, že prodejní čísla nedosáhla úrovně levnějšího a jednoduššího Heraldu. Proto se objevila levnější varianta typu 1300 nazvaná Toledo, znovu používající konvenční zadní pohon. Karoserie zůstala beze změn, jen čtyři kruhové světlomety nahradila dvojice obdélníkových světel (foto).

Levnější varianta typu 1300 nazvaná Toledo používala pohon zadních kol.

Není nad klasiku

Londýnská Motor Show konaná v říjnu 1971 byla místem premiéry modelu Triumph Dolomite (foto). Dolomite převzal karoserii z typu Triumph 1500 s předním pohonem a z Triumphu Toledo si vypůjčil mechaniku zadního pohonu. Nadčasová karoserie s rozvorem náprav 2438 mm a délkou 4115 mm byla široká 1575 mm. Od Triumphu 1500 se lišila jen v detailech, např. černě lakovanou zadní stěnou kufru, vinylem potaženými sloupky C a odlišně tvarovanými kryty kol. Dolomite zapadal do tehdy nově vznikající kategorie kompaktních, výkonných a luxusně vybavených vozů, jakými byly např. BMW 2002 a Ford Cortina GXL. Do standardní výbavy patřily dvojité světlomety, luxusní sedadla a koberce, vyhřívané zadní okno, zapalovač cigaret a pod. O něco později byly za příplatek k dispozici rychloběh (overdrive) a automatická převodovka.

Giovanni Michelotti dal sedanu Triumph Dolomite svěží tvary s velkou plochou zasklení kabiny.

K pohonu zadních kol byl zvolen řadový čtyřválec s litinovým blokem válců, hliníkovou hlavou s rozvodem OHC a zdvihovým objemem 1854 cm3. Maximální výkon 92 k (68 kW) postačoval k dosažení rychlosti 160 km/h a zrychlení na stovku za 11,5 s. Tento motor dodával Triumph také švédské značce Saab pro model 99. Svými výkony měl Dolomite nahradit sportovní verze Heraldu i šestiválcový Triumph Vitesse. V důsledku četných stávek zaměstnanců a problémů s přípravou sériové výroby začal Dolomite sjíždět z výrobního pásu v plné kapacitě až v říjnu 1972.

Dolomite Sprint

Brzy po zahájení prodeje se ukázalo, že Dolomite může svými výkony a cenou jen těžko konkurovat prestižním značkám (např. BMW 2002). Triumph se proto rozhodl vyvinout výkonnější verzi Dolomite Sprint (foto), nabízenou od června 1973. Karoserie se lišila od "normálního" Dolomite jen lištami na bocích, vinylovou střechou, malým předním spoilerem, dvojitým výfukem a zajímavým designem hliníkových kol.

Výkonnější verze Dolomite Sprint se lišila od "normálního" Dolomite lištami na bocích, vinylovou střechou a malým předním spoilerem.

Tým techniků vedený Spenem Kingem vyvinul pro Dolomite Sprint motor s šestnáctiventilovou hlavou válců (dva sací a dva výfukové ventily na válec). Na rozdíl od běžného ovládání ventilů dvěma vačkovými hřídeli (DOHC) byla použita jediná vačková hřídel ovládající sací ventily přímo a výfukové ventily přes vahadla. Objem motoru byl zvýšen na 1998 cm3 a spolu s většími karburátory vzrostl maximální výkon na 129 k (95 kW). Původně se počítalo s výkonem 135 k (vůz se měl jmenovat Dolomite 135) a na testovacích motorech se dosáhlo i 150 k. Ve výrobě se ale nedalo dosáhnout stejné úrovně kvality a proto byl výkon nižší.

Triumph Dolomite Sprint byl v reklamních materiálech prohlašován za první hromadně vyráběný vůz na světě s víceventilovým motorem. Návrh hlavy válců získal v roce 1974 ocenění od Britské rady designu. Parametry vozu s pohotovostní hmotností 1040 kg byly vynikající: maximální rychlost 185 km/h a zrychlení z nuly na 100 km/h pod 9 s. Výkonnému motoru se musely přizpůsobit i další mechanické části vozu. Převodovka a diferenciál byly převzaty ze sérií TR a 2000, přední kotoučové brzdy měly nový materiál destiček a zadní brzdy měly větší bubny. Na přání se montoval diferenciál s omezenou svorností, rychloběh a automatická převodovka.

Základní cena 1 740 liber Triumphu Dolomite Sprint byla velmi příznivá, vždyť srovnatelně výkonný  dvoudveřový BMW 2002 Tii byl o tisíc liber dražší. Výbornou reklamou bylo, že v první řadě i u nás oblíbeného britského seriálu Profesionálové jezdil Bodie s bílým Dolomite Sprint. Tovární závodní oddělení připravilo pro Sprint řadu tuningových vylepšení, např. větší karburátory, upravený výfukový systém nebo speciální vačkovou hřídel. Všechny tyto prostředky ke zvýšení výkonu byly homologovány pro závodní účely.

Okruhy a rallye

Triumph Dolomite Sprint (foto) se v letech 1974 až 1978 účastnil v Britském mistrovství cestovních vozů a byl úspěšný. V soutěži výrobců získal titul v roce 1974 a Andy Rouse vyhrál v roce 1975 šampionát jezdců. Sprint řízený Andym Rousem a Tonym Dronem skončil v červnu 1974 celkově pátý na 24hodinovce ve Spa a Dron přidal v září 3. místo v Tourist Trophy. Dolomite Sprint připravený firmou Broadspeed a řízený Tonym Dronem vyhrál v roce 1977 sedm z 12 závodů britského mistrovství a o celkové vítězství ve třídě jej připravil defekt pneumatiky v posledním závodě.

Závodní Dolomite Sprint byl úspěšný v Britském mistrovství cestovních vozů. Andy Rouse s ním vyhrál v roce 1975 šampionát jezdců.

V rallye sportu byl Triumph Dolomite Sprint méně úspěšný. Na překážku byla vyšší hmotnost vozu a slabší motor. Přesto se v roce 1975 umístil na 11. místě ve Welsh Rally, na druhém místě v Tour of Britain a v Lombard Rally vyhrál svoji třídu. Uspokojivé výsledky pokračovaly i v roce 1976: páté místo v Snowman Rally, sedmé v Mintex Rally a druhé na Tour of Britain. Podobných výsledků dosáhl Dolomite Sprint i v roce 1977, kdy ukončil svoje působení v rallye sportu.

Až do ukončení výroby v roce 1980 se Triumph Dolomite měnil jen málo. V rámci racionalizace v polovině sedmdesátých let se nabízel v základním provedení s 1,3litrovým čtyřválcem a dvěma světlomety (Dolomite 1300), s motorem 1,5 litru (Dolomite 1500), s luxusnější výbavou (Dolomite 1500HL a 1850HL) a s dvoulitrem OHC (Dolomite Sprint). Výroba byla ukončena v srpnu 1980, kdy British Leyland zavřel továrnu v Canley (Coventry). Celkem bylo vyrobeno přes 200 tisíc těchto oblíbených vozů. Náhrada přišla v roce 1981 v podobě modelu Triumph Acclaim s předním pohonem. Acclaim vznikl na základě spolupráce (joint venture) s japonskou automobilkou Honda a vycházel z modelu Honda Ballade. Byl to poslední model značky Triumph.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas