MG Magnette (1953–1968): Ve dvou podobách

Britský sedan MG Magnette se vyráběl v sériích ZA a ZB (1953–1958) a sériích Mark III a Mark IV (1959–1968) s karoserií od Pinin Fariny.

Anglická automobilka MG, založená v roce 1924 Cecilem Kimberem v Abingdonu (Oxfordshire), vyráběla především malé sportovní automobily. Patřily k nim i typy K3 z let 1932–34 a N (1934–36), které dostaly jméno Magnette. Po válce bylo toto přitažlivé jméno oprášeno a použito u středně velkých čtyřdveřových cestovních vozů, které nahradily nepříliš úspěšné modely YA a YB (1947–53). Automobilka MG se spolu se značkami Riley a Wolseley stala v roce 1952 součástí koncernu British Motor Corporation (BMC). Tito výrobci dál produkovali auta pod svými značkami, ale v rámci koncernu sdíleli motory i tvary karoserie. 

MG Magnette ZA (1953–56)

Sedan MG Magnette ZA (foto) debutoval v říjnu 1953 na londýnském autosalonu. Moderní tvary karoserie navrhl Gerald Palmer (1911–1999), který se už dříve stal známým návrhem sedanu Jowett Javelin. Model Magnette ZA měl rozvor náprav 2 591 mm a vnější rozměry 4 267 x 1 600 x 1 473 mm (délka x šířka x výška). Od typu Wolseley 4/44 se lišil jen nárazníky a typickou maskou chladiče se svislým mřížováním a osmiúhelníkovým znakem s písmeny MG, které byly zkratkou původního názvu Morris Garages. Samonosná karoserie (poprvé u MG) se stupňovitou zádí měla světlomety v předních blatnících, plynule zapuštěných do boků. Přední okno bylo mírně zaoblené.

Sedan Magnette ZA měl rozvor náprav 2 591 mm a vnější rozměry 4 267 x 1 600 x 1 473 mm.

K pohonu zadních kol byl použit nový řadový čtyřválec BMC série B s objemem 1489 cm3 a ventilovým rozvodem OHV. Se dvěma karburátory SU H2 měl maximální výkon 61 k (45 kW) a jeho krouticí moment (maximum 102 Nm) přenášela na zadní kola čtyřstupňová manuální převodovka BMC se synchronizací horních tří stupňů. Vůz s pohotovostní hmotností 1 120 kg dosahoval maximální rychlost 128 km/h a na stovku zrychlil z klidu za 24 s. Spotřeba benzinu se pohybovala kolem 11 l/100 km. 

MG Magnette ZA měl moderní nezávislé zavěšení předních kol odpérovaných vinutými pružinami. Odpružení zadní tuhé nápravy měla na starost půleliptická listová péra. Vůz měl hřebenové řízení a hydraulicky ovládané bubnové brzdy Lockheed s průměrem 254 mm. Kola byla z továrny obuta nově vyvinutými radiálními pneumatikami Pirelli Cinturato 165HR14. V interiéru se Magnette ZA pyšnil přístrojovou deskou a horními hranami dveří obloženými leštěným dřevem. Přední oddělená sedadla a zadní lavice byly potaženy kůží. Do standardní výbavy patřilo topení, na elektronkové autorádio si bylo nutné připlatit. Vozy se standardně dodávaly v černé, tmavě červené, zelené a šedé barvě. Od března 1954 do konce října 1956 bylo vyrobeno přes 18 tisíc vozů. Cena se pohybovala kolem 900 liber.

MG Magnette ZB (1956–58)

Koncem roku 1956 bylo Magnette ZA nahrazeno výkonnějším modelem Magnette ZB. Použitím karburátorů s větším průměrem difuzoru, zvýšením kompresního poměru ze 7,5:1 na 8,3:1 a úpravou výfukového potrubí se podařilo zvýšit výkon motoru na 65 k (48 kW). Maximální rychlost tím vzrostla na 138 km/h a zrychlení z nuly na sto se podařilo snížit pod 20 s. Za příplatek se montovala poloautomatická převodovka Manumatic. Tvarově podobný Wolseley 15/50 měl stejný motor jako Magnette ZB. Karoserie typu ZB byla totožná s ZA, neměla ale zahnuté lišty nad předními koly. Některé modely měly lišty kopírující tvar blatníků od přední masky až ke koncovým světlům. Tyto lišty usnadňovaly dvoubarevné lakování karoserie.

V dílnách Morris Motors v Cowley se prováděly úpravy standardních karoserií Magnette ZB, vyráběných v továrně Pressed Steel, sídlící rovněž v Cowley poblíž Oxfordu. Modely nazvané MG Magnette ZB Varitone (foto) měly zvětšená zadní okna a dvoubarevný nátěr karoserie. Otvor pro zadní okno se vyřezal ještě před nalakováním karoserie. Modelů Magnette bylo do roku 1958 vyrobeno v Abingdonu přes 18,5 tisíc.

Modely MG Magnette ZB Varitone měly zvětšená zadní okna a dvoubarevný nátěr karoserie. Zvětšený otvor pro zadní okno se vyřezal ještě před nalakováním karoserie.

MG Magnette Mark III (1959–61)

Koncem padesátých let navrhl Pinin Farina pro koncern BMC karoserii středně velkého sedanu, které s drobnými obměnami použily koncernové automobilky Austin, Morris, Wolseley, Riley a také MG. MG Magnette Mark III (foto) představený veřejnosti v únoru 1959 měl rozvor náprav 2 521 mm, byl dlouhý 4 528 mm, široký 1 613 mm a vysoký 1 519 mm. Moderní pontonová karoserie s velkými zaoblenými okny vpředu i vzadu a křidélky na zadních blatnících připomínala americké vozy.

Pinin Farina navrhl pro koncern BMC karoserii středně velkého sedanu, které s drobnými obměnami použily koncernové automobilky Austin, Morris, Wolseley, Riley a také MG.

MG Magnette Mark III byl téměř identický s koncernovými automobily Wolseley 15/60, Riley 4/68, Austin A55 Cambridge Mark II a Morris Oxford V. Lišil se jen maskou chladiče, která si zachovala tradiční tvar, byla ale proti původnímu Magnette širší. Magnette Mark III se vyráběl v Cowley na stejné výrobní lince s vozy Morris, Wolseley a Riley se stejnými karoseriemi zvanými Farina.

Pod kapotou zůstával řadový čtyřválec BMC série B s objemem 1489 cm3 a rozvodem OHV, ale se dvěma karburátory SU HD4. Výkon zůstal na úrovni Magnette ZB (65 koní při 4600 min-1). Při testech časopisu The Motor byla změřena maximální rychlost 138 km/h a spotřeba 9 l/100 km. Za necelé tři roky bylo v Cowley vyrobeno 16 676 vozů Magnette Mark III. Prodejní cena včetně daně přesahovala jen o málo 1 000 liber.

MG Magnette Mark IV (1961–68)

Londýnský autosalon konaný v říjnu 1961 byl svědkem premiéry vylepšeného modelu MG Magnette Mark IV (foto). Zvenku se toho proti verzi Mark III změnilo pramálo, za povšimnutí stály jen méně ostré ploutve na zadních blatnících. Prodloužení rozvoru o 25 mm na 2546 mm a rozšíření rozchodu kol bylo sotva znatelné.

MG Magnette Mark IV měl rozvor prodloužený o 25 mm a silnější motor s objemem 1 622 cm3.

Nejdůležitější změnou bylo zvětšení objemu řadového čtyřválce BMC série B na 1622 cm3. Dosáhlo se toho převrtáním na 76,2 mm. Maximum výkonu se tím posunulo na 69 k (51 kW) a točivého momentu na 120 Nm. Jízdní vlastnosti byly zlepšeny přidáním stabilizátorů na obou nápravách. Na přání a za příplatek se montovala automatická převodovka.

Mark IV se v Cowley vyráběl až do jara 1968, ale zvláště v posledních letech ztrácel na oblibě, když se prodala jen tisícovka vozů za rok. Za 7 let bylo vyrobeno jen 14 320 kusů. Nástupce už neměl, s koncem jeho výroby skončila i éra BMC. Nástupce British Leyland (BLMC) už ale nedokázal zabránit úpadku britského automobilového průmyslu a jeho postupného odprodeji zahraničním výrobcům aut. Značka MG nyní patří čínské společnosti SAIC Motor a většina vozů MG se vyrábí v Číně. Model MG6 se dokonce prodává v Evropě pod názvem Magnette.

Fotogalerie s popisky obrázků:



Karel Haas